All-Stars osmifinále mistrovství světa 2014

Obsahuje i podcast. Prvních osm vyřazovacích soubojů je za námi, což znamená jediné - světový šampionát v Brazílii se dostává do další fáze, kde už opravdu začíná jít do tuhého. Jaké ovšem bylo ono osmifinále, kdo v něm na jednotlivých postech zaujal nejvíce? EuroFotbal pro vás sestavil a okomentoval jednu takovou hvězdnou jedenáctku...

Pokud by se celý turnaj dal přejmenovat na mistrovství světa brankářů, osmifinále patřilo převážně levým bekům. Kromě našeho vítěze Faouziho Ghoulama by se teoreticky dalo uvažovat rovněž o Jose Holebasovi (Řecko), DaMarcusi Beasleymu (USA), Ricardu Rodriguezovi (Švýcarsko), Patrici Evrovi (Francie), Janu Vertonghenovi (Belgie), ne-li Marcosi Rojovi (Argentina).

Na dalších postech už byla konkurence užší. Ze všech osmifinalistů se nedostalo na žádného Nizozemce, Mexičana, Němce, Brazilce, Uruguayce, Kostaričana ani Nigerijce; největší zastoupení má v našem All-Stars výběr Francie (3).


Brankář - Tim Howard (USA)
Doslova do poslední chvíle byl jasným adeptem na toto místo Kostaričan Keylor Navas, jehož výkon proti Řecku zrál s každou minutou a vyvrcholil brilantně chyceným pokutovým kopem Gekase. Jenže výkon Tima Howarda proti Belgii zkrátka nešlo přejít bez povšimnutí a takovéhoto ocenění. Americký hrdina svými 15 zákroky, o které se vlastně rovnoměrně podělily všechny jeho končetiny, pobláznil celý Twitter způsobem, jakým se to dosud v průběhu MS nepovedlo ještě nikomu, a celkově to byl zejména on, kdo držel americké akcie tak dlouho nahoře. Ačkoliv se mohlo zdát, že ho Belgičané povětšinou trefují, "na vině" byla zpravidla spíše Howardova bezchybná poziční hra, anticipace a mrštnost.

Pravý bek - Mathieu Debuchy (Francie)
Utkání proti Nigérii nepatřilo z Debuchyho strany k těm nejlepším v kariéře, v neslavné konkurenci ostatních pravých beků však opora Newcastlu přesto vyčnívala. Ještě před zápasem nebylo zcela jisté, jestli nastoupí on nebo zkušenější Bacary Sagna; rozhodnutí vsadit na ofenzivnější volbu však Deschampsovi nakonec vyšlo na jedničku. Debuchyho práce u pravé lajny nejenže neustále zaměstnávala nebohého nigerijského levého beka Juwona Oshaniwu (jehož je snadné za celé mistrovství "shodit", dokud si člověk neuvědomí, že se původně na hřiště neměl ani podívat a že na úroveň mistrovství světa zkrátka nemá), ale navíc velkou měrou přispěla k tomu, že se Mathieu Valbuena mohl soustředit na to, co mu jde nejlépe - tvoření šancí. Debuchy na své straně hřiště zkrátka dominoval.

Střední obránce - Gary Medel (Chile)
Před šampionátem jsme (a nejen my) spekulovali o tom, jak se Gary Medel s pozicí stopera vlastně popere - z klubu je zvyklý hrát uprostřed zálohy a na generála obranné linie navíc vůbec nemá postavu. Jenže kouč Sampaoli dobře věděl, jak z něj vytáhnout to nejlepší. V systému se třemi stopery Medel zářil celý turnaj, utkání proti Brazílii však bylo z jeho strany nepopiratelným vrcholem - dřel jako kůň, neustále napadal, neudělal jedinou chybu a hodně hlasitě si řekl o lepší angažmá. Moc výraznějších vůdců jsme na šampionátu neviděli.

Střední obránce - Sokratis Papastathopoulos (Řecko)
Na Euru 2012 jsme si zvykli na dva štítové záložníky (zejména potom Maniatise), kteří nahodile zasahují z pozice středních obránců, a jsou pro Santosovu hru možná esenciálnější než ty úplně poslední instance - stopeři a brankář. Letošní akce, a zvláště pak osmifinálový souboj Řecka s Kostarikou, tomuto dva roky starému obrázku až tak věrná nebyla. Brankář Karnezis vypadal mnohem lépe než Sifakis, mladší ze středních obránců Konstantinos Manolas se řadí k objevům šampionátu a nezklamal ani jejich známější kolega z Borussie Dortmund, Sokratis Papastathopoulos. Jeho důležitost přitom byla proti Kostarice vytučněna absencí klíčového záložníka Koneho, Sokratis ovšem zvýšenou tíhu odpovědnosti ustál s grácií. Prohrál jediný z mnoha hlavičkových soubojů, do bezpečí odkopával nespočet balonů, nefauloval, vytvořil dvě šance a nakonec i skóroval. Takhle komplexní výkon od libovolného řeckého obránce zřejmě nepamatujeme.

Levý bek - Faouzi Ghoulam (Alžírsko)
Leckdo si musel ťukat na čelo. Po solidním výkonu v zahajovacím duelu s nejtěžším soupeřem ve skupině si Faouzi Ghoulam musel sednout, aby do hry rovnou na dva zápasy vpustil splašeného Mesbaha. Někdejší obránce AC Milán si odbyl svou klasiku, opětovně se projevil jako Achillova pata Halilhodžićova výběru, a tak se zkušený stratég pro klíčové utkání znovu obrátil na nečekanou jarní oporu italské Neapole. Což se mu beze zbytku vyplatilo. Ghoulamovy centrované balony měly oči i moment překvapení a Slimanimu pravidelně scházely milimetry k tomu, aby je přetavil v gól. Zároveň byl 23letý francouzský rodák rozhodně platnější i do defenzívy, kde mu akorát zkraje párkrát pláchl Mustafi - potom už se z pravé strany neprosazoval ani Özil ani kdokoliv jiný.

Střední záložník - Paul Pogba (Francie)
Rozjížděl se velmi pomalu - bezmála celou první půlku úvodní části zabil toulkami středem hřiště bez valného smyslu a celkově budil dojem toho "unaveného Pogby", který se nám povětšinou ukazoval v průběhu skupinové fáze. To všechno ale nakonec byla jenom příprava na tu pravou show: ještě v rámci prvního poločasu turínský středopolař dvakrát nabral míč na kopačky a poděsil soupeřovu obranu, aby zbytek duelu strávil primárně nápaditým a sebevědomým rozjížděním ofenzivních akcí Les Bleus. Krom toho to byl samozřejmě právě Paul Pogba, kdo v 79. minutě dominantní hlavičkou konečně utnul francouzské trápení a v podstatě tak svůj tým nasměroval do čtvrtfinále.

Střední záložník - Kevin De Bruyne (Belgie)
Drobný zrzek je ohromně pracovitým hráčem a Wilmotsovým velkým oblíbencem, musí však hrát na své přirozené pozici, to jest vysoko na hřišti jako ofenzivní záložník (či falešné pravé křídlo). Belgický kouč to před osmifinále pochopil, a ačkoliv tak mezi Witselem a útočnou fází zely díry velikosti menšího letiště, De Bruynemu vytaženější role svědčila - na hřišti patřil k nejvýraznějším hráčům, představoval neustále nebezpečí, skvěle odemykal americkou obranu, centroval i střílel. V zápase, který svou otevřeností zlomil hned několik rekordů, zastínil hvězdnějšího kolegu Hazarda a přihlásil se o titul nejdůležitějšího architekta belgické ofenzivy.

Pravé křídlo - Mathieu Valbuena (Francie)
Utkání Francie s Nigérií mělo jinačí hvězdy (nejvíce chvály se dostalo Pogbovi a útočné dvojce Benzema - Griezmann), opomenout v této sestavě Valbuenu by však bylo obrovským hříchem. Deschampsův "francouzský Iniesta" si na pravém křídle užívá velké volnosti a má za úkol neustále žhavit svůj geniální fotbalový mozek a vymýšlet neotřelá řešení ofenzivních situací. Přesně tato role mu sedí jako ulitá. Nevysoký a podsaditý záložník hraje v životní formě, proti Nigérii si připsal rekordní počet přihrávek v útočné třetině, a přestože o výhře nakonec rozhodli jiní, jeho skvělá práce držela soupeře v šachu pokaždé, kdy se Les Bleus dostali z vlastní poloviny.

Ofenzivní záložník - James Rodríguez (Kolumbie)
V tomto výběru kapitána nevyhlašujeme, pokud bychom však posuzovali podle toho, jak moc se ten který hráč zasloužil o postup svého týmu do čtvrtfinále, musel by pomyslnou pásku navléknout právě James. Ti, kteří v sezoně sledovali Monako (zejména pak na jaře), překvapeni být příliš nemohou, zbytek světa však nestíhá valit oči - James je zatím naprosto suverénní, v Pekermanově uvolněném systému má klíčovou roli podhrotového tvůrce i zakončovatele a tato zodpovědnost (ještě umocněná absencí Falcaa, díky čemuž je z Rodrígueze najednou největší hvězda týmu) mu sedí náramně. To on v nejjasnějším osmifinále popravil Uruguay, a pokud se Kolumbijcům podaří zaskočit i domácí Brazílii, bude mít nakročeno k titulu pro hráče šampionátu..

Levé křídlo - Xherdan Shaqiri (Švýcarsko)
Švýcarský útok proti Argentině stěží existoval, pokud ale ano, mohli jste si být setsakramentsky jisti, že ho táhl zrovna mnichovský šikula. Na Shaqiriho práci s balonem opět byla radost pohledět a i přes velké množství efektních vytáček zároveň šlo v jeho případě hovořit o velmi konkrétním přínosu mužstvu. Shaqiri znamenitě spolupracoval se svým kolegou z all-star týmu ME do 21 let 2011 Admirem Mehmedim, a když nic jiného, alespoň soustavně šetřil pro své spoluhráče čas i energii. Nehledě na to, že nebýt Xhaka s Drmićem v daných chvílích dřevění, mohly to být zrovna dva Shaqiriho inteligentní pasy, co ještě v první půli mimořádně zamíchalo kartami.

Hrotový útočník - Lionel Messi (Argentina)
Čtyři po sobě jdoucí ocenění pro muže zápasu - tomu se říká jednak protekce, jednak fenomén. Zrovna vůči Messiho výkonu proti Švýcarsku nicméně nejde nic moc namítat. Barcelonská hvězda hlavně zefektivnila pohyb: takový Neymar naběhal o tři kilometry víc a zkompletoval bezmála dvakrát tolik sprintů, přesto neukázal zhola nic. To Messi místo toho, aby se strhával pro nic za nic, lehce omezil sólování, jeho driblink už nebyl tak křečovitý, přitom odebral nevídané množství balonů a k dobru mu lze přičíst i to, jak se napříč všemi 120 minutami vyrovnával se švýcarskou fyzičností a konkrétně přistupováním Behramiho. Právě přes zlého muže helvétské defenzívy subtilní Argentinec vytvořil dvě velenadějné příležitosti (z toho jednu pro sebe), aby mu nakonec statistici napočítali hned sedm vyprodukovaných šancí a vrchem pochopitelně klíčovou asistenci jakožto korunu pro patrně nejlepšího Messiho na turnaji.

Trenér: Vahid Halilhodžić (Alžírsko)
Při vyhlašování této jedenáctky jsme se shodli na tom, že trenérem by měl být někdo, komu se podařilo provést svůj tým mezi nejlepších osm; v tomto směru by připadali v úvahu José Pékerman (už jen proto, že Kolumbie zvládla svůj zápas zdaleka nejsuverénněji ze všech) nebo Marc Wilmots (hlavně za skvělá střídání). Skutečným vítězem však byl Vahid Halilhodžić, jehož Alžírsko vzdorovalo favorizovaným Němcům téměř dvě hodiny, a co více, v dlouhých fázích zápasu bylo lepším týmem a regulérně bojovalo o postup. Bosenský stratég si symbolickou zmínku zaslouží už za to, jak z podceňovaného týmu udělal jedno z nejpříjemnějších překvapení celého MS; při nastavování taktiky projevoval během celého turnaje mimořádnou inteligenci, a v souvislosti s jeho ohlášeným odchodem (nahradit jej má Christian Gourcuff) tak nezbývá než zvolat: Bravo!


PODCAST #20

• Preview Francie - Německo (01:05-23:00)
- Nepříjemné vzpomínky na minulost
- Problém jménem Mesut Özil
- Věčný otazník nad Philippem Lahmem
- Jak mohou Francouzi rozbít německou hru?
- Epické epicentrum zápasu: Který z navracejících se stoperů bude mít větší vliv na hru týmu?

• Preview Brazílie - Kolumbie (23:05-44:00)
- Bulvární sexuální okénko na úvod
- Psychické rozpoložení v brazilském táboře
- Možnost 3-5-2: Oživí Scolari vzpomínky na dvanáct let staré zlato?
- Kdo nahradí Luize Gustava?
- Jak si může kolumbijské 4-2-2-2 poradit s brazilským systémem?
- Epické epicentrum zápasu: Nepředvídatelná bitva o kraje hřiště