Premier League - souhrn 1. kola

Góly: 14. Scott Arfield - 17. Diego Costa, 21. André Schürrle, 34. Branislav Ivanović

Úkol č. 1 splněn. José Mourinho s ideálně posíleným týmem zvládl vstup do nové sezóny na výbornou - stačilo mu k tomu navíc 35 minut. Góly Costy, Schürrleho a Ivanoviće daly Chelsea komfortní náskok i přes úvodní branku Arfielda a zbytek utkání se prakticky dohrával. Blues tak "překolují" na první příčce.

České fanoušky i nefanoušky Chelsea zajímalo nejvíce asi to, kdo nastoupí mezi třemi tyčemi. Nakonec dle očekávání zvítězil mladík Thibaut Courtois a legenda Petr Čech sledoval počínání svého soka z lavičky. A po třinácti minutách mohl mít český gólman rozporuplné pocity, když hned první pokus domácích skončil gólem.

Rohový kop se po několika odrazech a centru dostal až ke Scottu Arfieldovi, jenž po precizním zpracování parádně napálil míč do horní poloviny branky - 1:0.

Jenže Burnley nevydrželo překvapivě nabyté vedení ani tři minuty. Rozvážnou kombinaci Chelsea rozčísla až chytrá patička Fabregase do šestnáctky a Ivanovićův střílený centr. Jeden z obránců si jej totiž srazil do tyčky a volně poskakující míč nekompromisně napálil do sítě Diego Costa - 1:1.

Za dalších zhruba 200 vteřin bylo na Turf Moor ještě pochmurněji. Domácí fanoušci jen smutně přihlíželi akci, která bez nadsázky brala dech. Nesmírně hbitý průnik Hazarda dostal míč až k Ivanovićovi, jenž obratem poslal míč na hranici vápna. Cesc Fabregas pak jedním sametovým dotekem famózně oslovil André Schürrleho, jenž dlouhý a prozíravý náběh z hloubi pole zakončil přesnou ranou na zadní tyči - 1:2.

Dobře namazaný stroj pod vedením Josého Mourinha pokračoval i nadále a po půlhodině hry s trochou štěstí mohl zahrávat i pokutový kop. Diego Costa obešel v pokutovém území gólmana Heatona, jenž maličkým kontaktem rozhodil útočníkův pohyb a následoval pád. Místo "desítky" nicméně Costův nevěřícný pohled následovaný nadávkami a žlutá karta.

Přesto nemusel smutnit dlouho. Za tři minuty totiž zahrával rohový kop nový dirigent Chelsea Fabregas a Ivanović prakticky mohl jen nastavit nohu - 1:3. A tím soutěžní utkání v pravém slova smyslu prakticky skončilo...

Blues totiž regulérně ubrali z pedálu na polovic a v klidu šetřily síly na sobotní klání s dalším nováčkem z Leicesteru. Stejně jako na konci první, i ve druhé půli se víceméně nic nestalo - s jedinou výjimkou, kdy Thibaut Courtois konečně ukázal, proč může být dalších 15 let jedničkou Stamford Bridge.

Střelec úvodní branky Scott Arfield mířil do šibenice a belgický gólman efektivním i efektním skokem zároveň nedovolil domácím hru zdramatizovat. O to se Burnley snažil celých zbylých 40 minut, jenže Chelsea volnoběh zcela vyhovoval a potíže nepřipouštěl.

Až v samotném závěru tak předvedl kus ze své téměř zapomenuté geniality Didier Drogba, jenž chvíli po vystřídání krásně zpracoval Courtoisův sedmdesátimetrový výkop šajtlí a ihned ze vzduchu těsně minul branku.

Góly: 39. David Silva, 90+2. Sergio Agüero

Newcastle se před pondělní dohrávkou ocitá na samém dně tabulky - i přesto, že poněkud ležérnímu Manchesteru City v závěru utkání pořádně zavářel, a celkově dal po mizerném loňském ročníku vlastním fanouškům pořádný důvod k doufání ve světlejší zítřky. Ano, takhle vyrovnaného prvního kola jsme zatím letos svědky...

Úvodní pasáže se odehrávaly v lehce opatrnějším duchu, kdy akorát Nasri jednou prověřil Krula ranou ze střední vzdálenosti, a jinak s průběhem hry mohli být daleko spíše spokojení domácí. Nedávno podepsaný Rémy Cabella neustále chtěl balon, Sissokova síla snoubená s rychlostí rovněž fungovala a stejně tak Rivière Newcastlu přinesl minimálně zlepšený pohyb. Ofenzíva Magpies se tak rázem zdála být svěžejší a záložní řada byla v pohodě schopna rozbíjet ataky poněkud paralyzovaného ManCity.

V důsledku toho všeho si pak po 35 minutách dle záznamů Squawky Manchester City nevytvořil jedinou opravdovou šanci, zatímco Newcastlu byly napočítány hned tři. Jenže tohle jsou holt Citizens, obhájci titulu... a těm může stačit málo. Například takové tři parádní individuální záblesky - Tourého výborně odměřený míč za obranu, Džekova dech beroucí patička plus Silvův perfektně načasovaný náběh z druhé vlny - a bleděmodří šli z první střely na bránu rázem do vedení. Sám nevzrostlý Španěl si potom připsal gól již ve třetím zahajovacím utkání v řadě.

Hosté záhy šmahem ožili a začali se na soupeřovy hradby konečně valit jedna radost, v několika lidech - aby teprve v rozhodující fázi vždy rozhodly setinky přebytečného rozjímání v podání Nasriho, respektive Jovetiće.

Dominantou prvních výměn druhého poločasu byly bezesporu Colbackovy standardky, které byly železným nositelem nebezpečí pro Hartovu klec. Hned první záludně kopnutý rohový kop vedl pro jistotu ke dvěma zajímavým pokusům Gouffrana; a Colback měl vzápětí ještě dvě nebezpečné standardky poté, co si aktivní francouzské duo Rivière-Cabella vymodlilo na Demichelisovi s Kolarovem žluté karty. Po druhé z dodávek Williamson hlavičkoval nad břevno.

Stevan Jovetić, zřejmě nejviditelnější fotbalista v bleděmodrém krátce po změně stran, mohl po bezmála hodině hry zužitkovat dalšího překrásného dalekonosného pasu Yayi Tourého, jeho koncovku však brilantním skluzem zablokoval Coloccini. A s úspěchem se v koncovce nepotkal ani Džeko, když hlavičkoval těsně nad bránu.

Zhruba s příchodem závěrečné desetiminutovky se potom dostavil nečekaně silný nápor Newcastlu. Žolík Ayoze Pérez se krátce po svém vběhnutí na plac - v 84. minutě - předvedl se zajímavou individuální akcí, která zřejmě jen díky výrazné protivníkově teči skončila mimo branku. A o heroické vyrovnání se brzy hlavou pokoušelo také další neokoukané jméno v pruhovaném trikotu, Rolando Aarons.

Fyzička ManCity se v tu chvíli jevila být přinejmenším otazníková, střílet se z toho však prozatím nebude muset. Sissoka totiž na startu nastavení zradila slabší levačka, no a veškerý další odpor Newcastlu už posléze odmítl Agüero, který se po prvním zakončení do Krula zvedl ze země až obdivuhodně rychle a pohotově dorazil - jak mičudu do brány, tak kurážného soka.

Góly: 23. Raheem Sterling, 79. Daniel Sturridge - 56. Nathaniel Clyne

Southampton hlásí návrat v nepoškozeném stavu! I bez čtyř prchnuvších opor a se sem tam rozhozeným přestupovým cílem Tottenhamu Morganem Schneiderlinem se Saints proti Liverpoolu vytáhli s několika solidními okamžiky a klidně mohli brát bod. Liverpool za vítězný start vděčí Sturridgeovi...

První dvacetiminutovku to byli především hostující fotbalisté, kdo uspokojoval diváky v ochozech atraktivním ofenzivním projevem, a především Dušan Tadić všem ukazoval, že Adama Lallanu coby mozek hry Sotonu s přehledem zastoupí a ještě možná přidá něco navíc. Bohužel pro hosty, v první půli to "něco navíc" ještě odpovídalo akorát pár nedotaženým akcím a jedné ztrátě balonu, která předcházela parádnímu pasu Hendersona a úvodní Sterlingově brance z 23. minuty.

Úplně celé to nicméně o někdejším fotbalistovi Twente taky nebylo - Mignoleta brzy prověřili Ward-Prowse se Schneiderlinem a sám Tadić se o slovo znovu přihlásil až v 56. minutě, když bravurně načasovanou patičkou vyzval k raketovému a utěšenému zakončení pravého beka Clynea.

Soton mohl okamžitě jít do vedení, kdyby stoprocentní příležitost nezahodil Steven Davis, a při chuti zůstával i v příštích pasážích - až se zcela rozhodujícími ukázaly být ofenzivní střídání na obou stranách.

Zatímco Rickie Lambert sehrál klíčovou roli ve vítězné Sturridgeově trefě (zpříma přichystané Sterlingem), 12milionový Shane Long na Schneiderlinovo břevno senzačně nedokázal navázat s poměrně jednoduchou dorážkou.

Góly: 45+1. Laurent Koscielny, 90+1. Aaron Ramsey - 35. Brede Hangeland

Na první výhru domácího celku si museli v Anglii počkat až do večerních hodin - a to ještě Arsenal všechny pěkně dlouho napínal, dokud jej v posledních okamžicích nezachránil tradičně rozdílový Aaron Ramsey...

Ani ne 48 hodin před výkopem dnešního utkání opustil kormidlo Crystal Palace všemi vzývaný manažer Tony Pulis, jeho duch však s týmem minimálně pro tento duel zůstal. Eagles se chovali klasicky agresivně a s Chamakhem jako improvizovaným a skvělým (vytaženějším) středním záložníkem dělali domácím více problémů, než se zřejmě po nedávném incidentu očekávalo.

Sami Gunners se také po nadšeném úvodu po chvíli přestali drát dopředu v takových počtech a spokojili se s klidnější hrou, která CP vyhovovala. Co se šancí týče, na ně bylo střetnutí mimořádně skoupé - Cazorla jemným obloučkem hledal Ramseyho, chtělo to však míň síly do přihrávky, a tak se za první opravdovou šanci dala pokládat až Wilshereova schovaná, přízemní rána po Alexisově bleskurychlé předávce. Speroni byl po bezmála půlhodině hry na zemi právě včas.

Eagles se mezitím přirozeně nikam nehnali, přesto to byli právě oni, kdo se dočkal úvodní trefy - což samo o sobě mohlo leckoho zaskočit, ne však cesta k ní. Ta byla totiž vydlážděná selháním domácího systému zónového bránění standardních situací (nově bez pevně stanovených strážců obou tyček), což byl evidentní problém už během obou zápasů v rámci Emirates Cupu.

Arsenal se nicméně nepoučil, a tak přihlížel jedné dominantní hlavičce Hangelanda, která favorizované domácí nečekaně rozhodně srazila na dno. Gunners se následně ne a ne sebrat, zatímco cestující příznivci nadšeně pokřikovali "Kdo potřebuje manažera?"...

Také samotní Kanonýři ovšem umí udeřit zničehonic, na což přesně došlo koncem zahajovací části. Tehdy se Koscielny při standardce na chvíli ztratil z dohledu hrdinovi předchozího gólového okamžiku Hangelandovi a v nesmírně těžké pozici (s jaksi zvráceným krkem) hlavou vyrovnal.

Právě touhle brankou do šatny měl Arsenal znovu načerpat sebedůvěru, místo toho se ale nepřestával ošklivě trápit. Alexis si možná jednou pěkně vyměnil míč s Cazorlou, posléze nicméně nestřílel s adekvátní razancí - podobně jako o něco později Ramsey. A poněkud zoufalým dojmem působil rovněž Giroudův pokus z těžkého úhlu.

Když pak Jason Puncheon po druhé žluté kartě za opožděný skluz oslabil CP na posledních pár minut, jen málokdo si takovou událost vykládal jako potenciálně rozhodující. Faktem ovšem je, že Puncheonovo vyloučení minimálně dovedlo zaskakujícího manažera Millena k amatérskému kousku - stažení hráče (Bolasieho) těsně před soupeřovým rohem - a výrazně se tak podepsalo pod konečný stav skóre. Právě špatně odbráněný rohový kop totiž stál za menším tlakem, Debuchyho koncovkou do Speroniho a ve finále i Ramseyho pohodlnou dorážkou...

Góly: 90+3. Eric Dier

Severolondýňané měli dnes obecně pořádné problémy s rozhodováním vlastních zápasů a celé to načal už odpoledne Tottenham, který se nakonec musel opřít až o jeden záblesk debutujícího stopera Erica Diera. Do té doby - 93. minuty - to byla na Upton Parku vyloženě bída třená s nouzí...

Přitom fanoušci Hammers zkraje příliš důvodů k optimismu neměli: jejich miláčci v průběhu úvodní pětiminutovky několikrát s radostí odevzdali balon soupeři, jehož ofenzivní trojlístek ve složení Lamela-Eriksen-Lennon vypadal být při chuti a neustále v pohybu. Jenže tenhle obraz hry příliš dlouho aktuálním být nevydržel. Procentuální vyjádření držení míče se pomalu začalo překlápět na opačnou stranu a Tottenham najednou přestával presovat i cítit půdu pod nohama.

Naopak West Ham napříč utkáním předvedl pár sekvencí, kdy fotbalem vyloženě bavil, a vyvracel tak stereotypy z loňské sezony. Tedy alespoň některé - kupříkladu ten o neschopnosti dostávat na soupeřova brankáře nějaké ty projektily zůstával být aktuální, a to i po velice přísném vyloučení Naughtona za hru rukou (nutno říci, že ta ruka byla nastřelená doopravdy z pár kroků).

Tehdy vlastně ani Noble netrefil bránu, když dostal příležitost osvědčit svou parádní disciplínu - exekuci pokutových kopů -, a to už bylo vážně co říct. Následně Kladiváři nedokázali zúročit ani svůj enormní tlak ke konci poločasu, po němž si Spurs (nouzově) s Capouem na stoperu a Dierem na pravém beku museli nahlas oddychnout, třebaže žádné záplavě střel nečelili.

Ve skutečnosti to byl spíše Tottenham, kdo se staral o vypouštění projektilů. Jakmile však Townsend ihned po svém příchodu v 61. minutě z 20 metrů notně poškádlil Adriána, konečně se k životu probrali i domácí střelci (jakkoliv chvíli poté také oni přišli o spoluhráče, vyloučeného Collinse).

Noble se předvedl s parádním průběhem obranou a po delší době přidělal Llorisovi nějakou tu práci, zatímco spolupráci Downinga s Nolanem musel francouzský brankář znehodnocovat pro jistotu ve spolupráci s jedním ze svých strážců.

A jak už tomu často bývá, fotbalový Bůh byl zase jednou ošklivě ironický - zrovna poté, co se WHU osmělilo a začalo skutečně hrozit, došlo na osudový zásah na opačném konci hrací plochy. Na citlivou kolmici od Holtbyho si za obrannou linii Hammers zaběhl Dier a jako zkušený útočník v převlečení pohodlně oběhl brankáře Adriána, aby zakončil do odkryté svatyně. Vynikající práce a velká úleva pro jiného debutanta, manažer Mauricia Pochettina!

Góly: 42. Saido Berahino (pen.), 74. Saido Berahino - 5. Lee Cattermole, 85. Sebastian Larsson

Mládežnický reprezentant Anglie a střelec několika důležitých gólů v loňské sezóně se ještě pět minut před koncem cítil skvěle, když díky jeho dvěma zásahům otočil West Brom průběh utkání. Nemastný neslaný Sunderland však z ojedinělé šance dokázal vyrovnat a přes tragický výkon obrany zasluhující debakl odváží domů cenný bod.

Nadšení domácích fanoušků ze začátku nové sezóny zmrazil už po pěti minutách bravurním kopem Lee Cattermole, když odvrácený centr napálil po dobrém zpracování z osmnácti metrů přesně do pravého horního rohu branky. Baggies tak chtě nechtě museli přebrat iniciativu na sebe, což mohlo přinést kýžený efekt ve 24. minutě, jen kdyby Anichebe nerozvlnil síť pouze z vnější strany poté, co Berahino využil nekoncentrované obrany hostů.

Její další chybu mohl trestat ve 36. minutě Brunt, po špatné rozehrávce soupeře pálil z velké dálky jen těsně vedle branky. Obdobně to chvíli poté zkoušel Gardner, jeho střelu pod břevno vytěsnil pozorný Mannone. Vše tak vyvrcholilo až ve 41. minutě, kdy si Anichebe pustil přihrávku do vápna a po zatažení od Roberga padl k zemi. K následnému pokutovému kopu se postavil Berahino a bez nervů poslal brankáře k druhé tyči, vyrovnáno.

Po změně stran se začal výrazně projevovat Sebastain Larsson, jeho kvalitní centry však útočníkům k úspěchu nedopomohly. Baggies se oproti tomu těžkopádně snažili prorazit obranný blok osvěžené defenzívy Sunderlandu. Jak se občas stává, rozhodující gól přišel jako blesk z čistého nebe, když po hluchém místě plném nepřesností obou stran nalezl centr Gardnera Berahina, který povedenou hlavičkou otočil skóre. Zdálo se, že se v otevírací den sezóny bude na Hawthorns slavit, proti byl ovšem agilní Larsson, kterému namazli Gomez s Van Aanholtem a pět minut před koncem dokázal vyrovnat.

Góly: 50. Andreas Weimann

Hned na začátek nové sezóny dokázala Aston Villa uspět v tvrzi svého lokálního soka a pro mnohé překvapivým vítězstvím vstupuje do hry pravou nohou. Manažer Hughes doplatil na snahu hrát atraktivnější fotbal, naopak propracovaná taktika s bezchybnou obranou přinesla ovoce po šťastném zásahu Weimanna hostům.

Úvod klání si užívali snad jen fanoušci defenzivního fotbalu, kteří mohli opěvovat množství kvalitních obranných zákroků dobře organizovaných zadních řad obou stran. Aktivnější domácí si s míčem tykali, vše hatila až finální fáze, jež v lepším případě končila bezpečně nepřesnou ranou. Ve 25. minutě tak mohli děkovat Agbonlahorovi, který se hned v prvním kole dozajista zapsal na seznam největších střeleckých minel sezóny.

Pieters s Begovićem fatálně chybovali a dravý Richardson nahrával rychlonohému útočníkovi před opuštěnou branku, Agbonlahor však před obráncem nedokázal osmimetrový pokus bez přípravy namířit mezi tři tyče. Villans se tak alespoň dostali do tempa, ani domácí obrana však nevykazovala žádné závady. Nechybělo tak mnoho a v poslední minutě prvního dějství mohl otevřít skóre Bardsley, jeho jedovatou střelu z dvaceti metrů horko těžko vyrážel Guzan a Hutton musel důrazem zabránit dorážce do prázdné.

Ohromnou porci štěstí tak k prvnímu letošnímu zásahu využil Andy Weimann. Nejprve se k němu odrazil balón do vápna, který ovšem nedokázal zpracovat, nicméně se po neshodě dvou obránců dostal k míči znovu a z úhlu napřáhl k přízemní dělovce, kterou Begović dokázal proměnit pouze v úspěšný "angličák".

Jak čas postupoval, začínal být ve stále větší permanenci sprej rozhodčího, a to samozřejmě vyhovovalo hostům, jenž se do 70. minuty nemuseli bát vytáhlé postavy Petera Crouche a hravě si tak s míči do vápna poradili. Vůbec první a trestuhodně poslední pokus alespoň zdánlivě vyhlížející jako vyrovnávací vyslal až v 74. minutě Arnautović, zpoza šestnáctky ale o metr a půl minul. Villans následně bez sebemenších problémů ovládali míč desítky metrů od své branky a díky precizně organizované obraně odchází domů s čistým štítem a třemi body.

Góly: 52. James Chester

Hráči Queen's Park Rangers nevyužili solidní možnost jak se vrátit do Premier League vítězstvím, když přes výrazně vyšší počet střeleckých pokusů nedokázali McGregora pokořit, a to ani z pokutového kopu v posledních minutách. Chyba Ria Ferdinanda z počátku druhé půle tak naopak pomohla Tygrům k úspěšnému vstupu do další náročné sezóny mezi elitou.

Nováček ligy nechával v úvodu prostor k tvoření soupeři, ten se však v útoku trápil a akce bez myšlenky neměli proti zabezpečené obraně šanci. Až po dvaceti minutách se začali domácí ozývat, obrovskou chybu McGregora však netrpělivý Mutch nepotrestal. A k radosti diváky nepobídl ani po centru Rémyho, hlavičkou totiž mezi tři tyče nezamířil. Francouzský střelec to chvíli poté zkoušel sám z dvaceti metrů, solidní střelou nicméně brankáře nezaměstnal ani on.

V samém závěru nervozní první půle nevyužil kiksu Robertsona rychlostí vybavený Austin, když vše hasil skluzem Bruce. Po následném rohu si napravil reputaci chybující křídelník, právě on totiž stihl hlavou odvrátit balón jasně mířící do branky, aby se s následnou dorážkou vypořádal výborným zákrokem McGregor. Bez zajímavosti tak nezůstaly statistiky úvodního dějství, když přes lehce nižší časový úsek s míčem na kopačce vyhráli domácí na střely poměrem 9:3.

O to větší zklamání zavládlo na stadionu, když nejvýraznější jméno v letních příchodech, Rio Ferdinand, nedokázalo uhlídat při rohovém kopu Quinna Chestera, jenž přesnou hlavičkou k tyči poslal do vedení hosty. Zaražení domácí pak mohli dostat další kolíček do rakve úspěšného návratu mezi elitu, kdyby Green svou nohou nevychytal ve stoprocentní šanci Inceho.

V útoku marní Hoops se užuž radovali v 81. minutě, když se zdálo, že z drtivé blízkosti vyrovná chybující Ferdinand, to by však na brankové čáře nesměl stát Huddlestone. Vlastně vzápětí přišla další ohromná možnost, to Chester zasáhl ve vápně míč rukou a Austin se mohl stát domácím hrdinou, jenže McGregor vystihl směr a nikterak prudkou ránu zastavil. Když se vyšvihl i proti rázné střele Rémyho ve třetí minutě nastavení, mohl s hráči slavit ten nejlepší možný vstup do nového ročníku.

Góly: 22. Leonardo Ulloa, 86. Chris Wood - 20. Aiden McGeady, 45. Steven Naismith

Loni se Everton pod Robertem Martínezem rozjížděl pomalu - začal třemi remízami, když se úplným úvodem přetahoval s Norwichem až ke konečnému skóre 2:2, které letos replikoval. Dnešní vstupní zápas má nicméně pro Toffees ještě drsnější pachuť, neboť to byli vždy Foxes, kdo musel dotahovat...

První střelu Leicesteru zpátky v Premier League měl na svědomí kapitán Morgan po jednom záludném rohovém kopu; také při jeho střele - stejně jako když to na druhé straně zkoušel McGeady - se ale v ochozech vzrušil jen málokdo. Publikum takhle mohlo daleko spíše rozdráždit jedno menší nedorozumění mezi Jagielkou a Howardem, ani to však žádné dramatické vyústění nemělo.

První pořádnou salvu emocí tím pádem vyvolal až gólový moment z 20. minuty, když se k dech beroucímu debutovému zásahu v Premier League nadechl Aiden McGeady. Irův neuvěřitelně sebevědomý a precizní finiš zasazený přesně do vzdálenější šibenice přišel ihned poté, co byl Schmeichel nešťastným odrazem vylákán daleko z brankové čáry, aby rozhodil Distina.

Pokud vše, co McGeadyho nádherné ráně předcházelo, bylo původem z kastlíku plného náhody, instantní odpověď Leicesteru se nesla v podobném duchu. Everton se po dvou minutách nedokázal osvobodit po rohovém kopu a Ulloa menší biliár ukončil nekompromisní cestou - čili cestou, jakou byste si zhruba představovali od klubového rekordmana v disciplíně přestupové částky.

Tenhle remízový stav však ještě neměl vytrvat až do konce; na to měli aktéři až moc volného času před sebou. Příliš prostoru pro McGeadyho po půlhodině hry excelentním blokem zalepil Morgan a Toffees pomalu přebírali iniciativu. McGeady s Naismithem mohli brzy opět pálit ze zajímavých pozic, aby posléze druhý jmenovaný po souhře Pienaara s Bainesem z otočky dokonale zacílil pod břevno.

Na řadě tak byli znovu Foxes, a ti si takové privilegium moc dobře uvědomovali. Ulloa se po centru z levé strany znovu snadno dostal před Jagielku a mohl být zklamán jedině sám sebou, když hlavou mířil vedle. A to samé, akorát ještě dvakrát podtržené, záhy platilo pro Argentincova kolegu Jeffreyho Schluppa, který se sice hravě prodral před Stonese, poté však dal veletragickou koncovkou ve stoprocentní šanci na vše pozitivní zapomenout.

Přesto fotbalisté Leicesteru nepřestávali být optimisty, a zejména Mahrez svou rychlostí zlobil čím dál víc. Po jednom z nedovolených zákroků na jeho osobu měl být vyloučen Barry, přičemž jiná akce, v níž měl prsty tento hbitý Alžířan, už pro změnu ústila v branku. V 86. minutě sice Mahrezovu střelu zablokoval Jagielka, z dorážky už se ovšem nemohl mýlit Chris Wood.

King Power Stadium v Leicesteru poprvé v sezoně doopravdy naplno explodoval nadšením. Návrat do elitní společnosti po více než 10 letech se v rámci možností vydařil.

Góly: 53. Wayne Rooney - 28. Sung-yueng Ki, 72. Gylfi Sigurdsson

Van Gaalova anabáze na Britských ostrovech začíná nejhůře, jak mohla - historickou prohrou před domácím publikem. Tu v červené části Manchesteru na úvod sezony neviděli od podzimu 1972, kdy se Red Devils odrazili za ostudným finišem na 18. příčce...

Tentokrát se ManUtd těžko může obávat něčeho podobného, nicméně faktem zůstává, že mistrovský titul ještě úvodem poraženému domácímu celku do klína jakživ nespadl - v éře Premier League se sice zrovna Fergusonovi Ďáblové postarali o všechny tři případy, kdy zkraje neúspěšný celek nakonec slavil ligový triumf, tehdy však nikdy nešlo o prohru na Old Trafford.

Právě tam letos k repríze loňského prvního kola zavítalo Swansea a tentokrát si nevedlo vůbec špatně. Labutě možná sice do nového ročníku vstoupily značně nervózně a hned dvě jejich časné přihrávkové sekvence málem poslaly do šance Rooneyho, postupem času se však hosté srovnaly a rovnou z první řádně zakončené akce udeřily. Levá placírka Ki Sung-yuenga úřadovala ve 28. minutě po dobře načasované předávce na osu hřiště.

Tehdy už na hrací ploše scházel překvapivý debutant Jesse Lingard, který si po 25 minutách zřejmě vyvrtnul kotník, a tak nějak příhodně dokumentoval domácí zmar. Red Devils ve zkoušeném rozestavení 3-5-2 vůbec nefungoval střed pole a (polo)střelecké pokusy Rooneyho s Jonesem, jakožto jediné domácí vlaštovky z úvodní části, snad ani nestojí za další rozbor.

Manchester United si dokonce po Ki Sung-yuengově brance užíval míče na kopačkách méně času než předtím, a tak se Louis van Gaal rozhodl bez odkladu jednat. Po poločasovém vysvlečení Naniho v neprospěch Hernándeze se přešlo na jakési 4-4-1-1 se záměrem posunout Matu více do středu; ani tudy však cesta na první pohled nevedla.

Opticky se nic moc nezměnilo, střed pole pro ManUtd nadále neexistoval, skóre se už ale pohnulo takřka okamžitě - za vyrovnáním stál jeden rohový kop, Rooneyho pohotové nůžky a šťastná koncovka holenní kostí. Sám novopečený kapitán ManUtd se takto stal prvním hráčem ManUtd, který otevřel střelecký účet svého týmu již ve třetí sezoně, a i nadále zůstával při chuti. V 65. minutě například jeho krásný pokus z přímého kopu musela zastavit až levá tyčka Fabianského klece.

Zrovna v době, kdy se rok zpátky Moyesův Manchester ujímal již tříbrankového vedení, nicméně přišel další fatální zlom. Blackettova naivita, Youngova ztráta přehledu o centrovaném míči a konečně i dezorientace Fellainiho vedly v 72. minutě k ušmudlané, avšak o to důležitější Sigurdssonově trefě, která se ukázala být trefou vítěznou.

Vynikající spolupráce stoperského dua Amat-Williams favorizovanému soupeři ve zbytku utkání prakticky nic nedovolila, a tak lze nakonec první výsledek sezony považovat za cokoliv, jen ne prosté dílo štěstěny. Swansea si všechny tři body v klidu zasloužilo a již podruhé v tomto kalendářním roce vyloupilo stánek, na němž nikdy předtím neuspělo.