Brazilský zápisník XVIII. aneb Důstojná africká loučení

Obsahuje i podcast. Včerejší souboje Evropanů s Afričany klidně mohly být těmi nejjednoznačnějšími osmifinálovými bitvami, místo toho se však jednalo o pořádný boj ze všech stran. Nigerijci Francouze pořádně provětrali a góly inkasovali až v druhé půli, Alžířané dokonce zápas s Německem dovedli až do prodloužení...


Francie - Nigérie 2:0 (0:0)

S lehkou dávkou cynismu můžeme říci, že se Francie včerejším výkonem definitivně zařadila k okruhu favoritů na titul. Po skvostných představeních v úvodních dvou skupinových duelech totiž ukázala, že zvládá i umění hrát na půl plynu a schovávat si trumfy do drtivého závěru; umění, které patří k povinné základní výbavě každého medailového adepta. Francouzi měli štěstí, když jim byl odpuštěn oranžový Matuidiho faul na Ogenyi Onaziho, a příliš nezávislých sympatií si nejspíš nezískali; přesto by však bylo nefér označit jejich postup za nezasloužený. Přes veškerou nigerijskou snahu to totiž byli oni, kdo soupeře nakonec přehrál a razantně přestřílel. 80 minut byl nejlepším Nigerijcem na hřišti Vincent Enyeama.

Stephen Keshi se nakonec rozhodl setrvat v rozestavení 4-2-4, které Nigérii přineslo postup ze skupiny; za zraněného Michaela Babatundeho tak místo třetího středového hráče (v prognózách se nejčastěji objevoval Ramon Azeez) nastoupil Victor Moses. Ten si přirozeně stoupl na pravé křídlo, což posunulo Petera Odemwingieho doprostřed útoku k Emenikemu. Didier Deschamps zůstal podle očekávání věrný svému 4-3-3 s papírově nejsilnější zálohou (Cabaye, Matuidi, Pogba); místo zraněného Sakha se do stoperské dvojice postavil Koscielny, útok vedl Olivier Giroud, na levé křídlo byl "odklizen" Karim Benzema.

V úvodních fázích zápasu působili Francouzi upozaděným dojmem a vypadalo to, že nechávají soupeře takříkajíc "vycukat"; to se možná dalo předpokládat, ne však už, že tato fáze vydrží celý první poločas a vlastně i začátek druhého, tedy do Onaziho odchodu a naopak nástupu Antoine Griezmanna (k tomu ještě dále). Keshi měl díky odvážnému rozhodnutí vzdát se silnější zálohy ve prospěch útočné řady prakticky jedinou možnost, a to favorita dokonale zaskočit, držet míč pokud možno co nejvýše, dostat se do vedení a závěr utkání jednoduše ubránit. Jednoduchý taktický plán, k jehož úspěšnému splnění by však byla za potřebí větší přesnost v útočné třetině - Super Eagles sice míč skutečně drželi a neustále hrozili proniknout do francouzské obrany, jenže finální fáze byla v jejich podání vyloženě zbrklá, a k nějakému ohrožení Huga Llorise tak docházelo jen velmi sporadicky, pokud vůbec. Naopak favorit už v prvním dějství několikrát hladce pronikl až před Enyeamu; v těchto okamžicích už začínalo být jasné, že nějaký souboj záloh nehrozí, protože Nigérie zálohu prostě nemá.

Jakous takous kontinuitu poskytoval pouze Onazi, který sice dostal naloženou větší porci úkolů, než na jakou je zvyklý, rval se však statečně a z pozice před stopery vybojoval spoustu cenných míčů. Obrovský rozdíl oproti Mikelovi, který byl opravdu intergalakticky špatný, a ačkoliv hromosvodem neúspěchu bude nejspíš trenér Keshi (také ihned po utkání odstoupil z funkce), hodí se ukázat prstem právě na záložníka Chelsea - toto byl z jeho strany opravdu velmi, velmi, velmi nepovedený turnaj. Mikel měl hrát pozici staženého playmakera a kreativního rozehrávače, nedokázal však dávat ani jednoduché přihrávky; samozřejmě existovala ještě možnost vše zachránit alespoň zodpovědným defenzivním výkonem, to by však nesměl ztrácet míče jako na běžícím pásu. Nigerijské 4-2-4 tak efektivně vypadalo spíše jako 4-Onazi-0-4, a po Onaziho odchodu se systém změnil v krásnou ukázku africké klasiky 4-propast-4. Hádejte, jak to vypadalo pokaždé, když Francouzi vyvezli míč 40 metrů od vlastní brány, tedy za nigerijskou útočnou rojnici.

Keshi svým útočníkům nařídil měnit si pozice a celkově se snažit rozhýbat francouzskou defenzivu, což se výborně dařilo bez míče - pohyb Nigerijců před soupeřovým vápnem byl příkladný, zejména oba hrotoví forvardi (Emenike a Odemwingie) způsobovali Koscielnému a spol. velké problémy. Jenže jakmile Nigerijci dostali míč, dopláceli na individuální chyby a špatná řešení situací. Odemwingie podal opravdu výborný výkon, leč jeho spoluhráči ho příliš nepodpořili - to platí jak pro Ahmeda Musu, na nějž si Francouzi dávali velký pozor, tak zejména pro Victora Mosese, jehož prezence sice pomohla Odemwingiemu posunout se na přirozenější pozici (a přímo tak razantně zlepšila jeho výkon - tento hráč na křídlo opravdu nepatří), jenže nigerijská pravá strana nebyla o nic nebezpečnější. Útočník Chelsea má totiž ten problém, že jakmile dostane míč, nekouká kolem sebe, nevidí spoluhráče, nic. Pokud máte na hřišti čtyři forvardy, je klíčové dobře roztahovat hru a zapojovat do hry křídla a jejich centry - a to se Nigérii nedařilo, takže ačkoliv její hra působila na pohled nátlakově a sympaticky, v důsledku byla vlastně neškodná. Nebo alespoň mnohem neškodnější než občasné francouzské výlety, které "smrděly" brankou takřka pokaždé.

Francie dlouho neměla šanci na nějaký plynulý přechod do ofenzivy, protože její záložníci faulovali více, než by bylo zdrávo; výkon oslavované středové trojky byl vůbec trochu zvláštní. Cabaye na hřišti vlastně vůbec být nemusel, neboť Nigérie neměla na podhrotu vůbec nikoho, a co se Pogby a Matuidiho týče, oba střídali skvělé momenty s občasnými kolapsy - Pogbův výkon šel nakonec razantně nahoru a můžeme ho označit za hráče zápasu (ve formě je opravdu skvělý, příkladný bojovník se smrtícím tahem na bránu), Matuidi v první půli často chyboval a dost možná měl být vyloučen, jenže jakmile se rozhodl vzít míč a jít s ním dopředu, Nigérie byla bezradná. Asi se můžeme shodnout na tom, že francouzskou zálohu ta neexistující nigerijská vůbec neprověřila a její reálná síla se ukáže až ve čtvrtfinále.

Super Eagles sice dali gól (z mírného ofsajdu), jinak ale jejich útoku chyběl nějaký konkrétnější plán - což lze ostatně říci o celé jejich hře. Keshi zkrátka vyhodil taktiku z okna ve prospěch nátlakové fyzické hry, jejímiž nejvýraznějšími atributy jsou nadšení, síla a počet hráčů zapojujících se do ofenzivy. Svojí aktivitou Nigerijci soupeře perfektně zaskočili (dokonce měli i vyšší procento držení míče), Deschamps si však brzy uvědomil, že vlastně stačí vytrvat a soustředit síly na závěrečné minuty; Onaziho odchod byl v tomto směru trochu deus ex machina, dá se však očekávat, že průlom by přišel tak jako tak. Takhle se to Les Bleus jenom ulehčilo.

Klíčovým bodem obratu pak bylo stažení Girouda a jeho nahrazení svěžím Griezmannem. Odsoudit forvarda Arsenalu by bylo poměrně jednoduché - hrál opravdu špatně, prohrával vzdušné souboje (což by měla být jeho devíza) a nechal se ubránit Josephem Yobem, což je v roce 2014 opravdu tristní vizitka - jenže zapomínat bychom neměli ani na to, že a) příkladně vypomáhal v obraně, což bylo v úvodních fázích zápasu velmi důležité, a b) Benzema mu jeho roli v útoku příliš neulehčoval, když se zatahoval zbytečně moc ke straně a místo optimální role second strikera tlačícího se dopředu z levé strany tak vlastně hrál klasické ostré křídlo, což samozřejmě nefungovalo. Griezmannův příchod tak znamenal jeho posun na hrot, a efekt byl okamžitý - od této chvíle už se čekalo pouze na to, kdy dá Francie gól a jak vysokým skóre nakonec vyhraje. Vincent "Kanye West" Enyeama předvedl pár skvělých zákroků, nakonec však vedoucí trefu favoritovi de facto daroval a perfektně tak shrnul včerejší nigerijské představení.

Poslední poznámka - Mathieu Valbuena je génius. Žádný hráč nevytvořil tolik příležitostí, tolik přihrávek v útočné třetině, nikdo neukázal takovou herní inteligenci, rozhled a schopnost zvolit vždy to správné řešení. V obraně tradičně zoufalý levý bek Juwon Oshaniwa mu sice takříkajíc "šel na ruku", to však jeho výkon nijak nesnižuje. O Valbuenovi se v konkurenci hvězdnějších jmen příliš nemluví, pro Francii však může právě on být tím, kdo nakonec dovede ambiciózní celek ke kýžené medaili.

(dz)


Německo - Alžírsko 2:1 po prodloužení (0:0)

Osmifinálové střetnutí mezi Nationalelf a Alžírskem mělo na první pohled jasného favorita, svěřenci Joachima Löwa však, na rozdíl od svého protivníka, který do vyřazovací fáze světového šampionátu postoupil vůbec poprvé, působili hodně nervózním dojmem a dlouho nedokázali svoji roli naplnit. To se nakonec DFB-Teamu přece jen povedlo, ale Němci rozhodně nedostali postup zadarmo...

Stačilo úvodních patnáct minut, abychom vypozorovali, jakým směrem se bude zápas ubírat: Německo drželo kulatého neposedu na svých kopačkách, ovšem převážně na své vlastní polovině, což logicky nemohlo Fenky ohrozit. Výše popsaná slova jen dokládá následující dashboard, kde jasně vidíme, že zdaleka nejvíce kontaktů s míčem měli za dané období oba němečtí stopeři a střední záložníci Philipp Lahm s Tonim Kroosem.

Alžířané se naproti tomu s ničím zbytečně nepárali, vsadili na zhuštěnou obranu a k tomu přidali smrtící protiútoky, čímž přidělávali Německu nemalé problémy, zejména stopeři (Mertesacker a Boateng), kde chyběl nemocný Mats Hummels, nestíhali zachytávat náběhy afrických ofenzivních hráčů. Taktika zkušeného lišáka Vahida Halihodžiče fungovala na jedničku, i když velké množství dalekonosných pasů hledalo kýženého adresáta a marně, přesto se měla německá defenziva v čele s Manuelem Neuerem co činit.

Ostatně strážce německé svatyně zaslouží opravdu velkou pochvalu, protože to byl právě on, kdo držel akcie svého mužstva nad vodou. Hned několikrát musel brankář mnichovského Bayernu včasným výběhem likvidovat rodící se příležitost soupeře, celkově měl Neuer za celé utkání (120 minut) 59 doteků s míčem (!) - 21 z nich mimo pokutové území - hodně neobvyklé číslo pro brankáře. Bývalý gólman Schalke tak jen ukázal, jak je momentálně pro současnou Nationalelf nepostradatelný, obzvlášť proti rychlostně výborně disponovaným alžírským hráčům byl pro defenzivu velkým pomocníkem.

Dalším stěžejním hráčem na tomto šampionátu je pro Němce bez debat Thomas Müller, který DFB-Teamu čtyřmi góly vystřílel postup ze skupiny, proti Alžírsku se mu však zdaleka tolik nedařilo, i když se do nebezpečných situací dostával, avšak ze šesti střeleckých pokusů pouze jednou jedinkrát našel vymezený prostor, pohotový M'Bolhi však jeho hlavičku za svá záda nepustil.

Právě uplynulý duel byl z německého pohledu tím, kde naprosto jasně chyběl zraněný Marco Reus, který by často statické a pomalé hře Nationalelf přidal tolik potřebnou přímočarost a dynamiku. Když už to nešlo postupnou kombinací, zkoušeli to svěřenci Jogiho Löwa alespoň ze střední a větší vzdálenosti, čímž slavili nečekaný úspěch. Na Afričany platilo zejména skvělé dobíhání na odražené míče, které strážce alžírské branky s železnou pravidelností vyrážel před sebe, ovšem Němci z těchto situací nic podstatného nevytěžili.

Ve druhém dějství se Německo zlepšilo, hlavně zvýšilo agresivitu a důraz, což naprosto ukázkově dokumentoval příchod Andrého Schürrleho (nahradil Maria Götzeho), který i za cenu několika nedovolených zákroků ukázal, jak by si německá družina měla počínat. Dalším důležitým momentem bylo vynucené střídání Shkodrana Mustafiho, jehož místo na pravém kraji defenzivní čtveřice zaujal Philipp Lahm a čerstvě příchozí Sami Khedira se přesunul do středu pole. Ani to však Němcům do konce řádné hrací doby kýžené vyústění nepřineslo, i když nebezpečných situací měl DFB-Team dostatek, jejich využití však nebylo zdaleka ideální.

Africké ekipě postupem času také očividně docházely síly, hned několik hráčů mělo křeče, což muselo být po náročném způsobu hry logické. Prakticky hned po začátku nastaveného času navíc Německo udeřilo, když už to pak vypadalo, že utkání skončí nejtěsnějším možným rozdílem, přidal Mesut Özil pojistku a hned z protiútoku uzavřel skóre Abdelmoumene Djabou.

Německo tedy nakonec roli favorita naplnilo, náročné fanoušky však znovu rozhodně nepřesvědčilo, přestože mělo obrovskou převahu v držení míče (Kroos zaznamenal celkem 473 doteků s míčem, což se ještě nikomu na probíhajícím mistrovství světa nepodařilo!) i ve střelbě (28 střeleckých pokusů, včetně zablokovaných střel, znamená doposud rovněž prvenství). Pro blížící se čtvrtfinálový souboj s Francií se však musí Nationalelf zlepšit...

(jv)


PODCAST #18

• Reportová část (01:45-11:50)
- Hrdina: Peter Odemwingie (Nigérie)
- Shrnutí: Situace ve francouzské ofenzivní linii
- Zklamání: Mesut Özil (Německo)
- Shrnutí: Slimani vs. slimáci

• Preview Argentina - Švýcarsko (11:55-23:30)
- Messiho vzpomínky na hattrick
- Argentinské ofenzivní možnosti s Lavezzim
- Střet dvou odlišných stylů
- Gökhan Inler a švýcarské brejky
- Epické epicentrum zápasu: Zkouška pro střed švýcarské obrany

• Preview Belgie - USA (23:35-43:45)
- Wilmotsova druhá zlatá generace
- Kdo nastoupí na belgickém hrotu?
- Proč Hazard s De Bruynem zůstávají za očekáváním?
- Vliv Michaela Bradleyho na hru USA
- Měl by Klinsmann přejít na klasické 4-2-3-1?
- Epické epicentrum zápasu: Neexistující křídla vs. neexistující beci