Africký zápisník III. aneb Kdo si dá dnes angóla?

Po dvoudenním odpočinku se vrací Africký pohár národů, a to prvními dvěma osmifinálovými zápasy. Nejprve se představí Angola proti Namibii, večer pak Nigérie v souboji těžkých vah vyzve Kamerun.

V play-off budeme Zápisníky vydávat každý hrací den a vždy pokryjeme aktuální čtveřici (a později dvojici) týmů, jejich poslední zápasy a prognózu na ty nadcházející. Žebříček power rankings samozřejmě stále aktualizujeme, protože ale tyto články budou nadále vycházet postupně, uvedeme ho vždy na začátku a pak teprve přistoupíme k jednotlivým reprezentacím. Žádný velký šok se nekoná, Senegal je po skupinách stále první. Takže:

1. Senegal, 2. Maroko, 3. Nigérie, 4. Rovníková Guinea, 5. Mali, 6. Burkina Faso, 7. Egypt, 8. Kapverdy, 9. Jihoafrická republika, 10. Kamerun, 11. Guinea, 12. Pobřeží slonoviny, 13. Angola, 14. DR Kongo, 15. Namibie, 16. Mauritánie

A teď už k týmům samotným. Jako první přichází na řadu...

ANGOLA

2-1-0, 6:3, pořadí v power rankings: 13. (+4)

Angola je pro mě zatím největším (pozitivním) překvapením turnaje. Jistě, Kapverdy nebo Rovníková Guinea zvládli své skupiny na jedničku, ale to jsou týmy, které do play-off postoupily i posledně; Namibie s Mauritánií zase sice proklouzly do osmifinále, ale v podstatě se štěstím. Angola nejenže překvapila už samotným postupem, ale ještě navíc uhrála sedm bodů, remizovala pouze s Alžírskem a v posledním zápase setnula silnou Burkinu Faso. Na tým, který jsme před turnajem pasovali za jednoho z největších outsiderů, je to fantastický úspěch.

Proč je tedy v žebříčku až na třináctém místě? Jednoduše proto, že pokud se bavíme o šancích na celkový triumf, výše jej zařadit nejspíš opravdu nejde, jakkoliv skupinu zvládl bravurně. Čtvrtfinále je realistický cíl, přes Namibii by Antilopy mohly (a nejspíš i měly) postoupit. Už to by znamenalo historicky první výhru v play-off. Ze všeho nejvíce mi připomínají Madagaskar v roce 2019 - živelný, nadšený, ofenzivní tým, který hraje naprosto beze strachu, dává góly a daří se mu zaskočit soupeře svým entuziasmem. Zajímalo by mě, co asi říká M’Bala Nzola, který na Afcon odmítl jet s tím, že Angola stejně nemá šanci a raději bude bojovat o místo ve Fiorentině. Ne že by ho Antilopy (zatím) potřebovaly.

Zároveň ale musíme dodat, že i když jejich fotbal je ohromně zábavný, na medaile s ním nejspíš přece jen pomýšlet nelze. Ne pokud hrajete jako proti Burkině - což byl z angolské strany výborný zápas, byli všude, chtěli zvítězit, zblokovali 11 střel a borci jako Mabululu, Dala a Fredy (plus gólman Neblú) ukázali individuální sílu, techniku a schopnost hrát 1 na 1. Jenže každý takový zápas stojí strašně moc sil a energie a Angolané na něco takového na nejvyšší úrovni jednoduše nejsou zvyklí. Hodně práce jim dává hašení pozičních chyb v obraně a záloze, neumí "přepnout na volnoběh”, jdou do toho vždy úplně na krev. Skvělé! Realisticky ale očekávám, že nejpozději ve čtvrtfinále začnou tahat nohy a skončí na prvním soupeři s kvalitní defenzivou a úspornou, efektivní herní strategií.

NAMIBIE

1-1-1, 1:4, pořadí v power rankings: 15. (+3)

Toto je přesně jeden z těch týmů, pro které už samotný postup do play-off - vůbec poprvé v historii - představuje jednoznačný úspěch. Předturnajové plány byly překročeny, teď už je cokoliv navíc jen příjemným bonusem. Namibijci v závěru posledního skupinového duelu s Mali (0:0) bránili jako zběsilí a je otázkou, kolik jim na play-off zbyde sil, jak fyzických, tak mentálních; měli totiž i dost štěstí. Postoupit se skóre 1:4 se skutečně nevidí každý den. A vzhledem k tomu, že je v osmifinále čeká Angola - favorit, ale ne až tak moc - se možná dočkáme ještě jednoho překvapení. Osobně bych na to ale spíš nesázel.

V preview před turnajem jsem psal, že naprosto klíčovou postavou pro Brave Warriors bude jejich největší hvězda a nejlepší střelec Peter Shalulile. Je proto vtipné, že postoupili vlastně spíše jemu navzdory: v každém zápase zahodil forvard Mamelodi Sundowns minimálně jednu tutovku. Toto by měl být absolutní konec, protože celá namibijská strategie je postavená na snaze dostat míč ke Shalulilemu ideálně co nejrychleji a doufat, že skóruje, což taky poměrně často dělá a na turnaj jel ve skvělé formě. Snad žádný tým na Afconu není tak herně i výsledkově závislý na jednom hráči jako Namibie. Jak je tedy možné, že postoupili bez jediného jeho gólu??

No... ono to vlastně pořád platí, pokud se podíváme na jednotlivé zápasy a vůbec průběh celé skupiny. Tunisko bylo v prvním zápase vyloženě trapné a nakonec málem ubránilo remízu, Hotto vstřelil vítěznou trefu až v 88. minutě. Následoval čtyřgólový výprask od JAR a potom bezkrevná plichta s Mali, které působilo dojmem, že sbírá síly na play-off (a hrálo poprvé v novém rozestavení). Takže můžeme říct, že Namibijci (a Shalulile) měli i celkem štěstí.

Tím ale samozřejmě nechci jejich úspěch jakkoliv shazovat - už proto, že hrají opravdu dobře, jejich přechodová fáze je blesková, jsou sehraní a do šancí se skutečně umí dostat. V play-off už je ale jejich devítka musí bezpodmínečně začít proměňovat. Jinak stojí za vypíchnutí hlavně levá strana hřiště (Hanamub - Hotto) a také gólman Kazapua, který když má den, umí ukrást zápas. Střed namibijského pole je ale děravý jako ementál, což je dáno i herním systémem: kouč Collin Benjamin preferuje rychlé 4-1-4-1 s cílem bránit hluboko v bloku a vrhat se dopředu v přečísleních. Jakmile se ale soupeř dostane za první linii namibijského presu, v podstatě má absolutní volnost. Jediný defenzivní záložník, Petrus, měl proti Mali 47% úspěšnost přihrávek. Jihoafrická republika této otevřenosti před namibijským vápnem královsky využila a překvapilo by mě, kdyby na turnaji byla poslední.

NIGÉRIE

2-1-0, 3:1, pořadí v power rankings: 3. (+5)

I když jsme před turnajem Nigerijce většinou odepisovali jako nekreativní, špatně vedený tým bez jasné strategie a příliš závislý na Victoru Osimhenovi, vzhledem k vývoji základních skupin - a samozřejmě i zklamání jak domácích, tak tří ze čtyř severoafrických týmů - rázem vypadají jako třetí největší favorit. Berte to s rezervou, propast za úvodní dvojicí Senegal - Maroko je opravdu značná. Musím ale uznat, že mě José Peseiro vlastně příjemně překvapil, už jen tím, že jeho Super Eagles dokázali v těžké skupině vyválčit sedm bodů. Ne snad že by v posledním duelu proti Guineji-Bissau předvedli něco zázračného, spíš naopak, ale do play-off se nakonec kvalifikovali naprosto bez problému, dostali jeden gól a ztratili jenom s Rovníkovou Guineou (což se dá přepsat i tak, že jako jediný tým dokázali obrat Rovníkovou Guineu o body).

Defenzivně je totiž Nigérie překvapivě solidní, a to hlavně v posledních dvou zápasech, kdy Peseiro změnil rozestavení na 3-4-3. Zesílený střed obrany funguje, vyčnívají hlavně stoper Bassey a překvapivě i gólman Nwabali, který působí mnohem jistějším dojmem než jinak stabilní jednička Uzoho. V tomto systému mají Orlové na kontě dvě výhry 1:0, s tím se na turnaji uspět dá. Je to tedy pořád dost "holomajzna”, Guinea-Bissau si dokonce připsala větší držení míče a více střel i rohových kopů, ale tento běhavý, agilní, ne moc technický fotbal Nigerijcům vlastně vyhovuje. Aribo a Onyeka v záloze pokryjí spoustu prostoru a křídelníci Simon s Chukwuezem si dost sbíhají na střed, což spolu s overlapy wingbeků Ainy a Osayiho místy připomíná spíše 3-2-4-1. Pohyblivý, pružný systém. Uběhat Nigérii je těžké.

Teď ještě aby Osimhen našel formu. Náznaky tam jsou, dost tutovek spálil víceméně jenom proto, že je zkrátka natolik dobrým fotbalistou, aby se do nich vůbec dostal; je velmi platný i herně. Pokud si na play-off seřídí mířidla, budou Nigerijci proti Kamerunu favority, načež by je ve čtvrtfinále čekala buď Angola, nebo Namibie. Nakonec tak není vyloučené, že se Super Eagles přes zoufalou předturnajovou formu nakonec prokopou do semifinále, nejspíš k bronzu, který na Afconu získali už osmkrát (naposledy v roce 2019).

KAMERUN

1-1-1, 5:6, pořadí v power rankings: 11. (+5)

Rigobertu Songovi se nedá upřít, že přes všechny naprosto očividné trenérské nedostatky umí získávat body na velkých turnajích. Už na mistrovství světa Kamerun překvapil nejprve remízou se Srby a poté velkolepým triumfem nad Brazílií, a teď se scénář opakuje - opět jedna výhra, jedna plichta a jedna porážka ve skupině, s tím rozdílem, že tady je z toho nakonec komfortní postup. Plus porazit Gambii 3:2 v chaotickém závěru není úplně totéž jako udolat Brazilce, ale to nevadí, hlavní jsou body. Kamerunci opět ukázali, že když jde do tuhého, umí prostě udělat výsledek, nějak, jakkoliv. I když prohráváte v 85. minutě a potřebujete ještě otočit. To se do play-off může hodit.

Takticky je to od Lvů pořád stejná písnička, tedy milion centrů do vápna a doufat, jenže N’Koudou už má takto tři áčka. Je to diletantské, nekreativní, čitelné, vyčerpávající? Čtyřikrát ano, ale na druhou stranu Kamerun evidentně góly dává, jeden dal i Senegalu (jako jediný). A na osmifinále už má být zpátky talismanický kapitán Aboubakar, nejlepší střelec posledního Afconu, takže ty centry budou mít (konečně!) i přirozený cíl. Výhodou je i zřejmě definitivní posazení Andrého Onany, který zkrátka v repre pod Songem hrát nemůže, nevěří mu, hraje si na trenéra sám a potom je nekoncentrovaný a dělá hloupé chyby. Ondoa není tak kvalitním fotbalistou, ale v národním dresu chytá mnohem lépe.

Za zmínku stojí, že Song opět v posledním zápase pod tlakem špatných výsledků změnil rozestavení - stejně jako na MS, i tady zahájil turnaj s nominálním 4-3-3, zatímco ale v Kataru na poslední zápas přepnul na (dost obstarožní) 4-4-2, tentokrát zvolil kompaktnější a pohyblivější 3-4-3. A fungovalo to, stopeři ve trojici vypadali pevněji a Anguissovi více prostoru v záloze také prospělo, navíc vysunutí obou beků více dopředu ještě více posílilo křídelní prostory, pro Songa klíčové. Podobným procesem prošla na Afconu i Peseirova Nigérie, takže vzájemný osmifinálový souboj bude hodně zajímavý i takticky. Na druhou stranu bychom asi neměli být příliš optimističtí - Gambie je jedním z nejslabších týmů na turnaji a stejně Lvy málem porazila, dala jim dva góly (do té doby neskórovala ani jednou) a zaznamenala i více střel. Těžko říct.

Kamerun je určitě papírově slabší než jiné top týmy, ale to už tu také jednou bylo; v roce 2017, kdy tradičního giganta k nepravděpodobnému titulu dotáhli Sébastien Siani a Christian Bassogog. Mají šanci něco podobného zopakovat? Teoreticky ano, ale nevsázel bych na to; faktem totiž je, že na pohled hrají opravdu špatně, jsou propustní vzadu a nekreativní vepředu a chybí jim plán B.

Novinky o Africkém poháru národů naleznete také na Livesportu.