Premier League - souhrn 37. kola

Góly: 79. Damien Delaney, 81. Dwight Gayle, 88. Dwight Gayle - 18. Joe Allen, 53. Daniel Sturridge, 55. Luis Suárez

Ještě v 78. minutě to v Liverpoolu vypadalo na menší oslavy. S tříbrankovým náskokem byli Reds blízko klíčovému venkovnímu vítězství i historické 100gólové metě a sám Suárez vyrovnal střelecký rekord soutěže o 38 ligových utkáních. Jenže teď jsou příznivci Liverpoolu v husté depresi...

První poločas červeným doopravdy přinesl jedině radost. Crystal Palace bylo prakticky kompletně neškodné a vzadu navíc ne tak jisté. Vše mohl načít už nádherný náběh Johnsona za obrannou linii CP z 15. minuty. Tehdy měl Speroni jediné štěstí, že pravý bek Liverpoolu musel v plném běhu hlavičkovat - což pochopitelně není jeho silná stránka. Takhle tedy ani branku netrefil.

Reds se nicméně na gól přesto nenačekali. V 19. minutě vznikl ve vápně domácích nezvyklý chaos při bránění rohového kopu, když Ledley evidentně do poslední chvíle nevěděl, že má za úkol hlídat Joea Allena, a ten si pak ve snaze vsítit svůj první ligový gól v liverpoolském trikotu počínal suverénně - právě on tudíž Pulisově týmu vstřelil premiérovou branku ze standardky.

Na druhé straně Puncheon donutil Mignoleta jít poprvé k zemi a k těžkému zákroku až ve 33. minutě - prudká přízemní rána ale nakonec Eagles přinesla pouze rohový kop. Ze střední vzdálenosti to pak nadějně zkoušel i Jedinak, tentokrát vzduchem - výsledek byl však na chlup stejný, agilní Mignolet se zase vytáhl. V závěru poločasu to potom na opačném konci hřišti ještě jednou zkoušel nabuzený Allen.

Ještě první (dvoj)šanci druhého dějství měl opět Liverpool, a to hned jakou! Nejprve se Speroni úchvatným způsobem vrhl po Sturridgeově kroucené střele a posléze Suárez úplně nepotvrdil pověst, která ho předchází. S úkolem hravě dorazit míč do sítě si nevěděl rady a s horkou hlavou poslal balon vysoko nad bránu.

To však příliš nevadilo - alespoň v tu chvíli. Doslova pár sekund nato totiž vedl další akci Sturridge a tentokrát již za vydatného přispění jednoho z obránců Crystal Palace také uspokojivě zakončil. To už Reds upokojilo a chvíli to dokonce vypadalo tak, že hosté budou v netradičním rozebírání Pulisovy hradby směle pokračovat. O pár sekund později takhle Suárez po přistrčení Sterlinga ideálně zakončil ojedinělé přečíslení - 0:3.

Takto se Liverpool dostal k ManCity na dostřel šesti branek, co se skóre na čele tabulky týče. I to mohlo rozhodovat; nakonec ale zřejmě nebude. Jako další totiž skóroval již odepisovaný celek Crystal Palace a tím se spustila lavina. Když Jedinak na ose hřiště krásně zachoval chladnou hlavu, předal míč víc doleva Delaneymu a jeho významně tečovaná rána si to zahučela do pravé šibenice Mignoletovy klece, šlo prozatím jenom o gól útěchy.

Ovšem belgický brankář musel být ve střehu i nadále a hned v 81. minutě bylo najednou hodně o co hrát. Liverpoolští se ještě ve vápně soupeře vztekali na rozhodčího kvůli neodpískané penaltě po vcelku evidentním faulu na Gerrarda, když si Bolasie jakoby nic obhazoval Johnsona a po levém křídle pádil vstříc Mignoletovi. Jakmile pak Bolasie na středu parádně našel Gaylea, neměl už hostující gólman nárok - 2:3, drama bylo na světě.

Liverpool do dneška mimo Anfield zahodil tříbrankové vedení všehovšudy jednou v celých dějinách Premier League - stalo se tak v srpnu 2000 v Southamptonu. A pak 5. května 2014 o kousek dále na sever. Na londýnském Selhurst Parku tehdy Škrtel ošklivě zaspal, Gayle si za ním na balon počíhal a tváří v tvář Mignoletovi pohodlně zakončil. Respektive prakticky ukončil... liverpoolské naděje na titul.

Suárez si po jednom osudovém ukopnutí Mosese a následném závěrečném hvizdu musel dresem zakrývat tvář, aby svět neuzřel jeho slzy.

Góly: -

Domácí derniéra se Chelsea příliš nevyvedla. Norwichi nedokázala vstřelit branku a bere tak jen bod za remízu 0:0. Ten nicméně Blues stačí na stoprocentní jistotu kýžené třetí příčky a přímé kvalifikace do Ligy mistrů. Canaries po dělbě bodů zůstávají nadále v Premier League, jeho šance jsou však mizivé a shořet mohou už v týdnu po utkání Sunderland - West Brom, kde domácím stačí remíza.

Už po deseti minutách hry mohl jít do vedení překvapivě Norwich, který využil chyby Blues v rozehrávce a Olsson uháněl do vápna. Tam byl sražený dvojicí Cole - Terry a patrně se měl pískat pokutový kop - píšťala sudího Swarbricka však zůstala němá.

Pak už Chelsea převzala taktovku utkání do svých rukou. Přehrávala soupeře v držení míče a vytvořila si i několik gólových šancí - ne však množství, které by natěšení fanoušci na Stamford Bridge očekávali. Velkou příležitost měl po rohovém kopu hlavičkující Terry, kterého vychytal skvělým zákrokem Ruddy.

Gólman Canaries byl překonán po půlhodině hry, André Schürrle jej propálil po přihrávce do vápna, jenže trefil jen tyčku. Německý reprezentant se do dobré šance dostal i záhy, ale tentokrát zasáhl pozorný Ruddy.

Po změně stran se na trávník dostal David Luiz a hned po dvou minutách na hrací ploše byl blízko první brance zápasu. Napřáhl zpoza vápna a div nerozrazil břevno.

V prvním dějství se rozčilovali na rozhodčího hráči Norwiche, deset minut po obrátce se však na arbitra obraceli domácí fotbalisté. V šestnáctce upadl aktivní André Schürrle, jenže Neil Swarbrick dnes neměl na penalty náladu.

Hosté měli v utkání jedinou nadějnou příležitost ke skórování, kterou však překazil výborným obranným zákrokem Gary Cahill. Přihrávku za obranu dostal Robert Snodgrass, který se už už napřahoval ke střele, když zřejmě nejlepší stoper Premier League stihl do střely skočit a zblokovat ji na roh.

Nepříliš výrazný Hazard se divákům ukázal čtvrt hodiny před koncem, kdy v šestnáctce ošálil hned tři protihráče a vyzkoušel pozornost Ruddyho. Ten míč pouze vyrazil a příležitost ke skórování měl Torres, ale ani on smůlu střelců neprolomil.

Góly: 14. Olivier Giroud

Arsenal už má jasnou 17. po sobě jdoucí účast v Lize mistrů; ba co víc - po hubené výhře nad West Bromwichem a v závislosti na výsledku později hraného duelu Chelsea s Norwichem by teoreticky ještě mohl usilovat o přímou vstupenku do skupinové části milionářské soutěže...

V předešlých dvou jarních duelech s WBA (vždy koncem sezony) se Gunners pořádně natrápili, tentokrát pro ně doma bylo prioritou brzy skórovat a uklidnit se - což se jim přesně povedlo. Už ve 14. minutě Dawson nedokázal při rohu uhlídat silného Girouda a ten pak za účelem své 15. ligové trefy v ročníku odhlavičkoval Cazorlovu dodávku do sítě.

Fanoušci Arsenalu se mohli uvolnit a uvolnění byli i hráči. Zejména Özil dokázal rozdávat radost prakticky pokaždé, kdy se ocitl na balonu. To on vyzýval Cazorlu k šanci před klíčovým rohem z úvodní patnáctiminutovky; to on posléze v zajímavých pozicích dvakrát hledal Podolského. Napodruhé přitom německý křídelník ještě hezky přihrával pod sebe Cazorlovi, jenž vyprášil Fosterovy rukavice.

West Bromwich naproti tomu v útočné třetině nevymyslel zhola nic. Jeho jediné dva prvopoločasové pokusy vzešly z kopaček Morrisona, respektive Dorranse, a pokaždé šlo o rány zpoza šestnáctky - prvně jmenovaný se dokonce pokoušel Szczesného zaskočit z dobrých 50 metrů.

To po přestávce už to bylo ze strany Throstles o něco lepší: probral se hlavně Sessègnon, který začal ustavičně větrat Monreala, a po Berahinově výzvě měl zase jindy Amalfitano příležitost čelit tváří v tvář polskému brankáři Arsenalu. Szczesnému se však povedlo soupeři dobře zúžit střelecký úhel a Gunners tak v 72. minutě největší šanci hostí přežili. Naopak v závěru ještě mohl Podolski zvyšovat, místo toho ale jen nastřelil tyč.

Góly: 11. Ross Barkley, 65. Romelu Lukaku - 22. Sergio Agüero, 43. Edin Džeko, 48. Edin Džeko

Malý krok pro člověka, velký skok pro Citizens. Manchester City dokázal udolat Everton na jeho půdě 3:2 a jednou nohou vkročil do síně s pohárem pro vítěze Premier League. Díky dvěma gólům Edina Džeka a jedné trefě Sergia Agüera totiž Citizens stačí doma porazit Aston Villu a West Ham a zvednou trofej nad hlavu.

Zápas v Goodison Parku se přitom odvíjel docela jinak. Po deseti minutách vykouzlil překrásný gól a úsměv na tvářích fanoušků Liverpoolu Ross Barkley. Do dalších deseti minut však největší kandidát na šampiona odpověděl. Touré ještě svou střelou těsně minul, ale pak vyslal do šance Agüera, jenž výbornou ranou na přední tyč vyrovnal skóre. Tím ale jeho působení na ploše skončilo, jelikož si poranil tříslo a po pár minutách vystřídal.

O výsledku rozhodly situace krátce před a po přestávce. Citizens zasadili Evertonu tolik (ne)populární gól do šatny, o který se po výborném centru Milnera postaral Edin Džeko. Stejný hráč pak dvě minuty po pauze uklidil Nasriho pas lehkou tečí za bezmocného Howarda. Brance na 3:1 přitom předcházela obrovská šance Naismithe, jenž po pozoruhodném úniku Barkleyho minul branku o pár centimetrů jen díky skvělému zásahu Harta.

Kontaktní gól nicméně Everton přesto zaslouženě vsítil - po pětašedesáti minutách parádně posadil Leighton Baines míč na hlavu Romelovi Lukaku, který rybičkou o tyčku vsítil už čtrnáctý gól v sezóně. Kapitán hostí Kompany si pak dlouho stěžoval na ofsajd, ale opakovaný záběr ukázal, že Lukaku jako jediný z nabíhající trojice byl na úrovni s obranou.

Toffees pokračovali v náporu a byli lepším týmem. Ofenzivu svého celku posílil manažer Evertonu Roberto Martinez stažením stopera Jagielky, místo nějž obsadil místo na hrací ploše křídelník Gerard Deulofeu. Tím se však pochopitelně otevíraly skulinky i pro Man City, po jednom z útoků musel proti Zabaletovi reflexivně zasahovat Howard.

Citizens se dopředu nehnali a hlídali si těsný náskok. Přihrávali si, kouskovali hru a nezdráhali se použít ostudné praktiky. Hrdina utkání Edin Džeko vyhodil veškerou dneškem nabytou reputaci tím, že bezmála pět minut ležel na trávníku, načež vstal a po pár vteřinách za lajnou běhal na trávníku jako laňka.

V závěru už Everton viditelně bojoval o kýžený třetí gól bez jakékoli snahy hostů o ofenzivní snahu. Man City však nelze odepřít vynikající a poctivá práce v zadních řadách, které zaváhaly jen při skvělém průniku Deulofeua do vápna. Jeho střelu na přední tyč ale vyrazil na roh vynikající Hart. Klasická zdržovačka v nastaveném čase pak Pellegriniho družstvu už kýžené tři body přinesla.

Góly: 18. Shola Ameobi, 87. Loïc Rémy, 90+1. Steven Taylor

Cardiff City se tak dlouho skrze play-off League Championship pokoušel dostat do Premier League, až se tam nakonec udržel na pouhý jeden rok. Ole Gunnar Solskjaer na práci kontroverzně vyhozeného Malkyho Mackaye nenavázal ani zdaleka ideálně a Bluebirds se s elitní soutěží definitivně loučí po dvou sotva inspirativních prohrách s celkovým skóre 0:7...

Cardiff přitom mohl odstartovat víc než skvěle. Krul si musel hodně oddechnout v páté minutě, když jeho rutinní box dopadl přímo ke kopačkám Campbella, jenž jakýmsi karate kopem z halfvoleje napůl odkrytou klec trestuhodně netrefil.

Newcastle se své první pěkné akce dočkal po 16 minutách, kdy Rémy hezky pustil míč do běhu Debuchymu, aby ten z úhlu konečně poprvé prověřil Marshalla. A brzy jej vylekal ještě jednou - hned z následného rohu hlavičkoval krásně pod břevno, i tam se ale jeden z nejlepších brankářů sezony stihl dostat.

Na co už byl opravdu krátký, to byl Sissokův centr z pravé strany a hlavička zcela opomenutého Ameobiho zpoza zadní tyče - tenhle okamžik završil neskutečně silnou sekvenci pro Magpies a Oleho Gunnara Solskjaera opětovně poslal do kolen.

Z nich norského manažera znovu mohl pozvednout Zaha, když po necelé půlhodině hry vyběhl zleva do středu, zmátl Debuchyho a ve snaze poprvé skórovat v Premier League rovněž poslal na druhou stranu Krula - ten se přesto zvládl vytáhnout s nádherným zákrokem špičkou pravé nohy a uchránil tak pro Newcastle těsné vedení. To mohlo Zahovou zásluhou ještě jednou padnout jen o pár okamžiků později, to už ale včas zatáhl za záchrannou brzdu Debuchy.

Na druhé straně se pro změnu mohlo chumelit při Sissokově ukryté ráně, která senzačně skončila na tyči. Už v poločase takto každopádně Cardiff (společně s Fulhamem) za stávajících skóre sestupoval a urgentně potřeboval něco změnit, cokoliv.

To se ale úplně nestalo. Bluebirds se na svou první střeleckou možnost načekali až do 55. minuty, a to ještě nešlo o střelu jako střelu - Campbell spíš Krula málem zaskočil obyčejným centrem z pravé strany. Jinak Velšané neměli moc co nabídnout, a totéž ve strakatém platilo pro Newcastle. V 69. minutě, která měla symbolizovat rok poslední trofeje klubu, se navíc valná část domácích fanoušků zvedla k protestnímu odchodu z tribun St. James Parku - obří banner vzápětí hlásil "Pardew ven, Ashley ven" (Ashley je majitel klubu - pozn. red.).

Teprve po tomhle činu se Bluebirds nadechli k pořádnému odporu. Po 75 minutách hry Krul famózně vychytal střídajícího Jonese, aby doslova za pár vteřin nizozemského brankáře na čáře neuvěřitelným způsobem zastupoval Coloccini.

Samotný závěr, ten už pak byl jasnou, pro Cardiff až ostudnou záležitostí: Rémy jedním pohodlným důrazem a Steven Taylor svým příkladným důrazem ještě pro Newcastle zařídili velmi hladkou výhru 3:0. A to ještě Marshall výborně vychytal lehce sobeckého Sissoka.

Góly: 90+3. Rickie Lambert

V klání, ve kterém o nic nešlo, se nic nestalo. Šedý výkon Swansea a útočné marné snahy bez myšlenky v podání Southamptonu nepřekvapily většinu veřejnosti, jež předem duel odsoudila k nezájmu. Swans tak ani při čtvrtém prvoligovém setkání nad Saints nezvítězily. Hosté tak třikrát za sebou v lize neinkasovali a díky zásahu v samém závěru potvrdili skvělou osmou příčku.

Hosté si v prvních minutách sice balón přivlastnili, přesto už po pěti minutách mohli prohrávat. Shelvey brilantně přihrál Bonymu, jenž efektní patičkou nabil Hernandézovi, který technickým pokusem nechal vyniknout Boruce, aby následnou dorážku De Guzmána mohl v klidu sledovat s pohledem do nebes.

Jinak bezzubé Labutě koncentrovali veškerou energii do neprůchodné defenzívy, převažující aktivita Svatých tak nevykazovala žádné efektivní výsledky. Až po více jak půlhodině hry utekl po pravé lajně Clyne, po jehož centru hlavičkoval Gallagher těsně nad břevno. Vzápětí se ozval Bony, ten se sice dostal za obranu, ráznou střelu však nedokázal sklopit pod břevno.

Ke smůle přítomných diváků pokračoval ve stejném rázu i druhý poločas. Neproduktivní presink hostů okamžitě po ztrátě míče zamezoval Swansea ve snaze o nebezpečné protiútoky, o zábavu tak fanoušci ani jednoho klubu nezavadili. Až ve 48. minutě druhého dějství se štěstí přilepilo na záda Lamberta, který díky svému důrazu okradl domácí i o jediný vydřený bod.

Góly: 30. Sebastian Larsson

Prvních sedm domácích porážek v jednom ročníku od sestupové sezony 1973/74; první dvacítka doma inkasovaných branek od let 1978 a 79. Takhle špatně si letos vedl Manchester United. Ne snad že by za to hnedka mohl Ryan Giggs, nicméně u něj po dnešku alespoň platí omšelé "První vyhrání z kapsy vyhání". A těží z toho Sunderland, který je opět blíže záchraně...

Gus Poyet tedy zvládá dělat přesně to, co se nedaří Norwichi - zachraňovat zpackaný ročník zrovna v duelech s přetěžkými, alespoň na pohled elitními celky. Už před tímto kláním vyzrál na Chelsea a remizoval s ManCity, což dnes proti nejslabšímu z tohoto trojlístku soupeřů jedině korunoval.

ManUtd se vskutku nechoval jako loňský mistr, pokolikáté už letos? Po úvodní části koneckonců vlastně ani neregistroval zaznamenání hodnou šanci. Nani to hezky zkoušel z dálky a O’Shea nebezpečně tečoval Carrickův balon, jinak ale leccos říkalo, že zdaleka nejživěji z domácích působil jinak zoufale neefektivní křídelník Ashley Young.

Naopak Sunderland se ve 30. minutě dostal do vedení s lehkostí, která až brala dech. Wickham si mohl na pravé straně dovolit uměleckou piruetku, pak narýsoval přesný centr a zejména Carrickem opomenutý Larsson z voleje parádně zavěsil. Hned vzápětí se přitom pro změnu Johnson jen vlastní mizernou kontrolou balonu připravil o báječnou možnost; v křídelním prostoru ho jinak opět nikdo nehlídal.

Ryan Giggs ihned po inkasovaném gólu odeslal duo Van Persie-Fellaini rozcvičovat se, přesto ale United do druhého dějství vstoupili v nezměněné sestavě. Dál se tedy k dobru domácích dala přičítat snad jen šance Hernándeze, která po centru Evry vyšuměla do ztracena vinou Brownova bloku, potažmo Youngem nedotažený brejk z 19. minuty.

A na tomhle stavu se vskutku pranic nezměnilo ani po přestávce. Ba dokonce to byl vedoucí tým, kdo měl dál blíže ke gólu. United totiž hned dvakrát musela zachraňovat branková konstrukce; nejprve tyčka při pokus Giaccheriniho, posléze břevno po ráně Boriniho.

Góly: 1. Ashley Westwood, 41. Andreas Weimann, 45+3. Andreas Weimann - 28. Jordan Bowery (vl.)

Motivující řeč Gabriela Agbonlahora před zápasem přinesla bleskurychlou sklizeň sladkého ovoce, o které mohla Aston Villa přijít vinou právě jeho nuceného odchodu. Andreas Weimann však v závěru první půle svému týmu zajistil dvěma zásahy takřka stoprocentní jistotu prvoligové příslušnosti i pro příští ročník.

Pohádkový vstup do klání slavil Villa Park už v první minutě. Po levé straně unikl Agbonlahor, který zpětnou přihrávkou hledal volného Albrightona, ten sice promáchl, stačil však posunout na osamoceného Westwooda, jenž z patnácti metrů přízemní ranou přes obránce rozvlnil síť.

O něco málo sebevědomější Villans byli výrazně jistější v obraně než na míči, Tigers pak provázela nepřesnost na obou stranách hřiště a živě, leč ne nebezpečně, tak bylo především u jejich vápna. Poraněného Agbonlahora musel ve 25. minutě vystřídat Bowery, a jak se během pouhých tří minut ukázalo, nucená změna byla pro domácí fatální.

Hned následný útok finišující tečovanou ranou Weimanna nechal náhradník zajet na rohový kop místo snadné dorážky do prázdné branky. Necelé dvě minuty poté zahráli hosté standardní situaci na krátko a Rosenior, stojící pravděpodobně za hranou ofsajdu, šel na Guzana sám z úhlu. Volil tak raději přihrávku, kterou si právě Bowery nešikovně srazil do vlastní branky.

Ve 35. minutě musel domácí brankář tygřím skokem zamezit rychlému obratu po skvostné ráně Huddlestona. Po parádním zákroku ožili i jeho spoluhráči, agilní Weimann se opět prodral do vápna až před Harpera, který nohou dokázal vyrazit a poradil si i s následnou hlavičkou pod břevno Boweryho.

A byly to právě hlavičkové pokusy, které ještě do poločasu výrazně změnily skóre. Delph našel z rohové kopu Bakera, jehož první pokus odvrátil na brankové čáře obránce, aby dorážkou, taktéž hlavou, rozezněl břevno. Balón se ovšem dostal k Weimannovi, který už svou hlavičkou k tyči stadion rozjásal. Ve třetí minutě nastavení si pak stejný hráč vyskočil před dva obranné kužely na centr nešťastníka Boweryho a mířenou střelou vedení pojistil.

Přes rychle získaný náskok vstoupili do druhé půle s větším hladem po gólu domácí a nejblíže mu byl po sedmi minutách nepřehlédnutelný třiadvacetiletý anglický útočník, jenž zavezl balón do vápna a z pár metrů málem Harpera prostřelil. A byl to opět on, kdo prováhal po hodině hry zpětnou přihrávku na Weimanna při rychlém kontru, a tak alespoň protáhl brankáře dělovkou pod břevno k bližší tyči.

Posledních třicet minut strávili hráči na hřišti spíše z povinnosti, Villans si nadějné skóre bez sebemenších problémů hlídali a sami se do útoku nijak nehnali, kdyby jen mohli, brankáři by si v klidu mohli zajít na kafe mimo stadion. Nastavení tak sloužilo spíše k prodloužení oslav pravděpodobně zachráněného domácího celku.

Góly: 39. Peter Odemwingie, 54. Marko Arnautović, 73. Oussama Assaidi, 82. Jonathan Walters - 80. Kieran Richardson

Už týden před koncem Premier League je rozhodnuto o dvou třetinách sestupujících do druhé nejvyšší anglické soutěže Championship. Fulham v první ze dvou rozhodujících utkání na půdě Stoke City prohrál jasně 4:1, a jelikož Sunderland opět šokoval vítězstvím tentokrát na Old Trafford, loučí se Londýňané s elitní soutěží po dlouhých třinácti sezónách.

Cottagerům nepomohl ani příchod věhlasného manažera Felixe Magatha, který sestoupil vůbec poprvé v kariéře. O šanci na udržení však Fulham primárně nepřišel dnes (byť definitivní tečku za prvoligovou příslušností udělali právě na Britannia Stadium), ale už před týdnem doma s Hullem, kdy hloupě přišli o dvougólové vedení a získali jen bod.

Cesta do druhé ligy začala v utkání s Potters až na konci první půle, kdy se po sérii šťastných odrazů prosadil Peter Odemwingie. Arnautović u brankové čáry přetlačil Riiseho a do jeho zpětné přihrávky se opřel Ireland. Jeho zblokovaná rána se otřela o břevno, ale u odraženého míče byl nejdříve právě nigerijský forvard.

Druhý a vítězný zásah padl po stejné spolupráci, jen si obě hvězdy Stoke City vyměnily role. Bleskový brejk vedl Odemwingie, po jehož přesném pasu byl sám ve vápně Marko Arnautović, který parádní pumelicí pod břevno nedal Stockdalovi šanci.

Fulham poté hru otevřel a snažil se nějak vrátit do hry. Magath stáhl obranu na tři hráče a poslal na hřiště třináctimilionovou posilu Konstantinose Mitrogloua. Jenže jeho tah se minul účinkem. Krátce po střídání ještě Assaidiho vychytal Stockdale, jenže dvacet minut před koncem už se Maročan prosadil. Otevřená obrana hostí nezachytila další brejk, na jehož konci zakončoval po Arnautovićově pasu Assaidi do prázdné branky.

Fulham měl za celý zápas vlastně jedinou gólovou šanci. Deset minut před koncem vykřesal jakous takous naději na zvrat přesnou střelou k tyči Richardson, ale šance definitivně shořely za další dvě minuty. Nezvykle vysoko postavená defenziva Cottagers propustila Adamův pas na Walterse, jenž po samostatném nájezdu uzavřel skóre na konečných 4:1.

Góly: 27. Harry Kane (vl.), 44. Stewart Downing

Tottenham daroval Manchesteru United další munici ve snaze vystřílet si ještě účast v evropských pohárech. Po prohře 0:2 v malém londýnském derby s West Hamem se totiž ještě stále musí třást o strategickou šestou příčku - United mají dva zápasy k dobru a v případě dvou výher budou na stejné bodové úrovni s Kohouty...

Naproti tomu Hammers si mohou pískat. Ti nejenže ukončili čtyřzápasovou sérii bez bodu, oni rovnou vyhráli a zajistili si tak definitivně svou záchranu. Přesto vše na Upton Parku od samého počátku až tak růžově nevypadalo. Na Allardyce se opět pokřikovalo v nespokojenosti s jeho neatraktivním stylem a také hráči WHU neodstartovali nejlépe. První šanci si totiž připravil Tottenham, když Adebayor bez přípravy zakončoval rychlý protiútok vedený Sigurdssonem a Eriksenem.

Ani West Ham nicméně samozřejmě nezůstával bez šancí. Domácí se například dožadovali penalty po Dawsonově ruce a za hlavu se drželi i při solidní příležitosti, kterou spálil bek Demel. Když jim rozhodčí Dowd přeci jen vyšel vstříc, to se pak psala 24. minuta - tehdy ovšem o Kaboulově červené stopce rozjetému Downingovi nebylo příliš sporu.

A Kladiváři se příliš nerozpakovali. S Carrollovou bombou z následného přímého kopu si ještě poradil brilantní Lloris, po příštím rohu už ale hosté smutnili. Carroll se na zadní tyči prodral k hlavičce, ta narazila do hlavy Kanea a francouzský brankář se mohl jen bezradně ohlédnout.

Sám Kane byl posléze nahrazen stoperem Chirichesem, ani tenhle tah však Spurs neuchránil od druhé branky a nevyhnutelné porážky. Ještě před koncem poločasu se Adebayor s Paulinhem ve zdi nepochopitelně odtáhli od sebe a nechali do sítě hladce proplout Downingův slabý projektil ze standardní situace.

Ve druhé půli to pak už bylo převážně o tom, jestli Tottenham prohraje dvougólovým nebo vyšším rozdílem. Lloris se tedy ještě musel vyznamenat proti nůžkám Diamého a Nolanově koncovce z velké blízkosti. To Adrián byl na druhé straně pořádně prověřen až v nastavení, když se parádní bombou uvedl Rose.