Anglická Premier League - souhrn 29. kola

Góly: 8. Thomas Vermaelen

Jedna střela na bránu za 180 minut ligového fotbalu proti jednomu soupeři. S takovou vizitkou se vskutku nevyhrává, a proto se nakonec Toffees nemohou divit, že si Gunners nepřidali do své čerstvé sbírky cenných domácích skalpů, nýbrž s nimi i podruhé v sezoně prohráli. A opět 0:1.

Bývá zvykem, že o podávání občerstvení se běžně stará hostitel a ne host. Dnes tomu na Goodison Park bylo zpočátku přesně opačně. Arsenal domácímu Evertonu pro začátek namíchal pořádný bolehlav, když se uvedl bezchybným pohybem v ofenzívě i defenzívě a precizní kombinační hrou, z níž Toffees vskutku musela řádně bolet hlava. A to navíc Gunners z úvodní převahy proti totálně zmatenému soupeři vytěžili ještě absolutní minimum. Již v šesté minutě Van Persie nesobecky nehlavičkoval zblízka na bránu, aby ještě sklepával míč pro Ramseyho; což se mu vymstilo, neboť velšský mladík trestuhodně přestřelil. Pak nicméně přišel Vermaelenův úder po Artetově rohu a vše pro Arsenal vypadalo růžově.

Tím spíš, když i v 25. minutě byla situace stejná, ne-li vyhrocenější. Van Persie s Ramseym do té doby stihli akorát vytlouct bloky, traumatizovat protivníkovy rozehrávače se nicméně hostům dál dařilo dokonale. Vše zlomil až příchod konce úvodní třetiny zápasu, když po Songově riskantní a Osmanem zachycené rozehrávce následovala bleskurychlá kombinace, na jejímž konci stál přesně zakončující Drenthe a také asistent sudího s nesmyslně zdviženým praporkem. Tím pak připravil nizozemského křídelníka ještě o jednu dobrou možnost centrovat, a to již v době, kdy se hra vyrovnala (spíš dokonce překlonila na stranu Evertonu). Na sklonku prvního dějství už jen akorát Rosický zakončoval prudce do Howarda.

Jestliže někdo očekával podobný vstup Gunners i do druhé části, musel být zklamán. Hosté dál klidně pokračovali v usínání na vavřínech, přičemž Everton stejně tak dělal jenom čest své letošní bilanci s tímto londýnským sokem, která po 135 minutách (a dále) hovořila o žádné střele na bránu. O tu se vlastně nepostaral ani Fellaini po 62 minutách, když tentýž rozporuplný asistent rozhodčího protentokrát nepřehlédl další ofsajd.

Blíže gólu se tedy napříč celým poločasem rozpačitě, ale přece posouvali fotbalisté Arsenalu. V 57. minutě k němu měli vůbec nejblíže, když Gibbs hlavou sklepl míč pro zcela nehlídaného Van Persieho a ten zpoza sebe vylovil míč, aby jej odpálil pouze do tyče. Později, v 73. minutě, ještě zajímavě střílel Ramsey, jehož odmítl skvělým zákrokem Howard, a když pak z úhlu neuspěl ani Van Persie, šlo se do dosti rozháraného finiše. Tehdy Gunners nezvládali využívat volné prostory v doširoka rozevřené obraně domácích, kdežto dotahující mužstvo už to hrálo vysloveně "na náhodu".

Góly: 77. Shaun Derry, 86. Djibril Cissé, 90. Jamie Mackie - 54. Sebastián Coates, 72. Dirk Kuijt

Nevídaný obrat předvedli hráči Queens Park Rangers! V existenčně důležitém utkání proti Liverpoolu prohrávali už 0:2, jenže v závěrečné čtvrthodině, především pak v poslední pětiminutovce přišlo absolutní selhání defenzivy Reds a Hughesovi svěřenci mohou slavit teprve druhou výhru pod vedením velšského manažera.

Ta pravá show se rozjela až ve druhém poločase, v němž padly nejen všechny branky domácích, ale i ty Liverpoolské. První dějství nabídlo po jedné nebezpečné příležitosti na obou stranách. Deset minut po začátku zahrozili hosté, pro Gerrardově rohu na zadní tyč střílel Suárez, jenže byl zblokován. Po půlhodině hry pak boční síť rozvlnil ranou z pětadvaceti metrů Djibril Cissé.

Gólu se ovšem diváci na Loftus Road dočkali až po změně stran. Psala se minuta č. 54 a kapitán Reds Steven Gerrard rozehrával jeden z mnoha rohů. Po několika odrazech se balón odrazil až k Sebastianu Coatesovi a ten překrásnými nůžkami pod břevno nedal Kennymu naději - 0:1. Po sedmdesáti minutách mohlo být v táboru Liverpoolu ještě veseleji, jenže Downing si v šanci neporadil ideálně a trefil jen Kennyho. Hosté se mohli podruhé radovat až za minutu...

Natřikrát se týmu z města Beatles povedlo navýšit vedení. Suárez napálil tyčku, od ní se odrazil míč k Downingovi, jenž selhal stejně jako před pár desítkami vteřin. Uspěl až Kuyt. Nizozemec měl dorážku snadnou a uklidnil příznivce Reds - 0:2. Jenže uklidnili se asi i hráči, kteří po druhé brance přestali být důslední, a trest přišel vzápětí. Taarabt rozehrál roh, Shaun Derry převýšil celou obranu a zavdal na drama do posledních minut - 1:2.

A pět minut před koncem dosáhli Londýňané kýženého vyrovnání. Zamora na levé straně zakombinoval s Taiwem, míč od jeho nohy dolétl až k Cissému, jenž se stejně jako Derry dostal výše než oba stopeři a překonal frustrovaného Reinu - 2:2. Ta největší euforie ale měla ještě přijít. Luke Young hlavičkou nazdařbůh překvapivě vyslal do úniku Jamie Mackieho, který se díky hrubce Josého Enriqueho objevil až před gólmanem Liverpoolu a mezi jeho nohama propasíroval kulatý nesmysl, otočil skóre a odstartoval dlouhé oslavy na Loftus Road - 3:2.

Góly: 78. Sergio Agüero (pen.), 85. Samir Nasri - 60. Gary Cahill

Manchester City je doma stále stoprocentní! I přesto, že Citizens v lize poprvé před svými fanoušky prohrávali, dokázali Chelsea udolat. Na Cahillův šťastný gól zareagoval proměněnou penaltou Agüero a vítězný špalíček přidal dnes výborný Samir Nasri. Man City se tak udrželi na rozdíl jediného bodu od vedoucích městkých rivalů United, Chelsea zůstává pátá, pět bodů za čtvrtým Tottenhamem.

Roberto di Matteo se pod dobrým dojmem víkendového pohárového utkání s Leicesterem přidržel sestavy a v základu ponechal jak skvělého Torrese, tak i Meirelese. Mancini pak zaujal posazením Carlose Téveze na lavičku a světe div se, dnes už v prvním dějství Argentinec pobídku k rozcvičení neodmítl. Dle předpokladů hráli oba špílmachři - David Silva v dresu City, Juan Mata v dnes černých barvách Chelsea.

A právě oni dva se postarali o první záchvěvy v srdečních pulsech diváků na Etihad Stadium. V páté minutě Cole neodhadl dlouhý míč do vápna, v souboji ho obral o míč Zabaleta, který dával pod sebe Silvovi. Malý Španěl ovšem v dobré pozici vysoko přestřelil. Za další tři minutky si na druhé straně Torres došel pro míč do hloubky hřiště, prošel jako nůž máslem až k vápnu, kde předal Matovi. Ani druhý šikula z Pyrenejského poloostrova ale nebyl úspěšný a mířil nad.

Prakticky vzápětí dostal Samir Nasri úžasný centr ze zadních řad Citizens, perfektně zpracoval a pohotově vypálil. Petr Čech se mohl jen dívat, jak jeho pokus orazítkoval břevno a vrací se do hřiště. Hra se poté uklidnila, či spíš "znudněla", týmy se pod nebezpečím hry nahoru-dolu stáhly a zaměřily se na defenzivu. Až v sedmadvacáté minutě tuto šeď rozčísl nechtíc Frank Lampard, který hrůzostrašně namazal Balotellimu a ten mohl postupovat úplně sám na Čecha. I s pomocí českého brankáře však italský útočník bránu netrefil.

To bylo pro první poločas vše podstatné, ve druhém se pak na zajímavou situaci čekalo deset minut. Potom Nasri technickou kulišárnou donutil Čecha k zákroku, kterým jednička Chelsea vyškrábla míč na břevno. Tvrdý protiúder přišel hned za pět minut. Po hodině hry udeřili hosté jako blesk z čistého nebe. Odražený míč po rohovém kopu se díky Luizově důrazu odrazil k jeho parťákovi ze stoperské dvojice Garymu Cahillovi a vysoký obránce po teči obou bratrů Touréových propasíroval balón za Hartova záda - 0:1.

Chelsea ale vedení příliš dlouho nevydrželo a na Etihad Stadium vysvitla naděje. Čtvrthodinku před koncem duelu totiž Zabaleta nastřelil Essienovu ruku a Mike Dean bez váhání ukázal na bílý puntík. Míč si postavil Sergio Agüero a přízemní ranou k tyči vyrovnal - 1:1. Celé dílo pak dokonal v 85. minutě Samir Nasri, jenž si narazil ve vápně s Tévezem, proběhl statickou obranou Chelsea (až na vracejícího se Lamparda) a ladným zakončením přehodil Čecha - 2:1.

Góly: 90. Rafael van der Vaart - 75. Cameron Jerome

Dramatický závěr, v němž netradičně hlavou zaskóroval Rafael Van der Vaart, možná odvrátil potupnou čtvrtou po sobě jdoucí prohru Tottenhamu (nejhorší šňůra od roku 2004), pořád ale nezabránil senzačnímu pádu Kohoutů na čtvrtou příčku za městské rivaly z Emirates Stadium. Ještě prvního února přitom Spurs živili na Arsenal náskok 12 bodů!

Ani drtivá převaha v držení míče (71:29) ani 24 střeleckých pokusů (18 na bránu!) dnes Tottenhamu ani zdaleka nezaručilo triumf nad houževnatým a relativně solidně bránícím Stokem. Spurs možná v hlavách stále měli vzpomínky na kolaps Muamby, každopádně i kdyby ne, faktem zůstává, že do utkání vstoupili nesmírně rozpačitě. A leč po celý první poločas byli na vedení zralí spíše oni, Begoviće nakonec stěží prověřili a ještě stihli inkasovat. Patrně nejaktivnější hráč hostí, Cameron Jerome, ideálně zareagoval na Huthovu teč Whelanova centru a otevřel tak skóre těsně poté, co Baleův drzý pokus divže nazahučel pod břevno.

Tottenham tak krutě doplatil na Modrićem nevyužitou ojedinělou hrubku Stoke v obraně, po níž Chorvat ani nezacílil mezi tři tyče. A zároveň mohl litovat i dvou dalších pokusů z úvodního dějství, proti nimž se už musel se zákroky vytasit Begović. Nejprve při zemi likvidoval Vaartův projektil, pak vyrazil i ten Sahův. Když se pak po přestávce neujala ani pěkná rána Balea, vypadalo to, že Spurs skutečně neomylně směřují za čtvrtou porážkou v řadě. Nakonec to nicméně byl právě levý křídelník, kdo se precizním centrem na Van der Vaartovu hlavu postaral o pozdní srovnání.

Góly: 59. Junior Hoilett, 83. Yakubu Aiyegbeni

Ještě nikdy se Blackburnu pod Stevem Keanem nepovedlo dotáhnout k vítěznému konci dva ligové zápasy po sobě - a právě teď, když holohlavý manažer slaví jubilejní 50. představení na lavičce Rovers, se to povedlo. Symbolicky také skrze branky dvou stabilních tahounů mužstva, Hoiletta a Yakubua.

Průšvih a utrpení představoval pro nezasvěceného diváka první poločas zápasu mezi Blackburnem a Sunderlandem. Oběma mužstvům chyběla fotbalovost a zejména tedy preciznost v rozehrávce, neboť spatřit během 45 minut tolik přihrávek "na paty", to se člověku jen tak nepoštěstí. Ke všemu ani ze vzduchu nebyly obě strany nikterak zvlášť nebezpečné; donáška Pedersena či Larssona, dvou vyhlášených exekutorů, buď sama nestála za nic, nebo nebyla pochopena.

A když už ano, tak Kyrgiakos při svém debutu za Mackems promáchl a zahodil tak jedinou prvopoločasovou šanci svého mužstva. Na druhé straně snad takhle můžeme otitulovat alespoň průnik Martina Olssona, který také starší dvojče zakončilo z nulového úhlu, a ke kloudné dorážce už se pak nikdo z jeho spoluhráčů nedostal.

Naštěstí druhé dějství bylo na šance i řádné fotbalové akce o poznání bohatší. Především do něj Rovers vstoupili jako tým, který opravdu chce vyhrát a udělat další významný krok za záchranou. V 54. minutě se totiž Mignolet musel vytasit s fantastickým zákrokem proti neméně zdařilému voleji Formicy a hned o pět minut později udeřil Hoilett. To hlavně díky rozpačitému pokusu golmana o osvobození, který on odpálil zase na druhou stranu kurtu výstavním volejem.

Po prolomení ledů následoval nepříliš očekávaný návrat "ke kořenům", kdy se zase začalo hodně kazit a poněkud nudit, to však naštěstí aktérům nevydrželo příliš dlouho. Dvacet minut před koncem Olssonova heroická defenzivní práce zabránila ve skórování Bendtnerovi, přičemž vrcholem snahy Black Cats o srovnání byla 79. minuta a senzačně spálená šance Ji Dong-Wonem. Ten i ze tří metrů přepálil branku poté, co jej našel dnes velmi přesně centrující McClean.

Tomu už pak Rovers nemohli dál přihlížet, skrze pěknou akci a koncovku (již 15. úspěšnou v sezoně) Yakubua zvýšili na 2:0 a po zbylých asi osm minut průběh utkání víceméně kontrolovali.

Góly: 11. Papiss Cissé

Newcastle boj o poháry nevzdává. Nejtěsnějším možným způsobem zdolal houževnatý Norwich City na domácí půdě 1:0. O jedinou branku se postaral třetím gólem v klubu za pět zápasů méně slavný ze senegalské dvojice Papiss Cissé. Magpies stáhli ztrátu na pátou Chelsea už jen na dva body.

Nejdůležitější situace utkání přišla hned jako první z těch významnější v utkání. Ve dvanácté minutě totiž Gutierrez centroval z levé strany do šestnáctky, kde si počínal na jedničku Papiss Cissé a akrobatickým kopem pravou šajtlí vymetl Ruddyho šibenici - 1:0. Newcastle měl první poločas jednoznačně více ze hry než soupeř, který si v něm připravil jedinou šanci a to až v jeho závěru.

Ještě předtím měli domácí dvě velké šance, jež výborně pochytal brankář Norwiche John Ruddy. Po půlhodině hry Cabaye z hranice šestnáctky poslal na bránu polocentr - polostřelu, na niž si pohotově naběhl a tečoval ji Demba Ba. Ruddy tentokrát předvedl skvělý reflexivní zákrok. Stejně tak pět minut před koncem poločasu, kdy Gutierrez parádně vyslal do samostatného nájezdu Cissého, jenže senegalský forvard stejně jako jeho krajan opět ztroskotal na vyběhnuvším Ruddym.

Avizovaná šance pro Canaries přišla ve 44. minutě. Po Bennetově centru na malém vápně stál s míčem Surman - ten však místo přihrávky pod sebe či ráně z první zpracoval a následně pálil mimo. Druhé dějství zahájili o mnoho lépe hosté z Norwiche, vyvrcholení snahy přišlo devět minut po návratu z kabin. Nejprve Krul zblízka vychytal Pilkingtona, poté předvedl ještě o poznání lepší zákrok proti hlavičce Whitbreada, kterou s vypětím všech sil vyškrábl nad břevno. Newcastle se nikam nehnal a spíše hlídal zadní vrátka.

Jedna z mála šancí Strak ve druhé pětačtyřicetiminutovce přišla v 71. minutě, kdy nejprve střílel Cabaye a po něm ve zmatku před Ruddymu pokoušel štěstí Demba Ba. Ruddy ovšem znovu svůj tým podržel. Poslední minuty pak bylo k vidění snad jen pár závarů, ze kterých nevzešlo žádné nebezpečí.

Góly: 21. Jonny Evans, 43. Antonio Valencia, 45. Danny Welbeck, 56. Javier Hernández, 61. Javier Hernández

Wolverhampton je poslední. Čtyři kola bez McCarthyho rovnají se jedinému bodu a dvěma domácím potupám - ta druhá přišla hned po té blackburnské, a to z obávaného zásobníku obhájce titulu. Manchester United rozdával lekce z kombinační hry a díky dnešním pěti zásahům dosáhl největšího počtu gólů v této fázi sezony (73) od čísla náležícího Tottenhamu z ročníku 1963/64 (75).

V součtu byl první poločas spíše o dominanci hostí a absolutně nekonkurenceschopném výkonu Wolves, to každopádně nic nemění na tom, že Connorovi svěřenci začali poměrně neohroženě. Díky své nebojácnosti si místy vytvořili i tlak, aby pak ve 12. minutě přišel vrchol v podobě Doyleovy přízemní střely a na dlouhou dobu prvního i posledního testu De Gey. Dál se už, zejména od 21. minuty, kdy Vlci při rohu neubránili nejprve sklepávajícího Carricka a pak i skórujícího Evanse, duel odvíjel čistě v manchesterské režii.

Vůbec nejfatálnějším okamžikem nejen prvního poločasu, ale i celého utkání potom přišel ve 40. minutě. Tehdy si Zubar u postranní čáry nesmyslně vyšlápl na Welbecka, uviděl druhou žlutou kartu a spolu s doktory záhy mohl zkonstatovat vlčí smrt. Během příštích šesti minut Red Devils ještě dvakrát udeřili a bylo hotovo. Nejprve krásně pronikl po pravé straně Valencia a po dlouhém rozmýšlení vybral i dokonalou variantu jak své sólo zakončit: prudce vystřelil na vzdálenější tyčku. Stejný hráč se pak předvedl ještě jednou, v nastavení, když tentokrát z čistě nevýhodné pozice přihrával do druhé vlny Welbeckovi tak akorát, aby mladý útočník z první profesionálně uklidil míč do sítě.

Wolverhampton je jedním z pouze čtyř celků, kterým se v historii Premier League povedlo zvrátit takto nepříznivý vývoj událostí a ještě vyhrát: v říjnu 2003 doma - na tomto samém místě - stáhl tříbrankové manko na Leicester. Dnes na to nicméně Vlci neměli schopnosti a snad ani náladu, především tedy po onom vyloučení. Navíc hned v 56. minutě Wolves vyrobili další školáckou hrubku při bránění centru Rafaela, takže mohl Hernandéz hlavičkovat až směšně osamocen.

A Vlci se sypali dál a dál, zatímco majitel Steve Morgan s hořkokyselým výrazem v tváři vše sledoval z tribuny. Po hodině hry to byla úplná lahůdka z dílny United: Valencia si uvnitř pokutového území v rychlosti narazil s obratným Welbeckem, pak pohrdl možností z první pálit a místo toho jemným obloučkem vyzval na zadní tyči opět nehlídaného predátora Hernandéze k druhému gólu v zápase.

Teprve potom přišla jakási posmrtná křeč domácích, kteří si v krátkém časovém sledu díky aktivnímu a houževnatému Kightlymu hned dvakrát vyskakovali na dosud stěží zaměstnaného De Geu. Ten nicméně byl alespoň v tom bazálním pozoru, takže MU v jediných složitějších chvílích druhého dějství podržel. Pak už chybělo si jen opět zjednat pořádek, což se povedlo velmi brzy, a třeba i zaútočit na šestý zářez. Ten měl přidat v 78. minutě Welbeck po vysunutí Rooneym, na Hennesseyho si nicméně tehdy pokusem o jesle nepřišel. Další šance už uvolnění United ani neměli.

Góly: 36. Gylfi Sigurdsson, 66. Gylfi Sigurdsson, 77. Joe Allen

Doma takhle mizerný Fulham, to tu už dlouho nebylo. Swansea smetlo Cottagers třemi zásahy, z nichž o dva se postaral v poslední době velmi gólový Sigurdsson, a připravilo tak Fulhamu senzační první prohru před vlastním publikem v tomto kalendářním roce. Samo se pak za odměnu posouvá až na osmou příčku.

Ne neobvyklým projevem se Swans prezentovali v Londýně. Z pevného, pracovitého bloku vyráželi na zteč jen zřídka, a když, tak samozřejmě okamžitě. A eliminovat choutky opět čistě ofenzivně laděné Jolovy sestavy se potom labutím dařilo střídavě. Respektive klasická Rodgersova taktika určitě nesla své ovoce, nicméně že by Cottagers zůstali úplně na ocet, to se říct také nedá. Ostatně proti průniku Dempseyho musel zasahovat Vorm a Dembélého střelu nejprve blokoval Graham, pak i nizozemský brankář. Jenže to vše se událo v první desetiminutovce, zbytek už patřil spíše pozornému Swansea, které perfektně zvládalo hrozit z protiútoků.

To mimochodem hlavně proto, že ještě aklimatizace Mahamadoua Diarry na prvoligový anglický fotbal nedospěla do finální fáze, takže střed byl z pohledu Swans poněkud propustný. A toho ať už Sigurdsson, nebo Allen zvládali využívat. Navíc domácí rádi přispívali naprosto konkrétními individuálními chybami. Jednu z nich - Schwarzerův mizerný odkop - vystihl Graham a australský golman se pak musel revanšovat, když svou levačku po vzoru hokejových brankářů zkroutil k rameni, aby vyrazil Sinclairův pokus. Ještě předtím potom Rangelův průnik po pravé straně zakončil Sigurdsson ranou těsně vedle.

Ovšem islandská lednová akvizice nemusela moc dlouho smutnit, byla to totiž právě ona, kdo dal Swans poločasové vedení. Byla to navíc ukázkově sehraná akce, jíž si Sigurdsson sám rozjel: dal doprava na Routledge, ten zpoza zadní tyče sklepl míč na malé vápno a tam už se Islanďan hlavou, v pádu rozpačitě prosadil. Což bylo naprosto zásadní, protože tímto i jen ten dosavadní větřík v londýnských plachtách vzal za své, takže se do druhého poločasu přišli Cottagers spíše jen vyklusat.

Hosté vskutku dohrávali bez větších problémů. Soupeřův chodecký výkon provázený tu zbytečným sólováním, tu hloupou nepřesností to Velšanům značně usnadňoval. Ti takto dokonce byli místy i schopni řídit tempo hry a v 67. minutě zasadili rozhodující úder. Uprostřed pole pro změnu opět vybuchla bomba, Sigurdsson se vytvořeným kráterem naprosto nerušeně prohnal, narazil si s Routledgem a následně z osy hřiště bezpečně zavěsil k levé tyčce.

Navíc ani to nebylo závěrečné slovo. Odevzdaný Fulham ještě jednou kapituloval, když obranou jako nůž máslem pronikl Allen, netradičně i vystřelil a Schwarzer se po své levačce natahoval marně. V samotném závěru ještě mohl čtvrtý zářez přidat Sinclair, ovšem po jemné narážečce s Routledgem přestřelil. Mezitím se k pořádným šancím konečně dostali i domácí, nicméně Dempseyho bombu s pomocí břevna vytěsnil Vorm a Pogrebňak minul i sám, bez cizí pomoci.

Góly: 54. James McArthur - 65. Paul Scharner

Ani tentokrát se Wigan nezmátořil a přes na pohled solidní bod ze zápasu s rozjetým WBA bude velmi litovat. Neproměněných šancí, ztraceného vedení a ve výsledku i setrvání na dně tabulky. Throstles potvrdili, že venku sbírat body docela umí.

Latics před domácím publikem ve střeleckých pozicích váhají poměrně tradičně. Ostatně i sama vizitka 12 vstřelených branek v 15 zápasech je vskutku tristní. Nicméně start dnešního zápasu byl pozitivní alespoň v tom ohledu, že se Wigan soustavně zvládal dostávat do šancí. Především Beausejourovy centry z levé strany potom hrály prim. Po jednom takovém z voleje zacílil mimo Di Santo, který dříve po pouhých 30 sekundách z první střílel nepřesně i z velkého úhlu. A do první pětiminutovky ostatně Argentinec vtěsnal ještě jeden vyražený projektil, plus Beausejourova rohu trestuhodně nezužitkoval Caldwell.

Jestliže úvodní pasáže nasadily laťku hodně vysoko, zbytek utkání se už přes ni jen těžko přenášel. Hlavně hosté, i s pěti tisíci příznivců v zádech, nebyli příliš konkurenceschopní a hned dvakrát je dokonce musela zachraňovat až branková konstrukce. Nejprve se Boyce potkal s Beausejourovým centrem, aby jej nasměroval do břevna, vzápětí James McCarthy stejnou část svatyně nastřelil z 20 metrů.

Wiganu se nakonec píle vyplatila krátce po přestávce, když svou rychlost a šikovnost prodal Moses, Jones selhal při snaze odvrátit jeho centr od brankové čáry a před McArthurem byla už jen jedna z nejsnazších gólových pozic jeho života. Až potom Albion trošku oživl: Thomas nejdříve pálil a pak Scharner po rohu Brunta, z první střely hostí na bránu srovnal. Oslavy utlumil na absolutní minimum, neboť se trefil proti svému bývalému dlouholetému zaměstnavateli - to však Wiganu příliš nepomohlo.