Brazilský zápisník XVII. aneb Mistrovství závěrečných zvratů

Obsahuje i podcast. Nedělní osmifinálové duely dost možná přivodily fanouškům se slabším zdravím pěkných pár infarktů. Nizozemci udolali Mexiko až díky hodně spekulativní penaltě v nastavení, Řekové v téže fázi zápasu vyrovnávali proti Kostarice - jen aby nakonec vypadli po dramatickém penaltovém rozuzlení..


Nizozemsko - Mexiko 2:1 (0:0)

Máme za sebou polovinu brazilských osmifinále a snad vyjma Kolumbie s Uruguají si nešlo užít jediný jednoznačnější výsledek. Ne že by to snad bylo na škodu, drama je jedním z koření fotbalu, ovšem o to krutější se pak výsledek jeví pro tým, který se s šampionátem loučí. Mexiko do této škatulky zapadá obzvláště, vždyť až do osmaosmdesáté minuty vedlo a nakonec se nedočkalo ani prodloužení...

První nedělní duel proti sobě svedl dvě reprezentace, které preferují rozestavení 3-5-2. Když k tomu přidáme taktické pokyny zaujmout postavení v hlubokém obranném bloku bez výraznějšího napadání, není divu, že první půle byla dosti nezáživnou až nudnou. Přihrávky si posílali hlavně tři stopeři, kvůli malému počtu ztrát ve středu hřiště nedocházelo ani k přečíslením, a tak jediné možné příležitosti přicházely po dlouhých nákopech či výjimečné chybě v rozehrávce. Po jedné takové mezi Rodríguezem a Márquezem pelášil zničehonic do šestnáctky Robben, kde ho Márquez ubránil až s použitím nedovolených prostředků. Ke smůle Nizozemska se penalta nepískala, ke smůle Mexika se v tu chvíli nepříjemně zranil stoper Moreno a se zlomenou holenní kostí musel okamžitě střídat.

Nutno říci, že opticky byli v první pětačtyřicetiminutovce aktivnější Mexičané, zvláště Héctor Herrera a oba hrotoví útočníci potvrzovali skvělý pohyb, práci s míčem a hlavně vzájemné porozumění, které dělalo nizozemské obraně potíže. Přesto jejich zakončení vždy něco chybělo a nejistý Cilessen se zapotil jen a pouze u dalekonosné dělovky Salcida a jednoznačný poločasový poměr střel 6:1 jim tak byl k ničemu. Vše si ovšem Aztékové vynahradili krátce po změně stran. Giovani dos Santos totiž povedenou skrytou ranou nachytal Cilessena na švestkách a připsal si svůj první gól na šampionátu, který si zasloužil jako nikdo jiný.

Co však zhruba od pětapadesáté minuty následovalo, se vymykalo všem dosavadním výkonům El Tri. Jejich největší zbraně, tedy fyzická připravenost a pevné nervy při ofenzivních průnicích i s blížícím se koncem, tady mocně selhávaly. Žádná hra nahoru dolů, žádné úspěšné protiútoky, Mexičané se jen a pouze bránili. V rozmezí od 48. do 67. minuty měli Oranjes téměř třikrát tolik úspěšných přihrávek než jejich soupeř. Ani taktická změna stažení Giovaniho za Aquina v tomto ohledu zdánlivě nepomohla. Určitě ke obratu proudu hry přispěla i změna nizozemského rozestavení, které i s nasazením ofenzivního Depaye a posunutím neuvěřitelně obětavého a univerzálního Kuyta najednou vypadalo jako hybrid 4-2-1-3, který zahlcoval mexické kraje a především dostával do hry Arjena Robbena.

Jedním z důležitých vedlejších produktů nizozemské snahy o vyrovnání byla série rohových kopů. Oranjes jich dohromady v zápase vybojovali rovných deset a co se ještě nepovedlo De Vrijovi, jehož stejně jako Thiaga Silvu reflexivně vychytal brankář Ochoa, zařídil střídající Huntelaar. Asi málokdo by si troufnul v takto klíčové chvíli stáhnout svého nejlepšího útočníka a kapitána v jedné osobě, jenže na nizozemské lavičce sedí Louis van Gaal. Ten se s vystřídáním van Persieho nijak nerozpakoval a po zápase mohl sklízet zasloužený obdiv.

Byl to totiž právě Huntelaar, kdo vystoupal nejvýše na Robennův roh v osmaosmdesáté minutě, který sklepnul na hranici pokutového území pro Sneijdera. Mexický obranný blok v tu chvíli zaváhal, špatně po zmatcích při bránění standardní situace vyplnil prostor a pro záložníka Galatasaraye bylo až příliš jednoduché napálit míč do sítě tak prudce, že ani Ochoa neměl sebemenší šanci. Jak kruté pak pro Mexičany bylo, že nizozemský obrat byl dokonán ještě před prodloužením? Možná méně, kdyby Robben po nešťastném zákroku Márqueze zůstal na nohou a nějakým wonder-goalem rozhodl sám, takto z pokutového kopu v 94. minutě musí všichni příznivci El Tri cítit pocit zmaru. Nutno však přiznat, že si Klaas Jan Huntelaar s penaltou poradil na jedničku a jen podtrhl, jak klíčové jeho střídání bylo.

Mexiko se tak s turnajem po skvělých výkonech loučí, stejně jako na všech pěti předešlých šampionátech právě v osmifinále. Možná i to hrálo roli při jejich nenadálé pasivitě po vstřelení úvodní branky, jako by se historického postupu sami zalekli a ani Miguel Herrera s tím nedokázal nic udělat. To Louis van Gaal se může vyhřívat znovu na výsluní (čtyři z posledních pěti gólů Oranjes vstřelili střídající hráči!), stejně jako Arjen Robben, jehož přínos po změně stran byl jedním jazýčků na vahách.

Perlička na závěr: Nizozemsko má už na šampionátu sedm různých střelců, více než kterýkoli jiný národní tým. Nebezpečí číhá odevšud...

(mk)


Kostarika - Řecko 1:1 (0:0), 5:3 na penalty

Theofanis Gekas toho pro řecký fotbal udělal hodně, v roce 2014 však už objektivně nemá v reprezentaci co dělat. Bylo to vidět nejenom v zápase samotném, ale zejména pak u rozhodující penalty, kdy stačil jediný pohled do útočníkových očí a všichni najednou tušili, že neuspěje. Gekasova odevzdanost přitom s průběhem zápasu vůbec nekorespondovala - naopak, Řekové se loučí po dobrém výkonu a se ctí.

Hodně se mluvilo o tom, že nás čeká souboj dvou vyloženě defenzivních celků, které neumí tvořit hru, a do značné míry se to i potvrdilo. Oba trenéři vsadili na osvědčenou klasiku - Pinto vyslal do boje své oblíbené 5-4-1 (či 5-3-2, v závislosti na pohybu Bryana Ruize), Santos kontroval papírovým 4-3-3 se Samarasem na hrotu (nakonec se uprostřed pohyboval spíše Christodoulopoulos a Samaras pracoval více zleva, jak je jeho zvykem). Evropskému celku nastavená strategie v součtu celých 120 minut fungovala nakonec o něco lépe..

..alespoň tedy co se ofenzivní fáze týče. Kostaričané zatím na turnaji praktikují velice jednoduchý systém, který je však extrémně náročný na provedení (a v ideálním případě i smrtelně efektivní) - vzadu spoléhají na mimořádně flexibilní a pohyblivou obrannou pětici, která praktikuje agresivní ofsajdovou past, vepředu je jejich herním módem vysouvání obou wing-backů Gamboy a Díaze, z čehož těží osamělý hrot Campbell a hlouběji se pohybující podhrot Ruiz. Ofsajdová past včera fungovala, Řeky nachytala hned devětkrát; ofenzivní plán už méně.

Vše samozřejmě radikálním způsobem proměnilo vyloučení stopera Óscara Duarteho v 66. minutě, už předtím ale Kostarika působila možná až příliš defenzivním dojmem; nešlo přitom o nějaký Pintův záměr, jako spíše o neefektivitu wing-backů, kteří podali z individuálního hlediska své prozatím nejslabší výkony na turnaji. Díaz na levé straně vypadal, že si obul o číslo menší kopačky, alespoň ale držel svoji pozici; Gamboa byl napravo nevýrazný a jeho pozici musel často doplňovat Duarte (který se podle všeho necítil zrovna ve své kůži).

Pinto ke svému fotbalu navíc potřebuje absolutní přesnost, které se Los Ticos zkrátka nedostávalo; bez patřičné podpory tak zůstal Joel Campbell na hrotu zcela odříznutý, a přestože první hodinu hry alespoň kompenzoval svoje toulání po hřišti příkladnou bojovností a rvaním se s přesilou, zbytek utkání (vlastně další hodinu) měl jazyk na vestě a v závěru už fyzicky naprosto odešel. V ten okamžik byla Kostarika bez útoku. To Řekové svého forvarda č. 1 využívali mnohem lépe, a Samaras byl opět (stejně jako proti Pobřeží slonoviny) jedním z nejdůležitějších mužů na hřišti - bůhvíjaký technik z něj sice už nikdy nebude (a místy je komické pozorovat, jak se pokouší o fotbal), to po něm ale nikdo ani nechce. Svůj úkol v zápase splnil na jedničku, chyběl jenom gól.

Samarasovy indispozice ve hře s míčem vlastně dokonale shrnují celý řecký projev - Heléni byli najednou vtlačeni do pozice týmu, který musí tvořit, a přestože měli výrazně vyšší procento držení míče, počet přihrávek, střel i gólových šancí, o nějakou systematickou dominanci z jejich strany přesto nešlo. Karagounis byl sice ve středu pole hodně vidět, jeho kreativní schopnosti však s věkem jako by vyprchaly, a neschopnost otisknout do systémově secvičených útoků nějakou vnější myšlenku nakonec Santosovy koně vytrestala. Bez dynamického playmakera se jejich projev omezil vlastně na dva módy - standardky a centry ze stran.

Řekové mohou litovat, že levý bek / efektivně křídlo José Holebas byl na všechno v tomto směru sám - nejenže pro sebe "ukradl" celou lajnu, on ji ještě opanoval mnohem suverénnějším způsobem, než na druhé straně tandem Salpingidis - Torosidis. Holebas je hráčem, který neumí pozičně bránit, vystupovat proti svému hráči a obecně postrádá základní instinkty dobrého obránce; tyto problémy však vylézají na světlo pouze v okamžicích, kdy je Řecko pod tlakem. A protože Kostarika Holebase pod tlak nedostala, mohl se plně věnovat tomu, co mu jde nejlépe - a to skvělá podpora ofenzivy (a četné vynikající centry). Zatímco Torosidis ztratil míč před kostarickým gólem a trefil míč rukou ve vápně (naštěstí pro něj byl rozhodčí zrovna myšlenkami někde na pivu), Holebas ještě ke všemu efektivně tvořil hru; nestává se často, aby levý bek podal takto dominantní výkon. Jej a Karagounise hledali spoluhráči vůbec nejčastěji, přičemž u Karagounise za to může fakt, že hrál uprostřed zálohy (kam bude vždy mířit nejvíce míčů, ať už tam nastoupí kdokoliv).

Největší řecký tlak samozřejmě přišel až v přesilovce; už předtím ale Kostaričané působili nezvykle nervózním dojmem. Pravděpodobně za to mohl jeden prostý fakt - zatímco až doteď byli za papírové outsidery a Pinto tak mohl svoji taktiku založit na mixu tuhého defenzivního "zámku" a "franzovského" burcování, teď se od nich najednou - poprvé v jejich fotbalové historii - čekal postup. A bylo vidět, že tato úloha je vytlačila mimo jejich komfortní zónu.

Příliš nepomohl ani poměrně slabý výkon středu zálohy pod vedením nevýrazného Yeltsina Tejedy; v důsledku jsme tak měli možnost sledovat 120 minut bitvy bojovnosti a vůle. Los Ticos působili po heroických výkonech ve skupinové fázi unaveným dojmem a jejich obdivovaná intenzita se s přibývajícími minutami rapidně vytrácela, zatímco protřelí Řekové ideálně rozložili své síly a ve druhé půli už zcela dominovali (samozřejmě za to mohlo i Duarteho vyloučení). Santosův tým byl fyzicky lepší a za celý zápas dovolil Kostarice jedinou střelu na branku - tu gólovou.

Postupující celek měl lepší úvody obou poločasů a vzhledem k okolnostem dobře zvládl i prodloužení, v němž se už (s polomrtvým Campbellem na hrotu) soustředil výhradně na obranu a nepouštěl tlačící Řeky na dostřel brány skvělého Navase (ten mimochodem podal zatím nejlepší gólmanský výkon na turnaji, spolu s Ochoou proti Brazílii). Vyzdvihnout ještě zaslouží i autor vyrovnávací řecké branky Sokratis, který byl na stoperu naprosto dominantní a zásadní měrou se podílel na tom, že kostarická ofenziva přestala existovat. Santos v závěru správně vyhodnotil, že na nějaké dlouhé obléhání a postupné útoky Řekové zkrátka nemají hráče, a postavil taktiku na extrémní přímočarosti - jeho tým dohrával se třemi hrotovými útočníky. Oslabení Kostaričané však odolali.

A odolali i v penaltách, které byly z jejich strany zahrané překvapivě suverénně. Odvážná myšlenka na závěr - Antonios Nikopolidis sice mezi tyčemi nikdy nepatřil ke světové špičce, v době jeho největší slávy však z něj měli soupeři regulérní, nefalšovaný strach. Karnezis, jakkoliv je dobrým brankářem, takovou auru zkrátka nemá. Je nefér shazovat ho za to, že v zápase vlastně nechytil vůbec nic, jenže dominantní gólman může při penaltách znamenat obrovskou výhodu - a tu díky Navasovi třímala v rukou Kostarika..

(dz)


PODCAST #17

• Reportová část (01:37-10:45)
- Hrdina: Sokratis Papastathopoulos (Řecko)
- Shrnutí: Souboj standardek
- Zklamání: Jasper Cillessen (Nizozemsko)
- Shrnutí: Jak obstál Salcido a jak to ovlivnilo Mexiko

• Preview Francie - Nigérie (10:46-29:09)
- Africké deja-vu pro Francii?
- Boj o místo ve francouzské záloze
- Měl by Keshi přejít ze 4-2-4 zpět na 4-3-3?
- Osvobozující nigerijské sebevědomí
- Epické epicentrum zápasu: Situace ve francouzské ofenzivní linii

• Preview Německo - Alžírsko (29:10-46:20)
- Může Alžířany ovlivnit Ramadán?
- Těžká volba pro Vahida Halilhodžiće
- Německá záloha a alžírský pressing
- Otázka favoritovy efektivity
- Epické epicentrum zápasu: Dynamika alžírské ofenzivy versus statická německá obrana