Premier League - preview 9. kola

To poslední, co si fanoušci QPR mohli přát, bylo, aby se manažer pustil do mediální bitky s jedním ze svých svěřenců - a právě to se v uplynulých dnech stalo. Harry Redknapp se hned ve dvou různých rozhovorech obul do Adela Taarabta, jako by toho snad v čele klubu s nejmenším počtem bodů a nejhorším skóre neměl na starosti už tak dost...

Taarabt v pondělí nebude hrát. Prý nikoliv kvůli rozepřím s nadřízeným, nýbrž kvůli nemoci (což zní samo o sobě podezřele), ale to je asi stejně jedno - marocký záložník si prozatím v Premier League letos kopl jen 25 minut a zřejmě by tak jako tak začínal na lavičce.

Odtamtud přitom dosud přihlížel jedné mizérii za druhou: Queens Park Rangers mají na kontě jen jednu výhru a momentálně zažívají nejdelší letošní sérii bez bodu. Ačkoliv posledně s Liverpoolem sahali alespoň po remíze, Caulkerův vlastenec jim udělal drsnou čáru přes rozpočet.

Už teď je mimochodem jasné, že Hoops budou mít i po devíti kolech nejpropustnější defenzivní val, čehož by na druhou stranu zrovna Aston Villa neměla být schopna využít. Birminghamští se totiž "pyšní" nejimpotentnější ofenzivní vozbou soutěže, která vydržela mlčet již čtyři po sobě jdoucí kola (což se AV stalo teprve podruhé v tomto tisíciletí). O dosavadní čtyři zářezy Villans se podělili pouze dva muži, Weimann s Agbonlahorem).

Existuje nicméně dobrý předpoklad, že navrátilec Christian Benteke toto pravidlo dříve nebo později naruší, a tak má Paul Lambert větší starosti o další dvě řady. Záložní linii výrazně oslabilo zranění klíčového dynama Fabiana Delpha a na stoperu by teoreticky opět mohl scházet doposud výborný Philippe Senderos (zde je ale Lambert relativně optimistický).

Na druhém konci barikády se otazníky vznáší nad hlavami zraněných Onuohy se Sandrem; zrádný virus se již nicméně povedlo z těla vytřást Robertu Greenovi. Queens Park Rangers tak svou domácí neporazitelnost s tímto soupeřem v celé éře Premier League budou hájit i za pomoci brankářské jedničky.

Aston Villa by mohla znamenat ten kýžený zlom. Právě proti ní si Everton konečně připsal první domácí triumf v sezoně, okořeněný teprve druhým čistým kontem tohoto ročníku, a ne náhodou přitom jedním tahem přivítal zpátky v sestavě Rosse Barkleyho. Spolu s ním se nyní Toffees budou pokoušet vhodně navázat na půdě Burnley...

Pro Everton byl dosavadní průběh sezony doopravdy plný negativ: spousta zranění pro klíčové hráče, chatrná psychika a velepropustný defenzivní val, kdy defenzíva EFC i po minulém víkendu zůstává třetí nejhorší v nejvyšší anglické soutěži.

Potom na jednu stranu vlastně ani není divu, že venkovní formu Karamelek o jediné prohře ze čtyř utkání lze považovat za jednu z těch světlejších stránek dosavadního průběhu sezony - ačkoliv o ryze světlou stránku v žádném případě nejde. Everton, kterému se zatím nedaří ani na dalších frontách (okamžité vypadnutí z Ligového poháru a dvě remízy na evropské půdě), ostatně mimo vlastní stánek naposledy triumfoval před více než měsícem.

Na druhou stranu, od vydařeného výletu na The Hawthorns Toffees navštívili akorát stěží dobyvatelné tvrze Liverpoolu a Manchesteru United, které ani s přihlédnutím k mizerné formě obou inkriminovaných mužstev nelze vůbec srovnávat s Turf Moor. Burnley koneckonců stále čeká na první nováčkovskou výhru a poslední výbuch před domácím publikem (1:3 s WHU) mu na optimismu příliš nedodává.

Clarets, kteří na druhou stranu v domácím prostředí konkrétně Evertonu nepodlehli dlouhých 44 let, nyní budou alespoň doufat, že po třízápasové absenci znovu uvítají v základu záložníka Deana Marneyho. Ten by se teoreticky mohl přidat ke stoprocentně uzdravené trojici Arfield-Keane-Reid. V pořádku stále není Matt Taylor.

Ross Barkley potřeboval po čtvrteční plichtě s Lille pár stehů na vyspravení tržné rány na hlavě, ty by mu však v nedělním startu zabránit neměly. Mimoto Martínez jistě povolá několik hráčů, kteří v týdnu odpočívali, a k dispozici nemá v podstatě jen Mirallase se Stonesem.

Tak trochu ve stínu šlágru Manchesteru United s Chelsea se uskuteční nedělní velmi zajímavé utkání mezi Tottenhamem a Newcastlem. Jedná se o kluby, kterým úvod sezóny nevyšel dle představ. Spurs se nachází desátém místě, Magpies jsou dokonce v sestupovém pásmu. Není divu, když si premiérovou výhru v ročníku připsali až minulý týden proti Leicesteru.

Také hráči Tottenhamu poslední soutěžní zápas vyhráli, když ve čtvrtek v Evropské lize rozdrtili dosavadního lídra skupiny C Asteras Tripolis 5:1. Toto utkání nabídlo spoustu velice zajímavých momentů, proto se nemůžeme alespoň krátce nezmínit. Talentovaný Harry Kane vstřelil hattrick, aby se na závěrečné minuty postavil do branky místo vyloučeného Llorise a propustil za svá záda velmi jednoduchou střelu. Mezitím se úchvatným způsobem (rabonou) trefil Erik Lamela.

Ovšem pokud se podíváme na poslední ligový duel, již to tak pěkné z pohledu příznivce Spurs nebude. Fotbalisté z White Hart Lane, jak již se stalo pravidlem, schytali debakl od Manchesteru City. Tentokráte si odvezli čtyřku, což je v porovnání s předchozími šesti a pěti góly v jejich síti mírné zlepšení. Tento fakt však Mauricia Pochettina rozhodně neuspokojí, vždyť jeho mužstvo vyhrálo z předešlých šesti zápasů pouze jediný a desátá příčka tabulky rozhodně není hodna týmu, který se měl dle papírových předpokladů ucházet o pozice zaručující evropské poháry.

Podobné ambice měl před startem sezony také Newcastle United, momentálně ale mají starosti vůbec utéct ze sestupového pásma. Svěřenci Alana Pardewa si teprve minulý týden připsali premiérové tři body, když horko těžko zdolali nováčka z Leicesteru. Židle pod třiapadesátiletým manažerem se hodně otřásá a každý další neúspěch může ukončit jeho více jak čtyřleté působení v St. James' Parku.

Pardew se bude muset v neděli odpoledne obejít bez dlouhodobě zraněných Gutiérreze, Santona a De Jonga. Drobné zdravotní problémy mají také Tioté, Williamson, Riviere a Sammy Ameobi a nejistý je start také kanonýra Pappise Cissého. Do tréninku už se také zapojil Ryan Taylor, nicméně do utkání s největší pravděpodobností nezasáhne. Na druhé straně Maurico Pochettino nemůže využít služeb Walkera, Naughtona a Bentaleba. Disciplinární trest za červenou kartu z klání s Citizens si musí odpykat obránce Federico Fazio.

Hodně bylo napsáno o vztahu Louise van Gaala a Josého Mourinha. Často se řešily i jejich podobnosti, rozdíly a charakteristické rysy. Nedělení utkání mezi Manchesterem United a Chelsea nebude jen šlágrem dvou bývalých členů Big Four, ale taky střetem dvou obrovských a inspirujících manažerů, stratégů a kamarádů.

Tři roky spolupracovali v Barceloně - tehdy byl Holanďan Mourinhův nadřízený. Van Gaal měl zásluhu na čtyřech trofejích, portugalský filuta zase vypracovával analýzy soupeřů a vedl tréninkové jednotky. Podle Van Gaalových slov dokonce Mourinho několik zápasů v pohárech vedl coby hlavní kouč.

Deset let poté, co se jejich cesty Katalánskem rozešly, se staří známí střetli znovu. Ve finále Ligy mistrů 2010 triumfoval "žák José", jehož Inter porazil Van Gaalův Bayern snadno 2:0. V podobné situaci se taktici utkávají znovu...

Chelsea je v utkání favoritem i co se týče sázkových kurzů, což je na Old Trafford něco naprosto nevídaného. Od sezóny 2005/06, v níž jsem ještě dokázal historii vypsaných příležitostí vyhledat, se to v zápase Chelsea v Divadle snů stalo úplně poprvé.

Ono se však upřímně není čemu divit. Blues zůstávají jediným neporaženým týmem v Premier League a v dosavadním průběhu soutěže ztratili jen dva body. V součtu s minulou sezónou neprohráli už jedenáctkrát v řadě; a venku nepoznali hořkost porážky sedmkrát po sobě - šestkrát navíc vyhráli, posledně minulý týden na hřišti Crystal Palace.

Za posledních 32 dní svedla Chelsea v domácí lize, ligovém poháru a Champions League šest střetnutí - všechny vyhrála se skóre 16:2. Z toho zkrátka jde respekt. I United ale poslední kola zvládli poměrně dobře. Z šesti prohráli jediné, a byť minulý týden na Hawthorns jen remizovali, doma se jim daří. Vyhráli jak proti QPR, tak i proti West Hamu a Evertonu. Chelsea je však i podle Van Gaala "na úplně jiné úrovni".

Dostala se na ni především díky práci dvou posil ze španělské La Ligy. Zjednodušeně řečeno: Diego Costa góly dává a Cesc Fábregas mu na ně přihrává. Klíčový útočník Londýňanů však od reprezentační přestávky nenastoupil a podle Mourinha má jen malou šanci na to, aby proti United hrál.

Ve stejném stavu byl však Costa i před Evertonem a Swansea, jimž dohromady nasázel 5 gólů. Kdyby však přece jen nastoupit nemohl, na šanci čeká další poloviční marod Didier Drogba. A kdyby ani on nebyl zápasuschopen, další napůl zraněná alternativa se skrývá v André Schürrlem. Útočná situace dělá zkrátka Mourinhovi starosti, Loïc Rémy je totiž s bolavým tříslem úplně mimo hru.

Nejzajímavější by tak mohla být konfrontace dvou špílmachrů, kteří jsou naprosto esenciálními postavami obou týmů. Fábregas se zapletl do osmi gólů Chelsea v posledních osmi ligových zápasech, Ángel Di María jich zase v šesti utkáních dal nebo připravil sedm. Ani argentinský záložník není stoprocentně fit, ale zranění stehenního svalu podle všeho překonal.

Van Gaal tak postrádá jen Wayna Rooneyho, který si odpyká třetí zápas za červenou kartu, Luise Valenciu a obránce Evanse a McNaira. Chelsea kromě zdravotních lapálií výše zmíněných ofenzivních hvězd musí řešit ještě absenci Césara Azpilicuety, jenž se minulé kolo nechal vyloučit. Otazníky dále visí nad stavem Johna Obi Mikela a Ramirese.

Manchester City minulou sezónu West Ham naprosto rozcupoval. Potkal ho celkem čtyřikrát a nejenže ho čtyřikrát porazil a nastřílel mu 14 gólů, jednou ho zesměšnil dokonce "kanárem". K tomu navíc neprohrál ve vzájemných zápasech už desetkrát v řadě a do jednoho ze sobotních šlágrů Premier League jde v pozici favorita.

Tyhle vzpomínky by mohli Hammers vyvést z míry, tým Sama Allardyce jde však do utkání v roli celku okupující Top Four. Upton Park se bude otřásat v základech, pro obhájce titulu to rozhodně nebude snadný duel...

West Ham United má báječnou formu, která se opírá především o zbrusu nové ofenzivní duo Enner Valencia - Diafra Sakho. Od té doby, co spolu dva ebenoví forvardi nastupují v základní sestavě, získali Kladiváři z 5 zápasů 10 bodů a oba kanonii nastříleli celkem sedm branek. Především díky nim jsou nyní na čtvrté pozici a ze shora zhlíží i na Liverpool, Man United či Arsenal.

Manchester City má však formu možná ještě o chloupek lepší. Neprohrál sedm soutěžních zápasů v řadě a nastřílel v nich úctyhodných 21 gólů. I svěřenci Manuela Pellegriniho mají ve svém středu střeleckého tahouna - Sergio Agüero se trefil v posledních pěti kláních - proti Tottenhamu se dokonce blýskl čtyřgólovou jízdou.

Mírná frustrace v týmu přesto přebývá. V Lize mistrů si Man City nevedou nejlépe, po třech kolech mají pouhé dva body a postup rozhodně nemají na stříbrném podnose. Poslední ztrátu zaznamenali před prázdným hledištěm v Moskvě, kde s místním CSKA remizovali 2:2.

Už v tomto utkání scházel Pellegrinimu záložník Frank Lampard, který se ve zmíněném duelu s Tottenhamem zranil a nestihne ani zápas se svým prvním profesionálním zaměstnavatelem. Jediným zbylým marodem je Samir Nasri. Otazník se vznáší nad startem Edina Džeka, jenž možná doplatí na opatrnější systém s jedním útočníkem.

West Ham těší pozitivní zpráva - Andy Carroll se vrátil do tréninku. V první řadě však do listopadu určitě hrát soutěžní zápas nebude, ve druhé řadě pak přes Sakha a Valenciu jen těžko pronikne do sestavy. Stoprocentně fit není pravý obránce Guy Demel.

Druhá polovina září byla pro oba týmy shodně nejlepším obdobím; a vlastně jediným opravdu vyvedeným obdobím. Právě tehdy Crystal Palace s West Bromwichem uhrály své jediné dvě výhry obklopené většími i menšími neúspěchy. Oba celky tak nyní budou zoufale usilovat o to, aby se ze 14., respektive 16. příčky alespoň nějak přiblížily top10...

Domácí WBA si těžko mohlo přát těžší rozcvičku před tímto důležitým kláním: výlet na Anfield a domácí střetnutí s Manchesterem United určitě patří k těm složitějším testům. Alespoň z generálky s tápajícími Red Devils nicméně Baggies vytěžili bod za remízu 2:2, a na rozdíl od dvakrát neúspěšného Crystal Palace teď mají na čem stavět.

Eagles na druhou stranu mohou jakž takž vycházet ze dvou předcházejících vzájemných střetnutí v tomto kalendářním roce - ačkoliv je do nich vedl jinačí manažer (Tony Pulis), obě tehdy zvládli. Dohromady pak v onom třetím kole FA Cupu a 25. kole Premier League nastřádali parádní skóre 5:1, které se teď pod vedením Neila Warnocka pokusí ještě vylepšit.

Oba mančafty se momentálně pyšní dvěma z nejproduktivnějších anglických střelců tohoto ročníku elitní soutěže. Na jedné straně stojí kometa loňské sezony Saïdo Berahino, jenž zavěsil pětkrát v minulých čtyřech soutěžních zápasech, a se šesti góly je vůbec nejplodnějším Britem v Premier League. Na straně druhé pak najdeme jméno letní posily CP Fraizera Campbella, jenž se trefil třikrát v posledních čtyřech vystoupeních za londýnský klub.

Předešlé tři střetnutí WBA a Crystal Palace vždy nabídly jinou kombinaci proti sobě stojících manažerů a tohle klání nebude výjimkou. Throstles zatím s proměnlivou přesvědčivostí vede Skot Alan Irvine, jemuž se z rodinných důvodů již dříve omluvil stále nedostupný Argentinec Claudio Yacob, a který pro zranění achillovky nemůže počítat ani s Jonasem Olssonem. Do akce se již ale má vrátit alespoň brankář Ben Foster.

Irvineův protějšek Neil Warnock bude před výkopem nucen sáhnout k nějakým těm změnám, neboť se mu vykartoval klíčový obránce Damien Delaney a na marodku s bolavou kyčlí čerstvě upadl James McArthur. Pro Scotta Danna (koleno) patrně toto klání přichází příliš brzy, takže by se jeho místa v základu měl ujmout Adrian Mariappa.

Že by byl loňský ročník jen náhodným úspěchem? Že by Liverpool pod Brendanem Rodgersem nakonec nevystoupil z dlouhého a temného stínu neúspěchu? Možná. Anebo byl vicemistr Anglie životně závislý na práci útočného duo Luis Suárez - Daniel Sturridge. Jeden (ne)kope za Barcelonu, druhý je od začátku září zraněný. A jejich náhradníci jsou jeden zoufalejší než druhý...

Možná není úplně fér nazývat Rickieho Lamberta a Maria Balotelliho zoufalci. Jejich výkony nám však nedávají jinou možnost. Bývalý kanonýr Southamptonu se objevil na hřišti celkem osmkrát a ani jednou nedal manažerovi důvod stavět ho znovu. Proto hraje pořád Mario Balotelli, jehož projev je snad každý týden horší a horší.

Vrcholem zmaru byl jeho výkon proti Queens Park Rangers, kde jen nepochopitelnou záhadou zůstal na trávníku celých 90 minut. Proti Realu Madrid ve středu už v poločase střídal - hrál sice (opět) hrozně, Rodgers však zdůraznil, že šlo o taktický tah. Je tak dost možné, že se na "SuperMaria" budeme muset koukat znovu. Anebo dostane šanci hbitý Fabio Borini.

Když už jsem naťukl zápas s QPR, vraťme se k němu. Liverpool byl proti nováčkovi horším týmem, jen se štěstím neprohrával ještě před poločasem 0:2. Díky obrovskému štěstí, dvěma vlastním gólům a geniálnímu Sterlingovi vyhráli Reds i přes otřesný obranný výkon 3:2 a v tabulce tak jejich krize zas tak nevyčnívá.

I v Lize mistrů, kde v první půli hráli doma s Realem (pokud vůbec) vyloženě druhé housle a po obrátce za stavu 0:3 nebylo o co hrát. S podobným výkonem by proti nevyzpytatelnému Hullu City, jenž jako poslední z Premier League vyznává systém tří obránců, mohl tvrdě narazit.

Tigers si momentálně drží pohodlnou pozici uprostřed tabulky, skóre mají jen o gól horší než Liverpool a v posledních týdnech hrají báječně. Před reprezentační přestávkou snadno porazili Crystal Palace 2:0, aby hned po ní div neporazili i Arsenal. Gunners až díky brance Welbecka v nastaveném čase vykřesali bod za remízu 2:2.

I na Emirates Stadium dokázal Hull dvakrát skórovat. Povedlo se mu to už popáté v řadě, což je v jejich historii v Premier League naprosto nevídaný rekord. Tím dosavadním byla série tří klání v září roku 2008 a v listopadu 2009.

Úderná ofenziva, jež v posledních kolech spoléhá hlavně na podporu záložníka Momo Diamého a útočníka Abela Hernandéze, by mohla špatně bránícímu Liverpoolu udělat velké potíže. Vždyť hrdý klub z města Beatles neudržel čisté konto už v devíti soutěžních zápasech v řadě.

Reds kromě zmíněného Sturridge postrádají ještě dvojici Mamadou Sakho, Jon Flanagan. Hull se opět musí obejít bez útočníka Nikicy Jelaviće, který laboruje s kolenem. Mimo hru jsou dále brankáři Steve Harper a Allan McGregor - šanci tak dostane třetí gólman Eldin Jakupović. Kritickou se může dále ukázat i absence stopera Michaela Dawsona.

Jako by už předešlé čtyři výhry ze sedmi kol nestačily, rozhodl se Southampton pod vedením nového manažera Ronalda Koemana své letošní umění ještě povýšit, a o minulém víkendu deklasoval Sunderland 8:0. Tímto se Saints postarali o své nejvyšší ligové vítězství od meziválečného roku 1921, a otázkou nyní je - jak asi dokážou navázat?

Podobný debakl svého soka je samozřejmě parádním úspěchem, zároveň ale před daný mančaft klade složitou úlohu neusnout na vavřínech a neuspokojit se před nadcházejícím kláním.

Když například v prosinci 2012 Chelsea stejným poměrem 8:0 zničila Aston Villu, na Boxing Day se záhy spokojila s ušmudlanou, nejtěsnější možnou výhrou nad Norwichem. A snad ještě hůře dopadl Tottenham, jakmile si na podzim 2009 památně smlsl na Wiganu (9:1) - ten v dalších třech kolech nedokázal ani jednou naplno bodovat.

Napodobení obou případů se teď Soton jistě bude chtít ze všech sil vyhnout, historie vzájemných soubojů se Stoke mu však popravdě bůhvíjaké naděje nedává. Všechny čtyři předešlé bitvy obou kohoutů v rámci Premier League totiž ústily v nerozhodné stavy. Na druhou stranu letošní Saints spolu s Potters dohromady nasbírali všehovšudy tři remízy, takže z pohledu sázkaře bude daleko spíš o velmi nečitelné utkání.

Southampton v létě přišel hned o tři důležité obránce, jeho aktuální defenzivní výkaz je však stejně přinejmenším o tři obdržené góly lepší než jakýkoliv další napříč čtyřmi anglickými ligovými soutěžemi. A na jihu země teď těžko vidí důvod, proč by se na této bilanci mělo něco zásadního měnit - Ronald Koeman může vsadit na totožnou zahajovací jedenáctku jako před týdnem a dlouhodobě nemůže počítat akorát s křídelníky Ward-Prowsem a Rodriguezem.

Stoke City naposledy na St. Mary’s uspělo již hodně dávno - v době, kdy si John Lennon užíval poslední dny svého života (říjen 1980) - a nyní se toto prokletí bude snažit zlomit i za pomoci uzdraveného dua Huth-Arnautović. Phil Bardsley by potom teoreticky mohl být Poyetovi k dispozici, pokud projde fyzickými testy, které na poslední chvíli prověří jeho problémová záda.

Arsenal ve středu utekl hrobníkovi z lopaty: zatímco v 88. minutě se v jeho případě dalo hovořit tak akorát o ostudném výkonu, po skončení zápasu s Anderlechtem jsou z Gunners v podstatě osmifinalisté Ligy mistrů. Teď však Londýňané musejí pořádně začít bodovat také doma a dobrou příležitost okamžitě mají se Sunderlandem, který si rovněž potřebuje udobřit své fanoušky...

Ještě před minulým víkendem byla situace Sunderlandu diametrálně odlišná: Black Cats ve třech předcházejících kolech inkasovali pouze jednou a už čtyřikrát v řadě nenašli z pozice remízových králů soutěže přemožitele.

John O’Shea tím pádem nikoliv nelogicky mluvil o nutnosti udržet si parádní defenzivní výkaz také v utkání se Southamptonem - to se už ale Sunderlandu hrubě nevyvedlo. Místo toho Mackems utrpěli nejtěžší porážku za posledních 32 let (0:8), umocněnou dvěma vlastními góly, a mají se tak nyní z čeho vzpamatovávat.

Také Arsenal se v nedávné době v rámci Premier League prezentoval jako mužstvo, kterému dělba bodů v žádném případě není proti srsti. Gunners jsou takto sice poraženi akorát suverénním lídrem soutěže (Chelsea, 0:2), ovšem svým postavením v tabulce se - především kvůli pěti remízovým výsledkům - přesto nemohou nijak chlubit.

Sunderland zatím letos na vlastním hřišti ze čtyř pokusů ani jednou nepadl, a ačkoliv Arsenal v lize nepřemohl již devětkrát po sobě, jistě mu bude chtít alespoň pořádně zavařit.

Aktuálně 17. celku tabulky nicméně v téhle snaze nepomohou zranění Coates, Jones, Giaccherini a Álvarez. Zkušený bek Anthony Réveillère je potom v klubu velmi čerstvě a nemusel by ani stihnout vyřídit veškeré papírování.

S Arsenalem již na Stadium of Light cestuje dlouhodobý marod Theo Walcott, a i kdyby se nakonec neměl do střetnutí nijak zapojit (s čímž se víceméně počítá), půjde rozhodně o velkou psychickou vzpruhu. Zpět do základní sestavy by se již měl vrátit také Mikel Arteta, který zřejmě ihned zastoupí suspendovaného Jacka Wilsherea.

Garry Monk momentálně v čele Swansea píše bezesporu zásadní kapitolu své manažerské kariéry. Ocitá se totiž v nikterak jednoduché situaci, když si v týdnu zavařil obviněním Victora Mosese z "podvádění", a zároveň musí s velšským klubem řešit výsledkovou krizi o pěti zápasech bez výhry. Spraví si Monk chuť i reputaci proti Leicesteru?

Pravda, díky raketovému startu nemusí ve Swansea (prozatím) nikdo ztrácet hlavu; a neměl by ani sám Garry Monk. Labutě jsou aktuálně osmé, přičemž doma bývají zpravidla silnější. Letos se sice ty rozdíly mezi zápasy hranými před vlastním a cizím publikem poněkud stírají, přesto je Swansea díky výhodě domácího prostředí mírně favorizováno.

Leicester - podobně jako Swans - neodstartoval do nováčkovské sezóny nikterak špatně. V pátém kole si přeci slavně vyšlápl na Manchester United a pyšnil se jedním z nejobávanějších střelců soutěže - toho času pětigólovým Leonardem Ulloou. Jenže od té doby uběhl již celý měsíc; a Foxes za tu dobu uhráli jediný bod ze tří duelů, zatímco sám Argentinec v tom samém časovém úseku necílil přesně ani jednou.

Nigel Pearson se nicméně v týdnu nezaobíral přednostně útočnou hrou svého týmu, nýbrž defenzivní složkou, která se zatím může pochlubit všehovšudy jedním čistým kontem. Právě obranná linie je také jedinou postiženou řadou, co se zranění týče - Leicesteru dlouhodobě schází velezkušený stoper Matthew Upson, jinak si Pearson může volně vybírat napříč celým kádrem, a již se nechal slyšet, že by pro toto utkání "mohl přichystat nějaké změny".

Swansea se posledně muselo obejít bez potrestaného Jonja Shelveyho, který by nyní měl v zahajovací jedenáctce opět vystřídat mladíka Toma Carrolla. Naopak kvarteto Britton-Amat-Tiendalli-Richards zůstává pro Garryho Monka vinou zranění dále nedotknutelné.