Brasil 2014 - Sao Paulo

Česky je to Svatý Pavel, samozřejmě, že takto ho nikdo nezná. Ale zcela jistě všichni ví, že je to druhá metropole z celé Ameriky, co se množství obyvatel týče. Poslední sčítání se uskutečnilo v roce 2010 a výsledek mluví za vše: 20 893 053 lidí! Samotné město má o 9 milionů méně, ale těžko zjistíte, kde končí městská část a kde začíná ta přilehlá...

Historie

Brazílie a Sao Paulo jedno jsou, tedy minimálně co se historických údajů týče. Evropané připluli začátkem století, toho šestnáctého, život v místě, kde dnes stojí Sao Paulo, začal o nějakých 54 let později.

První byli jezuité. Psal rok 1554, přesně 25. leden, kdy postavili školu na místě mezi řekami Anhangabaú a Tamanduateí. Hlavním vyučovacím předmětem byla katecheze, což je logické, z indiánů chtěli udělat katolíky. A věřte tomu nebo ne, budova se zachovala do dnešních dnů.

Sao Paulo po staletí doslova přežívalo na pokraji chudoby. Jednalo se o nejchudší kolonii a jedinou trochu slušnou obživu přinášel lov. Ale ne na jeleny, divoká prasata, o mamutech ani nemluvě. Lovci naháněli rebelující indiány a dělali z nich otroky, hledali zlato a diamanty. A když v oblasti Minas Gerais byla odkryta velká naleziště zlata, Sao Paulo konečně získalo statut města. Psal se rok 1711 a rozvoj trval až do konce století. Když to zlato zlaté zmizelo, objevilo se zlato bílé - cukr. Třtina se pěstovala po celé provincii, svážela do města, tam se zpracovala a přepravovala do přístavu.

V roce 1828 přišlo další "zlato", tentokráte jménem vzdělání. Byla otevřena Právnická fakulta a město se plnilo studenty a profesory. Ruku v ruce s rozvojem univerzitním se na trhu objevila káva, s ní pak silná evropská migrace, zejména z Itálie. První pražírny, sklady, průmysl.

Císařské období ze začátku nijak výrazně nezměnilo provinční, vesnický, ráz města. Ale i tak se zde občas děly věci! Princ Petr I. Brazilský zde vyhlásil samostatnost, nezávislost, Brazílie. A také zde žila nejznámější milenka císaře, Markýza de Santos.

Kafíčko chutnalo, chytří podnikatelé se toho chytli, export dosahuje maxima, politika má nové tváře, kávové magnáty. V polovině 19. století končí stavba železnice, spojení s přístavem Santos pomáhá rozvoji, loučí se císařské období, začíná další. Republika Velha. Mluví se o politice "café com leite" - "káva s mlékem". Jak si to vysvětlit, přeložit? Černá káva s bílým mlékem, osvobození otroci z Afriky plus původní obyvatelé plus evropští kolonizátoři... Společně dosáhnou úspěchu, rozvoje, směs barev je jako káva s mlékem.

Postavena je další železniční stanice, Estacao da Luz, ta stále stojí na původním místě, finanční centrum se odděluje od toho historického a stěhuje se západním směrem. Z Údolí Anhangabaú se stává jedna velká zahrada, na druhé straně řeky roste Centro Novo. Joao Teodoro a Antonio Prado, starostové města, dokáží téměř nemožné: staré město zbourají a nové postaví.

Sao Paulo 20. století je moderní metropolí, z průmyslové se stala obchodní, aktivní ekonomický rozvoj, technologie, služby...

Turistika

Známe několik skupin, co se turistiky týče. Slunce a pláž, hory, architektura, pro děti, sportovní, dobrodružství, příroda, kultura, město, venkov, výletní lodě, tematické parky, svatební cesty, ... a obchodní jednání a konference.

Právě tento druh turistiky je dominantní v Sao Paulo. Největší hotelové řetězce, velké konferenční sály, 120 ze 160 veletrhů a jiných EXPO, pořádaných v Brazíli, mají svůj každoroční sraz v tomto městě. Téměř čtyři miliardy dolarů ročně "protečou" pokladnami díky těm všem hotelům, cestovním kancelářím, leteckým společnostem, atd. Sao Paulo je na prvním místě v Latinské Americe a na dvanáctém na světě v počtu pořádání mezinárodních akcí. Pro zajímavost, na místech před Sao Paulo se nacházejí Vídeň, Paříž, Barcelona, Singapur, Berlín, Budapešť, Amsterdam, Stockholm, Soul, Lisabon a Kodaň.

Ale také kultura a zábava lákají zahraniční a domácí návštěvníky. Každé dva roky se pořádá Festival umění, Sao Paulo Fashion Week, Autosalon, závody F1, Mezinárodní silvestrovský běh na 15 km. A co napsat o největším pochodu homosexuálů, lesbiček a dalších lidiček "sexu trochu odlišného"? Více než 3 milióny, opravdu TŘI milióny, se ho účastní každým rokem. Desítky výstav, koncertů, show, atd...

Ve městě je 280 kinosálů, 120 divadel, 71 muzeí, 39 kulturních center. Od luxusních až po ty lidové. A tak jako známe v Evropě kuchařské speciality francouzské, italské, dokonce i české, v Sao Paulu mají své "kuchyně". Je jich celkem 50, skoro jako členů UEFA.


Další a další zajímavosti

Domy vyšší než 35 metrů mají, podle našich měřítek, 12 a více pater. V Sao Paulu jich stojí 5 667! Třetí místo na světě, těsně za Hong Kongem (7 651) a New Yorkem (5 765).

Které mrakodrapy jsou nejznámější? Italia, s vynikající italskou restaurací a panoramatickým výhledem na město, to vše ve výšce 168 metrů. Altino Arantes, z roku 1947, výška 161 metrů, 37 podlaží, architektura podle Empire State Building, s vlajkou státu Sao Paulo na stožáru umístěném na nejvyšším místě budovy. Obrem mezi obry je Mirante do Vale, konstrukce z roku 1960, 172 metrů a 51 podlaží, nemá ovšem nejlepší výhledy, protože stojí v údolí Anhangabaú.

Ta honba za dotknutím se oblak začala v roce 1920. První stála budova Sampaio Moreira, považována za "dědečka" mrakodrapů ve městě. Následoval slavný Martinelli, symbol luxusu Belle Epoque Pulistana. Dům pro apartmány ve tvaru mořské vlny, Copan, architekta Oscara Niemeyera, je největším toho druhu v celé Latinské Americe. Shoping Cidade Jardim měří 168 metrů, v prvních patrech jsou obchody, následuje několik věží, v kterých se nacházejí byty a kanceláře. Máte zájem koupit jeden apartmán? Připravte si minimálně milion dolarů, jinak máte smůlu!

V roce 1998 byla navržena stavba Maharish Sao Paulo Tower, 510 metrů a 108 pater, bydlení pro 50 tisíc lidí, ale páni radní žádost o povolení smetli ze stolu.

A poslední zajímavost: Pizza se jí po celém světě. Ale myslím si, že ani v Itálii ji nevyrobí tolik jako v Sao Paulu. Téměř jeden milion pizz denně končí v nenasytných žaludcích místních a přibyvších!

Příroda, klima, prostě životní prostředí

Okolo 90 parků, prakticky 17% rozlohy města, bojuje o přežití v této betonové džungli. Hustota zalidnění je Sao Pulo 7 383 na km². Pro srovnání, Praha je na tom o trochu lépe, 2 601 na km².

Park Ibirapuera, zelené plíce Sao Paula, má rozlohu dva kilometry čtvereční a patří k největším městským parkům na světě. V něm tři vzájemně propojená jezera, ty mají velikost 23 fotbalových hřišť. Dále je to Estadual da Cantareira, jeden z největších městských lesů na světě, dá se v něm provozovat ekologická turistika. Estadual do Jaraguá je součástí Cinturão verde de São Paulo "zeleného pásu" okolo města, nachází se v něm nejvyšší hora města, Pico do Jaraguá, vysoká 1135 m.

Průměrná výška nad mořem je 860 metrů, klima je subtropické, teploty se pohybují v průměru lehce pod dvacítkou. Nejtepleji je v únoru, za kamny je nejlépe v červenci. Extrémní horko a zima? Jednou bylo v září 37,4 a v srpnu -2,2. Ano, to znaménko tam má své místo. Dva pod nulou! Za rok naprší 1460 mm, nejvíce v únoru, nejméně v září. A jak bude, nebo jak by mělo být v době konání MS 2014? Ve dne 22 stupňů, v noci o deset méně. Jo, abych nezapomněl: 25. června 1918 tady sněžilo!


Sport je fotbal

Corinthians, Palmeiras, Sao Paulo FC. Říkají jim Železná trojice. První z nich spatřil světlo světa Corinthians, v roce 1910, díky skupině dělníků ze čtvrti Bom Retiro. Překlad fonetický je Dobrý ústup, ale v tomto případě se jedná o odchod do důchodu. Palmeiras existují od roku 1914 a to díky svému rivalovi. Corinthians. Dva kohouti na jednom smetišti nikdy nesekají dobrotu, a právě to se stalo ve vedení tohoto klubu. Jedna část členů se prostě zvedla, odešla a založila konkurenční klub. A rivalita je doslova "bratrovražedná". Sao Paulo FC byl založen v roce 1935 jako pokračovatel zanikajícího Club Paulistano.

Stadionů je zde několik. Největší, Morumbi, patří SPFC a jeho kapacita byla i 120 tisíc míst, dnes už "jen" 71 200. Corinthians byli doma na Parque Sao Jorge, malém stadiónu, který dnes slouží pro trénink a zápasy nižších kategorií. Druhým domovem byl stadión Paceambu, jeden čas až pro 70 tisíc diváků, hostil několik zápasů MS v roce 1950. Ani tam už ale Corinthians nejsou, ve čtvrti Itaquera jim stojí nová aréna, připravena na zápasy MS 2014. Pozadu nezůstávají ani Palmeiras, majitelé nové arény Palestra Italia.

A slavní a nejslavnější, kteří oblékali dresy těchto velikánů brazilského fotbalu?

Sao Paulo FC: Artur Friedenreich - dal 1 329 gólů za 26 let své fotbalové kariéry. Leonidas da Silva, známý jako "Černý diamant" - v letech 1942 až 1951 vsítil 140 branek ve 211 zápasech. V dresu národního týmu je jeho bilance 25 - 25. Co zápas to gól. Přidejme Carlose Bauera, kapitána Brazílie a nesmíme zapomenout na slavné období, léta devadesátá, spojená se jmény trenéra Tele Santana a hráče Raí. Mistrem státu se stal SPFC 22x, mistrem Brazílie 6x, má ve vitríně tři poháry za první místo v Poháru osvoboditelů, dva Interkontinentální poháry, v roce 2005 vyhráli fotbalisté SPFC mistrovství světa klubů...

Corinthians: kdo si ještě dnes pamatuje na legendární čtveřici, která dovedla tento klub k titulu v roce 1950? Zde jsou jejich jména: Baltazar, Carbone, Luisinho a Cláudio Cristovam da Pinho. Další finále přišlo až v roce 1974, ale ani mistři světa Rivellino, Ado a Zé María nedokázali zdvihnout pohár nad své hlavy. Hráli zde takové veličiny fotbalu jako Socrates, Casagrande, Zeron, Neto, Marcelinho, Ronaldo, Roberto Carlos, Carlos Tévez. Trofejí také požehnaně - 27 titulů pro mistra státu, 5x mistr celé Brazílie, 3x vítěz Poháru, jednou Copa Libertadores a dvakrát, naposledy v roce 2012, mistrovství světa klubů.

Palmeiras: Djalma Santos, Chinesinho, Julinho, díky nim přišel, po devíti letech beznaděje, titul v roce 1960. Odešel José Altafini, přišel Ademir da Guia, syn slavného Domingose. Jeden triumf v roce 1963 a pět dalších v letech 1967 až 1973. To je slušná bilance. Ademir se stal hráčem s nejvíce úspěchy v tomto klubu. Za 16 let 11 titulů. Kdo mu k tomu nejvíce pomáhal? Brankáří Valdir a Leao, obránce Luis Pereira, středopolaři Dudu a Leivinha, útočník César Maluco. A jelikož tento článek je především o městech a jejich historii a přítomnosti, již jen v krátkosti další jména: Roberto Carlos, César Sampaio, Mazinho, Zinho, Edilson, Evair, Edmundo, Rivaldo, Marcos, Alex. A mezi slavné zcela jistě patří dva trenéři: Vanderlei Luxemburgo a Luiz Felipe Scolari. A výčet trofejí? Mistr státu 22x, mistr Brazílie 8x, Pohár Brazílie 2x, Copa Libertadores 1x.


Stadion

Jak se píše výše, Corinthians byli jediní, kteří neměli odpovídající stadion. A je to právě tento klub, který má nejvíce příznivců. Ve čtvrti Itaquera žije víc než 4 miliony osob, většinou bez odpovídajícího vzdělání, nezaměstnaných, s nízkým příjmem na osobu. Po dobu výstavby jich našlo práci okolo šesti tisíc.

Na tribunách bude fandit 61 606 příznivců fotbalu. Kapacita je sice pouze pro 48 tisíc, ale v době konání MS 2014 se instalují provizorní "schody" pro další tisíce fanoušků. Poněkud zvláštní, že?

Celá jedna stěna stadionu je tvořena obrovskou obrazovkou o rozměrech 170 x 20 metrů. Pro srovnání, dosud největší obrazovka na sportovním stadiónu, NRG Stadium v Houstonu, hraje se na něm americký fotbal, má plochu ani ne poloviční (84 x 16 metrů). Jiná známá velká obrazovka je také v Texasu, konkrétně v Dallasu, na Cowboys Stadium. Ta má 55 x 22 metrů a taky bývala největší. Ještě jedno srovnání, v Dallasu mají rozlišení 1 pixel na 20 milimetrů, v Areně Corinthians se jeden pixel vejde do šesti milimetrů. Obrazovku vyrobila německá firma Osram.


MS 2014

První utkání, nervozita, radost nebo zklamání. Brazílie - Chorvatsko. Vyhrají podle očekávání domácí? Nebo se objeví další "Maracanazo"? Ani následující zápasy nepostrádají zajímavost: Uruguay - Anglie, Nizozemsko - Chile, Jižní Korea - Belgie. Přijde osmifinále, v něm vítěz skupiny F, kde je největším favoritem Argentina. Na závěr jedno ze dvou semifinále, jímž se Sao Paulo s turnajem rozloučí.

My se ovšem neloučíme, protože všichni velmi dobře víme, že fotbal je tou nejkrásnější hrou na světě!

Příště: Fortaleza