Týden v Ligue 1 (2)

Ani druhé kolo francouzské Ligue 1 neproběhlo zcela podle předpokladů - celá Francie mluví o mírně řečeno ne zrovna ideálním startu favoritů do sezony, o což se největší měrou přičiňuje nováček z Caen. Pojďme se na příčiny překvapivých výsledků podívat trochu podrobněji.

Událost kola: Caen, nový Montpellier?

Když loni borci z Montpellier HSC drtili jednoho soupeře za druhým a nakonec bojovali až téměř do samého konce o prestižní Ligu mistrů, byla celá fotbalová Evropa v šoku; pamětníci marně šátrali v memoárech, po kolika letech má nováček velké evropské ligy reálnou šanci na nejvyšší příčky. Letos se žádné podobné překvapení konat nemělo; Caen je klasickým týmem putujícím "napříč ligami" a Brestois s Arles mají zkrátka příliš slabé týmy.

Nicméně dvě kola jsou za námi a přízrak "nového Montpellieru" začíná nabývat poměrně reálných obrysů. A můžou za to právě borci v červenomodrých dresech, kteří mají na svém kontě 6 bodů z 6 možných, což je o to překvapivější, že jejich dosavadní zápasy nebyly žádná selanka - debut na věhlasném Stade Vélodrome a hned potom ostrý domácí křest s nejúspěšnějším týmem poslední dekády, Olympique Lyon.

Oba věhlasní soupeři zůstali na štítu entuziastického nováčka, kterého svými výkony táhne především Youssef El-Arabi, potvrzující to, co se šuškalo už po postupu provinčního mužstva: tenhle opomíjený kanonýr může být sakra dobrý. Caen má zatím vše rozjeté výborně; budou potvrzovat pověst "nových MHSC" i nadále? Sezona je přece jen stále na začátku.

Pomalý start favoritů: Kde je chyba?

V posledních devíti letech poznaly slast oslav mistrovského titulu všehovšudy tři mužstva: Olympique Lyon, Girondins de Bordeaux a Olympique Marseille. Podíváte-li se na letošní tabulku, krčí se všechny tři mančafty na samém dně tabulky, když dohromady získaly z 18 možných pouze 1 (!) bod, a to za remízu Lyonu s Monakem v úvodním klání. A ani další spolufavorité se nerozjíždí zrovna úchvatně; u Lille (2 body) a Auxerre (také 2 body) se to však dá omluvit buď přirovnáním k pomalejším rozjezdům z loňské sezony (u nějž v Lille figurovalo na prvním místě nenasazování Gervinha, což se překvapivě ukazuje i letos - že by africký univerzál trucoval? Nebo se jen Rudi Garcia nepoučil z chyb, které ho dost možná stály titul?), nebo celkově nižšími ambicemi. Ale Lyon, Bordeaux i Marseille jsou giganti, kteří zkrátka vyhrávat musí. Proč se tomu tak neděje?

Olympique Lyon - Království za obránce

"Lyon musí začít opět vyhrávat tituly" - s podobným prohlášením se na Stade Gerland uvedla nová posila Jimmy Briand a není se co divit, po sedmiletém panování v Ligue 1 je totiž slavný Olympique již dva roky takříkajíc "na suchu" a hlad po trofeji pro ligového šampiona je v táboře "Les Gones" den ode dne citelnější.

Jean - Michel Aulas k tomu před sezónou vsadil spíše na mládí a hned pětice stárnoucích, navíc velice dobře placených fotbalistů si musela hledat chlebodárce jinde. Živoucí legenda Lyonu Sydney Govou, který zažil všechny úspěchy týmu, tak zamířil do Panathinaikosu Athény, kam ho následoval i jeho kolega Jean-Alain Boumsong; Mathieu Bodmera si vyhlédlo konkurenční PSG, Fréderic Piquionne se vrátil na Ostrovy zkusit štěstí v tamním West Hamu a Francois Clerc prozatím trpělivě čeká na tu nejlepší nabídku z pozice volného hráče. K tomu všemu si ještě John Mensah o další rok prodloužil hostování v Sunderlandu a podobný krok zvolil i talentovaný Loïc Abenozar, minimálně jednu sezónu jej uvidíme v dresu Arles.

Na jednu stranu je sice pěkné, že se takto klubové pokladně ušetřilo zhruba milion eur měsíčně z platu těchto borců; na stranu druhou se nabízí jedno velké ale - kdo je nahradí? Zvláště v obraně nyní panuje značně krizový stav, odchod pěti defenzivně zaměřených fotbalistů, aniž by přišla byť jediná náhrada, se dá považovat za hrátky s ohněm, které mohou ve finále nemilosrdně spálit lyonské pohárové ambice.

Vše naznačilo již první kolo, na domácím stánku celku trenéra Puela se představilo Monaco a čekaly se pouze tři body pro tým z takřka půlmilionového města. Ve finále ale nakonec v útoku bezzubí spoluhráči mohli líbat rukavice gólmanu Llorisovi, tentokrát je totiž ještě spasil a udržel nulu. O reprezentační přestávce se poté zranil na osm měsíců Ederson a vše začalo vypadat čím dál hůře.

V dalším utkání proti Caen už navíc francouzská jednička kapitulovala a to hned třikrát! Tři hrubé chyby naivně hrající obrany a rázem přišla gólová exploze Bafetimbi Gomise vniveč, Lyon tak má po dvou odehraných kolech neuspokojivý jeden bod na kontě, do toho se navíc zranil kapitán Cris (spolu s další nepostradatelným hráčem Michelem Bastosem), pravý obránce Réveillére byl vyloučen a prezident Aulas je nyní postaven před složitou situaci - přivést do konce přestupního termínu alespoň jednoho defenzivně zaměřeného fotbalistu, či nikoli? Pokud chce pomýšlet na ty nejvyšší příčky v Ligue 1 a účasti ve vyřazovací fázi Ligy mistrů, rozhodně by mělo minimálně jedno nové jméno směr Lyon nabrat.

Olympique Marseille - Mistr v útlumu

Před novou sezónou se mohl úřadující mistr opět pyšnit cejchem největšího favorita na zisk titulu a reflektovalo to i počínání na přestupovém poli, z Osasuny přišel talentovaný pravý obránce Cesar Azpilicueta a další renomovaná jména měla následovat, namátkou Alou Diarra z Bordeaux či jeden z řady ofenzivních hráčů, kteří byli s možným přestupem do Marseille spojováni.

Prozatím ale zůstává jedinou posilou mladý Španěl a kouči Didimu Deschampsovi přidělává vrásky především ošemetná situace v útoku, vedle Bakary Koného, který odešel již na začátku léta do slunného Kataru, totiž bývalý reprezentační kapitán "Les Bleus" čerstvě nemůže počítat ani s talentovaným hrotem Mamadou Samassou (uvidíme jej opět v dresu Valenciennes) a především Mamadou Niangem - reprezentant Senegalu jako správný kapitán vyslyšel cinkání měšce movitého Fenerbahce a příliš neváhal opustit potápějící se loď. Příznivcům celku z jihu Francie asi nezvyšuje optimismus ani Hatem Ben Arfa, mladý křídelník totiž trucuje a vyjádřil se, že na Stade Vélodrome již nenastoupí jakožto domácí hráč, jeho odchod do Newcastlu tak nabírá stále reálnějších rozměrů.

Vše by měl vyřešit příchod jedné z nejzářivějších hvězd ligy, kterou bezesporu je André-Pierre Gignac. Dolaďují se už pouze podmínky smlouvy s aktuálně zraněným útočníkem. Kromě Gignaca ale útok Marseille může vedle řízného Brandaa, který se vrací po trestu, a štírka Valbueny nabídnout už pouze talentovanou dvojici bratří Ayewů a velkou neznámou - mladíka Gnabouyoua. Na tým, který si brousí zuby vedle titulu v Ligue 1 i na úspěch v Lize Mistrů, značně chabý výčet.

Problémovou řadou ale není pouze ta útočná, defenzivní linie je dalším bolavým místem, které nenechá prezidenta Jean-Claude Dassiera spát. Stálice Souleymane Diawara je zraněný a vrátí se nejdříve v polovině září, čerstvě zraněný je i Stéphane M’Bia, u něj se na stanovení délky absence teprve čeká. Když si k tomu připočteme, že jejich kolegové v obraně zrovna nezáří (5 inkasovaných branek ve dvou zápasech), vyjde nám, proč na ligovém dně můžeme aktuálně vidět mimo jiné i loňského mistra. Samozřejmě zatím je ještě na soudy brzy, na pověstné "lámání chleba" dojde až později, ale zdvižený varovný prst by měl svěřencům Deschampse jasně naznačit, že s podobnými výkony by je místo ligového primátu a jarních bojů v Lize mistrů čekal leda tak tuhý boj o pohárové příčky.

Girondins de Bordeaux - je Tigana tím pravým?

Francouzský exmistr z přístavního města prožil jaro z říše hrůz a zatím to vypadá, že by se ono "prokletí" mohlo rozšířit na celý rok 2010. Odchod uznávaného trenéra Laurenta Blanca týmem otřásl natolik, že to v jednu chvíli vypadalo, že z kádru moc nezbyde - Chamakh nabral směr Arsenal, kolem Trémoulinase se motal Tottenham, Fernando už byl údajně téměř hráčem Janova, fanoušci se pomalu smiřovali s odchodem Diarry do Marseille a stranou zájmu nezůstaly ani útočné klenoty Gourcuff s Wendelem.

Tiganův tým sice všechny opory s výjimkou Chamakha (kterého však nahradil talentovaný Modeste) prozatím udržel, ale přesto si nový trenér neodpustil několik experimentů, zejména v obranné fázi: reprezentačního gólmana Carrassa posadil na úkor nové akvizice Olimpy a rozhodl se postavit defenzivu na mladé dvojici Savić - Sané. To se mu zatím nevyplatilo; defenziva les Girondins totiž vypadá všelijak, jenom ne pevně.

Přitom Tiganův tým má potenciál být opět jedním z nejlepších v lize; je ale potřeba ustálit herní systém a vybrat do něj ty nejlepší hráče. Nový trenér sice může postavit prakticky identickou sestavu co Blanc minulý rok, ale jako by měl na paměti její jarní vyhoření a snažil se ji "okysličit"; fanoušci Bordeaux doufají, že si tým brzy takříkajíc "sedne" a ukořistí pohárovou příčku, protože opak by mohl být začátkem pozvolného pádu hrdého týmu do kalných vod středu tabulky.

Moment kola: Chaos v Toulouse FC

Málokterý tým zažívá tak bouřlivý úvod do sezony jako nenápadný pohárový adept ve fialových dresech, FC Toulouse. Úvodní výhru nad Brestois "vyvážilo" zranění největší hvězdy a klíčového forvarda André-Pierre Gignaca, tým trenérského (stále ještě) eléva Alaina Casanovy tak jel do Bordeaux notně oslaben. Gignacův náhradník Xavier Pentecote však vlétl do zápasu jako uragán, nezkušené obraně Les Girondins dělal velké problémy a vypadalo to, že těch pár týdnu Toulouse s ním na hrotu bez problému "přežijí".

Jenže stačil jeden tvrdý střet se Savićem a Pentecote musel ze hřiště; jeho pochroumané koleno si vyžádá až půlroční pauzu. To ale není jediný problém, který provinční tým sužuje: v tomtéž zápase přišel i o svého špílmachra Moussu Sissoka, který si natrhl sval a má chybět tři týdny. Pravda, zápasy s Arles, Nancy a ASSE nevypadají na pohled složitě, ale bez klíčového záložníka a útočníků...

Spásou měl být brzký návrat Gignaca, jehož zranění nemá být vážné; včerejší zpráva o téměř hotovém přesunu reprezentačního forvarda do mistrovské Marseille, s níž byl spojován už dříve, tak zasáhla fanoušky TFC jako morová rána. Casanova má skvěle rozjetou sezonu, s plným počtem bodů trůní na samém čele tabulky a jistě by si radši zopakoval předloňskou, čtvrtým místem zakončenou sezonu než loňský propadák; bez dvou elitních útočníků to ale nepůjde. Do konce přestupního termínu zbývá 13 dní; můžete si být téměř jisti, že o Toulouse ještě v srpnu uslyšíte.

Hvězdy kola:
1. Víctor Hugo Montaño
Hráči Nancy si nejspíše po zápase s Rennes opakovali pouze jedno jméno - Montaño, Montaño. Čerstvá akvizice Červenočerných byla v utkáním, kde domácí prakticky po celý průběh tahali za kratší konec, nezastavitelná a svým pohybem způsoboval v obranné řadě soupeře konstantní zmatek. Prvně se přihlásil ke slovu již ve třinácté minutě, kdy na obránce N’Diaye vlétl jako utržený vagon, sebral mu balón a nebohému obránci nezbylo než zatáhnout za záchrannou brzdu - hráči Nancy tak museli čelit svému protivníkovi po zbytek zápasu v oslabení. Kolumbijský ostrostřelec toho využil s grácií, první gól sám vstřelil, na další gól přihrál a kouč Antonetti si může mnout ruce nad svým ofenzivním pokladem.

2. Youssef El Arabi
I v druhém kole se talentovaný Francouz s marockými kořeny vešel po právu mezi právoplatné hvězdy uplynulého kola a může za to další parádní výkon, po Marseille si smlsl na další velké "rybě", slavném Lyonu. Reprezentační jedničku Francie Llorise nejprve potupil již ve třetí minutě hezkým obloučkem, který znamenal úvodní gól zápasu; a jen několik minut poté ukázal, že mu svědčí i role nahrávače, v ošemetné pozici přihrál volnému Yatabarému. Pokud bude mladý štírek i nadále předvádět podobná představení, nejspíše brzy v Caen uvidíme novou sochu..

3. David Pollet
"Jdi na hřiště a dej gól!" Něco podobného mohl říci kouč Walleme mladému útočníkovi, když jej poslal na pažit Arles v šedesáté deváté minutě za nerozhodného stavu. Že to byl tah vskutku geniální se potvrdilo už po pouhé minutě, kdy byl Pollet na hřišti - dobře si naběhl na standartní situaci a dal úvodní gól utkání, který nakonec byl i vítězný. Co víc si může kouč přát?

Ideální sestava: Mickaël Landreau (Lille) - Loïc Perrin (AS-SE), Ismaïla N'Diaye (Caen), Souleymane Camara (PSG), Gaetan Bong (Valenciennes)- Daniel Braaten (Toulouse), Jerome Leroy (Rennes), Yacine Brahimi (Rennes) - Grégory Pujol (Valenciennes) , Youssef El-Arabi (Caen), Víctor Hugo Montaño (Rennes).
Náhradníci: Nicolas Penneteau (Valenciennes), Daniel Congre (Toulouse), Benoït Pedretti (Auxerre), Bafetimbi Gomis (Lyon).

Gól kola: Yacine Brahimi
Další porci zápasů máme za sebou a fotbalisté ve francouzské nejvyšší soutěži opět pálili ostrými - několik branek navíc stálo opravdu za to. Krásnou fotbalovou báseň opět napsala hvězda Auxerre Benoït Pedretti; jeho parádně zakroucený balón z rohového praporku skončil až v síti překvapeného gólmana Brestu! Branka Ryada Boudebouze také stála za to, z uctivé vzdálenosti zamířil přesně k tyči. To nejlepší nám ale nabídl další dvacetiletý borec, křídlo Rennes Yacine Brahimi. Jeho pravačka poslala gólmanu Braciglianovi "dáreček" v podobě střely do pravé šibenice a smutnému brankáři Nancy nezbylo než vylovit míč ze sítě.

Zde si vychutnejte Brahimiho umístěný projektil
http://www.soccerclips.net/videos/?title=nancy-0-2-rennes-brahimi