Alles Jode zum Jebootsdach, 1. FC Kölle!

Pokud ovládáte německý jazyk a přesto nadpis chápete jen s velkou dávkou představivosti, není divu. Je totiž psán v kolínském dialektu a znamená "Alles Gute zum Geburtstag", neboli "Vše nejlepší k narozeninám". Právě dnes slaví pětašedesátileté výročí svého založení 1. FC Köln a není od věci si, alespoň ve zkratce, připomenout jeho historii a úspěchy...

Jeden z nejtradičnějších německých klubů spatřil světlo světa 13. února 1948, kdy své síly spojily Kölner Ballspiel-Club 01 a Spielvereinigung Sülz 07. Nepříliš úspěšné celky let minulých od sebe geograficky dělila jen jedna ulice, nicméně zatímco KBC platilo za akademický klub, tak Sülz patřil dělníkům. Obě strany ale svedl na společnou cestu fotbalový vizionář a první prezident nově utvořeného klubu Franz Kremer. "Chcete se se mnou stát německými mistry?" zní památná věta zakladatele klubu s oficiálním názvem 1. Fußball-Club Köln 01/07.

Jak již napovídá výše uvedená citace i samotné jméno klubu, 1. FC Köln zkrátka měl být první - a to nejen v rámci tohoto krásného porýnského města. Kremerova vize se začíná naplňovat v šedesátých letech. V roce 1962 Köln v berlínském finále Německého mistrovství poráží 4:0 Norimberk a slaví svůj první titul, pod který se podepsali hráči jako Hans Schäfer, Hansi Sturm, Karl-Heinz Schnellinger či Leo Wilden.

O rok později je Köln jedním ze šestnácti zakládajících členů nově vznikající bundesligy a co víc, v její první sezóně 1963/64 tým kolem Overatha, Benthause, Webera a Horniga celou soutěž dokonce vyhraje, když po posledním třicátém kole má šestibodový náskok před druhým Meidericherem SV (dnešní MSV Duisburg). O další čtyři roky později slaví svůj první pohárový triumf, finálové vítězství 4:1 nad Bochumí ale již nezažije Franz Kremer, který se v listopadu předchozího roku odebral na věčný odpočinek.

Pokud dnes sledujete německý fotbal alespoň po očku, jistě vám neunikl fakt, že největším rivalem 1. FC Köln je Borussia z nedalekého Mönchengladbachu. Tým, který společně s Bayernem ovládl sedmdesátá léta, byl také soupeřem Kölnu ve finále DFB-Pokalu sezóny 1972/73. Tento zápas, jenž je označován za klubové "utkání století", před sedmdesáti tisíci fanoušky na düsseldorfském Rheinstadionu za stavu 1:1 dospěl až do prodloužení, kde si jeho osud vzala do svých rukou gladbachská legenda Günter Netzer. Jeden z nejlepších fotbalistů německé historie přitom ani neměl nastoupit, ale zkrátka si přes hlavu přetáhl triko a bez vědomí trenéra zamířil na hřiště, kde nakonec vstřelil rozhodující branku.

1. FC Köln tak opět slavil až v roce 1977, na lavičce již s navrátilcem Hennesem Weisweilerem. Legendární trenér se do města s dominantní katedrálou vrátil po úspěšných letech v Mönchengladbachu a krátkém intermezzu v Barceloně, aby klubu pomohl zpět na výsluní. To se povedlo znovu v poháru, tentokrát po finálové výhře nad berlínskou Herthou. O rok později přišla obhajoba, navíc spojená s ligovým titulem. V dramatickém závěru sezóny FC uspělo v boji na dálku s Mönchengladbachem, který sice v posledním kole smetl 12:0 svojí jmenovkyni z Dortmundu, ale Köln vyhrál 5:0 na hřišti St. Pauli a díky lepšímu skóre mohl slavit dosud ojedinělý double.

Právě jméno Hennese Weisweilera je dodnes pro Köln nezapomenutelné ještě z jednoho důvodu - právě po něm je pojmenován tradiční maskot klubu. Weisweiler v FC poprvé působil už v samých počátcích klubu a to jako hrající kouč. Roku 1950 se ředitelka kolínského cirkusu Carola Williams rozhodla klubu věnovat kozla s odůvodněním, že jejímu oblíbenému celku zkrátka chybí nějaký talisman pro štěstí. Tím se tak stal kozel, dnes v pořadí Hennes VIII., který každý domácí zápas 1. FC Köln pečlivě pozoruje ze svého místa pár metrů za postranní čarou.

Ale zpět k historii... V roce 1983, již bez Weisweilera na lavičce, klub uzurpoval svojí zatím poslední trofej. Opět to byl DFB-Pokal, ovšem tentokrát se nejednalo o lecjaké finále. 11. června proti sobě na stadionu v kolínské části Müngersdorf nastoupili dva městští rivalové, 1. FC Köln a Fortuna Köln. O něco šťastnější nakonec byl prve jmenovaný tým, který přes nevýrazný výkon zvítězil 1:0 a získal svůj čtvrtý triumf v této soutěži.

Od té doby jsou na tom Kozlové s hmatatelnými úspěchy na štíru. Na konci osmdesátých let byl sice blízko titulu Christoph Daum, tehdy mladý a energický trenér ale nakonec se svým týmem na Bayern nestačil a musel si počkat několik let, než stanul na německém fotbalovém Olympu se Stuttgartem. Až do roku 1998 nepoznal 1. FC Köln hořkost sestupu, tehdy se ale musel poroučet o patro níže a nálepku klubu, který nikdy z bundesligy nevypadl, tak po pozdějším sestupu Gladbachu může dnes nosit už jen Hamburger SV.

V posledních deseti letech se Köln zahalil do slz způsobených sestupem hned čtyřikrát, naposledy loni na jaře. Bodově osmý nejlepší klub v bundesligové historii se ale vždy vrátil a netřeba pochybovat o tom, že za rok či dva ho znovu uvidíme tam, kde bychom ho měli vídat stabilně - totiž mezi německou elitou...