Amatérský EuroSkauting aneb Jak to hráčům kopalo na mládežnické Copě?

¡Hola amigos! Přenesme se na chvíli společně do vzdáleného Chile, kde před pár dny skončila mládežnická verze Copy Libertadores. Tu poprvé vyhrála argentinská Boca Juniors, která ve finále porazila už tradičního finalistu Independiente del Valle. Kromě některých vývojových trendů v jihoamerickém fotbalu představím stručně také některé zajímavé mladíky z týmu vicemistrů, které jsem sledoval.

Mládežnické turnaje národních šampionů nemají vůbec dlouhou tradici. Evropská UEFA Youth League vznikla až v roce 2013, její jihoamerická sestřička (no, vzhledem k odlišnému formátu spíš sestřenice) původně vznikla jako projekt fotbalového svazu Peru už v roce 2011, nicméně až od roku 2016 se koná pravidelně pod hlavičkou CONMEBOL. Letošního turnaje se mohli účastnit hráči ročníků 2003-2007. Formát turnaje je poměrně jednoduchý. Na turnaj postupují kromě národních šampionů (případně vicemistrů) jednotlivých zemí ještě úřadující mistr juniorské Copy a vicemistr pořadatelské země. Těchto 12 týmů se rozdělí do 3 skupin po 4 týmech, kde postupují pouze vítězové skupin a nejlepší tým ze druhých míst. Následuje klasický play-off systém semifinále, finále a zápasu o 3. místo.

Tak, povinné uvedení do tamních reálií máme za sebou a teď k tomu zajímavějšímu. Hlavními favority na vítězství byli uruguayský Peñarol (loňský vítěz) a ekvádorské Independiente del Valle, které se nakonec probojovalo už do 4. finále za sebou. Ačkoliv Boca Juniors těmto dvěma vypálila rybník, nedá se říct, že by nabídla pro světové kluby největší počet talentů, které se vyplatí angažovat. Do Chile totiž vyrazila s nejzkušenějším kádrem ze všech týmů, když pouze 4 častěji využívaní hráči mají v identifikačním průkazu ročník narození 2004, zbytek tvořili nejstarší potenciálně nasaditelní hráči ročníku 2003. Nedá se divit, že modrožlutí pod vedením zkušeného kouče Silvia Rudmana hráli nejdospělejší fotbal, díky kterému uruguayského i ekvádorského soka spolehlivě přehráli.

Independiente del Valle pod vedením 32letého Juana Martíneze sází na absolutní převahu v držení míče, což v této věkové kategorii nutně přináší chyby v rozehrávce, zároveň ale hráče tento styl formuje tak, aby nebyli alibističtí a dokázali s míčem pracovat i pod tlakem vždy co nejkonstruktivněji. Zatímco paraguayského mistra Cerro Porteño porazili jak ve skupině, tak i v semifinále, úspěch proti mnohem přímočařejším Argentincům se očekávaně nedostavil. Skauty evropských či amerických klubů ale museli mladí Ekvádorci (a jeden Brazilec) zaujmout víc. Oproti tomu Peñarol se vyznačuje klasickým uruguayským bojovným stylem. Ukázali to koneckonců i na MS U20, kde hráči Uruguaye ve finále Italy ve všech ohledech doslova převálcovali. S Bocou šlo o střet typologicky podobných týmů. Na toto semifinále se také téměř nedalo dívat, nicméně to je vedlejší, hráči obou celků jasně ukázali, že dokážou velmi dobře plnit taktické pokyny.

V úvodní části jsem slíbil, že se podíváme také na některé vývojové trendy jihoamerického fotbalu, tak pojďme na to! Za všeobecně nejslabší národní tým Jižní Ameriky se považuje Bolívie. Není to tak úplně pravda a za pár let by to mělo být jasné úplně všem. Dobře, kdo si našel výsledky Always Ready na turnaji, tak se teď ušklíbá, že dostat 0:6 od "nějakých Ekvádorců" je vážně známka kvality. Ne, to samozřejmě není. Je ale důležité upozornit na fakt, že bolívijský tým přivezl na turnaj soupisku, kde osu týmu tvořili hráči ročníků 2005-2006, tedy až o 3 roky mladší než u většiny ostatních týmů. Pro Bolívii je od angažmá Césara Faríase u národního týmu trend dávání šanci velmi mladým hráčům typický. Prostě buďte "Always Ready", borci, a to i proti zkušenějším a silnějším soupeřům. Tato koncepce podle mého názoru brzy ponese své ovoce, však i někteří hráči Always Ready jako třeba Moisés a Emmanuel Paniaguové rozhodně stojí za přemýšlení, zda je nezkusit angažovat.

Málokdo by si po příjemném vystoupení Peruánců na MS 2018 řekl, že reálně nejslabší liga kontinentu se stává právě z tamní Ligy 1. Ne zrovna intenzivní pohyb Matíase Succara po hřišti si fandové Teplic jistě ještě vybaví (ačkoliv technicky na ligu jednoznačně měl). Pro peruánskou soutěž je právě velmi nízké tempo hry typické. Nijak tedy nepřekvapí, že ani mládežnický fotbal v Peru není na vzestupu, nýbrž má opačnou tendenci. Alianza Lima ve skupině jednoznačně zklamala. Žádný nový Farfán, Guerrero ani Pizarro v peruánských týmech do 20 let zatím neběhá.

Zhruba podobnou úroveň kvality (myšleno v rámci své individuální historie) mají "oscilační" ligy jako např. Chile, Paraguay nebo Venezuela. Poslední zmiňované fotbalové prostředí se i přes absolutní rozklad státní správy a ekonomiky dokáže mírně zlepšovat, kvůli problémům na svazu ale vyšší individuální kvalita fotbalistů přichází vniveč. Je to ale právě Venezuela, která je i z hlediska české ligy zajímavá ke sledování. Hráči nemají důvod zůstávat doma déle než je nutné a i hráči druhé výkonnostní kategorie tak často míří do zahraničí. Vzhledem k nižší prestiži ligy a také objektivně slabším schopnostem než například mladí Brazilci či Kolumbijci jsou tedy dostupnými variantami i pro středo- a východoevropské ligy. Připomenu například Ángela Lezamu, který v dresu Riteriai dost trápil středopolaře Slovanu Liberec. Bohužel kariéru tohoto konkrétního hráče už asi definitivně odrovnala zranění.

Na vrcholu jihoamerického "potravního řetězce" jsou momentálně ligy Argentiny, Uruguaye, Brazílie a Ekvádoru, přičemž u posledního jmenovaného jde především o dva kluby. Speciální zmínku si jednoznačně zaslouží momentálně nejlepší mládežnický tým jižní Ameriky Independiente del Valle. Zopakuji, že šlo o čtvrté finále Copy v řadě, což je statistika, se kterou se žádný jiný tým na kontinentu nemůže rovnat. Svou specifickou výchovu mládeže, kdy se klade kromě špičkového fotbalového rozvoje důraz také na vzdělání v klubem vytvářených internátních školách, chtějí sdílet i s ostatními kluby a od 9. do 11. srpna bude v Sangolquí probíhat seminář pro trenéry a jiné zájemce i z ostatních klubů, jak rozvíjet své hráče co nejefektivněji, a to i z osobnostního hlediska. V současném fotbalu, kde jde především o peníze, působí klub stavící své hodnoty na humanismu a odpovědnosti, a který je navíc sportovně i nesmírně úspěšný, jako naprosté zjevení.

Závěrem bych se rád chvíli věnoval nepříjemnému postavení Kolumbie. I přes absolutní vášeň tamějšího lidu k fotbalu a druhý nejvyšší počet obyvatel na kontinentu zůstává Kolumbie notně za očekáváním. I přes relativní úspěch a pohledný fotbal na MS U20 se nezdá, že by Kolumbijci měli v dohledné době atakovat medailové příčky na mistrovství světa, což je jejich dlouhodobým cílem. Tým Envigado, který letos na juniorské Copě Kolumbii reprezentoval, skončil v základní skupině až třetí za ekvádorskými a paraguayskými rivaly, přičemž jen těsně porazil mladíky Always Ready. Nedávno zase juniorka nejznámějšího týmu Atlético Nacional schytala potupný debakl 0:7 od výše zmíněného Independiente del Valle. Kvalitní hráče jsou stále schopní Kolumbijci vyprodukovat (např. Yáser Asprilla nebo Óscar Cortes), ne ale v takové míře, aby vedla k většímu úspěchu a spokojenosti fanoušků.

Analýza hráčů bude tentokrát zvláštně asymetrická, jelikož pozornost věnuji hráčům poraženého finalisty Independiente del Valle. Je to dáno nejen osobními sympatiemi ke klubu, ale také podrobnou znalostí silných a slabých stránek jednotlivých hráčů. Pro zájemce o podobné články psané v angličtině mohu doporučit analýzy Belgičana Jeroena Tegelaerse z webu Targetscouting.com. Na stránce mimo jiné najdete i reporty zajímavých talentů ze slovenské nejvyšší soutěže. Pozornosti tamních reportérů neunikl ani Christos Zafeiris, tehdy ještě v dresu Haugesundu.

Pro lepší přehlednost jsem popsané hráče rozdělil do 3 kategorií. Do první kategorie patří hráči, ze kterých mohou být potenciálně velké hvězdy světového fotbalu a které si své mateřské týmy budou cenit hodně vysoko. Druhá kategorie patří hráčům, kteří na turnaji zaujali, čeká je ale spíš budoucnost v týmech středu či spodních pater tabulky velkých lig, případně lukrativní kontrakt v MLS či Saúdské Arábii. Do třetí kategorie jsem pak zařadil jednoho hráče, který svou kvalitou sice nejspíš nezaujal skauty týmů TOP lig, mohli by ale kvalitou některých aspektů hry obohatit českou nejvyšší soutěž. Pro zájemce je možné kompletní záznamy všech zápasů dohledat zde: https://www.youtube.com/@Libertadores/streams.

Kendry Páez

Celé jméno: Ray Kendry Páez Andrade

Datum narození: 4. 5. 2007

Preferovaná pozice: ofenzivní záložník

Výška: 177 cm

Pokud jste fanoušci Chelsea, toto jméno jste už pravděpodobně slyšeli. Kendry Páez je zářivou hvězdou ekvádorského fotbalu a ve svých 16 letech je už stálým členem sestavy A-týmu Independiente del Valle, práva na něj si však už zakoupila za nezveřejněnou částku (spekulovalo se o 20 milionech eur, což ovšem zástupci IdV popřeli) právě Chelsea. Jeho obrovskou předností je excelentní vedení míče a tvorba šancí pro spoluhráče. Precizností driblinku trochu připomíná Lionela Messiho, je skutečně velmi těžké Páeze v běhu obrat o míč. Oblíbenou přihrávkou, ze které se může zanedlouho stát jeho všeobecně známý rys, je krátký lob špičkou kopačky za obrannou linii. Při precizním provedení je tato přihrávka téměř nebránitelná.

Paradoxně Páezovi se turnaj vůbec nepovedl. Ačkoliv šlo o jednoho z nejmladších hráčů celého turnaje, odjížděl na něj jako hlavní hvězda. Svou roli ovšem pravděpodobně sehrálo kromě velkého tlaku také fyzické přetížení. Páez hraje pravidelně ekvádorskou ligu a letos má za sebou už také jihoamerický šampionát do 17 let a Mistrovství světa do 20 let. Vzhledem ke svému velmi mladému věku tak kombinace nervozity a únavy zapříčinila, že jeho jindy geniální pasy nenacházely spoluhráče tak často a při zakončení zpravidla selhával. Nesvědčila mu ani pozice pravého křídla ve fluidním rozestavení 3-4-3, potřeboval by hrát častěji ve středu hřiště na pozici ofenzivního záložníka. Jediný gól zaznamenal při demolici Always Ready, když vystihl nepřesnou rozehrávku 17letého gólmana Pereiry a zakončil do prázdné brány. Zároveň na turnaji předvedl také tvář "ubrečeného kluka", když zbytečně loktem atakoval protihráče z Cerro Porteño Alexise Fariñu kvůli předchozímu nechtěnému faulu. Stále však člověk musí mít na mysli, že Kendrymu Páezovi je pouhých 16 let, takže nevyspělost mu nikdo nemůže vyčítat. Talent má opravdu obrovský.

I přes nepovedený turnaj nelze přehlédnout obrovský potenciál, který v sobě 16letý fotbalista má. Zapracovat musí jednoznačně na síle v osobních soubojích a na mentální připravenosti. Pokud nezesílí, Premier League ho semele. Má na to ještě 2 roky. Pokud na svých slabinách zapracuje, má na to být skutečnou superhvězdou světového fotbalu srovnatelnou například s Kevinem De Bruynem. Na to je ale ještě opravdu hodně času.

Youri Ochoa

Celé jméno: Youri José Ochoa Sempértegui

Datum narození: 10. 1. 2005

Preferovaná pozice: střední záložník

Výška: 173 cm

Jednou z oblíbených destinací mladých Ekvádorců se stala Belgie. Svou zásluhu na tom bezpochyby má práce týmu Targetscouting, kteří analyzují vybrané jihoamerické talenty. Youri Ochoa, mimochodem čerstvý absolvent střední školy ReinventED IdV, je dalším z řady ekvádorských fotbalistů, který je zaujal. Velmi podrobnou analýzu tohoto hráče najdete tedy i na jejich stránkách, nicméně dovolím si ji částečně shrnout a částečně doplnit o kontext Ochoových výkonů, který belgické analýze chybí.

Střed zálohy Independiente del Valle musel na své soupeře působit, jako kdyby se snažili holýma rukama zastavit parní válec. Pomalý, nicméně nezastavitelný postup byl zásluhou perfektní technické kvality tria Ochoa - Mercado - Páez. Nakonec konečný triumf absence klasického defenzivního hráče v záloze zhatila, o 18letého Ekvádorce se ale velmi brzy budou zajímat evropské velkokluby. Ochoa působil jako neskutečně elegantní box-to-box záložník, jehož práci s míčem je radost sledovat, přičemž i přes nevysokou postavu vysloveně nepropadá ani v obranných dovednostech. Byl to právě Youri Ochoa, který v záloze zastínil i supertalent Páeze. Na svůj mladý věk se velmi dobře rozhoduje, dokáže i pod tlakem vyvézt míč na soupeřovu polovinu, dirigovat hru dlouhými pasy i poslat parádní finální přihrávku spoluhráčům. Obecným trendem pro středopolaře IdV je tlak na progresivní zpracování míče do volného prostoru, kterým speciálně Ochoa dokáže vyřadit presující protihráče jediným dotekem. Při špatném zpracování ale rázem nastává opačný problém. Tento pohledný trend je pro české trávníky něčím absolutně neznámým a svým způsobem i nechtěným, tuzemští středopolaři hrají víc na jistotu. Ekvádorci jsou v tomto sebevědomější a chtějí hrát s míčem i přes rizika protiútoků.

V play-off se ale objevila i některá negativa, kterých se tento mladík nevyvaroval. Především Ochoovy fyzické parametry jej výrazně limitují v osobních a vzdušných soubojích. Výškový deficit kompenzuje skvělou akcelerací a bojovností při návratech do defenzivy. Pro ty, kteří si hráče vyhledávají na Transfermarktu, nevěřte preferované pozici defenzivního záložníka. Jeho primárním postem je levý střední záložník v systému 3-4-1-2 nebo 4-3-3.

Do budoucna musí zapracovat také na mentalitě. I přes normálně výbornou práci s míčem se s vidinou možného vypadnutí ve vyřazovacích bojích ekvádorští záložníci psychicky sesypali. Pod tlakem totiž i Ochoa, ač z týmu stále nejlepší hráč, často chyboval v rozehrávce, čímž párkrát poslal protihráče do protiútoku. Zároveň lze jen těžko hodnotit Ochoovu poziční hru při bránění. Hra IdV byla založena na neustálém držení míče, při ztrátě ale najednou týmu chyběl středopolař s defenzivní rolí, Ochoa tudíž bránil spíš intuitivně rychlým úprkem vzad kvůli absenci jakéhokoliv defenzivního systému. Tato základní taktická chyba jde ale za trenérem Martínezem.

Targetscouting shrnuje Ochoovu perspektivu jako "velmi zajímavého hráče pro týmy TOP 5 lig" s tím, že by se mohl na nějakou dobu rozehrát ve druhé belgické lize. S tímto hodnocením se dá veskrze souhlasit. Pro adaptaci na evropský fotbal se zdá druhá belgická liga či spodek první ligy jako ideálním startovním místem pro mladé Ekvádorce, ať už jde v minulosti třeba o Moisése Caiceda nebo v současnosti o Joela Ordóñeze (oba rovněž pochází z akademie IdV).

Tiago Guth

Celé jméno: Tiago Rafael Guth

Datum narození: 23. 3. 2004

Preferovaná pozice: střední obránce

Výška: 184 cm

Pro mě osobně s Yourim Ochoou nejpříjemnější překvapení sestavy IdV. Kdo si poslechl podcast Livesport Daily s Tomášem Daníčkem, mohl při hodnocení Sparty Praha vyslechnout výstižné hodnocení Martina Vitíka jako nikoliv progresivního nahrávače (tedy dispečera kolmých přihrávek dopředu), ale zato vynikajícího vyvážeče míčů. To samé sedí i na hosta z brazilského Internacionalu. Představa přestupu do Sparty je sice z hlediska vyhodnocení rizik poměrně absurdní, právě Guth by ale byl skvělou volbou do Priskeho tříobráncového systému místo Vitíka.

I přes nepříliš vysokou postavu působil ve skupinové fázi Tiago Guth jako naprostá skála v defenzivě ekvádorského celku. Naprosto spolehlivě likvidoval ataky všech tří soupeřů, a to jak při vzdušných soubojích, tak i v pozemních soubojích 1 vs 1. Oproti svým vrstevníkům také vykrýval skvěle nebezpečné prostory, čímž dodával mnohem chaotičtější dvojici Garis Mina - Josué Palacios potřebný klid. Vzhledem k už zmíněné absenci defenzivního záložníka to byl právě Guth, který spolehlivě likvidoval jakékoli zárodky ofenzivních akcí jdoucí středem či po levé straně hřiště.

Zatímco po skupinové fázi IdV inkasovalo pouze jediný gól, který ještě chybnou rozehrávkou zavinil gólman Pinargote, v play-off se jistota z celého týmu včetně Gutha vytratila. Míče sice stále vyvážel naprosto spolehlivě, při rozehrávce směrem dopředu ale kupil nemalé množství chyb. Snížené sebevědomí pak mělo za následek, že i odvracené míče (tzv. clearances) neputovaly do bezpečných prostor, nýbrž do míst, kde je mohli získat soupeři nabíhající z druhé vlny. Zatímco proti Cerro Porteño si ještě defenziva s těmito problémy (které ještě ve větší míře způsobovali zbylí dva obránci) dokázala poradit, agresivní a zkušenější Boca je trestala. Byl to právě Guth, který ač dobře postavený, nedůrazně odvrátil centrovaný míč a nabídl tím druhý gól Ignaciu Rodríguezovi. S přibývajícími zkušenostmi by ale podobné mentální kolapsy měly určitě ubývat.

Jak tedy jeho talent shrnout? Jde o hráče jako stvořeného pro post krajního stopera v systému se třemi obránci. Zde vynikne jeho rychlost, dobrá poziční hra a také schopnost progresivně vyvážet míč do vyšších pater hřiště. Troufám si říct, že Independiente del Valle bude chtít uplatnit opci na přestup, jelikož ačkoliv nejde vyloženě o rozehrávajícího stopera, lze jej využít i v kombinaci na kratší vzdálenost. Jako bonus pak přidává velmi dobré rozhodování, kdy vyvézt míč na soupeřovu polovinu a předat jej kreativnějším spoluhráčům či na křídlo. O Gutha pravděpodobně nebudou mít zájem evropské velkokluby, zároveň jde ale o nevybroušený klenot, o který se jeho budoucí klub bude moct spolehnout jako oporu.

Patrik Mercado

Celé jméno: Patrik Kleiver Mercado Altamirano

Datum narození: 31. 7. 2003

Preferovaná pozice: střední záložník

Výška: 175 cm

Nejstaršího zde zmíněného hráče si nepřekvapivě rovněž všimli i borci z Targetscouting a pro jednou s nimi takřka bez výhrady také souhlasím. I tak si ale Mercado zaslouží alespoň kratší analýzu. Patrik Mercado je skvěle technicky vybaveným záložníkem, který s míčem u nohy nepanikaří ani pod tlakem, perfektně čte pohyb svých spoluhráčů a dokáže skvěle dirigovat hru z hloubi pole, posílat přesné dlouhé pasy a případně i zakončovat akce ze střední vzdálenosti.

Jde o hráče, který může nastupovat na pozici defenzivního, středního i ofenzivního záložníka. V praxi se s jeho neukotvenou rolí pojí problémy. V případě přestupu by si totiž kupující měl předem ujasnit, jakou roli od Mercada bude očekávat. V soubojích dokáže být zdravě agresivní, jeho fyzické predispozice ale nehovoří pro to, aby se o něj zajímaly týmy vyznávající osobní souboje. Mi osobně Mercado připomíná subtilnějšího Andreu Pirla, tedy skvělého distributora a dirigenta zálohy, kolem kterého se dá postavit tým, potřebuje k sobě ale defenzivně mnohem lépe vybaveného kolegu.

Jeroen Tegelaers považuje Mercada za skvělou akvizici pro některý z týmů MLS s tím, že jeho spoluhráče považuje za talentovanější. Osobně jako zásadní problém pro Mercadův velký přestup vidím dost netypické složení silných a slabých stránek. Pro roli box-to-box záložníka se nehodí, jelikož potřebuje hrát často s míčem, role jediného defenzivního záložníka vůbec nepřipadá v úvahu kvůli nedostatečným defenzivním dovednostem, v roli klasického AM zase Mercado nevytváří pro spoluhráče potřebný počet gólových šancí. Jako vhodné se tak jeví jeho zařazení jako výše postaveného středního záložníka v systému 4-2-3-1, případně 4-3-3, kde by vynikly jeho geniální dlouhé pasy a perfektní kombinační schopnosti na kratší vzdálenost. Pokud by si jej všiml některý ze saúdskoarabských klubů, mohl by v méně intenzivní lize zářit i mezi stárnoucími světovými hvězdami nakonec si vlastně vydělat ze svých bývalých spoluhráčů nejvíc.

Justin Cuero

Celé jméno: Justin Raúl Cuero Palacio

Datum narození: 18. 3. 2004

Preferovaná pozice: hrotový útočník

Výška: 184 cm

Útočník, který svými výkony fanoušky ani trenéra na turnaji neohromil takovým způsobem, jakým se čekalo. Od Cuera se totiž očekávaly především góly, na druhou stranu ale na turnaji ukázal velmi dobrou práci pro tým, ze které těžili spoluhráči. Nečekaně tak namísto gólů zaznamenal 3 asistence.

Na chvíli si odskočíme na jiný juniorský šampionát, a to jihoamerické mistrovství do 20 let. Na něm byl Justin Cuero jasným lídrem týmu a prakticky jediným nebezpečným hráčem v ofenzivní třetině hřiště. Jde o velmi silného fotbalistu schopného pokrýt si míč před obránci, případně vyhrávat hlavičkové souboje. Tyto vlastnosti proti ostatním národním týmům musel ve velkém uplatnit, protože podpora ze záložní řady kvůli velmi špatně nastavenému systému trenéra Jimmyho Brana prakticky neexistovala.

Mimo výborné fyzické parametry, které by si pochvaloval i každý český trenér, je jeho velkou předností pracovitost v ofenzivě. Cuero má chuť hrát a také napadat obránce, díky čemuž vybojuje pro tým množství zdánlivě ztracených míčů. S návraty do defenzivy to naopak žádná sláva není, energii si mladý útočník nechává na ofenzivní výpady. Hráčův první dotek lze hodnotit pozitivně, při driblinku je navíc schopen vítězit v soubojích 1 vs 1. Jeho hru občas sráží až přílišná snaha prosadit se individuálně i ve chvílích, kdy by lepším řešením bylo přihrát na lépe postaveného spoluhráče. S tímto problémem se potýkal zejména v národním dresu, místy ale šlo tyto tendence pozorovat i na klubové úrovni.

Cuero je typickým hrotovým útočníkem, kteří jsou v současném fotbalu poměrně nedostatkovým zbožím. Na svůj věk se dobře orientuje v pokutovém území, díky čemuž se v kombinaci s dobrým timingem výskoku dostává do zakončení jako nohama, tak i hlavou. V samotném zakončení je oproti svým mírně splašeným spoluhráčům zpravidla chladnokrevný. Zakončuje zkrátka s rozumem namísto napálení míče na náhodu směrem na bránu, což byla specialita zde jen letmo zmíněného Yaimara Mediny a také už nově hráče Cercle Bruggy Alana Mindy.

Vzhledem ke své postavě a schopnostem bych se vůbec nedivil, kdyby už v letošní sezóně Cuero dostával více příležitostí v A-týmu, který hraje na dva hrotové útočníky. Záležet bude také na tom, kam až dokáže A-tým dojít v Copě Libertadores. V případě postupu do dalších bojů by se čtvrtý kvalitní útočník trenéru Anselmimu hodil. Zároveň IdV nejspíš nebude chtít Cuera zbytečně rychle prodávat, jelikož jeho cena může zatím jen narůstat.

Erick Cabal

Celé jméno: Erick Eduardo Cabal Solís

Datum narození: 25. 1. 2004 (podle transfermarktu 25. 2. 2004)

Preferovaná pozice: wingback

Výška: 181 cm

Původně se vlastně příliš nepočítalo s tím, že by pravý obránce Erick Cabal na turnaji měl nějak pozitivněji zaujmout pozornost hledačů talentů. Na jeho postu nastupuje přednostně Orlando Jeampaul Herrera (uvádím raději obě křestní jména, protože je na internetu uváděn různě), který je přece jen podstatně talentovanějším fotbalistou. Své šance se ale dočkal ve dvou zápasech. Nejprve při drtivé výhře nad Always Ready, kdy už mělo IdV zajištěný postup, podruhé pak na opačném kraji obrany kvůli zranění Yaimara Mediny rovnou ve finále proti Boce Juniors.

Cabalova pozice byla nezáviděníhodná, jelikož do finále nastoupil přes nohu. I tak ale patřil mezi nejlepší hráče svého celku, a to zejména díky bojovnosti, kterou se jako jeden z mála vyrovnal soupeři. Jako každý hráč akademie je vedený k sebevědomé hře na míči s nutností kombinovat na malém prostoru, nicméně jde vidět, že lépe se cítí jako tahový hráč. V ofenzivní fázi často využívá možnosti "overlapu", tedy otevření možnosti křídelnímu hráči kromě centru posunout míč dále směrem po čáře. V případě zápasu s až extrémně mladým týmem Always Ready čas od času pouze postával na pravém křídle, jelikož kombinační převaha jeho týmu byla skutečně drtivá a čekal pouze na dlouhý pas směrem za obranu. V případě finále šlo o střetnutí dvou podobně kvalitních týmů, systém, ve kterém se Cabal pohyboval, byl ale podobný. IdV se při rozehrávce stavělo do vzorce 3-1-4-2 s ním prakticky na levém křídle. Na krajního obránce bylo jeho postavení záměrně velmi vysoko. Ač ne primárně hráč do zahuštěných prostor, ukázal při zpracovávání ostrých centrů velmi slušné zpracování. Vyzdvihl bych také jeho rozhodování jak v defenzivních soubojích, tak i při ofenzivních výpadech. Na začátku zápasu například perfektně vystihl dlouhý nákop na pravého beka soupeře, čímž rozjel protiútok svého týmu, před pokutovým územím rozdal míč správně na střed hřiště, kde už si ale následně spoluhráči se situací neporadili. Pozitivem ze zápasu pro Cabala mohlo i přes prohru být, že ani jednomu gólu nemohl nijak zabránit a přes jeho stranu se Boca příliš neprosazovala.

Proč si myslím, že právě Cabal by mohl být hráčem, který by mohl zajímat i týmy české ligy? Tak především nejde o hráče základní sestavy jedné z nejsledovanějších akademií Jižní Ameriky, takže jeho cena by byla i při vyhodnocení rizik u hráče nenavyklého na evropský styl fotbalu a života přijatelná. Zároveň i přesto, že nejde o špičkový produkt akademie IdV, jde přesně o typ hráče, které mají čeští trenéři rádi. Cabal je na hřišti pracovitý, jeho rozhodování v defenzivě je vzhledem k věku velmi solidní a oplývá také slušnou rychlostí (ačkoliv nejde vyloženě o výbušný "Sorovský typ"). I přes ne úplně vysokou a osvalenou postavu rozhodně nepropadal v soubojích, naopak spíš měl fyzicky proti svým argentinským vrstevníkům mírně navrch. Troufám si ze dvou zápasů, ve kterých jsem Cabala pozoroval, tvrdit, že role wingbacka mu sedí víc než role klasického krajního obránce, kde by se musel častěji věnovat defenzivním povinnostem, čímž by trenéři plýtvali jeho ofenzivním potenciálem. Pokud má některého z vyjmenovaných Ekvádorců z praktického hlediska pro Čecha cenu dále sledovat, je to podle mě právě Erick Cabal.

Tak a jsme na konci. Doufám, že i přes nepsaná pravidla Eurofotbalu o čtení článků jste dočetli až sem. Vzhledem k časové náročnosti zvoleného formátu se příště vrátíme k představování jednotlivých hráčů. Kdo má zájem o sledování mládežnického fotbalu, těšte se v listopadu na Mistrovství světa do 17 let hrané v Indonésii (pokud zase nebudou provádět nějaké politické skopičiny), kde se mimo jiné představí právě i Ekvádor jakožto kontinentální vicemistr.