Barák se vyjádřil o reprezentaci: Konec jsem v hlavě neměl. Řekl, co řešil se Šilhavým

Antonín Barák (28) po měsících mlčení promluvil o svému vyřazení z fotbalové reprezentace. Ofenzivní záložník italské Fiorentiny se vyjádřil ke svému zdravotnímu stavu, vztahu s Tomášem Součkem či Vladimírem Coufalem a také o sporu s trenérem Jaroslavem Šilhavým (62). Potvrdil také, že v reprezentaci končit nehodlá. "Nikdy jsem to v hlavě neměl. Nevzdávám se, mám svoje cíle, jasně vím, kam mířím. Z tohohle hlediska pro mě nepřipadalo v úvahu se vzdát a skončit," prohlásil na tiskové konferenci.

"Měl jsem oboustranný zápal plic. Můj stav se zhoršil tak, že jsem by hospitalizován. V nemocnici jsem strávil týden, další týden na dovolené v Turecku. Dostalo se to až do té fáze, že se mi udělal výpotek na perikardu, naštěstí se to nedostalo na srdce. Po několika vyšetřeních v Římě jsem se mohl stoprocentně vrátit, od poloviny září po reprezentační pauze jsem stabilně v nominacích na zápas a přidávám minutáž. Proto jsem se k tomu tehdy nevyjadřoval. Řešil jsem jen svůj návrat na trávník."

"V médiích proběhly určité myšlenky, že nechci reprezentovat. Chtěl bych jen říct, že jsem nikdy neodmítl reprezentační pozvánku, od juniorských reprezentací doteď, pod žádným trenérem. Když to šlo, vždycky jsem chtěl reprezentovat."

"Před finále s West Hamem se mluvilo o tom, že mám s Vláďou Coufalem a Tomášem Součkem problém. Osobně můžu za sebe říct, že s nikým žádný problém nemám, fyzický ani verbální. Dokonce mohu říct, že mám se všemi členy kádru nadstandardní vztahy."

"Nevyjadřoval jsem se k tomu, protože jsem nechtěl vytvářet tlak na tým nějakou kauzou. Teď už jsem cítil, že musím vystoupit. Před říjnovým srazem pan Šilhavý přes média uvedl, že teď je řada na mě a já bych se měl jemu ozvat a udělat krok, abych situaci řešil."

"Já jsem ten krok udělal, druhý den jsem panu Šilhavému volal, u toho telefonátu byl přítomen i manažer týmu Tomáš Pešír. Volali jsme si 20 minut, třikrát po sobě jsem se zeptal, jaká interní pravidla jsem porušil, a nebylo mi to nijak řečeno. Jen mi řekl, že už mi bylo vše řečeno na předchozích srazech. Pár pohovorů jsme spolu vedli, ale nebyl jsem si vědom porušení pravidel. Vždycky jsem se choval jako profesionál."

"Jediný moment, na který mi můžou něco říct, bylo, když mi oznámili, že s Polskem nebudu hrát, a já to emočně neustál, protože jsem se cítil ve formě. Zažili jsme to s pár hráči i teď ve Fiorentině. Nejde o to, že jde hráč proti realizačnímu týmu, ale že mu na tom záleží a chce hrát. Pan manažer Pešír mi řekl, že jsem vypadal, že si o nich myslím, že jsou úplní debilové. Já mu řekl, že mají založené moje veřejné výstupy na domněnkách. Telefonát vyústil v to, že mi pan Šilhavý řekl, že je rád, že jsem se ozval, a ukončili jsme telefonát."

"Myslel jsem, že tím jsme to ukončili. V telefonu jsem řekl, že jsem rád, ať jakoukoli komunikaci řešíme jako chlapi, ne přes média. Když spolu nebudeme komunikovat, tak si to řekneme. Dál jsem se k tomu nevyjadřoval."

"Čekal jsem na listopadovou nominaci. Nebyl jsem v ní, nemám s tím žádný problém, ale opět se ke mně dostaly zprávy z tiskové konference. Na otázku směrem ke mně pan Šilhavý řekl, že se situace nijak neposunula. V tu chvíli jsem dostal impuls k tomu, že se musím vyjádřit. Čekal jsem, že to odůvodní, že nemám minutáž, výkonnost, nebo že na můj post má lepší hráče. S tím jsem v pohodě. Ale tohle už na mě bylo trochu moc. Byl bych hrozně rád, aby tenhle výstup uzavřel ten kruh, ve kterém se delší dobu plácáme. Kvůli fanouškům, kterým záleží na českém fotbale a třeba podporují i mě jako hráče a člověka. Chci, aby to dnešním dnem celé skončilo a v médiích se neřešilo, že Tonda Barák je rebel. Osobně vám říkám, že Tonda Barák je v pohodě, nic si nebere osobně, má čistý stůl a má chuť reprezentovat."

"O žádné schůzce, o které mluvil pan Fousek, nevím, možná to měli v plánu, ale nikdo mě nekontaktoval. Sám nevím, co by bylo správné řešení. Bavil jsem se o tom s lidmi, kteří mi dokázali v těžkých situacích poradit. Nevím, jestli mám volat, abych byl nominován do reprezentace. Čekal jsem, že pokud budu v užším výběru, budu kontaktován. Nebyl jsem, nejsem v nominaci, to respektuju, ale čekal jsem jiné vyjádření. Teď proběhnou listopadové zápasy, pak je další sraz až v březnu, tak je dost času to vyřešit. Měla by proběhnout komunikace z jejich strany, pokud se se mnou počítá a budu hodnocen na základě svých výkonů."

"Taťka patří do okruhu lidí, se kterými věci řeším. Bavil jsem se o tom s manželkou, agentem i některými reprezentačními kolegy. Táta je z toho špatný, mrzí ho to, protože pro každého otce je krásné vidět syna reprezentovat. Pro mě bylo nejtěžší vidět tyhle lidi, jak to prožívají."

"Určitě jsem podporu cítil od hodně kluků, z lidské stránky, protože mě znají, i z fotbalové. Potěšilo mě vyjádření Páti Schicka, aby tohle všechno skončilo a vyřešilo se to. S hodně klukama jsem v komunikaci, zatím se mi naštěstí nestalo, že by mě někdo zavrhnul. Ale určitě tím nechci stavět tým proti trenérovi, to bych nerad dopustil před hrozně důležitým srazem."

"Nejsem si vědom, že by mezi námi proběhl nějaký konflikt. Jestli on něco cítí, to se musíte zeptat jeho. Po určitých zkušenostech z klubového fotbalu z Česka už si určité věci neberu osobně."

"Nikdy jsem to v hlavě neměl. Nevzdávám se, mám svoje cíle, jasně vím, kam mířím. Z tohohle hlediska pro mě nepřipadalo v úvahu se vzdát a skončit. Spousta fanoušků mě podpořilo, i díky nim si nedokážu představit, že bych nároďák nechal ve štychu."

"Nechci to vnímat tak, že se pro mě otevřou dveře, jen pokud přijde nový trenér. Na nároďák jsem jezdil jen kvůli reprezentaci, kdo to trénuje pro mě nehraje žádnou roli. S panem Šilhavým už asi nikdy nebudeme kamarádi, že bychom si šli někdy sednout a popovídat, ale takhle to vůbec nevnímám. Podle mých zkušeností ze zahraniční si myslím, že není důležité, aby trenér a hráč měli nějaký nadstandardní lidský vztah. Jde o tu profesionální složku. Prostě hrajete za ten dres, chcete vyhrát pro nároďák. Situaci ale samozřejmě budu sledovat, jsem fanoušek reprezentace a pořád se i beru za jejího člena."

"Byli jsme tři hráči, kteří rozhodnutí realizačního týmu směrem k Polsku nevzali. V Moldavsku jsme pak všichni měli pohovor, kde mi bylo obeznámeno, že se mnou chtějí mluvit, že se jim nelíbilo moje chování. Že tam jsou mladí kluci, co tam jsou poprvé, jako Martin Vitík, a z mojí strany není dobré tam dělat ksichty. Ale bylo mi řečeno, že z těch tří jsem se vlastně zachoval nejlépe. Maximálně jsem řekl, že jsem naštvaný, to jsem přiznal, ale další vyjádření jsem k tomu neměl. S odstupem času jsem chápal a v říjnovém telefonátu jsem se za chování omluvil, cítím, že jsem se přes to mohl přenést a zachovat se lépe. Beru to jako zkušenost, která mě něco naučila a může posunout dál."

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.