Povídka o strýčku Seppovi a dokonalém katarském plánu

Je prosinec 2010. Po celém světě vrcholí předvánoční šílenství, pouze Sepp Blatter sedí napjatě ve své kanceláři v Curychu a očekává příchod důležité delegace. Minuty se nekonečně vlečou, za oknem padá sníh, a Sepp začíná být netrpělivý. Myslí na to, že už mohl být dávno doma u své ohřívací láhve, ale ještě je potřeba učinit jedno tiskové prohlášení..

V posledních měsících měl Sepp napilno. Vše začalo v době, kdy se k němu dostal seznam kandidátů na pořadatelství mistrovství světa 2022.
"Co tam máme?" zeptal se dychtivě, když do jeho kanceláře vstoupil posel se štosem papírů.
"No.. Je pět kandidátů, můj pane," oznámil. "Austrálie, Japonsko, Jižní Korea, USA.."
"A ten pátý?" otázal se funkcionář.
"Katar, pane."
"Hm," zamyslel se Sepp a dlouze pohlédl z okna. "Dobře," dodal posléze. "Nějaké detaily?"
"No, je tu několik klíčových faktorů," přednesl posel a začal listovat ve spisech. "V první řadě fakt, že mistrovství světa se koná v létě. To by nebyl problém v Austrálii, Japonsku, Koreji ani USA."
"V Kataru ano?"
"Ano, v Kataru je v létě vedro, pane," poučil Seppa posel. "Opravdové vedro."
"Je to velký problém?"
"No, na slunci může být i více než padesát stupňů. V této teplotě může dojít k poškození organických buněk."
"No a?"
"Bude tam hodně lidí, pane," snažil se posel. "Statistíce, možná miliony. To je hodně buněk. Fotbalisté musí běhat.."
"Dobře, dobře," přerušil jej Sepp netrpělivě. "Co s tím chtějí dělat?"
"Prý můžou postavit klimatizované stadiony, ale.."
"Výborně, to zní dobře. Co dál?"
Posel si povzdechl. "Dále tu máme fakt, že je to mistrovství světa ve fotbale. Japonsko, Korea, USA i Austrálie jsou země s velkou potenciální základnou, fotbal se tam rychle rozvíjí, a fanouškovský zájem by byl určitě obrovský."
"A Katar?" dodal Sepp.
"Katar..," opáčil posel zasmušile, "je miniaturní stát uprostřed pouště s nulovou fotbalovou tradicí. Jejich reprezentace ještě na mistrovství světa nikdy nepostoupila."
"Čili mi říkáte, že když jim přidělíme pořadatelství, pomůžeme rozvoji tamního fotbalu tím, že jejich tým bude konečně hrát na mistrovství světa, ano?"
"Můj pane," zavrtěl hlavou posel, "to není úplně to, co jsem chtěl říci.."
"Nevadí," utnul jej Sepp. "Pokračujte. Ještě něco?"
"Ještě tu mám bezpečnostní zprávu, kterou si objednával pan Valcke, pane. Pamatujete?"
"Nevím, co dělá pan Valcke, mám svých starostí dost," odsekl Sepp. "Co je v té zprávě?"
"Vypracoval ji nějaký pan Pruis, André Pruis.."
"Kdo to ksakru je?"
"Bezpečnostní konzultant z Jihoafrické republiky, pane. Staral se o bezpečnost před letošním šampionátem."
"Aha," odvětil Sepp, ale bylo vidět, že se rozpomíná jen pozvolna.
"Pan Valcke mu ten úkol zadal na váš popud. Říkal jste mu, že Afriku si musíme předcházet, protože potřebujete hlasy.."
"Už vím," napřímil se Sepp. "V pořádku. Sem s tou zprávou."
"Říká se v ní," začal posel a starostlivě se poškrábal na temeni, "tedy, pan Pruis v ní říká, že Austrálie, Japonsko, Korea a USA nepředstavují z bezpečnostního hlediska riziko."
"A Katar?" otázal se šéf, ačkoliv odpověď znal už dopředu.
"No, Katar má ten problém, že je tam pouze jedno velké město a zbytek tvoří poušť. Všechny stadiony by se musely rozmístit do okruhu nějakých 30 kilometrů, což způsobí problémy v dopravě.."
"Ať si postaví metro, to je jejich věc," odsekl Sepp netrpělivě.
"A pak je tu ještě ta věc s teroristy."
Šéf se napřímil; tato zmínka si získala jeho plnou pozornost. Jeho tázavý pohled vybídl posla k vysvětlení.
"Vzhledem k tomu, že by se celý šampionát odehrával na tak malém prostoru, je hrozba teroristického útoku mimořádně nebezpečná. Jediný atentát by mohl celé mistrovství okamžitě ukončit, to si nemůžeme vzít na svědomí.."
"Kde je Katar?" zamračil se Sepp.
Posel protočil oči. "Na Blízkém východě, pane. V okolních zemích operuje Al-Káida. Mají zbraně, pane, mnoho zbraní," vysvětloval.
"Tak si pořídíme ochranku," rozhodl Sepp.
"Pane," začínalo se posla zmocňovat zoufalství, "mluvíme o nejnebezpečnější teroristické organizaci na světě, která.. Tedy, pochopte, pan Pruis jasně říká.."
"To je pořád pan Pruis, pan Pruis," rozhněval se šéf, "proč si toho pana Pruise rovnou nevezmeš?"
Posel polkl a sklopil zrak.
"Promiňte," špitl.
"Tak. Dobře. Kdo má nejvíc peněz?"
"Kh," vyšlo z jeho úst takřka neslyšně.
"Cože?"
"Katar, pane," pohnuly se poslovy rty. "Leží na ropě."
"Kolik mají?"
"To je jedno. Dokud nedojde ropa, prakticky neexistují žádné reálné limity."
"Výborně," zamnul si Sepp ruce. "Takže, chci Katar. Co pro to můžeme udělat?"

***


Den D se blížil a prezident FIFA byl čím dál nervóznější. Musel totiž předat svému kolegovi nepříjemnou zprávu a nebyl si jistý, jak ji přijme. Na odmítnutí koneckonců nebyl zvyklý; ještě nikdy se nestalo, že by si nedokázal prosadit svou.
Z myšlenek ho vytrhla až očekávaná slova: "Šajch Hamad bin Khalifa at-Thání je připraven, pane."
Blatter vstal a přijal od kolegy napřaženou pravici. Thání si jej zkoumavě prohlížel; z pozice katarského emíra, zakladatele investičního impéria QSI a duchovního otce revolučního nápadu uspořádat světový šampionát právě v této zemi byl zvyklý, že jeho slovo zkrátka platí. Blattera však přece jen potřeboval.
"Příteli," začal řeč. "Tak jak si stojíme?"
"Existují.. jisté obavy, Vaše Výsosti," připustil Sepp.
"Obavy?" opáčil Thání a pousmál se. Věděl, že každý problém má ve skutečnosti jednoduché řešení.
"Ano," odkašlal si Sepp. "Někteří.. členové naší organizační struktury kladou.. otázky. Nepříjemné otázky."
"Ale? A jaképak?" neztrácel šajch dobrou náladu.
"Podotýkají, že v Kataru je v létě vedro. Také padla slova o terorismu.. o tom, že u vás neexistuje ani zažitá fotbalová kultura, ani potenciál ji do budoucna rozvíjet.. a také že vaše země je příliš malá. Některým členům vadí, že.. Zkrátka se jim nechce nutit fotbalisty hrát na poušti," vychrlil ze sebe Sepp, který usoudil, že bude lepší přednést všechno najednou.
Thání se zamyslel. "To jsou prkotiny," podotkl po chvíli ticha, "úplné blbosti. Vy si myslíte, že jsme na to nemysleli?"
"Abych pravdu řekl..," polkl Sepp nasucho, "něco na těch námitkách je, Výsosti. Samozřejmě si šampionát v Kataru přeji stejně tak jako Vy," dodal rychle, když viděl, jak se jeho partner nadechuje k reakci, "jenže na mne to nezáleží."
"Podívejte," pronesl Thání trpělivě, "vedro vůbec neřešte. Máme dokonalý plán."
Sepp na svého hosta pohlédl se zájmem, on ale pokračoval dále.
"Fotbalová kultura," dodal emír, "neobstojí v porovnání s naší finanční silou." Významně si odkašlal.
"Výsosti?" opáčil Sepp s neskrývanou zvědavostí, snad i lehkou obavou; dobře věděl, že Tháního myšlení se občas může vymykat mantinelům, které on sám pokládal za rozumné.
"Příteli," usmál se Thání, vstal ze svého křesla a počal přecházet před předsedovým stolem, sem a tam, ruce zkřížené za zády. "Pokud existuje problém, musíme zkrátka přijít na způsob, jak jej odstranit," dodal významně.
Když Sepp stále setrvával ve zdvořilém mlčení, pokračoval emír v řeči. "V první řadě tu máme tu drobnůstku s tím, že neexistuje dostatek stadionů. To je jednoduché. V tuto chvíli u nás stojí tři, ty zrekonstruujeme, a pět nových postavíme." "Ale Výsosti," ohradil se Sepp, "k úspěšné kandidatuře potřebujete stadionů dvanáct.."
"Taky že ano," přerušil jej emír. "Řekneme, že jich bude stát dvanáct, a nakonec jich bude stát osm. Nemůžeme si dovolit moc mrtvých."
Šéf FIFA se ve svém křesle napřímil. "Prosím?"
"Nepálců," objasňoval Thání stále s týmž lehkým úsměvem. "Indů. Filipínců. Gastarbeiterů. Přece si nemyslíte, že ty arény budu stavět sám?"
"Ne, to jistě ne.." couval Sepp, ale Thání ho opět nenechal domluvit.
"Nebo mám na tu práci poslat své syny? Či snad přátele? To po mě chcete, Blattere?!"
"Kdepak, Výsosti, to v žádném případě," breptal Sepp omluvně. "Jistě. Gastarbeiteři jsou potřeba, viďte?"
"Ano," lhostejně prohodil emír a oprášil si lem hábitu, jako by se zbavoval dotěrného smítka. "Ano, to jsou. Egyptské pyramidy se také nepostavily samy, víme? A tím bych toto téma uzavřel."
"Výsosti," odvážil se Sepp, "promiňte, ale nemáte strach z reakce okolí? Co třeba Amnesty International?"
"Ach ano, dokážou být otravní, že?" zasmál se emír, krátce a pohrdlivě. "Víte, příteli, některé věci zkrátka není třeba příliš rozpitvávat. Pokud nám Vaše organizace pořadatelství přidělí, může jej opět odebrat právě jen ona. Počítám s tím, že v případě takových 'zvěstí'," mrkl spiklenecky, "přimhouříte obě oči. Ano?"
"Jistě," přitakal horlivě Sepp, "samozřejmě."
"Stavět začneme začátkem roku 2015. Počítám, že do té doby budeme mít spoustu práce s výstavbou města.."
"Města?" zareagoval Sepp. "Jakého města?"
"Nového města, příteli. Musíme postavit nové město. Máme jich málo. Snad to není problém?"
Prezident zavrtěl hlavou, ale bylo vidět, že zmínka o nepálských dělnících mu pořád vrtá hlavou.
"Pokud byste přeci jen potřeboval působit dojmem, že Vám na hlasech plebejců opravdu záleží," uklidňoval emír svého společníka, "někdy kolem roku 2014 vystupte v televizi s tím, že svého kroku litujete. Řekněte prostě, že udělit pořadatelství Kataru byla chyba, a dále to nerozmazávejte. Případně si můžete zkusit zahrát na hrdinu a podat trestní oznámení na neznámého pachatele, tím se také nedá nic zkazit, ani ničeho dosáhnout. Předpokládám, že už si rozumíme."
Sepp opět přikývl.

***


Pracovní den se chýlil ke konci a zbývalo už probrat poslední dva detaily; první z nich nadnesl Thání sám.
"Takže," prohlásil slavnostně, "koho musíme koupit?"
Řekl to s takovou samozřejmou lhostejností, jako by se bavili o nějakém nevinném konverzačním tématu; jako by se svého kolegy ptal, jestli má raději jablka nebo hrušky. Něco v jeho tónu však Seppa uklidnilo. Zdálo se, že Thání skutečně ví, co dělá; pomalu jeho plánu začínal věřit, i když mu dosud zcela nerozuměl.
Rozhodl se proto, že na sobě žádné zbytky obav nedá znát. Odkašlal si.
"Myslím, že by to mohl provést Mohamed Bin Hammám," odvětil po chvíli.
Jeho návrh emíra zaujal. "Bin Hammám?" zvedl překvapeně obočí. "Ten, který teď kandiduje proti Vám na post prezidenta FIFA?"
"Ano," přitakal Sepp, "ale je veřejné tajemství, že nehraje čistou hru."
"To je chytré," uznale kývl hlavou Thání. "Koneckonců, pokud někomu zavolá Bin Hammám s tím, že potřebuje něco důležitého probrat, bude alespoň od začátku jasné, o co jde. Nečekal bych, že mi zrovna on bude volat, aby si poklábosil o počasí, hahaha!"
"Hahaha!"
"Ale vážně," zavelel emír. "Mohameda znám, v určitých věcech si - ehm - rozumíme. Co má vlastně teď za lubem?" "Jsou dva, on a Jack Warner," upřesnil Sepp. "Ten je z Trinidadu, předseda CONCACAF. Měl problémy už v roce 2006, kdy pašoval lístky na mistrovství světa.."
"Amatér," odfrkl si Thání.
"Abych pravdu řekl, nikdy mi nepřišel zrovna nejbystřejší," souhlasil prezident. "Nicméně teď můžeme našemu příteli Bin Hammámovi nabídnout, že budeme mlčet o jeho.. praktikách, samozřejmě výměnou za menší službičku v naší kauze."
Emír přemýšlel. "Dobrá tedy," řekl nakonec, "jak to plánujete provést?"
"Necháme to na něm," rozhodl Sepp. "Koneckonců, když nemůže Mohamed k hoře.."
"Hahaha!"
"Hahaha!"
"Aby bylo jasno," zvážněl emír, "doufám, že neplánujete nějaký podraz, Blattere." Přísně si prezidenta změřil. "Mohamed je můj krajan a já dobře vím, že je pro Vás v tuto chvíli hrozbou. Zvláště nevyjdou-li najevo tyto jeho.. jak říkáte.. praktiky."
Sepp beze slova přikývl; potřeboval pomoc od obou mužů. "Můžete být v klidu," ujistil Tháního. "Prostě spojíme obě operace dohromady. Vy promluvíte s Bin Hammámem a mezi řečí se zmíníte, že se mi ještě do důchodu příliš nechce. Počítám, že důvtipný je dost?"
Emír přikývl.
"Výborně," pokračoval Sepp. "Na oplátku zajistíme Kataru mistrovství světa 2022. Myslím, že Jack se o to dokáže postarat - náhodou vím, kteří funkcionáři jsou.. řekněme chudší než ostatní," drsně se uchechtl.
Emír opět přitakal. Zavládlo krátké ticho.
"Co se šťouralů týče," navázal Sepp ledabylým tónem, "musíme počítat s tím, že něco na povrch přece jen vyplave. Zvláště je-li do toho zapletený Jack. On je takový slon v porcelánu."
"Co takhle," napadlo Tháního, "v podobném případě ustanovit vyšetřovací komisi, nechat ji, ať se na rok, rok a půl zabaví, a potom všechno smést ze stolu?"
"Pokračujte," vybídl hosta Sepp.
"No, řekněme, že některé.. nežádoucí informace vyplavou na povrch. Potom doporučuji následující postup: Vezměte pár úředníků a pověřte je úkolem vypracovat odbornou zprávu. Zkrátka je zaměstnejte, aby to vypadalo, že se něco děje. To je důležité zejména ve chvíli, vyjde-li náš.. malý úskok najevo dříve, než začneme stavět," objasňoval emír.
"Potom, když bude zpráva hotová, pověřte etickou komisi jejím přezkoumáním. To nám získá dalších pár měsíců. Nakonec do médií řekněte, že k několika incidentům sice došlo, ale bezúhonnost volebního procesu to nenarušilo. Nějak to zaobalte, použijte hodně PR frází, aby to celé ve skutečnosti vypadalo jako legitimní proces. Jakmile etická komise FIFA určí, že vše je v pořádku, máme vyhráno."
"Někteří ale budou šťourat i poté," namítl Sepp. "Platini se určitě bude chtít vytáhnout.."
"Tak ho pozvěte na oběd," rozťal situaci Thání, "a vše mu pěkně vysvětlete. Ustanovte nezávislou auditorskou komisi, to už je jedno. Důležité je, aby o situaci celou dobu rozhodovali Vaši lidé. Nikdo jiný do toho nemá co mluvit."
Sepp přikývl.

"A teď ta poslední věc," zatrylkoval emír, očividně dobře naladěný. Bylo znát, že se na tento okamžik těšil od začátku rozhovoru.
"Vyjádřil jste znepokojení nad letními teplotami. Je to tak?"
"Ano," přitakal Sepp, "bylo mi řečeno, že v Kataru je v létě opravdu vedro."
"Přirozeně," uchechtl se Thání, "ale s tím se vypořádáme snadno."
"Je pravda, že chcete postavit klimatizované stadiony?" zajímal se předseda, ale jeho společník nad tímto návrhem mávl rukou. "To je hloupost," dodal. "My to samozřejmě plánujeme vypustit do médií, ale bude trvat tak dvacet vteřin, než někomu dojde, že teplota vzduchu uvnitř arén nijak neovlivní teplotu venku. Fanoušci by si stěžovali. Použijeme to jako zástěrku, dokud nebude bezpečné začít rokovat o skutečném řešení."
"Jaký je tedy váš plán?" otázal se Sepp, teď už dočista zmatený.
"Jednoduchý," rozzářily se emírovy tváře, "jednoduchý jako facka, můj drahý příteli." Opsal rukou ve vzduchu velký půlkruh, aby svým slovům dodal patřičnou váhu. "Finále bude těsně před Vánocemi."
V prezidentovi hrklo. "Před Vánocemi? To nemá šanci projít," oponoval.
"Příteli, jsem si jist, že se dohodneme. Vám se můj návrh nelíbí?"
"Abych řekl pravdu, úplně se mi nezamlouvá," přiznal Sepp, a byl překvapen, když se jeho kolega srdečně rozesmál.
"Tak to řekněte," rozpřáhl ruce. "Vydejte veřejné prohlášení, že vánoční termín nechcete, ale až tak začátkem roku 2015, dříve to v médiích řešit nebudeme. Oba dva ale víme, že je to nejlepší možná varianta."
"Přesvědčte mě," vyzval emíra Sepp.
"Podívejte," prohlásil Thání trpělivě, "sám dobře víte, že v létě to uspořádat nemůžeme, a ta zástěrka s klimatizovanými stadiony dlouho nevydrží. Zbývá jediná možnost, a to posunout celý turnaj na podzim nebo zimu. Leden a únor nepřicházejí v úvahu, bude olympiáda, přišli bychom o zisky. Začneme proto v listopadu. Jen si to představte - finále o Vánocích! Bude to nádherné," zářily emírovy oči, "vezměte si, co bude největším hitem vánoční sezony. Lístky na fotbal. To je hotový zlatý důl! Upřímně řečeno Vašim námitkám zcela nerozumím, Vánoce jsou pro tento účel jako stvořené. Prakticky celý svět má pracovní volno, přitáhneme obrovské publikum.. V Evropě na televizních právech vyděláme miliony, všichni budou chtít spojit sváteční náladu se sváteční sportovní událostí. Je to prakticky neprůstřelné," zakončil.
Sepp dlouho mlčel; řeč jeho hosta jej trochu nahlodala. Přišlo mu ale, že ignoruje jeden důležitý faktor.
"Kluby to neschválí," řekl nakonec. "ECA a EPFL budou chtít zachovat tradiční formát sezony. Maximálně bychom se mohli bavit o posunutí na květen a červen, ale.."
"Vy se mnou ale souhlasíte?" přerušil ho Thání, trochu zklamaný, že jeho slova nezanechala v Seppovi takový dojem, jak si představoval.
"Ano," odvětil prezident po krátkém přemýšlení, "ano, řekl bych, že Vašim argumentům rozumím."
"Výborně. Takže to uděláme stejně jako s tou potenciální nepříjemností ohledně kandidatury - ustanovte speciální pracovní skupinu, samozřejmě z vašich lidí, v rámci FIFA, a oficiálně doporučte můj návrh jako nejlepší možné řešení. Kluby se s tím zkrátka vyrovnají, to nás zajímat nemusí, pokud jim nedáme jinou možnost."
"Budou protestovat," oponoval Sepp, "minimálně si řeknou o odškodnění."
"Tak jim ho prostě nedáte," smetl jeho argument ze stolu emír, který byl svým plánem zaujat natolik, že si nepřipouštěl žádné možné komplikace. "Kdo o tom bude rozhodovat?"
"Jerome Valcke."
"Aha. No tak mu řeknete, že kluby nic nedostanou. Ať sdělí médiím, že do šampionátu je času dost a že kluby na tom stejně vydělají tak jako tak, tak ať si nestěžují." Emír se chvíli odmlčel. "Samozřejmě, nejvíc vyděláme my," uchechtl se pod vousy.
"Hahaha!"
"Hahaha!"

***


Seppovi však ležela na srdci ještě jedna věc - jeden poslední, ale o to důležitější detail, bez jehož vyřešení nemohl považovat dnešní schůzi za ukončenou. Odkašlal si, aby si zjednal pozornost svého kolegy.
"Ano? Ještě nějaký problém?" zareagoval Thání.
"No, vlastně ano. Víte," promluvil Sepp opatrně, "mám obavy, že ty nejbohatší kluby to jednoduše nepřijmou. Pokud se s nimi odmítneme vyrovnat, utrhnou se a založí vlastní organizaci."
"Mluvíte o jakési superlize?" chytil se emír.
Sepp přikývl, a jeho host se opět srdečně rozesmál.
"Můj milý příteli," poklepal mu na rameno, "to už máme samozřejmě dávno vyřešeno."
Z prezidentova nechápavého výrazu emír pochopil, že přišel čas objasnit finální, nejdůležitější část celého plánu.
"Řekněte sám," začal zeširoka, "kdo by v takové superlize určitě nemohl chybět?"
"Nejlepší kluby Evropy," odvětil Sepp neurčitě. Trochu se zastyděl; přece jen mohl poskytnout mnohem sofistikovanější odpověď. Emírovu dobrou náladu však nenarušil.
"No, jistě. A které to jsou?" otázal se Katařan.
"Tak v současnosti Barcelona," vyjmenovával prezident. "Manchester United.."
"Ano," přerušil jej Thání, "United se pokusíme koupit hned začátkem příštího roku. Kdyby to nevyšlo, pověřím syna, ať si vybere klub dle vlastního přání. Do doby, než se o zimním termínu poprvé oficiálně zmíníme, z něj s našimi prostředky stihne udělat nejen potenciálního účastníka této 'superligy', ale také potenciálně nejbohatší klub na světě. Co se Barcelony týče," dodal ledabyle, "do tří let ji plánujeme začít sponzorovat."
"To je nemožné," vyhrkl Sepp, "Barcelona přece sponzora nemá. Jsou hrdí na to, že mají na dresu UNICEF, nevěřím, že je dokážete přesvědčit.."
"Dokážeme," umlčel jej Thání. "Věřte mi. Myslíte, že tyto týmy potom půjdou proti nám? Proti svým vlastním chlebodárcům?" Odmlčel se, vstal a nabídl prezidentovi svoji pravici. "Tak tedy," otázal se bilančním tónem, "jsme domluveni?"
Sepp se usmál. "Ano," přisvědčil, "myslím, že ano."
"Nebojte," ujistil jej Thání. "Je to dokonalý plán."