Australské okénko (3.)

Tentokrát výjimečně po šesti až sedmizápasové porci přichází EuroFotbal s dnes již tradičním shrnutím nejvýznamnějších událostí v prostředí australské kopané. Tentokrát se slibovanou analýzou Lavičkova mizerného vedení Sydney, ale i s povídáním o jednom malém australském zázraku a mnohém dalším...

Na ničivé povodně si během uplynulých pěti týdnů zavzpomínali v Queenslandu, kde sídlí i poslední australský mistr. Ten se ale s absencí mistra dirigenta Thomase Broiche nedokázal vypořádat ani z deseti procent, takže už aktuálně ztrácí deset kol před koncem na vedoucí Central Coast Mariners devět bodů. K udržení druhého místa jim napomáhá jenom marnotratnost pronásledovatelů.

Přesto momentálně bronzové Melbourne Heart může být s prozatímním průběhem ročníku jenom spokojené - tři body ztráty na Roarcelonu nejsou ničím fatálním, kór při nepříliš zlepšené formě obhájce titulu a samotné vlastní sérii bez výhry, která se táhne už čtyři kola.

S postupem tabulkou budou možná ještě spokojenější na Novém Zélandě: Wellington posledně dokonce triumfoval i na cestách, vyhrává složité zápasy, soupeře ničí sehraná útočná osa Daniel-Sanchez-Brown a hned je z toho senzační čtvrté místo. Překvapivě se zatím v top6 drží i Perth, jemuž se zvedl vrchní kreativec Liam Miller (znáte z ManUtd). I přes mlčenlivost stárnoucího útočného dua Smeltz-Sterjovski je proto Glory páté - i před Sydney, jež elitní šestku se štěstím uzavírá (po dohrávkách 17. kola může spadnout až na předposlední místo!), a neustále zklamávajícím Melbourne Victory.

Tabulka A-League po 16-17. kole:

1. Central Coast Mariners - 17z., 11-4-2, 27:11...37b. (W-D-W-W-D)
2. Brisbane Roar - 17z., 8-4-5, 33:20...28b. (W-D-D-W-L)
3. Melbourne Heart - 17z., 7-4-6, 26:22...25b. (L-L-D-L-W)
4. Wellington Phoenix - 17z., 7-3-7, 23:20...24b. (W-L-W-L-W)
5. Perth Glory - 17z., 6-4-7, 19:24...22b. (D-W-W-D-D)
6. Sydney - 17z., 5-5-7, 20:26...20b. (D-L-L-L-L)
---
7. Melbourne Victory - 16z., 4-7-5, 20:23...19b. (D-W-L-L-L)
8. Adelaide United - 16z., 4-7-5, 17:26...19b. (D-D-W-W-D)
9. Newcastle Jets - 16z., 5-3-8, 20:28...18b. (D-L-W-D-L)
10. Gold Coast United - 16z., 3-5-8, 18:23...14b. (L-D-L-D-W)

První uvádím počet odehraných zápasů, následuje bilance výhry-remízy-prohry, skóre, body a v závorce je odzadu dopředu chronologicky (poslední písmenko tedy symbolizuje nejstarší zápas) vyjádřena forma daného mužstva (W značí výhru, D remízu a L prohru). Dělítko je tu potom od toho, aby vynikla první šestice jdoucí po skončení základní části do "play-off" a naopak čtveřice, pro kterou bude sezona u předčasného konce.

Průběžně můžete situaci v A-League dál sledovat třeba tady.

O kom se mluví

O malém Kosminově australském zázraku. Nizozemec Rini Coolen padl ještě před Vánoci, 18. prosince, aniž by se předtím jeho jméno na rozdíl od takového Durakoviće nebo Fergusona s možným vyhazovem spojovalo. Fotbalový veterán a nyní expert stanice Fox Ned Zelić nicméně tuhle výměnu stráží pochopil a za překvapení ji nepovažuje: cizinec měl v klubu dlouholetý kontrakt natřískaný penězi, v klubu to prý ani zevnitř nefungovalo, byly mu vyčítány velké a mizerné přestupy, herní projev byl špatný, špatný a ještě jednou špatný. Místo něj se proto na místo činu vrátila osvědčená tvář, jež byla představena zároveň s odchodem Coolena, a to coby takzvaný "caretaker" (dočasný manažer). John Kosmina Adelaide vedl poměrně úspěšně mezi lety 2003 a 2007. Třikrát se s mužstvem umístil na třetí příčce, jednou dosáhl i "Grand Final" (vrcholu nadstavby, kde se hraje o oficiálního mistra). A světe div se, mimořádně to pod ním United klape i dnes, po pěti letech.

Momentálně je Kosminova parta neporažena ve všech pěti utkáních od Australanova nástupu. Ofenzivní talent, který skýtají osoby Caravelly, Vidosiće nebo Djitého, se povedlo konečně ideálně probudit. Kosmina si dokonce citlivě vypomohl i několikerým posazením nedisciplinovaného šikuly Ramsayho. Mužstvu, které pod ním zvládlo remizovat dokonce s hvězdnými soubory Melbourne Victory (zápas s ním se dříve fakticky zasloužil o Kosminovu řízenou rezignaci), Sydney a Brisbane Roar, rodák a odchovanec Adelaide zvládl vtisknout tvář i jakousi bazální sílu. Už se nestává, že by United celý zápas nestíhali a tahali za kratší konec; zkrátka mohou mít být horší stranou, vždy ale dokáží se sokem uhrát vyrovnanou partii.

Kosminův instantní úspěch měl za důsledek ledacos. Umožnil náhle tragickému Newcastlu spadnout až na předposlední příčku; zapříčinil okamžitý nárůst návštěvy z necelých osmi tisíc na bezmála deset; a především rozjel debatu o tom, zda nakonec nebude lepší zaměřit se při hledání vhodných manažerů na ty domácí, odkojené klokaním mlékem. Pod tento kotel ostatně brzy přiložilo i Melbourne Victory, které 7. ledna odvolalo rozeného Jugoslávce Durakoviće a vsadilo nejprve na hráčskou legendu Kevina Muscata (přiléhavě veřejného Kosminova nepřítele číslo jedna), aby záhy představilo pro změnu severoirského "mladíka" Jima Magiltona.

K téhle diskuzi vám přetlumočím jeden konkrétní argument fotbalového komentátora Andrew Howea. Ten vzal do úvahy celokariérní bilance výhra/prohra (počet výher děleno počtem proher - a dostanete např. 1.01, což činí ve výsledku 101 procent) různých "kategorií" manažerů v A-League a srovnával. Vyšlo mu, že domácí manažeři (pro Wellington tedy Novozélanďan Herbert) se do 14. kola souhrnně mohli pochlubit statistkou mluvící o 101.8 procentech (1207 zápasů), zatímco cizinecký import 92.9% (293).

Když pak Howe zašel při definování různých skupin lodivodů ještě dále, vyšel na odiv s o mnoho zajímavějšími údaji. Totiž manažeři příchozí striktně z Britských ostrovů (a takovým je Magilton již 6. v krátké historii A-League) se u protinožců chlubí slabým poměrem vyjádřeným bezmála 84 procenty. O dost výše ční Australané, kteří byli trenérskému řemeslu více či méně učeni za mořem (91.1), slušnou bilanci mají manažeři původem z pevninské Evropy (96.3) a našinci na slovo vzatí potom jasně vévodí s rovnými sto deseti procenty.

Jim Magilton je 52násobným severoirským internacionálem, někdejším hráčem Liverpoolu, Southamptonu a Ipswiche, kde i delší dobu dělal manažera. Všem tedy musí být jasné, do jaké kategorie spadá. A všichni by teď měli zpozornit, zda náhodou nebude podobně (ne)úspěšný jako jeho předchůdci...

Události šestikolky

Dnešní porce zábavy z australského prostředí bude obsáhlejší. Nejdřív si připomeneme vzrušující utkání mezi Wellingtonem a Newcastlem. To vidělo sedm branek, přičemž jedna byla dosažena z přímého kopu, další skrze jesličky golmanovi a jiné pro změnu prostřednictvím geniality Daniela Cortese, trojnásobného asistenta v tomto zápase. Ke zhlédnutí sestřihu jděte sem.

Jako druhou lahůdku předsouvám parádní trefu Dioga Ferreiry, která zkrášlila už tak jasné vedení Melbourne Victory proti Wellingtonu Phoenix. Rodilý Australan s brazilským jménem tehdy krásně zastříhal nohami a z halfvoleje nedal Warnerovi žádnou šanci. Ostatně přesvědčte se sami v čase 0:49:

A nakonec i jeden lahůdkový zákrok jsem si pro vás připravil. Pochází z dílny zdaleka největšího brankářského talenta kontinentu; ten se jmenuje Matt Ryan, je neohroženou jedničkou vedoucího Central Coast Mariners, a takhle se výraznou měrou podepsal pod poslední šťastné vítězství svého týmu (upozorňuji na čas 0:17).

Sydney - speciál

1) Lavičkova třesoucí se ruka
Pochybná rozhodnutí Vítězslava Lavičky, stejně jako nejasné vůdčí schopnosti - to zřejmě Sydney sráží na kolena vůbec největší silou. Vždyť když si vám musí Kisel i do médií na oko stěžovat, že mu post levého záložníka nesvědčí, a vy ho tam stejně tvrdohlavě cpete (a vskutku, na CM byl zkraje sezony prospěšnější i jako výpomoc jedinému čistému štítu McFlynnovi); to snad lze dokonce považovat za vrchol "nerozumění" týmu. Navíc těch nepochopitelností tu je popravdě mnohem více: snad nikdo z expertů zatím nebyl schopen přijít na to, co že má tedy za roli v týmu Antonis či Emerton (o tom ale později); plus Lavička doteď nepoznal skutečně symbiotické složení zadní linie.

Zatímco v úvodu sezony to byla spíše přestárlá řada s 31letým Coynem na pravém beku a pomalou stoperskou dvojicí Bosschaart-Beauchamp (opět jen třicátníci), dnes naopak brání převážně roztržití mladíci na beku (hlavně Jamieson na zápas vyvede aspoň tři mladické kraviny) a stále nesehrané, avšak už aspoň vyváženější středové duo Ryall-Beauchamp. Dále je záhadou, proč se nedala šance náhradnímu brankáři a tak dále a tak dále...o tom koneckonců v jednotlivých bodech níže.

2) Provaz jménem Emerton
Ikonický Brett Emerton mužstvo svazuje, chcete-li rovnou stahuje dolů, hned ve dvou rovinách: jednak je tu faktor jeho samotného nákupu - legenda musí hrát, musí mít co nejvíc prostoru předvést se. A jednak samozřejmě sám Emerton představuje mimořádnou osobnost, kterou je třeba (z)krotit - což Lavička doteď nedokázal. Někdejší stálice Blackburnu začínala na vskutku neupevněné, zcela volné pozici podhrotového hráče. V tu chvíli ji šlo považovat za menší propadák, než jakým se jevil být "kolega" Kewell, to pravé ořechové to ale samozřejmě nebylo. Proto se co nevidět Emerton uklidil na jemu dobře známý post pravého křídelního záložníka...a je to tam paradoxně ještě horší.

Totiž způsob, jakým očividně Emerton k samotnému privilegiu návratu domů jako hrající legenda přistoupil, je nic než zarážející. Místo aby okolí učil zodpovědnému přístupu ke hře a přirozenému dříčství (čímž se ostatně zčásti proslavil), arogantně jej peskuje, sám sotva popoběhne o metr, dokonce i několik simulací už stihl předvést. Jeho proslulé centry pak zpravidla míří do pat soupeřů. Ze všeho nejhorší na tom všem potom je, že tým by se o něj dál nejraději opíral - což zkrátka není možné a ve finále na to dojíždí celý kolektiv.

3) Bleděmodré závislosti
Toto jest naopak bod, kde by se zčásti mělo probírat to čerstvé zboží na Lavičkově ovocném trhu; bohužel zde spíše platí, že všechno dobré je pro něco špatné. Nick Carle prožil vloni útrapnou sezonu v tom pravém slova smyslu: buď marodil, nebo hrál pod psa. Zato letos si vše vynahrazuje, se čtyřmi góly a dvěma asistencemi je vlastně o parník nejproduktivnějším Bluesmanem (ačkoliv znovu tři kola vinou zdravotním problémům vynechal) a jeho statistika hovořící o 22 střelách mířících mezi tři tyče z celkových 27 se taky v Lavičkově souboru docela dobře vyjímá. Problém je, že vedle něj v záloze není nikdo schopen podobného entuziastického útočení, neboť Antonis tu hraje DM, tu CM, tu AM a ničemu se tak nemá šanci věnovat naplno. Carle je bojovník s parádní technikou, zato Emerton je "dinosaurus", Kisel především pracant, McFlynn jenom pracant a dál už tam moc nikoho nemáte. Ačkoliv tedy potenciálně může záloha Sydney působit velmi ofenzivně (a taky se jí do bránění moc nechce, resp. to dohromady neumí), bezzubých výkonů jsme tu již měli mraky. Světe div se, hlavně v období marodění snědého muže s charakteristicky výrazným předkusem...

A Beauchamp. Možná to někomu bude znít jako rouhání nebo prostý nesmysl, že z mančaftu, který se "pyšní" dělenou druhou nejhorší defenzívou v lize a dvěma po sobě jdoucími čtyřgólovými debakly, vyzdvihuji zrovna stopera. Nicméně náhoda to rozhodně není. Beauchamp už tolikrát hasil hrubky svých spoluhráčů, že nebýt jeho, může Sydney s klidem aspirovat na roli toho, kdo bude na konci sezony tabulku kompletně uzavírat. Beauchamp přitom ve svých 30 letech přestupoval ke Sky Blues právě poslední léto po extrémně nevydařené sezoně s Melbourne Heart. Z tragického ročníku se ale ostatně vzpamatovávali i u Opery, tak možná proto si nakonec Beauchamp s tímto klubem tolik sedl. Bohužel jak si sedl s Bosschaartem mimo hřiště, tak si nerozuměli na place a ideálně jej nyní zatím nedoplňuje ani Ryall. Beauchampovy cenné zkušenosti se ale projevují, z čehož nezkušený Ryall může minimálně těžit - když už to tedy nemá být po zbytek sezony pevný a fungující svazek.

4) Reddy pohromou
Jestliže jste viděli video, kolující po youtube a nejen tam, na němž Liam Reddy lapí míč a pak ho pomalu, ale o to ochotněji upustí na kopačky skórujícího soupeře...vězte, že to není žádná výjimka, maximálně ta, jež potvrzuje pravidlo. Pravidlo hovořící o tom, že Sydney letos brankář prakticky nikdy nepodrží, ba naopak mu v žádném případě není cizí nejistý výkop, vypadnutý centr a podobné delikátní záležitosti. Lavička z Reddyho musí zákonitě růst, "bohužel" tento 30letý brankář perfektně zvládl koncovku loňského ročníku, vyšla mu i Asijská liga mistrů, a tak je teď zkrátka nedotknutelný. Záda mu přitom kryje ještě o rok starší naturalizovaný Australan Necevski - možná by tedy nebylo na škodu zkusit se porozhlédnout po mladším a talentovanějším golmanovi, jakým se chlubí třeba Perth nebo vedoucí Central Coast Mariners. Koneckonců v právě probíhající anketě na oficiálních stránkách A-League, která se ptá na nejlepší brankáře u protinožců, dostal Liam Reddy spolu s Glenem Mossem (GCU) nejmenší počet hlasů - pouze tři procenta. Zatímco Matt Ryan z Central Coast Mariners, teprve 19letá vycházející hvězda, suverénně nejvíc - 22 procent.

5) Jako v matrixu
Lavičkův tým už zkoušel praktikovat 4-5-1, 4-4-2, místy to i mohlo vypadat na 3-6-1, 4-3-3 a 3-4-3; je tedy docela s podivem (anebo právě proto není?), že pořád v 90% případů působilo Sydney na okolí neorganizovaným, až chaotickým dojmem. Hlavně systém bránění - pokud se budu hodně snažit, možná i nějaký vyčtete - skřípe jak po týmové, tak individuální stránce. Sky Blues vyznávají čistě zónovou hru, přičemž soupeře de facto nedostupují. Když potom uvážíte, že na hřišti nezřídka tvoří jakési nudle, zástupy (připodobnil bych to k plynoucím, nesmyslným řadám čísel, jaké známe z Matrixu - to je ostatně dokonale pasující metafora; i s tím slovem "nesmysl"), musí vám z toho zákonitě vyjít neřízený chaos, u něhož se potom ani pořádně nedivíte osmi inkasovaným gólům ve dvou po sobě jdoucích zápasech.

6) Já ne, to ty střílej!
Sydney má z první šestky, která jde automaticky do nadstavbové části (chcete-li jakéhosi play-off), druhou nejhorší ofenzívu po statickém, přestárlém a valnou část sezony snad ještě hůře fungujícím Perthu. To by samo o sobě byla mizerná vizitka, a dělá jí ještě horší, že takhle neproduktivní Sky Blues nejsou prvním rokem. Vloni po 30 kolech měli na kontě 35 zářezů, což je zhruba číslo, ke kterému se Sydney s velkou pravděpodobností - v případě pokračování v nastaveném rytmu - dobere znovu. Co je ale nejvíc zarážející - 35krát nakonec první tým po základní části překonal soupeřovy brankáře i v předloňské, první Lavičkově sezoně. Tehdy opět vlastnilo Sydney druhý nejimpotentnější útok top6. To už asi těžko bude náhoda. A kromě toho, že to bude v Lavičkově stěží fungujícím systému, nejasném uspořádání ofenzívy a podobných aspektech, jež jsem už jmenoval, přičetl bych tuto neschopnost i absenci gólového útočníka.

Vždyť Mark Bridge, na něhož se chce Lavička především spoléhat, za tuto a loňskou sezonu dohromady nasázel ubohé tři branky; přitom nastoupil k 28 střetnutím (k 25 od začátku)! Pomiňme tedy jeho skvělou černou práci, na jejímž základě vystavěl svých šest loňských asistencí a několik ustátých osobních soubojů, a zkrátka zkonstatujme, že takový forvard mužstvo střelecky nepotáhne. Potom: kdo tedy? Brazilec Cazarine, jenž dvě utkání odehraje pod psa a třetí teprve možná solidně? Jednoduše nekvalitní Makela? Junior Petratos? Správnou odpovědí asi bude Carle; kromě toho si ještě víc šancí patrně zaslouží Cazarine - to by ale vskutku měl jít do sebe a krom slušného střeleckého výkazu (letos 9/4) pro změnu přispívat také prací pro tým.

7) Kdo si nevěří, bydlí v Sydney
Tohle je spíše důsledek než příčina, přesto nemohu nezmínit. Šlo to odečíst třeba jenom z utkání s Wellingtonem, ale i nyní z toho s Perthem: Sky Blues těžko vykazují dávky sebevědomí. Nick Carle, ten má všechno, Antonis většinu potřebného...ale od zbytku se na hřišti něčeho troufalého vskutku nedočkáte. Potom dokonce dochází k tomu, že ani papírově neskutečně silný střed není schopen v tomto strategickém poli získat nad soupeřem převahu a diktovat mu tempo hry. Sydney zkrátka často raději nechává protivníka hrát svou hru a sama jako by přicmrndávala tím, co se zrovna narodí a na co zrovna má. Mizerný přístup - který poslední dobou dávám i tak trochu za vinu manažerovi Lavičkovi, jenž raději třikrát přizná svou odpovědnost za neúspěchy, než aby jednou řádně zkritizoval hráčský ansámbl, nyní působící poněkud nepatřičně nedotknutelně. To po něm tedy nemůžeme chtít v rozhovorech, mělo by to ale být vidět alespoň na tom hřišti. A to také není.

Střípky

- Fanoušci amerických sportů to už znají moc dobře. Ve Fox Sports se vyžívají v motivačních řečech trenérů, v mapování nálad v kabině před i během duelu; takových privilegií si užijí pravidelní diváci MLB i NHL do sytosti. Už se ale příliš neví, že výsostní právo na vysílání A-League má ten samý kanál a samozřejmě ani Australané či jiní nadšenci nejsou nikterak ochuzeni. Troufám si říct, že coby extra přídavek jim je servírováno ono vysílání pozápasových či přestávkových rozhovorů do éteru i přímo na stadion. To snad nikde jinde ve fotbalovém světě nezažijete. Stejně jako vychytávku, kterou Fox připravil akorát v minulém, 15. kole. Miron Bleiberg, manažer posledního Gold Coast United a naturalizovaný Izraelec, tehdy dostal za ucho mikrofonek a přímo během zápasového dění čas od času pro televizní diváky okomentoval, jak vnímá průběh utkání, co se právě chystá udělat střídání, co pozmění v taktických plánech.

Něco takového lze za fotbalovou premiéru považovat zcela bezpečně, jak uvedl sám šéf A-League Lyall Gorman. Pod jeho palcem se také nedávno zavedly stejné ukázky pro diváky na stadionu jako pro ty televizní - tedy žádná cenzura kontroverzních verdiktů, jakou známe třeba z hokejového prostředí. Další žhavou novinkou by se údajně brzy mohly stát i "veřejné" mikrofony pro rozhodčí, kteří zatím tímto prostřednictvím komunikují jen mezi sebou. Něco takového se již v Austrálii testovalo, FIFA to ovšem prozatím zakazuje.

- Mohutný skandál nedávno otřásl prostředím australského fotbalu. Že Jason Čulina stále hraje fotbal, jen se už téměř rok léčí z komplikovaného zranění kolene, o tom už se skoro ani nevědělo. Určitě jsem nebyl sám, kdo 31letou australskou legendu víceméně odepsal. Na sklonku kalendářního roku se však jméno 58násobného reprezentanta zase ocitlo v kurzu. Vyšlo totiž najevo, že když ho v únoru 2011 podepsal otec Branko pro svůj Newcastle jako svého hráče "na výjimku" (z platového stropu), nestalo se tak zároveň s pojistkou - z prohlášení FFA přitom jde o nutnou podmínku pro přestup. Jets tedy koupili zraněnou hvězdu (na Asijském poháru si právě poranil koleno), a tím, že si ji nepojistili, přišli reálně o finančně kryté dva roky svého lazara - což pojistka pro hráče A-League slibuje. Newcastle pochopitelně nebyl schopen pojistku vysmlouvat právě proto, že Čulinu bral pod svá křídla už jako maroda - tehdy nejspíš ještě netušil, že v říjnu fotbalista podstoupí další operaci a jeho návrat se znovu odloží.

Odpovědnost za tohle pochybení měla původně převzít Australská fotbalová federace (FFA), neboť nedošlo k vymožení její smlouvy, čili by dle hráčské asociace měla pykat zrovna ona. Dokonce prý FFA hrozilo vzniknutí závazku ve výši 1,7 milionu dolarů, plus navíc nezanedbatelné poplatky soudu. Z posledních zpráv ovšem lze vyčíst, že z tohoto souboje vyšla vítězně právě fotbalová federace: k takzvanému "marquee playerovi" se totiž má vztahovat zvláštní dodatek, že pojistka je věcí čistě klubovou a FFA s tím nemá co dočinění. Tím pádem si za všechno může sám Newcastle; a nejspíš bude dál celou záležitost řešit už jen s Gold Coast United, tedy bývalým Čulinovým zaměstnavatelem, který údajně ještě chvíli po přestupu k Jets hradil hráčovu výplatu.

- Akorát s novým kalendářním rokem to přišlo. Kulatá číslice 2010 přinesla třem čtvrtinám státu Queensland nálepku "katastrofická zóna", zatímco miliony nemovitostí, aut či kusů nábytku skrze velkou vodu takříkajíc odnesla. Nejen pro obyvatele Queenslandu, ale i pro celý světadíl šlo o jednu z nejničivějších přírodních katastrof v dějinách; a vynechán z jejích následků nebyl ani ikonický stánek Brisbane Roar. Suncorp Stadium byl zaplaven až po páté patro, takže obě šatny, místnost pro tiskové konference i hlasatelské buňky se pod hladinu schovaly zcela.

Roarcelona, která teprve začínala psát novou kapitolu dějin (úžasnou 36zápasovou šňůru bez porážky), se tehdy musela přestěhovat jenom na dva domácí zápasy. Azyl jí poskytla aréna sloužící primárně Gold Coast United. Dodnes je na jedné z tyček na Suncorp Stadium vyznačena míra, kam až se velká voda došplhala. Právě i "statečnost" jednoho z nejvýznamnějších australských stánků byla poctěna 14. ledna chvilkovým aplausem těsně před výkopem utkání se Sydney. Snad aby Evropan lépe pochopil, jak silný je queenslandský duch, předvedlo potom Brisbane onen neuvěřitelný obrat, na který se bude ještě dlouho vzpomínat nejen v postižené oblasti. Jeho přesný průběh si můžete připomenout zde.

- Na závěr ještě krátká informace o jednom poměrně důležitém přestupu, který se udál v rámci A-League. Do Newcastlu se z Adelaide stěhuje nevytížená klubová dvojka jménem Mark Brighitti. To je vůbec zajímavá postava. V týmu United odchytal zatím jen sedm utkání, přesto byl do loňského roku zcela neohroženou jedničkou australské "20" a má za sebou i jeden kvalifikační duel na Olympijské hry s výběrem do 23 let. U Jets se přitom nestane ničím jiným než jen náhradním brankářem - krýt bude záda odchovanci Benovi Kennedymu, jenž zároveň s Brighittiho podepsání prodloužil smlouvu. 21letému golmanovi se tedy raději uklidí z cesty současná dvojka Matthew Nash; nepříliš zkušený třicátník v klubu skončí po letním vypršení kontraktu.