Bournemouth předvedl nevídaný comeback. Komu se v Premier League povedlo podobné?

Neokoukaný nováček z Lutonu letos nabízí jednu atraktivní podívanou za druhou, jeho zápas na půdě Bournemouthu však byl na očích diváků z jiného důvodu. Šlo totiž o opakování prosincového utkání, ve kterém zkolaboval Tom Lockyer. Ten před utkáním spolu s fanoušky poděkoval zdravotníkům, s děním na hřišti však byl spokojen jen do půle - v té druhé totiž Hatters ztratili třígólový náskok a prohráli 4:3.

Po porážce s Arsenalem a remíze v Newcastlu šlo již o třetí sedmigólovou přestřelku nováčka v této sezoně, celkově v jeho zápasech padlo už 100 gólů. Duel na Vitality Stadium se však vedle vzpomínek fanoušků zapsal i do historie Premier League. Teprve pošesté v její historii si totiž jakýkoliv tým zajistil body čtyřmi po sobě jdoucími zásahy.

Kdy se tak stalo v minulosti?

Poprvé se podobný počin povedl v listopadu 1997 Leedsu. Do domácího utkání vstupoval z pozice jen těsně za soupeřem z Derby. Ten po dvou gólech Deana Sturridge a proměněné penaltě ze 33. minuty jasně mířil za dalšími body, jenže jako by se nechal pohodlným vedení ukolébat.

Ještě před poločasem vlil domácím hráčům i příznivcům krev do žil brankami tehdy nejlepší střelec týmu Rod Wallace spolu s klubovou a australskou legendou Harrym Kewellem. Po přestávce se dlouho nic nedělo, nicméně dvě trefy v závěru nasměrovaly Whites za vítězstvím. To se v konečném součtu ukázalo jako velmi cenné, neboť je z páté pozice dělily od devátého Derby čtyři body vydřené právě tímto heroickým obratem.

Ve své předposlední sezoně mezi anglickou elitou si již zaniklý Wimbledon FC výrazně napomohl k záchraně v samém úvodu soutěže, díky čemuž se ještě po polovině ročníku držel na osmém místě. Svůj podíl na tom měla i nelehká výhra v Upton Parku ze čtvrtého kola.

Dvougólový Ian Wright tehdy rychle pomohl ke tříbrankovému náskoku West Hamu. Bleskové snížení hostí nijak s Hammers nezatřáslo a dlouhou dobu kontrolovali vývoj. Zpozorněli až po více než hodině hry, kdy střelec prvního gólu Marcus Gayle asistoval na další. Svou produktivitu pak ještě zlepšil v 77. minutě druhým zásahem, obrat vzápětí hlavou dokonal Efan Ekoku.

Na jaře 2001 završili Fergusonovi Rudí ďáblové ligový hattrick, namísto rázného vykročení za další obhajobou však úvod nové sezony přinesl řadu klopýtnutí. K jednomu takovému se přitom schylovalo i na White Hart Lane. Rovněž trápící se Tottenham totiž vytáhl skvostnou první půli a do šaten odcházel za tříbrankového vedení.

Asi nikdo si na někdejším stánku Spurs nepřipouštěl cokoliv jiného než zisk kýžených tří bodů proti favoritovi. Jenže ten řekl rezolutní ne. Bleskově vlil týmu krev do žil Andy Cole, po čtvrthodině se hlavou prosadil Laurent Blanc. Stejnou částí těla srovnal Ruud van Nistelrooy, na něhož velmi rychle navázal Juan Sebastián Verón. Pokud byste rádi viděli ještě nějaké hvězdné jméno, pak vězte, že pětigólový comeback v závěru dokonal David Beckham.

Stejně jako předcházející zápas tohoto výčtu, i dvacet sezon starý střet nováčků na Molineux přineslo dvě naprosto odlišné půle. Ta úvodní přinesla řádění hostujícího Lese Ferdinanda, jehož dva rychlé zásahy spolu s pozdější trefou Riccarda Scinmecy stavěly do té doby nepříliš úspěšný tým do slibné pozice.

Avšak Vlci, kteří rovněž neprožívali ideální start do ročníku, nic nezabalili. Už v době, kdy na ukazateli běžela 70. minuta, svítilo spolu s ní nerozhodné skóre, na kterém se podílel další dvougólový střelec Colin Cameron. Obrovský jásot ve Wolverhamptonu poté spustil uklizením přízemního centru mezi tři tyče Henri Camara.

V konečném účtování sezony ani jeden z týmů nemohl přikládat tomuto atraktivnímu utkání velkou váhu. Oba totiž zakončily ročník poměrně jasně na sestupových příčkách a putovaly zpět do nemilosrdných vod tuhých bojů o nejvyšší soutěž.

Zápas, který se v tomto seznamu i kronikách Premier League vymyká. Jde totiž o dosud jediný případ, kdy mužstvo prohrávalo čtyřgólovým rozdílem, a přesto odcházelo ze zápasu s body. Arsenal jel ze druhé příčky v tabulce do St. James‘ Parku jako favorit, což také od začátku potvrzoval. Theo Walcott, Johan Djourou a Robin van Persie gólově zařídili domácím hororovou úvodní desetiminutovku, na níž nizozemský střelec ještě během první půle navázal.

Druhá půle se nesla v poklidném tempu až do 68. minuty, kdy sudí po Koscielného faulu ukázal na značku pokutového kopu. Nadcházející dvacetiminutovku se asi každý příznivec Arsenalu snaží vytěsnit z paměti. Joey Barton proměnil penaltu a pak ještě jednu, mezitím se prosadil i Leon Best a v závěru nezapomenutelným dalekonosným volejem napsal dějiny zesnulý Cheick Tioté.

Nejčerstvější přírůstek se udál tak trochu ve stínu penaltových obratů Arsenalu a Atlética Madrid v Lize mistrů. Bournemouth byl v minulé sezoně blízko tomu, aby se v nelichotivém duchu uvedl v roli poraženého týmu - vždyť přes dvougólové vedení odcházel poražen z duelů s Tottenhamem i Arsenalem.

Avšak středeční večer na Vitality Stadium pro něj byl podstatně příjemnější, byť to tak zprvu nevypadalo. Tahiti Chong, Chiedozie Ogbene i Ross Barkley, ti všichni gólově podtrhli povedenou první půli hostí z Lutonu. Po návratu ze šaten však nastoupily zcela jiné Třešně. Dominik Solanke hodil rukavici svým spoluhráčům, tu během čtrnácti minut zvedli Ilja Zabarnyj a Antoine Semenyo. Ghanský útočník v závěru rozšířil svou gólovou sbírku v této sezoně na sedm a vystřelil tak Cherries tři body.

Díky nim zvýšil výběr Andoniho Iraoly náskok na sestupovou osmnáctou příčku, aktuálně okupovanou právě Lutonem, na čtrnáct bodů a udělal asi definitivní krok k záchraně.