Premier League Anglie - Premier League

Sice už to nějaký čas vypadalo, že je West Ham se všech šlamastyk venku, ale nakonec tomu tak není. Poslední dobou si cestu za záchranou značně komplikuje a teď si dokonce po vzájemném zápase nechává utéct svého tabulkového souseda z Wolverhamptonu. Ten po jasné výhře dokonce o skóre přeskakuje i Wigan.

Domácí prostředí nedomácí prostředí, první půle patřila na Upton Parku trochu překvapivě hostujícím hráčům. Sice nemůže jejich počínání označit za nějaké tlačení, ale územní převaha na jejich straně byla a především pak klidnější kopačky hostí hrály prim. Přesto diváci přihlíželi na první pohled relativně vyrovnané partii, která větší šance dávkovala jako šafránu, ovšem na druhou stranu se prakticky oprostila od příležitostí polovičních. Hned první možnost Vlků tak mohla klidně skončit gólem. Dlouhý prodloužený nákop Hahnemanna totiž dosedl na kopačky rozběhlého Foleyho, který z nemalého úhlu napálil břevno. Napodruhé už to potom Wolves vyšlo, a opět se v hlavní roli představily rychlé nohy borce v oranžovém. Tentokrát to byl Doyle, kdo postrašil Tomkinse, ten mu ochotně přenechal balon a někdejší střelec Readingu pak svůj únik zakončil prvotřídní křižnou ranou - 0:1.

Se šokujícím náskokem soupeře jako by pak West Ham ani nechtěl nic dělat. Byl to spíš Wolverhampton a třeba Jones, jehož střela byla nebezpečně tečována, kdo bavil publikum, než kdokoliv ve vínovém. Hammers pookřáli až těsně před přestávkou a v poslední minutě si ještě dokázali vytvořit neskutečnou šanci ke srovnání. Jenže Parker po spolupráci s Colem jen nastřelil tyčku a když pak dorážel do takřka odkryté klece, vrhl se po jeho projektilu mrštný Hahnemann a domácí středopolař měl definitivně po legraci. A nejen pro tuto chvíli. Jakýkoliv úsměv přešel fanouška West Hamu s blížící se třetí třetinou zápasu. Těsně před jejím zahájením se totiž do centru Jonese parádně opřel Zubar a vykouzlil pro Wolves další gól prakticky z ničeho. V minutě 61. pak zoufalé Kladiváře dorazil Jarvis, který v běhu ideálně přebral míč, zbavil se tak dvou protihráčů a z osy hřiště zacílil po zemi přesně k pravé tyčce Greenovy svatyně.

V tu ránu se sebral dav domácích příznivců a za vyřvávání nenávistných hesel směrem k Zolovi a jeho ovečkám se poroučel ze stadionu. Symbolické to však nebylo. Hammers úplně neodpadli a hlavně po příchodu Franca dokázali soupeři čas od času zatopit. Zejména jedna individuální akce mexického forvarda, který se už ve vápně na pětníku rychlou kličkou vyhnul dvěma obráncům, stála za to. Jeho následná, byť prudká koncovka se ovšem stala kořistí vynikajícího Hahnemanna. Podobnými parametry se pak pyšnila i Diamantiho bomba ze střední vzdálenosti, také ta ale skončila na Američanových rukavicích. Hahnemannovu potenciální radost z čistého konta nakonec utnul Franco až ve třetí minutě nastavení, když obdržel krásnou kolmici od Behramiho a jemným obloučkem přehodil vyběhnutého brankáře.