Africký pohár národů - sedmý hrací den

Po jednodenním vzpamatovávání se z guinejsko-senegalského šoku se dnes dostavil další, možná jen o něco menší. S turnajem se totiž předčasně loučí další z adeptů na medaile, Maroko, zatímco pokračuje i druhý hostitel, Gabon. Obecně jsou pak karty ve skupině C rozdány jasně. "Déčko" bude zajímavější; jistoty postupu dnes může (a ani nemusí) nabýt jen jeden z dvojice Mali-Ghana.

To byly nervy! Favorizované Tunisko nakonec doslova urvalo výhru proti outsiderovi z Nigeru, zajistilo si očekávané tři body a trůní tak na prvním místě tabulky skupiny C s dvěma vítězstvími ze stejného počtu zápasů. Utkání s Gadbého výběrem však Orly z Kartága hodně bolelo, stálo velké množství (zejména psychických) sil a konečný úspěch se rodil v obrovských bolestech. Nakonec to ale stálo za to: Gabon totiž své utkání vyhrál také, a Tunisanům už tak postup do čtvrtfinále nikdo nevezme.

Niger totiž vůbec nepřipomínal ten nesourodý, nefotbalový celek převážně špatných individualit, který se představil v zápase s Gabonem. Tedy, abychom si nalili čistého vína: samozřejmě že se borci v bílo-oranžových dresech přes noc neproměnili na druhou Barcelonu. Naopak, i nyní to bylo hodně silové, atletické, příliš krásy to nepobralo a nebýt Ouwa Maazoua na hrotu útoku, pravděpodobně by Niger dopadl nachlup stejně jako v prvním utkání. Jenže Maazou na hřišti byl, byl skvělý a Tunisko s ním mělo obrovský problém. Velký podíl na nečekaně konkurenceschopném představení měl pak William Ngounou; ofenzivní záložník, který hraje až třetí (!!!) švédskou ligu, dodal chaotické a upracované hře Nigeru řád a zejména v prvním poločase z jeho práce Maazou hodně těžil. Útočník Waregemu si potom zaslouží samostatnou zmínku...

...byl totiž bez nadsázky skvělý. Mluvím zejména o jeho rychlosti; rychlosti, proti které vypadali tuniští obránci jako tréninkové kužely. Když Maazou zakmital nohama a rozběhl se na bránu, nestačil mu zkrátka nikdo. Zejména pak Bilel Ifa, který odehrál opravdu příšerné utkání a někdy v 70. minutě jsem mu různá podskočení, špatné odhady, poziční chyby a nedůsledné obranné zákroky raději přestal počítat. Stačí podotknout, že jeho laxnost, společně s Mathlouthiho zatměním, zavinila vyrovnávací gól (a tím pádem hodně krušný večer pro Tunisany).

(Toto je spíše taková menší úvaha, proto ji píšu celou do závorky; nicméně Mathlouthiho trestuhodný odhad jednoduchého centru, který vyústil v branku soupeře, jakoby korunoval to, co se o arabských brankářích šeptá už delší dobu a letošní šampionát to prozatím plně potvrzuje. Jak sám Mathlouthi, tak i Lemyaghri z Maroka a především libyjský Aboud jsou všeobecně bráni za jedny z nejlepších brankářů kontinentu, ale přesto si pravidelně neodpouštějí kiksy v klíčových situacích. Nevím čím to je, ale pokud pamatujete vystoupení jindy rovněž skvělého Alžířana Chaouchiho na posledním mistrovství světa, musíte uznat, že to za zamyšlení určitě stojí.)

Tunisané sehráli profesorský zápas, ve kterém měli většinu času míč pod kontrolou, ale reálně zahrozit jim dělalo obrovské problémy. Přitom utkání pro ně začalo ideálně: hned v první vážnější akci zápasu famózní Msakni totálně ztrapnil kompletní nigerskou obranu a pohodlně zavěsil. Jenže to jako by spícího outsidera probralo: od té doby až do zhruba 40. minuty jednoznačně ovládal hru, a co Gadbého svěřenci ztráceli na fotbalovosti, to nahrazovali obrovskou bojovností, rychlostí a nasazením. Tunisko mělo skutečně obrovské problémy s bráněním jejich bleskových brejků, a Karim Haggui, který často zůstával na hašení defenzivních požárů úplně sám, by si za svůj výkon zasloužil pořádné zvýšení platu. Mít na jedné straně opravdu špatného Ifu a na druhé sice aktivního a nebezpečného, ale permanentně vepředu se zapomínajícího Jemala, to asi opravdu není žádný med.

Defilé jednotlivých hráčů ukončím lehčím rozebráním tuniské ofenzivy: předně Msakniho, který byl opět skvělý a jehož technika, která mu dovoluje obehrát naprosto jakéhokoliv soupeře s odzbrojující lehkostí, by měla najít uplatnění v některé z evropských lig. Jeho souhra s Dhaouadim, který je také velice dobrý fotbalista, je pro Tunisany skutečným příslibem. Naopak nasazení záložníka Chikhaouiho do útoku se ukázalo jako velký omyl; legionář z Curychu byl většinu zápasu všude, jen ne tam, kde ho bylo nejvíc potřeba. (Ale alespoň vypomáhal s bráněním, zatímco Chermiti na hřišti prakticky neexistoval.)

O nutnosti aktivního a pohyblivého hroťáka v tuniském systému vůbec nejlépe vypovídá způsob, jakým se změnila hra po příchodu Issama Jemaa: co na tom, že nejlepší střelec tuniské historie většinu situací řešil zbrkle, jeho aktivita zkrátka dodala hře potřebný řád. A samozřejmě to byl právě Jemaa, který v poslední minutě rozhodl - což, mimochodem, dělá z dobrých útočníků velké hráče.

Celkově se ani nedá říct, že by Tunisko vyloženě utrpělo výhru. Nebýt trapně inkasovaného gólu a následných děr v obraně, byla by taktika nechat Nigeřany vycukat a zaútočit v okamžiku, kdy jim dojdou síly, dokonce nejlepší možná. Pro Gadbého tým je prohra hodně krutá; sice si neodpustili (jmenovitě především Chikoto) tradiční zmatkování vzadu, ale celkově vzato se proti silnějšímu soupeři snažili opravdu usilovně, na hřišti potili krev, padali do střel, dostupovali a zdvojovali jednotlivé hráče, napadali jako lvi a drtivou většinu zápasu drželi favorita před vlastním vápnem (a naopak sami byli daleko nebezpečnější díky famóznímu Maazouovi a jeho brejkům).

A navíc je poškodili rozhodčí, kteří také mimochodem odvedli jeden z nejhorších výkonů v dosavadním průběhu turnaje. Niger měl zahrávat penaltu a minimálně třikrát mu byl odpískán neexistující ofsajd.

Niger - Tunisko 1:2

2. minuta - První šance zápasu překvapivě na straně Nigeru. Úvodní brejk borců v bílých dresech vede Maazou, který rozkmital svoje rychlé nohy, předkopává si míč a probíhá obranou Tuniska, ale Mathlouthi je včas na zemi a balon sbírá.

4. minuta - GÓL! Tohle vypadalo až příliš jednoduše. Msakni převzal míč, bez jakýchkoliv problémů se přes tři statické strážce prokličkoval v lehkém poklusu až do vápna a uklidil míč ke vzdálenější tyči.

8. minuta - Dhaouadi se zbavuje svého strážce a pálí z 20 metrů; nenápadná střela míří jen těsně nad spojnici.

9. minuta - GÓL! Obrovská chyba gólmana Mathlouthiho, kterému vypadává z rukavic lehoučký centr a za ním stojící Ngounou bez problémů hlavou uklízí do brány. Čisté svědomí rozhodně nemá ani laxně bránící Ifa. Tunisané proklamují ofsajd, ale rozhodčí je k jejich výzvám hluchý; je vyrovnáno!

17. minuta - A další šance outsidera! Ngouna skvělým pasem vysílá za obranu Maazoua, který opět ukazuje svoji rychlost a dostává se ke střele, která míří do růžku brány, ale končí nad spojnicí.

30. minuta - A opět slovo pro Ouwo Maazoua a jeho neuvěřitelně rychlé nohy - tentokrát bez větších problémů probíhá dvojicí tuniských obránců, kteří působí spíše jako solné sloupy, a jeho křížná rána po zemi jen těsně míjí vzdálenější tyč.

45. minuta - Penalta? Tak nakonec ne. Ouwo Maazou je vyslán do vápna, rozkmitává svoje nohy, dělá kličku do hřiště, brání mu Haggui... a stahuje ho na zem beze snahy hrát míč. Tohle se mohlo (a asi mělo) pískat...

45. (+2) minuta - A podobná situace na druhé straně! Chikoto dost nemilosrdně posílá zápasnickým chvatem k zemi Dhaouadiho, který padá v pokutovém území, ale inkriminovaný zákrok přišel těsně před ním.

57. minuta - Msakni skvěle vysílá do šance Issama Jemaa, kterému chybí pár decimetrů, aby doběhl míč dříve než gólman Daouda.

61. minuta - Skvělý Msakni opět ukazuje svoji famózní techniku, když rychlou kličkou obehrává dvojici nigerských obránců, vyhýbá se Chikotovi a pálí na zadní tyč; míč se sice kroutil správným směrem, ale nakonec bránu těsně minul.

64. minuta - Šance na obou stranách! Nejprve se Abdennour vydává na výlet z obrany a pálí z úctyhodné vzdálenosti do tyče; hned z následného brejku potom peláší na bránu Maazou, kterého nedokáže uhlídat Ifa, ale gólman Mathlouthi je u míče dřív.

84. minuta - Mimořádně chybující asistent sudího dost možná připravuje Niger o vítězství. Maazou probíhá mezi tuniskými stopery a je připraven běžet sám na bránu, ale je mu pískán ofsajd - ten však v žádném případě není.

90. minuta - GÓL! Issam Jemaa strhává vítězství na stranu favorita. Střídající kanonýr proniká do vápna, zasekává, zbavuje se svého strážce a přesnou ránou nedává Daoudovi šanci. Nutno podotknout, že kdyby se Chikoto nezapomněl za ofsajdovou linií, utkání by vítěze nemělo.

90. (+4) minuta - A Tunisko může svůj náskok ještě zvýšit. Daouda neudržel v rukou lehký míč a dal tak možnost Msaknimu orazítkovat břevno.

Niger (4-3-2-1): Daouda - Bulus (90. A. Issoufou), Chikoto, Dan Kowa, Soumaïla - Seydou, Bonnes, Konaté - B. Issoufou (84. Laouali), Ngounou (70. Kamilou) - Maazou

Tunisko (4-3-2-1): Mathlouthi - Ifa, Haggui, Abdennour, Jemal - Traoui, Korbi, Dhaouadi (50. Darragi) - Msakni, Chikhaoui (66. Allagui), Chermiti (46. Jemaa)

Nejlepší hráči zápasu: Maazou (Niger), Msakni, Haggui (oba Tunisko)

Další senzace na světě! A zase se o její reálné obrysy usilovalo do posledních vteřin; a zase v tom má prsty pořadatelská země; a zase mu to zajistilo šestý bod do tabulky a předstihovou jistotu postupu; a zase se obětí řádění hostitele stal jeden z kandidátů nejvyšších příček! Africký pohár národů 2012 zkrátka napsal další fantastický příběh, jehož scénář by těžko zvládli spíchnout i ti renomovaní páni z Hollywoodu. Jen poslyšte: Maroko vedlo, během dvou minut prohrávalo, srovnalo penaltou z 90. minuty a nakonec se před soupeřem přeci jen klonilo po ráně z přímého kopu až na úplném konci předlouhého nastavení...k tomu navíc rozhodující branka vzešla ze situace, jež následovala ošklivý zákrok Benatii, nesprávně potrestaný pouze žlutou kartou. I to byla vítaná příměs do už tak emotivní story.

Přitom vskutku ne že by utkání bavilo celou dobu. Obzvlášť první dějství se vpravdě neodehrávalo na nijaké živné půdě. Gerets sice před utkáním ukázal, že uprostřed sebranky velkých individualit vládne pevnou rukou: posadil totiž jak Chamakha, tak Boussoufu (přičemž je dokonce ani v průběhu zápasu nevpustil na plac), více prostoru k ofenzivnímu vyjádření dal Belhandovi, exanderlechtského šikulu nahradil jemu typologicky podobným kolegou z Anži, Carcelou, a celkově se dokonce oprostil od rozestavení s jedním hroťákem a dvěma držáky, aby na papírově slabšího soupeře vyrukoval s forvardy Hadjim a El-Arabim (také nováčci v sestavě). To vše bylo na pohled moc pěkné; škoda jen, že na place to bylo stále o tom samém.

Maročané si jednoduše - a teď už to asi lze prohlásit s podobnou definitivou, s jakou za pár dní opouští dějiště šampionátu - nevyhoví. Tak tomu bylo napoprvé, a nejinak se mi jevili i dnes, s mimořádně proměněnou ofenzivní vozbou, bez všech čtyř nejútočněji laděných mužů z posledního klání (Chamakh, Boussoufa, Assaidi, Amrabat). Možná i ten drastický řez za to mohl; každopádně to bylo opět o jakémsi individualistickém procházení se po přehlídkovém molu a odhalování pochybných dovedností. Maročané si jednoduše kloudně nenahráli, pravidelně od sebe stávali na hony vzdáleni, nenabízeli se, jak kdyby se sami sebe vzájemně štítili. Jejich ataky tak byly krutě nepřipravené; a ve finále i celkem logicky neškodné.

Na druhé straně se pro změnu vůbec netočilo; a také tento extrém se ukázal být nešťastnou volbou. Jestliže po prvním utkání kolega kritizoval neuspořádanou souhru ve finální třetině hrací plochy, hromadu nepřesností a podobné záležitosti: i dnes jsme si jich v gabonském podání užili do sytosti. Hlavně ofenzivní trojka zřejmě definitivně nenašla cestu ke všeprostupujícímu souladu; a s dalším vitálním kameem (no, dnes už 45minutovým) ikonického Daniela Cousina by se snad protentokrát - kór za těchto podmínek, kdy už nebude pořádně o co hrát - mohl trenér Rohr uchýlit k nějakým změnám.

A pro německého kouče mám ještě jiné úkoly. Jednak trošku zklidnit své ovečky: těch "saní", čili nasednutí na zadek a projetí soupeře oběma nohama napřed, bylo dnes až příliš; jakožto i celkově faulů na obou stranách. Čemuž tedy nikterak nenapomáhal ani bázlivý sudí, jehož vrcholem byla neudělená červená karta Benatiovi po nesmírně nebezpečném skluzu na kotníky protivníka. (Na druhou stranu jistě, temperament Arabů by asi nikdo dobrovolně krotit nechtěl).

Jednak potom standardky; a to je opět výtka k oběma stranám. Dnes lze pochválit snad jen ty gabonské, a to striktně charakteru nepřímo zahrávaných přímých kopů: těmi se fotbalistům ve švédské barevné kombinaci dařilo perfektně zatěžovat citlivé srdce protivníkovy šestnáctky, a přestože z toho nakonec nikdy gól nevzešel, dnes zvláště nejistý Lemyaghri se musel při každém takovém centru potit až na chodidlech. Jenže...jeden gabonský roh směřovaný někam na hranu šestnáctky, přičemž v okolí vápna nestál ale vůbec nikdo (a co by se asi dělo, kdyby onen dotyčný svůj hlavičkový souboj vyhrál - míč by v klidu sebral brankář); nebo marocký centr směřující na přední tyč, u níž jakožto v jediném dílku pokutového území zrovna nepobýval ani jediný hráč v červeném. Přesně takové situace vskutku braly dech; tím nejhorším možným způsobem.

Každopádně abych jen nekritizoval kolektivní nesmyslnosti, přejdu závěrem k individuálnímu hodnocení, kde se vyskytlo hned několik příjemně blikajících světélek. Tak v první řadě Aubameyang: jeho čilost dnes jednoznačně rozhodla - a to jak statisticky (1+1), tak zkrátka viditelností a vlivností. Někdejší nehrající člen kádru AC Milán udivoval hbitostí, schopností přemýšlet i ve vysokém tempu a v neposlední řadě výdrží (vždyť ještě v 89. minutě mohl svým sprintem vzít takříkajíc na párek kohokoliv z placu, snad i střídající borce). Právě jeho výkon byl stoprocentním, pevným základem nenápadně se rodícího gabonského úspěchu. Sluší se ale vyzdvihnout rovněž stopera Mangu, který zejména v úvodním dějství dokonale dominoval celé škále osobních soubojů - ať už šlo o ty hlavičkové (to byl totální válec), nebo prostě ty fyzické, pozemní. Dnes - a počítám, že nejen dnes - jednoznačný "držák" zadní gabonské linie.

Na opačném konci barikády se oproti tomu dá spíše hanit. V první půli celkem vynikali k levé postranní čáře tíhnoucí obránci El-Kaddouri s Kantarim; také ti se ovšem ukázkově sesypali v závěru střetnutí, proto by nebylo úplně košer je na tomto místě zmiňovat. Vysoký standard si tak od Geretse udržel snad akorát Belhanda, jehož přesnost i vynalézavost v rozehrávce působili mezi jeho spoluhráči jako pěst na oko. Dál tedy raději půjdu sepsout nově představeného Carcelu, jenž upoutal tak akorát ochotou padnout k zemi jako podťatý; brankáře Lemyaghriho, který hořel ve vzdušných soubojích i při rozehrávce ze země; nevýrazného Hadjiho; zmatečného Bassera. Bylo toho moc. I Cousin za jeden poločas, a snad dokonce Zita (střelec rozhodující branky, vystřídavší v 84. minutě), toho předvedli více než nadpoloviční většina základní jedenáctky Maroka dohromady.

Gabon - Maroko 3:2

11. minuta - Pravý bek Chrétien neprokázal střelecký cit, když ho vyzval k zakončení solidní přihrávkou Belhanda a on ze slušné pozice dokázal tak maximálně rozvlnit boční síť.

23. minuta - GÓL! Opravdu první vážnější šance a hned vyřešená vskutku nejlépe, jak to jen šlo. Belhanda poslal ambiciózní, avšak milimetrovou přihrávku do vápna pro kapitána Kharju a ten zase, přestože jeho úkolem střílení gólů rozhodně být nemá, prokázal cit zabijáka a po šikovném "uvolňovacím" manévru poslal míč mezi soupeři tím méně přirozeným směrem - na vzdálenější tyč. Perfektně vyřešené, nechytatelné.

49. minuta - Aubameyang jakoby nic přesprintoval podél pravé postranní čáry El Kaddouriho a zvládl i celkem ideálně shodit míč pod sebe pro Cousina; jeho prudká rána ale mířila víceméně přímo do Lemyaghriho, jenž si efektním skokem poradil.

55. minuta - Lemyaghriho další nepřesvědčivý okamžik, když vyboxoval míč po ose hřiště akorát na hranu šestnáctky, kde číhal Madinda - jeho halfvoleje si to ovšem okamžitě namířil do země, takže zpátky k marockému golmanovi doletěl jenom tak nalehko.

75. minuta - Centr z levé strany nečekaně proletěl napříč marockým pokutovým územím, což správně předvídal pravý bek Gabonu Mouele a zmohl se alespoň na další střelu mířící přímo do nejistého Lemyaghriho.

76. minuta - GÓL! Trapné bránění dlouhého vhazování od Maročanů: na přední tyči se motají hned čtyři borci v červeném, tři z nich skáčou do hlavičkového souboje, který jeden vyhraje za sebe (!)...což je samozřejmě průšvih, neboť na zbylý prostor uvnitř šestnáctky připadne už jen trojice Maročanů, která jednoduše nepokryla pohotově skórujícího Aubameyanga. Ten si ostatně gól jedině zasloužil.

78. minuta - GÓL! To je mi ale zhroucení; ne nepodobné tomu senegalskému! Opět chaos, totální zmatek ve vlastní šestnáctce, uvnitř které se mohl s míčem krkolomně otočit Cousin (zatímco Benatia ho na tělo neměl ani omylem) a nasměrovat ho k levé tyči. Zkušené, leč rozpačité zakončení; precizní přihrávka Aubameyanga; v tuhle chvíli už i teoretický konec dalšího favorita na tomto šampionátu.

85. minuta - Už mohlo být hotovo! Aubameyang z pozice, z níž snad každý musí centrovat, pěkně prudce mířil pod břevno, kam se jen tak tak natáhl Lemyaghri. Celá akce měla navíc pokračování v neschopnosti vyrvat míč ze srdce vlastního vápna, kterou měl trestat Madinda - na něj byl ale míč příliš vysoko ve vzduchu, takže jej z dobré pozice akorát jemně podebral a nasměroval do vzduchu.

90. minuta - GÓL! Kharjův třetí na turnaji; a ještě nedávno radostně zuřící publikum zcela utichá. O poměrně senzační vyrovnání se zasloužila jedna z mála kloudných akcí Maročanů tažená po levé straně a zakončená střelou Belhandy z druhé vlny, kterou zastavilo koleno a následně i ruka Moussona. Pak se totiž nemohlo dít nic jiného než pískat na znamení penalty, jíž s chladnou hlavou proměnil marocký kapitán, aby tak dorovnal na čele tabulky střelců Manucha.

90+6. minuta - GÓL! Po nějakých 25 hodinách to tu máme zase! Úžasný příběh pořadatele, tentokrát toho z Gabonu; a zároveň boží mlýny, jež mlely v neprospěch Benatii, respektive celého Maroka. Obránce sice za drsný zákrok neviděl rudě, spravedlnost ale vzápětí vzal do svých rukou žolík Zita, když překrásně zakroutil míč na přední tyč, kam Lemyaghri jednoduše nemohl doskočit.

Gabon (4-3-3): Ovono - Mouelé, Ekwa, Manga, Moussono - Poko (90+6. Palun), Madinda, Moubamba - Aubameyang, Mouloungui (84. Zita), N’Guema (46. Cousin)

Maroko (4-2-3-1): Lemyaghri - Basser (72. Alioui), Benatia, Kantari, El-Kaddouri - Hermach, Kharja - Belhanda, Hadji, Carcela (67. Taarabt) - El-Arabi (46. Amrabat)

Nejlepší hráči zápasu: Manga, Aubameyang (Gabon), Belhanda (Maroko)

Co čekat od zítřka?

Karty před druhými zápasy ve skupině D vypadají rozdány jasně: Ghana s Mali hrají večer o první místo, Guinea s Botswanou odpoledne o třetí. Tak zněla prognóza před začátkem turnaje, a první zápasy jí daly za pravdu.

Nejprve opět trocha matematiky. Favorit z Ghany postoupí, pokud porazí Mali a druhé utkání skončí remízou; pokud ze vzájemného zápasu vyjdou vítězně Giresseho Orli, bude to samé platit pro ně. Pokud ovšem ani jedno utkání neskončí nerozhodně, mají šanci na postup (a vypadnutí) všechny týmy. V lepší pozici se logicky ocitají aktéři večerního zápasu - i při případné prohře drží stále všechny karty ve svých rukou.

Ghana jde do utkání z pozice favorita, ovšem pokud podá podobný výkon jako proti Botswaně, nemá rozhodně nic jistého. Nebo, lépe řečeno - nemá nic jistého, pokud její hráči budou hrát přibližně totéž. Podobným výkonem totiž můžeme rozumět i hru omezenou na to, co je aktuálně potřeba k udržení výsledku; toho proti Botswaně moc nebylo, a to se také odrazilo na trávníku (status nejnudnějšího zápasu letošního APN bezpečně přetrvává). Ghana je totiž známá tím, že umí zabrat a vyšvihnout se k neskutečným výkonům, pokud ovšem musí. Stevanović je dobrý stratég a ví, že ušetřené síly se budou ještě hodit; nestranný fanoušek možná u skupinových utkání zapláče, ti ghanští ale mají větší šanci, že budou v polovině února slavit.

Proti Mali to však rozhodně nebude jednoduché. Giresseho výběr ukázal v utkání s Guineou skvělou připravenost, překvapivou taktickou vyzrálost, dobré individuality i týmovou souhru. Toto Mali, bude-li pokračovat v nastoleném trendu, může klidně převzít roli černého koně turnaje například od vypadnuvšího Maroka; o tom ale napoví právě až zápas proti kandidátovi na titul, což Guinea, při vší úctě, rozhodně není. U Ghany bude zajímavé, jestli nastoupí Prince Tagoe, který je v reprezentaci zvyklý hrát z pravé strany, což Jordan Ayew není; mladší z potomků legendárního Abedi Pelého se mnohem lépe cítí na hrotu a proti Botswaně to bylo hodně znát. Také absence kapitána a klíčového stopera Mensaha je velkou čárou přes rozpočet; možná i proto očekávejte spíše opatrné a vyrovnané utkání. Oba týmy ví, co od sebe můžou čekat, a ví také, že tady se rozhoduje o postupu...

...který se naopak Guinejcům i Botswaňanům po prvním kole obrovsky vzdálil. Zejména pro Guineu bude mít nadcházející utkání existenciální příchuť: nejenže musí nutně zvítězit, ale musí navíc i vymyslet způsob, jak ovládnout hru a zajistit permanentní tlak na Marumovu bránu. Botswana totiž nemá co ztratit, svůj cíl už postupem na šampionát mnohonásobně překročila a nemá ani zapotřebí hnát se za kontrolou míče a postupným útočením, které neumí a nemá na ně hráče. Kdepak, Tshosaneho tým bude i nadále spoléhat na brejky a spolehlivou a sehranou defenzivu; hozenou rukavici tak musí zvednout Guinejci. Pokud klíčový záložník Feindouno předvede lepší výkon než v prvním utkání, může se Dussuyerův tým vrátit do postupové hry; bude to ale hodně těžké.

Stranou pozornosti

- Poutavý příběh stojí na pozadí vítězství Tuniska v čistě arabském derby s Marokem, a vlastně i celého tažení téhle země ze severozápadu afrického kontinentu. Totiž před osmi lety jistý Ziad Jaziri vystřelil pro svou rodnou krajinu to samé vítězství, nad tím samým soupeřem, akorát v jiné - finálové fázi Afrického poháru národů. Stal se tak hrdinou; ovšem hrdinou chvilkovým a tak nějak navzdory veškerým faktorům. Modlou byl vždy tak akorát v rodné Sousse, jinak se dostával do křížku s fanoušky, policajty před stadionem a nakonec i po konci aktivní kariéry coby trenér totálně rozvrátil svůj bývalý tým Etoile du Sahel. Přivedl drahé posily jako Lamineho Diattu nebo Nacera Chadliho, které nehrály nic, a ani výsledky nebyly pořádné. Navzdory tomuto a mnohému jinému je nicméně dobrým přítelem několika současných reprezentantů (namátkou útočníka Chermitiho nebo brankáře Mathlouthiho), navíc se ocital v národních výběrech i po boku Samiho Trabelsího, nyní reprezentačního kormidelníka. A tak u příležitosti Jaziriho dalšího průšvihu - pobytu vězení zejména kvůli manželství s neteří bývalého a teprve vloni násilně svrženého diktátora Bin Aliho - neváhali tuniští fotbalisté oslavit výhru nad rivalem předvedením trik s nápisem "Solidarity with Jaziri" (volně přeloženo "držíme s Jazirim"). Impuls téhle hromadné akci, jež se přímo v Tunisku s příliš pozitivním ohlasem nesetkala, mimochodem mohlo dát i 12 dní staré předčasné propuštění jiné legendy severoafrické kopané, někdejšího záložníka portugalské Bragy Haythema Abida, ještě v minulém století původně na 26 let zatčeného za obchodování s drogami.

- Bouře se prohnala strukturami burkinské reprezentace poté, co je již dnes jasné, že na jiné než základní úrovni v Gabonu a Rovníkové Guineji Duarteho soubor působit nebude. Temperamentní Portugalec totiž neúspěch vlastního týmu neváhal okamžitě svést na vedení svazu, a to konkrétně těmito slovy vyřčenými pro BBC: "Pokud se něco ve federaci nezmění, půjdu," uvedl se a v hořekování pokračoval, "Pohár národů jsem načal bez členů základní sestavy, protože neměli dořešené pasy a jiné věci. Tohle v profesionálním fotbale není možné." To přitom uvedl muž, který o praktikování kopané na té nejvyšší národní úrovni leccos ví. Déle než dekádu působil v elitní portugalské soutěži, vzápětí Leiriu i trénoval a epizodní anabázi si odbyl rovněž ve francouzském Le Mans. "Nevím, jestli zůstanu. Teď pojedu domů a budu přemýšlet o své budoucnosti - jsem unavený každodenními problémy," pronesl závěrem znechucený Portugalec. Možná by se i chtělo říct, že jedno z prostředních jmen "Rebelo" tady nebylo zvoleno náhodně; to bychom však nemohli mít tak bohaté zkušenosti s chaotickou organizací lecjakých afrických národních výběrů (či jenom rovnou svazů)...

- Ačkoliv se příští Africký pohár národů koná netradičně už za rok, jeden muž již dnes otevřeně prohlašuje, že hraje na svém posledním velkém turnaji. Respektive chytá. Jde totiž o brankáře libyjského výběru, velezkušeného Samira Abouda. Tedy velezkušeného; i ve svých 39 letech, které z něj činí nejstaršího účastníka šampionátu, současná jednička v této roli startuje své první APN (ačkoliv v nároďáku rozpačitě působí déle než 11 let) a za sebou má v tuhle chvíli pouhých 18 mezinárodních startů. Ovšem devět domácích titulů, šest triumfů v národním poháru, 10 v superpoháru a semifinále afrických obdob PVP i LM - to, myslím, co do zkušeností hovoří za vše. "Je pravý čas to skončit - Libye má už teď v kádru dobré brankáře, takže příští rok upřednostním pozici fanouška," nechal se slyšet rodák z Tripoli a dál zvnitřku shrnul ambice, s jakými na rovník cestovali vyslanci porevolučního státu, "libyjští hráči teď nemají k dispozici žádné kluby - byli jsme hodně dlouhou dobu bez tréninku, takže se snažíme alespoň zanechat na turnaji dobrý dojem z fotbalu v naší zemi." Což se zatím nejspíš daří: Libyjci vyjdou do boje s již vypadnuvším Senegalem, jehož motivace může být buď obrovská, nebo nijaká, a bude přitom ještě teoreticky bojovat o místo ve čtvrtfinále.