Africký pohár národů - jedenáctý hrací den

Maroko si alespoň částečně spravilo chuť v duelu odpadlíků, zatímco domácí Gabon v euforii přemohl i Tunisko, takže do další fáze postupuje dokonce bez ztráty kytičky. To možná po zítřku budeme moci říct i o Ghaně, jež by si spolu s Mali měla bezpečně pohlídat průchod do čtvrtfinále.

Maroko dosud na APN ještě nikdy nekončilo bez bodu, při celkovém počtu 13 účastí včetně té letošní; a tenhle trend udrželi. Přesto je - už osmý - konec v prvním kole značným zklamání, když vezmeme v úvahu, že Maroko skutečně na rovník táhlo partu jmenovitě odkazující někam k bramborové příčce. Jenže realita zkrátka není vždy taková, jakou jsme si jí představovali, ne-li vysnili; a tohle je přesně ten případ, podobně jako Senegal. Také Geretsovi svěřenci nepůsobili vždy jako tuhý kolektiv, jejich útočné choutky se krotili nelehko, obrana působila rozháraně a mohl bych jistě pokračovat. Tomu všemu jsem se snad dostatečně věnoval již v předešlých reportech; teď tedy čistě k dnešnímu jejich výkonu, který pro ně v leckterém ohledu nebyl typický.

Determinanty marocké proměny bych rozdělil do tří kategorií. Tu první, nejobsáhlejší tvoří jednoznačně soupeř. Nigeřané holt za ty tři zápasy těžko urazí takový krok, že rázem budou rozumět slovu taktika a ještě se podle něčeho takového i zvládnou řídit. Zkrátka a dobře, chtít dnes po jednom z největších outsiderů celého turnaje, aby ubránil Boussoufu, Belhandu nebo i polovičního Chamakha - to jednoduše nešlo. Vždyť těch amatérských znaků tam bylo tolik, a po kupě...například si vezměte míč v pokutovém území Nigeru, nejlíp centrovaný; a to hned kolem zmatečně pobíhají čtyři obránci, jako by se jim před nohami kutálela jejich vlastní hlava, přitom ze špatných pozic již vycházejí - natož aby v těch správných byli po onom vířivém pohybu, jaký jeden "hloupý" míč byl schopen pravidelně spouštět. Nakonec to tedy vypadalo, jako by Nigeřané bránili ryze zónově i ve vlastní šestnáctce a něco jako osobní obranu, strážení soupeře tělo na tělo - to jako by vůbec neznali. No kde to jsme?

Legrační byly i jiné podivné návyky, jaké bychom u Evropanů, ale i základně vyspělých afrických celků, stěží pohledali. Například vracení se do obranného bloku za striktního dodržování výchozí formace 4-4-2, což v praxi vypadalo zhruba tak, že se vám "čelem v bok" valily dvě pominuté žížaly a Maročané si těmi logicky pořádnými dírami předávali míč jednou kolmicí za druhou. Nebo třeba ofsajdová past v podání Nigeru, ta byla také k popukání. Ve finále ji Courbisovy ovečky (a to nejspíš doslova ovečky) "zahrály" jenom jednou jedinkrát, o to spíše to ale stálo za to. Kdyby totiž asistent rozhodčího nesmyslně nezvedl praporek na znamení neexistujícího Chamakhova ofsajdu, vznikla by zcela určitě nevídaná situace dva na nikoho (respektive na golmana, samozřejmě).

Sečteno podtrženo: proti souboru, který při defenzivní činnosti nedá dohromady ani jednu celistvou myšlenku, velké problémy mu dělá každý centrovaný balon a jím strážený střed pole je v jednom kuse přetížen vlastně sám sebou, natož pak soupeřem...proti tomu se musí hrát samo.

Niger byl tedy prakticky pořád pod tlakem, nikdy nevypadal "v pohodě", stále řešil složité situace a fyzicky i technicky povětšinou slabí fotbalisté v bílém se také každou chvíli vystavovali těžkým osobním soubojům se šikovnými protivníky. A sebevědomými, čímž se dostávám k dalšímu podstatnému faktoru: Maročané prvně na turnaji mohli hrát v naprostém klidu, konečně všechny zajímal jen jejich prostý um a nic jiného. Proto Boussoufa přestal hrát tolik na sebe, Chamakh už tak často nedržkoval na rozhodčí i své spoluhráče - dokonce pak i byl způsobilý převzít po zraněném Kharjovi kapitánskou pásku (což by asi Gerets v prvním utkání těžko dopustil). A ve výsledku to byl i uvolněnější Belhanda, jenž tvořil třetí samostatnou složku "jiného" Maroka.

Po prvním utkání jsme si zanadávali, že se podle všeho na základě Geretsových pokynů měl držet zkrátka - což se také držel a příliš mu to neprospívalo. Po druhém utkání už jsme mohli chválit pár lahodných záblesků, jeden čistě geniální. A dnes, škoda mluvit. Belhanda možná ještě v úvodním dějství možná působil až moc "na švestce"; jinými slovy vykazoval obdivuhodný cit pro balon, mnohdy ale nakonec situaci neřešil zcela ideálně a ve výsledku bylo jeho umění něčím lehce kontraproduktivní. Takové okamžiky se ale se závěrečným hvizdem zapomněly: záložník Montpellieru byl zkrátka moc viditelný a vlivný na to, aby se mu daly nějak vážně vyčítat. Jako jediný z marockého výběru se nebál střelby ze střední i větší vzdálenosti, de facto jako jediný rozdával smysluplné koncové pasy a koneckonců to byl i on, kdo vskutku bezchybným finišem zařídil pro Atlaské lvy zasloužené vítězství.

Podobně silnou individualitu, a to bychom neměli opomenout, ovšem ve svých řadách nyní našel i Niger. A to vůbec pozoruhodně - v bráně. Totiž výkon brankáře Daoudy, chytajícího za posledního (a dohromady 11násobného) kamerunského mistra, si lze momentálně zařadit mezi tři nejspolehlivější na turnaji. Jistota ve vzduchu, perfektní timing při výbězích proti soupeřům (užil ho asi třikrát a vždy tak zachraňoval svému týmu kůži) a dokonale zvládnutá poziční hra - to byly asi nejvýraznější atributy, které z něj jednak udělaly jednu z hvězd závěrečného duelu, jednak jej odlišily od mnoha i věhlasnějších nebo alespoň veřejnosti povědomějších jmen. Jednoznačně příjemné překvapení a vskutku klobouk dolů!

To ale ostatně platí i o celém Nigeru, leč v odměřenějším provedení. Jestliže jsme si o něm po premiérovém představení udělali obrázek jako o státu s bořivými a ryze nesympatickými vyslanci, dnes už to asi platit nebude. Sic si jeden takový "naskočený čelný skluz kolíky napřed" (nigerský trademark) včera jmenovitě Kowa také neodpustil a neprávem za něj neuviděl červenou kartu, sehráli jinak Nigeřané relativně férové utkání - ačkoliv tahali za podobně krátký provaz jako třeba v úvodním duelu s Gabonem.

Niger - Maroko 0:1

4. minuta - Navýsost komické bránění od Nigeru senzačně nepotrestáno; Chamakh se nesrovnal do palebného postavení a po jeho přistrčení pak z dobré pozice pálil hodně mimo Belhanda.

20. minuta - Belhanda se celkem šikovně snažil z hranice šestnáctky levou nohou technicky zakroutit míč pod břevno, vlastně takovým relativně ostrým lobem zaskočit brankáře - to se mu ale nepovedlo; a to přitom ještě mohl raději uličkou hledat Kharju, jenž by stanul tváří v tvář Daoudovi.

24. minuta - Aniž bych chtěl popírat, že to tak na první pohled vypadalo, asistent rozhodčího právě upřel Maroku možnost jít ve dvou na brankáře. Chamakh svůj náběh za obranu (pokoušející se překvapivě o ofsajdovou past) načasoval ideálně...

34. minuta - Pěkná akce El Kaddouriho. Ten si během dlouhého sprintu jenom na chvíli odložil míč k Boussoufovi, jenž mu ho po krátké obrátce ideálně vrátil, a levý bek, který za národní tým ještě nikdy neskóroval, následně shořel na vyběhnuvším Daoudovi.

37. minuta - A to mohla být krásná ironie! Kapitán Nigeru a letos také jeho zřejmá největší hvězda si počíhala na dlouhý míč za obrannou linií (patrně šlo o těsný ofsajd), pak si ho na klíně zpracovala a utěšenou ranou poškádlila břevno Amsifovy klece. Chtělo se říct jen "wow!"...

48. minuta - Niger možná opravdu nemá příliš šancí, když už se ale do nějaké dostane, aspoň to stojí za to: Karim Lancina tentokrát levačkou vykouzlil nepříjemně plachtící, prudký projektil z přímého kopu a Amsif měl vskutku co dělat, aby si s ním poradil.

58. minuta - Fantastická práce Belhandy! Zacvičil si s balonem a pak ho malou skulinou v obraně Nigeru poslal do běhu Boussoufovi; ten už ale přebíral míč relativně blízko včas reagujícího a opět vyběhnuvšího Daoudy, takže ani tentokrát Maroko neuspělo.

79. minuta - GÓL! Zajímavé, tentokrát se těsný ofsajd Chamakhovi nemává (přestože to zprvu vypadalo na postavení mimo hru dokonce zcela očividné!), a tak fotbalista Arsenalu - a nyní marocký kapitán - mohl předat míč do strany Belhandovi, jenž v takovém poloskluzu neomylně zavěsil pod víko. On si ale gól stoprocentně zasloužil, takže možná menší pochybení asistenta můžeme přehlédnout, respektive nad ním přimhouřit očko.

85. minuta - Poměrně dobře vedený protiútok Belhandou, který střelou z většího úhlu zakončoval Boussoufa; Daouda ovšem znovu pozičně zcela přesný, takže se na přední tyči ani omylem nenechal nachytat. 90. minuta - Pěkná, nesobecká akce Chamakha, jenž si narazil s Carcelou, pak vnikl do šestnáctky a klidně mohl jít i do zakončení - místo toho však ještě v teoreticky výhodnější pozici hledal muže, s nímž před chvíli kombinoval. A nevyšlo to: neboť před Carcelou se na zem kácela hned dvojice Nigeřanů.

90+1. minuta - Karim Lancina ještě odpovídá další dalekonosnou pumelice, která tentokrát opravdu nepřirozeně uhnula z původního směru a Amsif měl jediné štěstí, že si to ve finále nenamířila pod břevno.

Niger (4-4-2): Daouda - Bulus, Chikoto, Kowa, Soumaïla - Seydou (82. Kamilou), Ngounou (61. A. D. Issoufou), Bonnes (46. Issiaka), Konaté - B. Issoufou, Maazou

Maroko (4-2-3-1): Amsif - Aliou, Mrani, Boukhriss, El Kaddouri - El Ahmadi, Kharja (41. Hermach) - Belhanda (90+2. Amrabat), Boussoufa, Hadji (65. Carcela) - Chamakh

Nejlepší hráči zápasu: Daouda (Niger), Boussoufa, Belhanda (oba Maroko)

Gabon slaví! Domácí Panteři v žlutomodrých dresech udolali svého soupeře i napotřetí; tentokrát jejich entuziasmus a touhu po vítězství odneslo vyčpělé Tunisko, a Gernot Rohr se tak může společně se svými ovečkami a miliony fanoušků po celé zemi radovat ze zaslouženého postupu do čtvrtfinále, navíc vyšperkovaného prvním místem, což s největší pravděpodobností znamená vyhnutí se favoritovi z Ghany. Jestliže německý stratég vytyčil před zápasem jasný cíl - neprohrát a zajistit si tak případné semifinále doma v Gabonu - jeho svěřenci udělali na hřišti všechno pro to, aby se jim ho podařilo splnit. Gabon slaví - zaslouženě.

Naopak v tuniském týmu panuje smíšená nálada. Ne snad že by postup do vyřazovací části, nota bene po posledním, angolském turnaji, v němž zůstali Orlové z Kartága před jejími branami, byl neúspěchem - naopak, jenže pokud si člověk dá dvě a dvě dohromady, dostanou věci rázem úplně jiné obrysy. Tunisané utrpěli výhru proti Nigeru, když se prezentovali spíše tristním výkonem, a i přes drastické změny v sestavě bylo znát pramálo zlepšení. Gabon je ovšem silnější než Niger, a body si tak vzít nenechal; sehrané, efektní, ale neefektivní Tunisko tak míří mílovými kroky k čtvrtfinálové "smrti", která by se zřejmě v kontextu odehraných zápasů dala popsat jako "smrt na Msakniho krásu".

Co se avizovaných změn týče, dělali je oba trenéři, a to se smíšenými výsledky. Gabonu příliš nevyšlo nasazení Méyého, který se za celý první poločas prakticky nedostal ke slovu a jehož vystřídání Madindou mělo na hru Panterů jedině pozitivní efekt; naopak skvělým tahem bylo vytažení Brou Apangy. Tento stoper, spolehlivý a tvrdý jako skála, ukázal velký potenciál ve dvojici s obranným "mozkem" Mangou, a jimi řízená defenziva držela kartaginské Orly prakticky po celých 90 minut v bezpečné vzdálenosti, dokonce tak bezpečné, že si brankář Ovono v podstatě vůbec nezachytal.

Tuniský kouč Sami Trabelsi zamíchal sestavou opravdu brutálním způsobem. Kromě personálních změn to "odneslo" i dosud praktikované rozestavení 4-2-3-1 s Msaknim na křídle; mladá hvězdička si totiž vymínila, že chce hrát uprostřed, a tak Tunisko vyběhlo na hřiště v italském systému 4-3-1-2 s Msaknim coby volným hráčem pod hroty. A můžeme-li soudit z některých pasáží hry zejména v prvním poločase, kdy Orli kontrolovali hru a divák měl tak možnost pozorně sledovat postavení a pohyby jednotlivých borců na hřišti, nejde rozhodně o úplně marný tah. Útočná dvojice Khelifa - Jemaa skýtá slušný potenciál, Msakni je dle vlastního přesvědčení klasickým trequartistou více než čímkoliv jiným (chvílemi to tak skutečně vypadá, jindy zase jako by z oka vypadl Edenu Hazardovi) a zesílený střed s (pro slávisty možná překvapivě) velmi dobře hrajícím Raguedem, zatahujícím se často až na úroveň stoperů a obětavě hasícím obranné požáry, taky nevypadá k zahození. Problémem tohoto systému však je, že aby byl efektivní, nutně potřebuje skvělé útočné beky. Boussaidi se o něco podobného alespoň snažil; o Chemmamově přínosu zápasu nejlíp poreferuje fakt, že jsem se právě musel podívat na sestavu, abych zjistil, kdo že to vlastně nalevo hrál.

Skutečně mistrovským tahem však bylo stažení Bilela Ify z pozice krajního beka, kde proti Nigeru shořel jako hodně starý novinový papír, na stopera. Tam totiž tento stabilní člen základní sestavy skvěle ožil: několikrát se vyloženě jeho zásluhou podařilo zastavit útočnou akci, a kupodivu stíhal i pozičně. Je opravdu překvapující, jak dobře se stoperská dvojice Tuniska vypořádala s absencí Karima Hagguie: Ifův kolega Abdennour byl totiž bez přehánění nejlepším hráčem zápasu, excelentně bránil, dirigoval defenzivu a byl nejplatnějším hráčem při obranných i útočných standardkách. Dokonce si i dovolil drzou kličku dotírajícímu Cousinovi ve vlastním pokutovém území, aby následně přesnou přihrávkou založil útočnou akci.

Nebýt výkonu obou středních obránců, nejspíš by měl Trabelsi pořádný průšvih. Jeho rozhodnutí posadit sice nejistého, ale přece jen kapitána Mathlouthiho se ukázalo jako fatální error; náhradní brankář Rami Jridi totiž přesně ukázal, jak se to nemá dělat, a jeho vystoupení bylo tragické dokonce i na velmi uvolněné africké poměry. Prakticky ani jedinkrát nevyřešil danou situaci dobře; s železnou pravidelností podskakoval i ty nejjednodušší centry, a pokud na něj šla krásně viditelná rána po zemi, mohli jste si být jisti, že ji vyrazí přímo před sebe. Skoro to vypadalo, že Jridi před zápasem navštívil sázkovou kancelář...

...a co se útočení týče, není asi třeba Tunisany příliš rozpitvávat. Co na tom, že oba poločasy zahájili suverénním držením míče a občas opravdu krásnými akcemi na jeden dotek, za kterými se bránící hráči v modrožlutém jen bezvýsledně pachtili; to byl koneckonců i herní obraz proti Nigeru, a podobně to také dopadlo. V okamžiku, kdy si Msakni a spol. uvědomili, že pouhou "házenou" kolem vápna bez zaznamenáníhodné snahy proniknout dovnitř neuspějí, jejich hra se zhroutila a otěže utkání převzal mnohem agilnější, aktivnější a fyzicky lépe připravený soupeř. Gabon vlastně mohl být i v "době obléhání" naprosto klidný: borci v bílých dresech totiž připomínali zoufalého dobyvatele, který jen s praky a kušemi narazil na plně ozbrojený hrad. I přes kardinální nepřesnost gabonských přihrávek a meziher, v čemž vynikal zejména Mbanangoyé (který odvedl obrovské penzum práce bez míče, ale jinak se zdálo, že mu někdo vyměnil kopačky), nedělalo Panterům problém svého soka v záloze přehrát a eliminovat. Vítěz takového střetnutí jen málokdy není jasný předem, a toto utkání nebylo výjimkou.

Nadšenému Gabonu tak stačilo párkrát vyslat do akce hvězdného Aubameyanga, a když se jeden z jeho pokusů za vydatného přispění strašáka Jridiho ujal, mohli fanoušci na slušně zaplněných tribunách slavit. Nelze asi předpokládat, že by Panteři svého čtvrtfinálového soupeře, ať už bude jakýkoliv, přehráli fotbalově; trenér Rohr však zatím dokázal vymyslet taktiku na všechny soupeře, a gabonský tým vypadá velmi bojovně naladěný, loajální a dostatečně tvárný na to, aby mohl dokázat velké věci. Naopak Tunisané, kteří si v závěru ještě neodpustili hořkou "arabskou" epizodku se šťouchanci a strkanicemi, mají před dalším soubojem hodně o čem přemýšlet.

Gabon - Tunisko 1:0

8. minuta - Youssif Msakni se po svém obvyklém způsobu mrštně prokličkovává do vápna, ale jeho slabou střelu po zemi Ovono bez problémů kryje.

10. minuta - Situace, která se nakonec (trestuhodně) ukáže být největší tuniskou příležitostí prvního poločasu, a vlastně skoro i celého zápasu. Saber Khelifa se nalevo skvěle uvolnil a z mírného úhlu vypálil na branku; možná že kdyby si místo bližší tyče vybral tu vzdálenější, mohlo být na severu Afriky mnohem veseleji. Takhle však jeho rána míří těsně vedle.

25. minuta - Nečekanou šanci Gabonu "vytváří" tuniský brankář Rami Jridi, kterému ve vzdušném souboji propadá mezi rukama vysoký centr z dobrých 40 metrů, ale naštěstí pro něj za ním nestojí žádný z gabonských hráčů.

54. minuta - Rychlý gabonský brejk vede Mouélé, kterému se nabízí Aubameyang, ale krajní obránce volí možnost zaseknutí do středu a přímé rány na bránu, kterou dobrým skluzem blokuje Abdennour.

62. minuta - GÓL! Gabon trestá laxnost Tunisanů ve středu pole; z jejich ztráty míče těží domácí hrdina Aubameyang, který se dostává ke střele z hranice pokutového území, a přestože jeho rána je v pohodě chytatelná, Jridi se předvádí jako mimořádně nespolehlivý brankář. Jeho podivný pád na druhou stranu uvolňuje cestu míči, a domácí tak vedou 1:0.

77. minuta - Tunisko hrozí z přímého kopu; Ifa vysílá na Ovona hodně nepříjemnou ránu, ale gabonský strážce nakonec nadvakrát ukrývá míč v bezpečí své náruče.

90.(+1) minuta - Ne že by to byla nějaká velká šance, ale o moc blíže gólu se Tunisané po celý zápas stejně nedostali. Míč chvíli tancoval ve shluku těl uvnitř vápna, trefil ruku jednoho z obránců a nakonec se "zakončit" pokoušel Abdennour, ale Ovono tuto rozpačitou situaci rázně ukončil sebráním míče.

Gabon (4-2-3-1): Ovono - Mouélé (75. Ebanega), Apanga, Manga, Moussono - Biyogo Poko, Palun - Aubameyang, Mbanangoyé Zita (90. Ambourouet), Méyé (46. Madinda) - Cousin

Tunisko (4-3-1-2): Jridi - Boussaidi, Ifa, Abdennour, Chemmam - Ben Yahia (70. Chikhaoui), Ragued, Saihi - Msakni - Khelifa (83. Darragi), Jemaa (70. Allagui)

Nejlepší hráči zápasu: Abdennour, Ifa (oba Tunisko), Apanga (Gabon)

Co čekat od zítřka?

Jestliže skupina C byla rozhodnutá už před závěrečnými zápasy, u "déčka" to tak není. Málokdo asi pochybuje o tom, že si postupovou pozici pohlídá prozatím suverénní Ghana a následovat ji budou Malijci, a s největší pravděpodobností to tak nakonec skutečně dopadne. Jenže šanci proklouznout do čtvrtfinále mají, a je to jediný případ letošního APN, ještě všechny čtyři týmy...

...i když u Botswany už můžeme mluvit pouze o naději teoretické. I to je vlastně příliš slabé slovo; otázkou je, jestli by se případný úspěch Zeber dal klasifikovat jako "zázrak", nebo jestli by bylo potřeba vymýšlet úplně nový, dosud neobjevený termín. Botswana by totiž musela porazit v posledním utkání Mali minimálně o devět gólů a zároveň doufat, že Ghana si poradí s Guineou; pravděpodobnost takového scénáře si už vypočítáte sami.

Tady tedy půjde zejména o Mali. Tým Alaina Giresseho má dobře rozehranou pozici: lepší vzájemný zápas s Guineou jasně říká, že pokud Orli zvítězí, bude jim k postupu stačit bodový zisk Ghany ze souběžně hraného utkání. Mali musí porazit zatím suverénně nejpomalejší mužstvo šampionátu, mdlou, v obraně hrozivě chybující a v útoku podobně hrozivě impotentní Botswanu. Trenér outsidera Stanley Tshosane po rekordní prohře s Guineou ujistil fanoušky, že do závěrečného utkání půjde jeho celek již pouze bránit svoji čest, a pokusí se všemi prostředky zamezit třetí prohře v řadě. Ambice bezesporu sympatická, a vzhledem k tristnímu dosavadnímu průběhu asi i jediná možná; jestli to ale bude stačit, toť otázka. Bylo by velké překvapení, kdyby si Mali postup nezajistilo vlastními silami.

Orlové můžou svoji skupinu i vyhrát, to by ale musela uspět i Guinea, a potom by přišlo na řadu skóre. Guinejci jsou sice mimořádně namotivovaní svojí poslední předvedenou exhibicí, ale mezi Ghanou a Botswanou je přece jen v momentálním rozpoložení rozdíl několika světelných let; navíc nezapomínejme, že onomu slavnému vítězství v určitých ohledech náleží přívlastek "Pyrrhovo". Nulová organizace a žáčkovské bránění Zeber totiž pranic nevyřešily problém Dussuyerova týmu s neefektivní mezihrou, nízkou kreativitou a přílišným spoléháním na um ofenzivních hráčů, z nichž však nejdůležitější roli zastává vyčpělý a pomalý Feindouno. Ghana má navíc skvělou ofenzivu v čele s dvojicí André Ayew - Asamoah Gyan, a to jsou špatné zprávy pro nervózního guinejského gólmana Yattaru...

...což lze vzít i z druhé strany, neboť ani Adam Kwarasey, strážce branky Černých perel, zatím pranic nevyvolává vzpomínky na jistotu nedávné opory Kingsona. Pokud se ovšem člověk zamyslí nad konsekvencemi, které by snad mohly skončit postupem Guineje nebo dokonce nepostupem Ghany, nezbude mu než se pousmát. Ne, ve skupině D jsou karty rozdány jasně.

Stranou pozornosti

- Zambie sice postupuje, dokonce z prvního místa; přesto by se v jejím kádru našel někdo, kdo si balí kufry už teď. Pro chabou disciplínu byl totiž předčasně poslán domů Clifford Mulenga. Ten si možná na turnaj mohl dosud odkroutit jednu ubohou minutku, přesto tím Hervé Renard jenom potvrdil můj osobní dojem, že nad svým výběrem vládne ideálně pevnou rukou. Na milost totiž vzal další tři muže, kteří spolu s Mulengou porušili po třetím úspěšném klání večerku - ti se totiž omluvili, zatímco fotbalista působící v Jižní Africe údajně neprojevil žádné známky lítosti. Identita ostatních hříšníků je neznámá, každopádně tým hned v úterý večer vyběhl, jako by se nechumelilo, ke standardně plánovanému tréninku.

- Maroko je venku po skupinové fázi, ba co víc - rozhodnuto bylo již před závěrečným kláním s Nigerem. A kromě spekulací ohledně budoucnosti trenéra Erika Geretse se objevily i jiné informace o údajném konci kapitána letošního marockého výběru, Houssina Kharji. Ten se přitom se třemi góly stal suverénně nejlepším střelcem týmu a po Belhandovi patrně i jeho nejvýraznější oporou. V 29 letech proto z mého pohledu není divu myslet si, že už týmu nemám co dát - a stejného názoru je naštěstí i zaměstnanec italské Fiorentiny. "Tenhle typ spekulací jsem v případě neúspěchu očekával, každopádně něco takového nemá žádný reálný základ. Myšlenky na konec reprezentační kariéry netrápí žádného z médii jmenovaných borců (mělo jít ještě o Hadjiho s Chamakhem - pozn. red.). Jsme připraveni hrát tak dlouho, jak budeme moci a jak nás bude tým potřebovat," promluvil za všechny dotčené jako správný kapitána Kharja.

- Jako by snad vyhráli celý turnaj - tak se v Súdánu oslavoval historický postup fotbalistů do čtvrtfinále Afrického poháru národů. Dlouhé zácpy na ulicích hlavního města Chartúmu doprovázené obligátním troubením aut, vlajky vyvěšené z oken odevšad, lidé pobíhající mezi popojíždějícími vozidly a vyřvávající hesla jako "Vstávej, Súdáne, vstávej!" - zhruba taková byla opojná realita. Koneckonců Súdán do další fáze pronikl, aniž by se mu po dvou kolech dávala řádná šance; teprve na třetí pokus ostatně uhrál svou první výhru na tomto šampionátu od roku 1970. O to sladší výhru. "je to zázrak! Hlučící auta byla tak hlasitá, že vzbudila mé spící dítě," vykládal například Ibrahim, jeden z mnoha slavících Súdánců. Ti si přitom prožili velmi krušné léto, když se v červenci ohromná země oficiálně rozdělila na "severní" a "jižní" část. Teď tedy přichází neskutečně vítaný rozptyl - a je o to příjemnější, že se o tak mimořádný úspěch zasloužili prakticky výhradně fotbalisté působící pěkně doma, v hrdém Súdánu. O většinu dodávky se potom postaraly dva kluby Merreikh a Hilal, jejichž pravidelné souboje jsou také nejspolehlivějším zdrojem každoroční fotbalové vášně v tomto severoafrickém státě.