Africký zápisník IV. aneb Guinejské derby? To je Sylla

První osmifinálový den Afconu dopadl podle očekávání. Dnes je na programu nejdříve zápas mezi Rovníkovou Guineou a (obyčejnou) Guineou: Nzalang Nacional budou chtít protáhnout vítěznou šňůru a do zápasu vstupují jako lehcí favorité. Totéž platí o Egypťanech, které večer v duelu remízových králů čeká DR Kongo.

Oba duely přitom slibují velkou podívanou - už jen proto, že Rovníková Guinea patří k největším překvapením dosavadního průběhu turnaje, skupinovou fázi zakončila demolicí domácího Pobřeží slonoviny (4:0) a rozhodně se nebude chtít loučit v prvním kole play-off. Guinea má ale konečně k dispozici nejlepšího střelce Sehrou Guirassyho a dlouhodobě patří mezi lepší týmy na kontinentu.

Egypt skupinovou fázi nakonec zvládl s odřenýma ušima, stejně jako DR Kongo. Oba týmy postoupily se třemi body za tři remízy, takže kdo se dočká premiérového triumfu, je mezi nejlepší osmičkou celého turnaje. Faraoni budou favority, a to i přesto, že jim chybí zraněné opory Salah a El Shenawy.

Připomínáme, že v play-off budeme Zápisníky vydávat každý hrací den a vždy pokryjeme aktuální čtveřici (a později dvojici) týmů, jejich poslední zápasy a prognózu na ty nadcházející.

Žebříček power rankings samozřejmě stále aktualizujeme, protože ale tyto články budou nadále vycházet postupně, uvedeme ho vždy na začátku článku a pak teprve přistoupíme k jednotlivým reprezentacím. Žádný velký šok se nekoná; Senegal je po skupinách stále první.

1. Senegal, 2. Maroko, 3. Nigérie, 4. Rovníková Guinea, 5. Mali, 6. Burkina Faso, 7. Egypt, 8. Kapverdy, 9. Jihoafrická republika, ̷1̷0̷.̷ ̷K̷a̷m̷e̷r̷u̷n̷, 11. Guinea, 12. Pobřeží slonoviny, 13. Angola, 14. DR Kongo, ̷1̷5̷.̷ ̷N̷a̷m̷i̷b̷i̷e̷, 16. Mauritánie

A teď už k týmům samotným. Jako první přichází na řadu...

ROVNÍKOVÁ GUINEA

2-1-0, 9:3, pořadí v power rankings: 4. (+3)

Klíčová otázka zní: dokáže Rovníková Guinea udržet aktuální formu? V tuto chvíli se totiž bavíme o mužstvu, které působí dojmem, že jednoduše rozbije každého, kdo se mu postaví do cesty. Bez ohledu na papírové předpoklady, předturnajové prognózy či individuální sílu jednotlivých hráčů. Emilio Nsue hraje pravého beka ve třetí španělské lize, v nároďáku ale z pozice devítky ve 4-2-3-1 nasázel pět gólů v posledních dvou zápasech. Jesús Owono má rozjeto na nejlepší brankářský Afcon od zambijského hrdiny Kennedy Mweeneho v roce 2012. Někdy to zákonitě musí skončit, ale kdy?

Poslední skupinový duel proti Pobřeží slonoviny přitom nenabídl žádnou vyloženou krasojízdu; Nzalang Nacional vyhráli 4:0, ale do značné míry to můžeme připsat totálnímu kolapsu domácích, kteří i přes skoro 70% držení míče, 22 (!) střeleckých pokusů a 11 rohů vlastně vůbec nevěděli, jak soustředěného a dobře bránícího soupeře nahlodat. Zajímavé je, že pouze tři z těchto 22 střel dolétly až k Owonovi. Rovníková Guinea oproti tomu vypálila pouze desetkrát, ale sedmkrát na bránu. Nezáleží na tom, že byla jednoznačně slabší ve vzduchu i v soubojích 1 na 1; platonický tlak Slonů jako by jí nic nedělal, byla na něj připravená. Soustředěný, kompaktní, klinický výkon, opřený o výborně sehrané brejky a hlavně neskutečné sebevědomí.

Má Rovníková Guinea i kus štěstí? Dá se to tak říct - Nsuemu a spol. jako by do brány padalo úplně všechno. Dlouhodobě to udržitelné není, ale vsadili byste si proti nim teď v osmifinále proti Guineji? Nebo ve čtvrtfinále proti Egyptu či DR Kongo? Já ne, protože - a tady platí to, co opakujeme od samého začátku turnaje - proti Nzalang Nacional nechce nikdo hrát. Nejenže mají formu, ale jsou zkrátka takovým tím otravným turnajovým týmem, který to zavře vzadu a nesmíte mu dát jedinou záminku vyrazit do protiútoku. Jsou sehraní, pod dlouholetým koučem Michou každý ví co má dělat, je tam motivace, tvrdá práce, drajv. Černý kůň turnaje.

GUINEA

1-1-1, 2:3, pořadí v power rankings: 10. (+3)

Může Guinea překročit svůj stín a skutečně zabojovat o medaile? Teoreticky ano, ale... asi tak nějak všichni tušíme, že realistický strop je někde tady, v osmifinále nebo čtvrtfinále. To už je taková guinejská klasika. Teď stojí v cestě rozjetá Rovníková Guinea a potom případně Egypt (nebo DR Kongo). Není to nehratelné, ale Syli National zkrátka na každém turnaji chybí nějaký X-faktor, který by je proměnil ze solidně nadprůměrného týmu na skutečného černého koně. Letos to měl být Guirassy, ale realita je dost jiná.

Kouč Kaba Diawara zkrátka musí vyřešit, jak zapojit do hry nejen svého nejlepšího útočníka, ale i kapitána Nabyho Keitu. Guirassy se konečně uzdravil a do posledního skupinového zápasu se Senegalem naskočil od začátku, stejně jako Keita na desítce ve 4-2-3-1; pro obě hvězdy šlo o první start na turnaji (Keita už předtím naskočil proti Gambii, ale z lavičky). Problém je, že to prostě nefungovalo. Guirassy byl neviditelný, Keita úplně mimo rytmus, a co více, pozice v sestavě jim museli vyklidit Aguibou Camara (AM) a Mohamed Bayo (CF) - tedy střelci jediných dvou guinejských gólů na turnaji.

Hlavně Camara byl na desítce výborný, a přestože se do sestavy vešel i proti Senegalu, na křídle mu to zkrátka nesedělo tolik (i proto, že tím vystrnadil rovněž dobře hrajícího Guilavoguie). A teď co s tím? Tato Guinea má největší výhodu v nasazení a týmové dynamice, kterou papírově nejsilnější možná jedenáctka zkrátka zabíjí. Rovníková Guinea přitom přesně v tomto aspektu exceluje. Nelehký úkol.

Prohra 0:2 se Senegalem jinak není žádná ostuda, Guinejci se hodinu drželi a nadále platí, že jejich obrana působí solidním dojmem. Předtím ostatně inkasovali pouze od Kamerunu v oslabení. Respektuhodný výkon, nic nad očekávání, ale ani žádný průšvih.

EGYPT

0-3-0, 6:6, pořadí v power rankings: 7. (+3)

Můžeme asi s klidem konstatovat, že na něco podobného od Egypta nejsme ve 21. století vůbec zvyklí. Tak nějak automaticky očekáváme defenzivně pevný tým, jehož fotbal nebude bůhvíjak bavit, ale díky zkušenosti borců v zadních řadách a individuálnímu talentu útočníků má potenciál dojít opravdu daleko (jako před dvěma lety). Jenže pod vedením Ruie Vitórii udělali Faraoni totální otočku - gólů dávají dost, hezky se na to kouká, ale zároveň také hodně inkasují a chybí jim mentální síla dotáhnout zápas k vítězství. Výsledkem jsou tři remízy 2:2 ve skupině a konečné (šťastné) druhé postupové místo, což se na Afconu stalo vůbec poprvé v historii.

Pozitivní je, že ofenzivní fáze Vitóriova 4-3-3 vypadá opravdu nebezpečně, a to i bez zraněného Mohameda Salaha. Egypťané za to mohou poděkovat Mostafu Mohamedovi, hrotovému útočníkovi, který tak trochu stranou pozornosti prožívá výborný turnaj, zatím dal v každém zápase gól a hlavně hraje skutečně jako "klasická” devítka, hledí si soupeřova vápna a čeká na příležitost. Faraoni mají šikovná křídla (Zizo, Marmoush, Trezeguet), dostatečně technicky zdatná na to, aby Mohameda vepředu zásobovala dobrými balony. Z týmového hlediska je to určitě efektivnější systém než spoléhat na jednoho hvězdného křídelníka, byť patří individuálně k nejlepším fotbalistům planety. Je to vyváženější a v důsledku i nebezpečnější pro soupeře, protože najednou nestačí "jen” ubránit Salaha (což samozřejmě není jednoduché, ale ani nemožné).

Vlastně by se egyptská remízová jízda ve skupině dala shrnout čtyřmi slovy - útok funguje, obrana nefunguje. Zadáci jsou možná zkušení, ale zatím ve všech zápasech působili pomalým dojmem, což se proti agilnímu Kongu nejspíš bude opakovat. Gólman El Shenawy byl také nezvykle nejistý, i v posledním duelu s Kapverdami; následně se ale zranil, takže v osmifinále si mezi tyče stoupne jeho náhradník Gabaski. To může být nakonec pro Egypt ještě dobrá zpráva: něco podobného se stalo i předloni a Gabaski naprosto heroickými výkony v play-off dotáhl Faraony až do finále. V součtu s tristní formou El Shenawyho si tak Vitória může oddechnout, že má v brance více solidních možností.

Egyptu pořád docela věřím. Proti Kapverdám hrál dobře, nebýt heroického výkonu stopera Costy, dal by nejspíš i více gólů. Rozjetého soupeře přestřílel 27:6 a překazil jeho rodící se vítěznou šňůru; je sice fakt, že Kapverďané (s postupem v kapse) už šetřili sestavu i síly, ale to na velkých turnajích často nehraje až takovou roli. Faraoni jsou silní ve vzduchu, nenechají se přetlačit, ví o sobě, a borci jako Attia na DM nebo Ashour na CM podávají spolehlivé, pracovité výkony. Chybí jim ale nějaká jiskra, vítězná mentalita, jeden geniální záblesk... zkrátka schopnost vyhrát. Herní metriky povětšinou vypadají dobře, ale zatím je to takové krasobruslení. Možná by ze všeho nejvíc potřebovali psychologa.

DR KONGO (-2)

0-3-0, 2:2, pořadí v power rankings: 14. (-2)

No... místy to vypadalo vážně dobře (hlavně proti Zambii), ale nakonec nemohou být Konžané s představením ve skupinách spokojeni. A to navzdory postupu. S tím se totiž v červenomodrém táboře počítalo, fanoušci si ale určitě nepředstavovali, že Leopardi mezi nejlepší šestnáctku proklouznou bez jediné výhry - remizovat 1:1 s Marokem je určitě úspěch, navázat na to závěrečnou bezbrankovou plichtou proti Tanzanii (!) ani náhodou.

Zvlášť v zápase, kdy se dvěma body na kontě musíte pro jistotu postupu vyhrát, je 0:0 tristní výsledek. Tanzanie má přitom individuálně nejslabší tým na turnaji, Konžané ji ale přesto nedokázali porazit. Je vtipné, že jsou v osmifinále zrovna na Egypt, který má úplně stejný problém. Sébastien Desabre má svůj tým poskládaný dobře, ale něco mu evidentně chybí. Co to je?

Leopardi hrají v rozestavení 4-2-3-1 a spoléhají na rychlý přechod do útoku, vedený hlavně po křídlech a opírající se o častou střelbu. Toto vážně není tým, který by potřeboval dovést míč až "do kuchyně”, což je u Konga taková klasika; pod Desabrem nicméně působí na pohled uhlazenějším, soustředěnějším dojmem. Pokud tedy hraje Cédric Bakambu na devítce. Proti Tanzanii francouzský kouč rozpustil podhrotový trojzubec Bongonda, Kakuta, Wissa, když posunul Wissu na hrot; reálně to ale připomínalo spíše takové bezzubé 4-2-4-0, přičemž Wissa se víceméně pletl Kakutovi pod nohy a vepředu nebyl nikdo. Bakambu přitom nebyl zraněný, šel na hřiště na závěrečných 20 minut; chápal bych to, kdyby ho Desabre chtěl šetřit na play-off, ale v situaci, kdy Konžané ještě žádné play-off neměli jisté, to skoro vypadá jako podcenění soupeře. Asi není potřeba dodávat, že něco podobného není na Afconu zrovna nejlepší nápad.

Na Egypt by tedy Leopardi měli vrátit Bakambua do sestavy a vedle klíčového stopera Mbemby opět postavit Batubinsiku (který hraje na turnaji zatím mnohem lépe než kiksař Inonga). S takto složenou sestavou a kvalitními náhradníky dopředu (Elia, Silas) mohou být hodně nebezpeční, zvláště proti vachrlaté egyptské defenzivě. Jenže to je jen jedna část rovnice; pořád musí ukázat, že zvládnou dotáhnout věci do konce, stejně jako Egypťané. Papírově mají lepší mužstvo než Rovníková Guinea, Kapverdy nebo Angola, ale v žebříčku jsou pod všemi těmito týmy, přesně z tohoto důvodu.

Novinky o Africkém poháru národů naleznete také na Livesportu.