Bundesligový podzim 2020: Proč Bayern opět vládne a Schalke míří do pekel?

Pouze třináct kol se stihlo odehrát před vánočním bundesligovým šlofíkem. Právě kvůli nižšímu počtu odehraných zápasů oproti letům minulým si však nejlepší německá kopaná odpočine jen na dva týdny. Zkraje ledna už se stadiony v Mnichově, Dortmundu či Lipsku zase rozsvítí. Než se ale tak stane, je čas si zrekapitulovat, co letošní Bundesliga doposud nabídla.

Vánoce v Německu zpravidla dělí sezonu na dva rovné díly. Tentokrát však nelze říct, že by se do konce prosince stihla odehrát přesně polovina předepsaných utkání. Klasická podzimní "Hinrunde", tedy prvních sedmnáct kol, skončí až v průběhu ledna. V právě probíhající přestávce však opět vzniká prostor k ohlédnutí se za uplynulými měsíci.

A že se v nich bylo na co koukat. Na čele tabulky se vystřídalo hned pět týmů, přičemž prvenství nakonec přes svátky drží obhájce titulu z Mnichova. Jeho největší rival z posledních let zažívá menší krizi, do popředí se však dostal jiný celek ze západu Německa. Jeden z nováčků si návrat mezi elitu užívá, druhý naopak žehrá na prázdné tribuny. A duše hornická z Gelsenkirchenu jen žalostně pláče. To vše se odehrálo pod nadále trvající rouškou koronavirové noci.

Ačkoliv situace není pro nikoho komfortní, dokázala Bundesliga své příznivce zabavit. Mezi takové nadšence patří aktéři již pravidelného souhrnu. K jeho tvorbě přispěl Marián Homola, jenž diskuze na EuroFotbalu obohacuje pod přezdívkou stas87 a hrdě se hlásí k zeleno-bílé kombinaci Werderu Brémy. Doplňuje jej Willi Schröckinger alias db18, jemuž v Bundeslize nejvíce voní mnichovský Bayern. K zmíněné dvojici se přidává také redaktor EuroFotbalu Ondřej Vaculík, který se jakožto andrew96 rovněž občas mihne v debatních vláknech.

Struktura shrnutí spočívá v rozhovoru mezi redaktorem a pozvanými respondenty, kteří společně rozebírají především aktuální dění okolo všech účastníků nejvyšší německé soutěže. Nechybí však ani pohled na dění v druhé lize, působení Čechů a Slováků či osobní dojmy z koronavirové atmosféry. Následně všichni tři protagonisté volí nejlepší sestavu, hráče a trenéra podzimní Bundesligy. Zcela na závěr pak připojí výběr tří momentů, které je během uplynulých měsíců nejvíce potěšily, či jim naopak způsobily chmury.


Po třech letech přečká vánoční svátky na první pozici mnichovský Bayern. Nešlo o zcela suverénní jízdu, přesto na silné Bavory žádný jiný celek nestačil. Potvrdil klub ze Säbener Straße, že na německé fotbalové scéně pořád neohroženě kraluje?

Marián: Je fakt, že Bayern v poslední době většinou ovládl ligu drtivým finišem na jaře. Tato sezona je ale specifická v tom, že letní příprava neproběhla normálně. Bundesliga se podařila dohrát, jenže Bayern měl své povinnosti v Lize mistrů. V tak našlapaném rozpisu není čas na odpočinek, regeneraci a doplnění paliva pro nový ročník. A i když má tým kouče Flicka dostatečně široký kádr a skvělé možnosti, stejně se absence Joshuy Kimmicha ukázala jako dost podstatný problém.

Bilance 9-3-1 je dostatečným ukazatelem kvality. Po výpadku v Hoffenheimu přišla série pěti výher a uklidnění. Vítězství v "Klassikeru” proti Dortmundu ale přišlo hodně draho, neboť zranění Kimmicha narušilo složení středové dvojice a poziční hra nebo vykrývání prostoru není doménou Leona Goretzky či Corentina Tolissa. Brémy hned první zápas bez Kimmicha názorně předvedly, že i outsider dokáže sehrát vyrovnaný zápas s favoritem. Bez Neuera v bráně by tři body putovaly na sever Německa.

Bayern i nadále zvládá zápasy, kdy herně nepřehraje soupeře, ale může se opřít o výkon brankáře. A ani nemusí mít tolik šancí ke skórování, když disponuje Lewandowskim. Mnichované jdou stále do zápasu s tím, že na konci vyhrají, i když nemusí mít svůj nejlepší den. Tento faktor je činí silnějšími než konkurenci. Úctyhodná série, kdy sedmkrát inkasovali jako první, přesto ani jednou neprohráli, jen ilustruje, jak těžké je proti nim hrát o mistrovskou "Meisterschale". Jediným, zato výrazný nezvykem je téměř dvacet inkasovaných branek. Jinak se nezměnilo vůbec nic a nadále je Bundesliga hlavně o Bayernu a o tom, jaký bude mít na konci náskok.

Willi: Už to není tak neohrožené jako v minulých sezonách, což částečně zavinila také zranění (hlavně výpadek Kimmicha v záloze byl hodně znát) a nabitý program, nicméně se letos možná víc než dřív ukazuje mentální síla hráčů. Bayern v posledních 7 zápasech vždy inkasoval první branku, ale přesto žádné z těchto utkání neprohrál. I když v období bez Kimmicha Bayern často držela nad vodou světová třída Neuera a Lewandowskiho.

Solidně odehraných 13 kol má za sebou Leverkusen. Po úvodních remízách se Bayer rozjel a postupně se propracoval na první místo, o které dost nešťastně přišel až v posledním zápase s Bayernem. Jak se trenéru Peteru Boszovi podařilo z "Werkself" vybudovat tým, který může bojovat o titul?

Marián: Werkself těží z toho, že většinu postů má zdvojené, a i přes některé absence je kvalita lavičky vysoká, což se projevuje na výsledcích. Sportovní ředitel Rolfes po prodeji Havertze nerozbil prasátko ve snaze koupit za větší peníze náhradu. Bayer jen posunul Floriana Wirtze do prvního týmu a minuty, které dostával Havertz, má nyní mladý Wirtz. V létě 2019 dorazil za rekordní částku Kerem Demirbay, u něhož panují rozpaky, a zatím nepotvrdil, proč za něj vysázel 32 milionů eur. Za Vollanda dorazil Patrik Schick, avšak možná si Leverkusen mohl ponechat Joela Pohjanpala jako trojku do útoku při zdravotních problémech Schicka a Lucase Alaria.

Základem úspěšného podzimu "Farmaceutů" je tak dlouhodobě výborná práce managementu, po Bayernu z mého pohledu nejlepší. Druhé místo je tak balzám na duši po loňské páté příčce. Bosz v Evropské lize a Bundeslize často měnil sestavu, odpisovaný obránce Dragović se zvedl a podával kvalitní výkony, což jen potvrzuje, jak dobrou práci trenér odvádí. Fotbal Bayeru bavil, někteří hráči chytili životní formu a mančaft se vezl na vlně euforie.

Willi: Jedním důležitým faktorem je určitě to, že se Bayer pod Boszem dokázal vyrovnat s dodatečnou zátěží v podobě Evropské ligy. Byl jsem hodně zvědavý na ofenzivu Leverkusenu, jelikož jí v minulé sezoně několikrát tahal trn z paty Havertz, který v létě odešel. V efektivitě zakončení to ale není vůbec znát, Alario zatím předčil očekávání a osvědčuje se i Schick jako backup, přičemž věřím, že když se s týmem ještě více sžije, bude podávat lepší výkony. Co však Bayer zatím může trápit, je občas tápající defenziva, což se týmu stalo osudným právě v posledním utkání s Bayernem.

Byť Lipsko nenavázalo na loňské podzimní prvenství, postupuje saský celek nadále kupředu a i přes ztrátu elitního kanonýra Tima Wernera se drží vysoko. Kteří hráči převzali po Wernerovi roli lídrů? A mohou "Roten Bullen" na jaře promluvit do boje o první místo?

Marián: Jsou o rok vyspělejší, už si zažili, co obnáší boj o titul a tato skutečnost jim může jenom pomoci. I když má Bayern stále širší a kvalitnější kádr, tým kouče Nagelsmanna svůj fotbal nadále posunuje. Asi nejvíc zapracovali na bilanci v domácích zápasech, kde loni hned v osmi případech remizovali, zatímco letos drží bilanci 6-1-0, a kdyby naposledy dokázali porazit Kolín, měli by stoprocentní bilanci.

Výborně se popasovali s absencemi obránců Klostermanna a Halstenberga, vrátil se jim do sestavy stoper Orban a po "Hinrunde" drží nejlepší bilanci u inkasovaných branek. Branky Wernera se rozprostřely mezi zbytek hráčů, hned sedm gólů ve všech soutěžích zaznamenal španělský obránce Angeliňo. Myslím si, že absence Wernera nebude tolik znát kvůli změně stylu hry, produktivita se rozloží na vícero hráčů. Emil Forsberg chytil druhý dech, útočník Poulsen sem tam taky branku přidá. Zatím neproduktivní Sørloth nemusí Nagelsmanna budit ze snu - předpokládám, že se ve druhé polovině sezony zvedne a ukáže, proč do Trabzonsporu putovala částka 20 milionů eur.

Willi: Lipsko podle mě nikdy nestálo na jednom hráči, takže se nutně nemusel profilovat žádný nový. Nicméně jedním z lídrů je určitě Yussuf Poulsen (který ale také nehraje každý zápas po celých 90 minut), dále kapitán Sabitzer, citelnější roli má opět Forsberg a takovým překvapením, co se produktivity týče, je jistě Angeliňo. Sabitzer už Bayernu vyhlásil konkurenční boj, podle mě ale bude hodně záležet na výsledcích v Lize mistrů. Pokud by se zde RB Lipsko mělo dostat dál, tak to zřejmě bude na úkor Bundesligy, pokud by však mělo brzy vypadnout, bude v nejvyšší soutěži určitě tuhým soupeřem.

Poněkud nenápadně se do horních pater tabulky vysápali "Vlci" z Wolfsburgu. Mužstvo z města Volkswagenu pravidelně sbíralo body a o neporazitelnost přišlo až těsně před pauzou. Jak moc velký podíl na vzestupu VfL náleží trenéru Oliveru Glasnerovi?

Marián: Rok před příchodem do Wolfsburgu měl Glasnerův LASK v Rakousku druhou nejlepší obranu po Salcburku, takže se dá napsat, že jako kouč preferuje pevnou defenzivu, jasně daný systém a hraje tak, aby na konci měl jeho celek co největší počet bodů. Za pěkný herní projev si body nekoupíte, takže Wolfsburg nemusí hře dominovat, přesto neodejde na konci zápasu jako poražený. Že je Glasner takticky flexibilní, ukázal už ve druhé rakouské lize a po postupu i v první. V druhé nejvyšší soutěži preferoval nejčastěji rozestavení 4-4-1-1, případně 4-4-2. Po postupu do rakouské Bundesligy přešel na 3-4-3, takže se akorát přizpůsobil kvalitě, kterou LASK disponoval a netrval na systému se čtyřmi obránci.

Po příchodu do Německa zůstal v začátcích věrný systému 3-4-3, změna nastala před rokem v prosinci, kdy opět přešel na čtyři vzadu, což přišlo vhod zejména levému beku Roussillonovi. Jinak Glasnerovým trademarkem je hra na dvě křídla a vysokého útočníka, kterého kraje zásobují centry. Kdyby "Vlkům" na čas vypadl forvard Weghorst, pojistili se mladým Polákem Bialekem. Podobně jako Rose v Gladbachu, tak i Glasner má perfektně zmapovaný rakouský trh. Ještě před převzetím LASKu působil jako asistent Rogera Schmidta v Salcburku, znalost rakouské soutěže tak může otevřít dveře dalším fotbalistům z této ligy.

Willi: Výsledky Wolfsburgu pod Glasnerem jsou pro mě celkem překvapením, jelikož po svém příchodu byl trenér brzy pod tlakem a kvůli rozdílnému názoru na rozestavení musel dělat ústupky hráčům. Glasner preferoval 3-4-3, hráči naopak tlačili na návrat k čtyřčlenné obraně. Letos na podzim se pak kouč ozval s kritikou letního přestupového počínání Wolfsburgu, což sportovní ředitel Schmadtke nechtěl jen tak přejít. Paradoxně "Vlci" následně pod Glasnerem poprvé vyhráli tři zápasy v řadě a do konce podzimu ztratili už jen čtyři body (proti Kolínu a Bayernu). Vnitřní spor již údajně utichl, takže jsem zvědavý na zimní přestupové období a případné posily. Jisté ale je, že si Glasner s tlakem umí poradit a zároveň ukázal, že ustoupení hráčům nemusí znamenat slabost.

Hlubokým přemýšlením stráví Vánoce v Dortmundu. Tamní Borussia se především na přelomu listopadu a prosince trápila, načež po debaklu od Stuttgartu přišel o práci kouč Lucien Favre. Proč se "Schwarzgelben" na podzim tolik nevedlo? A myslíte, že Favreho odvolání bylo správným krokem?

Marián: "BVB" se vymanilo ze škatulky týmu, který podepisuje mladíky a následně je zpeněží dál. Ambice měly být vyšší, kvalifikace do Ligy mistrů samozřejmost a přiblížení se Bayernu jako reálný a splnitelný cíl. Proto přišel pravý bek Meunier a před časem záložníci Delaney s Canem. Favre ale nedokázal odstranit chyby v defenzivě, časté změny rozestavení neumožňují vybudovat takový systém hry, jenž by eliminoval chyby jednotlivců i celku. Někdy člověk získal dojem, že vstřelit brankáři Bürkimu gól není neřešitelný úkol.

Favreho styl se postupem času stává čitelným, soupeři ho dokážou eliminovat, přičemž on nemá žádný plán B. Na oblibě mu nepřidává ani fakt, že neposkakuje kolem čáry jako Nagelsmann nebo neudílí hlasité pokyny jako Kohfeldt. Švýcar k fotbalu nepotřebuje tolik emocí, možná i proto hráči podlehnou letargii. Jeho nástupce Terzić je v tomto směru přesný opak, s týmem žije a popocházení před lavičkou či reakce na dění na trávníku mu není cizí. Pokud se ale rozhodnete pro změnu, taktovku svěříte asistentovi a ještě mu vyslovíte důvěru do zbývajících zápasů, signalizuje to, že o náhradě se jedná a volba číslo jedna či dvě nemusí vyjít. Potom můžete zpanikařit a narychlo podepsat kouče, který je momentálně volný. Přesně takový scénář může v Dortmundu nastat. Terzić sice výsledkově zvládl premiéru v Brémách, hned další zápas v Berlíně ho ale vrátil na zem a bránění standardek představuje další z řady trablů, které musí provizorní trenér vyřešit.

Willi: Borussii nad vodou držel především Håland, bez něj nepůsobilo BVB dominantně a vzadu se opět vyskytují individuální chyby. Odvolání Favreho samo o sobě podle mě správné nebylo, BVB má bez Hålanda hůře poskládaný kádr než Lipsko nebo Leverkusen. Pokud však nebudou následovat další kroky v posílení kádru a nalezení správného trenéra. Trochu se ale divím tomu, že Favre byl odvolán už nyní, když náhrada má přijít až po sezoně.

V často kritické druhé sezoně mezi německou smetánkou si Union Berlín vede ještě lépe než před rokem. Není pochyb o tom, že "Eisernen" nesmírně pomohl příchod Maxe Kruseho. Posunul se Union díky elitnímu střelci také herně? Nebo stále sledujeme bojovné Berlíňany, kteří jen získali nadmíru produktivního hráče?

Marián: Dominantní prvky jejich hry nezmizely, spíše s příchodem Kruseho získali větší kreativitu. Pohled do tabulky říká, že za třináct kol dokázali síť soupeře rozvlnit v 27 případech, za stejný časový úsek v minulém ročníku to bylo jen šestnáct branek. Trenér Urs Fischer pochopil, že pokud chce jako nováček uspět i bez milionových přestupů, musí mít fyzicky skvěle připravený tým a ještě nějakou zbraň, která pomůže herně rovnocenný mač zlomit ve váš prospěch. Tímto prvkem jsou standardní situace zahrávané Christopherem Trimmelem.

V letním okně navíc Union podepsal zajímavá jména, kterým vypršela smlouva. Odcházejícího obránce Subotiće nahradil Knoche, na hostování dorazil jiný stoper Schlotterbeck a útočníci Awoniyi s Pohjanpalem. Nejlepší střelec Andersson zamířil do Kolína, na ofenzivní produkci se to ale neprojevilo. Naopak s příchodem Kruseho je útok více variabilní. Berlíňané se začínají etablovat v nejvyšší soutěži, na rozdíl od Lipska však sportovní cestou. Union je v současné Bundeslize spolu s RB jediným klubem z bývalé NDR, což mu ještě přidává na atraktivitě.

Willi: Kruse rozhodně pomohl k tomu, že se Union posunul i herně. Navíc mají Berlíňané neskutečně propracované standardní situace. Trochu jsem čekal, že Union bude trpět nepřítomností fanoušků na stadionech, to se ale nestalo a taková výrazná osobnost jako Kruse tomu určitě pomohla. Schalke si jistě může drbat hlavu, že se o Kruseho nakonec nepokoušelo (byť nad tímto přestupem visí hrozba pokuty jako například v případě Buchy nebo Haška, pokud to přirovnám k dění v české lize). Rozhodně to ale není tak, že by hra Unionu stála na Krusem, pořád ji zdobí bojovnost a perfektně zvládnuté standardky.

Nováček, jak se sluší a patří. V posledních letech jezdil Stuttgart po horské dráze nahoru a dolu, po návratu z 2. Bundesligy však VfB musí bavit. Svěřenci trenéra Pellegrina Matarazza vrhají na prázdné stadiony paprsky fotbalové radosti a po zásluze se drží v horní polovině tabulky. Kteří hráči táhnou "Šváby" kupředu?

Marián: Už když se vraceli poprvé, tak měli pod Tayfunem Korkutem výrazný úspěch v podobě sedmého místa s tehdy nestárnoucím Mariem Gómezem. Rok se s rokem sešel a "Švábové" putovali o patro níže, výrazně obměnili svůj tým a zpět do Bundesligy je měl dovést Tim Walter. Jenže ten už v prosinci 2019 balil kufry kvůli jinému pohledu na budoucnost. A právě tehdy vstupuje na scénu současný kouč Matarazzo. Jako velká výhoda se ukázalo, že tehdy druholigový celek měl jasně vytyčený herní styl, postavené jádro a po postupu před startem nového ročníku jen citlivě doplnil soupisku o hráče jako Coulibaly nebo Anton, na trvalý přestup se změnilo hostování Kobela z Hoffenheimu a Enda z Belgie. Soupisku opustili zejména starší hráči jako Gómez. Badstuber nebo Insua. Matarazzova jedenáctka má nejnižší věkový průměr ze všech - 24 let.

Přestože zůstal jediný veterán Gonzalo Castro, absence zkušeností není vůbec znát. Skvělou práci odvádí ve středu dvojice Mangala - Endo, distribuce míčů na rychlá křídla je typickým rysem Matarazzova stylu, jenž navíc může podle průběhu hry vybírat z trojice útočníků. Pokud je potřebné nakopávat vysoké míče, pošle na trávník Kalajdžiče, pokud je třeba šikovnost a více techniky, hraje Nicolás González. Souhrnně se dá říci, že umístění VfB až takové překvapení není, protože na podobě současného stylu hry pracovalo už ve druhé lize a v současnosti sklízí zasloužené plody své práce. Stuttgart zkrátka mířil výše než Arminia, Schalke nebo Mohuč.

Willi: Jako takového nenápadného lídra vidím v Gonzalu Castrovi, paradoxně Stuttgartu asi také pomohlo zranění Gonzáleze, který kvůli tomu nemohl v létě odejít za lepším a po návratu navázal na své výkony (a navíc nechyběl ani zdaleka tak dlouho, jak se fanoušci obávali). Překvapením je potom Wamangituka, který již po třinácti zápasech dorovnal svůj střelecký účet z druhé Bundesligy.

Mönchengladbach přepisoval historii, když se poprvé v klubové historii probojoval do vyřazovací fáze Ligy mistrů. Na domácí scéně nicméně "Hříbata" klopýtala a místo vítězství sbírala Borussia remízy. Proč trenér Marco Rose nedokázal navázat na loňský podzim, kdy Gladbach svého času dokonce vytáhl na první místo?

Marián: Já bych problém viděl ve více věcech. Asi nejdůležitější je, že po postupu do skupiny Champions League museli přepínat mezi ligou a Evropou. V Evropě navíc chytili velmi těžkou skupinu, což odnesla liga. V obou soutěžích je navíc pozdní góly soupeřů stály cenné výhry a body. Tři domácí remízy 1:1 po brankách soupeřů v závěru dělají rozdíl v tabulce. Udržet vítězství proti "Vlkům" a Augsburgu, ztráta na čtvrté místo by činila dva body. Po Novém roce se mohou koncentrovat vyloženě na Bundesligu, někteří hráči doléčí zranění a ztrátu rychle doženou, takže k nějaké panice není důvod. Rose teď může zápasovou zátěž rozprostřít mezi více hráčů, k dispozici bude klíčový záložník Zakaria, do hry naskočí Hofmann nebo Bensebaini. Gladbach nedisponuje tak kvalitní lavičkou jako má Flick nebo Nagelsmann, takže ztráty se prostě daly čekat.

Willi: Myslím, že hráči Gladbachu ještě nejsou zvyklí na "tanec na třech svatbách". V minulém roce na to doplatili vypadnutím ze skupiny Evropské ligy, kdežto nyní se Borussii poprvé podařilo v Lize mistrů postoupit do vyřazovacích bojů, což ve skupině s Realem, Šachtarem a Interem nebylo nic jednoduchého a hráče to jistě stálo dost sil. V lize je nyní produktivní pouze Stindl, zatímco Pléa má v Champions League pět branek za šesti zápasů a v Bundeslize se zastavil na dvou gólech (v celé minulé sezoně měl deset branek), přičemž se ani nedostává do tolika šancí. Podobný pokles postihl i Embola či Thurama.

Frankfurtu se rozstřílel André Silva, jinak ale "Orli" moc neoslnili. Eintracht si totiž zřejmě usmyslel, že se celým ročníkem proremizuje. Nedochází kouči Adimu Hütterovi přece jen šťáva a neměl by Hesensko pro dobro klubu opustit?

Marián: Eintracht se oslabil, zejména v ofenzivě stále nenahradil někdejší Balkánce. Stabilitu má v zadních řadách, přesto je pro Trappa těžké udržet nulu. Současný tým je horší a konkurence lepší, takže mi z toho vychází, že Hütter hraje se svým týmem přesně to, na co kádr má. André Silva je produktivní, v ofenzivě se ještě daří Kamadovi a Dostovi, ale zbytek zaostává. Jindy produktivní Kostić se stále netrefil. Eintracht tak dobře rozjeté zápasy nedotáhne k výhře a má už osm "křížků". Pokud se na to ale podívám z jiného úhlu, tak společně s Unionem prohrál Frankfurt jen dva zápasy, kdežto BVB pět. Tři výhry ale přikovaly Hütterovu družinu doprostřed tabulky. Herní krize u "Orlů" stále není tak veliká, aby sportovní ředitel Bobic uvažoval o změně trenéra.

Willi: Přijde mi, že Hütter a Eintracht jsou v krizi už téměř rok (s krátkými přestávkami), víceméně jde ale o celé období po ztrátě útočného tria Jović - Rebić - Haller. Nyní si ale Hütter žádnou krizi nepřiznává a to může znamenat zlom, který vyústí ve změnu trenéra. Kouč v létě sliboval ofenzivní představení, to se ale nakonec nedostavilo a místy se ani nedalo očekávat, když na hřiště vyšle tři defenzivní záložníky najednou a celkově se objevuje nevole s protežováním Ilsankera. Takže těžko říct, zda má Hütter vůbec nějakou vůli něco změnit, aby Eintracht opět začal vyhrávat. Pokud ale bude chtít Eintracht dále hrát o Evropu, bude podle mě potřeba daleko více než jen výměna trenéra.

Práce na novém stadionu sice zdárně finišují, sami hráči Freiburgu však za sebou nemají zcela povedené čtyři měsíce a zvedli se až v prosinci, kdy konečně opustili nervózní lavírování nad sestupovým pásmem. Má mančaft z podhůří Černého lesa na to, aby ve svém vzestupu pokračoval i nadále?

Marián: U Freiburgu je obrovsky důležité si uvědomit, že před startem Hinrunde přišel o trojici Schwolow, Koch a Waldschmidt. Tito hráči byli v uplynulém ročníku stěžejní a pohled na tabulku říká, že se 47 inkasovanými brankami mu držela zejména obrana. Skončil na osmém místě, ale mančafty níže postavené inkasovaly okolo 60 branek. Po odchodu Schwolowa hledal Freiburg novou brankářskou jedničku, vsadil na stabilní dvojku Flekkena, který se stihl zranit na rozcvičce před zápasem DFB-Pokalu v Mannheimu a následné vyšetření odhalilo, že si nezachytá šest až sedm měsíců. Ztrátu Kocha nepocítil tolik jako Schwolowa, protože v obraně má kam sáhnout. S odsunutím Heintze na lavičku a nasazením mladšího Schlotterbecka se v prosinci chytil a vyjel ze sestupového pásma. Jen považte, že první nulu vychytal Müller dvě kola zpět, což ho na velkou část podzimu přikovalo nebezpečně blízko sestupu.

Kouč Streich sází na kontinuitu, i to mu pomáhá v těžších chvílích k tomu, aby nepodlehl panice a nezanesl do týmu nejistotu v podobě razantního zásahu do kádru. Obrana třetí sezonu po sobě nastupuje ve stejném složení, má zažité automatismy, což se časem zákonitě projeví na výsledcích a výkonech. Odchod Waldschmidta přišel nahradit v Deportivu Alavés nechtěný Demirović, což by mohl být další povedený obchod celku z Breisgau. A ještě jedna věc mu výrazně pomáhá oproti konkurenci - dlouhodobě skvěle zahrávané standardní situace.

Willi: Freiburg ty více a méně povedené sezony střídá relativně pravidelně, ale téměř vždy se nakonec dokázal udržet a věřím, že se mu to povede i letos. SCF muselo nahrazovat Schwolowa s Waldschmidtem, přičemž mělo náhrady dá se říci připravené, protože oba hráče v minulosti trápila zranění a Freiburg se po nějakou dobu musel obejít bez nich. Dále klub v létě posílili kromě Stantamarii, jenž hraje pravidelně, také Guus Til a Ermedin Demirović, kteří zatím nedostali tolik prostoru a i zde vidím potenciál k tomu, aby hru Freiburgu pozvedli. Streich chce mít své hráče připravené i po taktické stránce, než jim dá plnou důvěru na hřišti a to obvykle trvá tak půl roku (o čemž ví své i Vladimír Darida).

Freiburgu může být trochu líto, že je letos podzimní část sezony zkrácená, jelikož se na konci díky lehčímu losu (Bielefeld, Schalke nebo Hertha) dostal do formy a dále by jej čekal Hoffenheim s Kolínem, přičemž minimálně Hoffenheim bude po přestávce mnohem těžším soupeřem.

Přímo brilantně začal v září Augsburg, poté ale body spíš ztrácel. Přesto bavorsko-švábský klub hledí na sestupové pásmo se značnou rezervou. Udrží FCA pohodlný náskok na poslední tři místa také v novém kalendářním roce?

Marián: Dokud bude v týmu útočník Finnbogason, tak Augsburg nespadne. Na startu měl náročný los, podařilo se mu vyloupit berlínský Alte Försterei, následně překvapil Dortmund a chytil správný lauf. Nerozhodily ho ani dvě prohry za sebou s Lipskem a Bayerem, naopak nadále sbíral poctivě body. Zřejmě klíčový zápas zvládl v šestém kole, kdy domácí výhrou proti Mohuči poslal svého soupeře na úplné dno. Přes letní pauzu museli sportovní manažer Reuter s trenérem Herrlichem řešit konec kariéry ikony Daniela Baiera, což ale zvládli podpisem Tobiase Strobla. Místo Philippa Maxe zase přišel Robert Gumny z polského Lechu. V Rafału Gikiewiczovi navíc našli spolehlivou brankářskou jedničku, jen těsně skončil za Casteelsem z Wolfsburgu na čtvrté pozici známkování magazínu "Kicker".

Herrlichův styl hry není právě oku lahodící, jeho svěřenci ale dokáží hrát v potřebném tempu po celých 90 minut, jsou důslední v defenzivě a materiál v útoku má stále bundesligovou kvalitu. Menší zajímavost: po 80. minutě inkasoval Gikiewicz třikrát, jeho spoluhráči naopak vstřelili branku ve stejném období hned osmkrát. A není náhoda, že ze všech celků v dosavadním průběhu soutěže toho právě hráči FCA naběhali nejvíce. V osobě Daniho Caligiuriho navíc našli zkušeného hráče, který má lídrovské schopnosti a je stále produktivní - i jeho odchod přikoval Schalke na dno.

Willi: Vzhledem k letošní "našlapané" konkurenci v boji o záchranu si myslím, že se Augsburg bitvě o udržení úplně vyhne. Defenziva je o poznání jistější než v minulé sezoně a směrem dopředu je možná trochu nečekaně táhne "veterán" Daniel Caligiuri, za což si jistě na Schalke můžou drbat hlavu. K tomu očekávám, že se na jarní část sezony podaří střelecky probrat Niederlechnera s Finnbogasonem a umístění v tabulce pro FCA bude ještě pohodlnější.

O něco výše se měl dle papírových předpokladů vyskytovat Hoffenheim. Po šestibodovém startu však družina trenéra Sebastiana Hoeneße brala vítězství už jen dvakrát. Právě od nového kouče se přitom očekávaly velké věci. Proč tedy TSG vidíme až na 12. místě?

Marián: Úplně si nemyslím, že by se od nového kouče čekaly velké věci. Hrát tři soutěže není pro klub jako Hoffenheim jednoduché, místenku do Evropy si musel vybojovat v posledních kolech uplynulé sezony. A v tabulce vidíme, jak hraní v Evropě poznamenalo právě TSG či v Aténách vypadnuvší Wolfsburg. Zasáhl ho koronavirus, v jednu chvíli mu vypadlo snad osm hráčů, proto v Evropské lize dostal šanci 18letý útočník Beier. Absencí bylo tolik, že se to na jeho výkonech mnohem více podepsalo i v lize. Stabilní trojice vzadu z minulé sezony Bičakčić - Hübner - Akpoguma byla kvůli zraněním také narušena. Na část podzimu vypadl Kramarić, herně nevýrazný Dabbur ho nedokázal adekvátně nahradit, tudíž je dvanácté místo mírné zklamání. Ztráta na šestou pozici ale činí jen šest bodů, po Novém roce do hry naskočí někteří hráči po zranění a myslím si, že budou tabulkou stoupat vzhůru.

Willi: Hoffenheim v létě vsadil na relativně nezkušeného (i když úspěšného) trenéra, k tomu se Hoeneß hned musel potýkat s dodatečnou zátěží evropských pohárů a DFB-Pokalu, což předtím z dob působení v rezervě Bayernu neznal. Celou situaci ještě zkomplikovaly časté reprezentační pauzy, kvůli kterým následně putovali někteří hráči do karantény (Kramarić nebo Kadeřábek, přičemž druhý zmíněný pak dokonce musel do karantény z důvodu případu koronaviru v rodině). V tabulce je Hoffenheim relativně nízko, ale ztráta není veliká, takže očekávám, že se mu na jaře bude dařit lépe.

Zkraje podzimu se zdálo, že v Brémách by tentokrát mohli prožít poklidnou sezonu. Jenže od 3. kola Werder znovu zvítězil až těsně před pauzou a zdá se, že po roce může mít opět plné ruce práce se záchranou. Proč se družině trenéra Floriana Kohfeldta přestalo po vyvedeném začátku dařit?

Marián: Werder měl na začátku příznivější los, první zápas ale Kohfeldt takticky nezvládl a oživil nepříjemné vzpomínky na nepovedený uplynulý ročník. Hned v druhém kole měl ale Niclas Füllkrug svůj den a hattrickem rozhodl o výhře na Schalke, takže se podařila blesková odpověď na nevyvedený první špíl. Na výhru se podařilo navázat hned v dalším zápase proti nováčkovi z Bielefeldu, ale už tento zápas naznačil, kde budou ležet slabiny a silné stránky mančaftu z hanzovního města. Jen dvakrát se podařilo dát více jak jeden gól, na druhou stranu se podařilo obrovsky zlepšit obrannou fázi, což je hlavní důvod toho, že Brémy mají v tuto chvíli relativně příjemné Vánoce a disponují náskokem na baráž i přímý sestup. I když přišla nepříjemná série čtyř porážek za sebou, bylo to se soupeři, kteří drží pohárové pozice, nebo se okolo nich pohybují. Což fanoušek akceptuje, protože konkurenti mají zkrátka vyšší kvalitu.

Jako příjemný bonus slouží fakt, že všechny porážky byly s rozdílem jedné branky, i pátý gól ve Wolfsburgu padl až v samotném konci střetnutí. Jediná vyšší prohra přišla hned na úvod a dobře posloužila jako facka. Řez kádrem nepřežili starší hráči, někteří odešli po konci smluv, jiným nebyla prodloužena smlouva a museli si najít jiné angažmá. V tomto bodě měl hlavní slovo kouč Kohfeldt, jeho nadřízený Baumann si naopak na zkušenostech zakládal, což byl mimo jiné jeden z důvodů hororového ročníku 2019/20. Ani se nečekalo a neplánovalo větší letní posílení, za což mohou předjednané opce na Leonarda Bittencourta, Ömera Topraka a Davieho Selkeho. Zatímco první dva hráči ukazují, že opce u nich nebyla výstřelem naslepo, Selke je zklamáním a adeptem na letní odchod do exotické destinace typu Čína.

Podobně jako u Streicha ve Freiburgu, tak i u Kohfeldta posilám trvá, než zapadnou a plně se aklimatizují. Takže Felix Agu, Patrick Erras i Romano Schmid si musí na svou šanci počkat. Pozitivem je, že tito hráči jsou výrazně mladší a v případě kvalitních výkonů mohou pomoci klubu i z ekonomického hlediska. To je jeden z dalších bodů, respektive chyb, které Baumann udělal v létě roku 2019, když vyhlásil cíl v podobě postupu do Evropy. S tak zkušenou soupiskou to zkrátka byla chyba a mladík Mbom ukazuje, že cesta rychlosti je v současné Bundeslize žádanější než klid v podobě Nuriho Şahina.

Kohfeldt hodně popřemýšlel o své pozici, vizi své hry a podařilo se mu přizpůsobit kvalitu týmu k tomu, co by chtěl hrát. Pochopil, že Marco Friedl nemá ofenzivní nadstavbu a levý obránce z něj nebude, po přechodu na post stopera naopak prodá své kvality. Jeho partner ve středu obrany Toprak zase dokázal, že pokud je zdravotně fit, tak ze své kvality nic neztratil. Niklas Moisander toho v minulosti odvedl pro klub dost, i jeho odstavení na lavičku byl jedním z tahů, které Kohfeldt musel udělat a měl pravdu. Za zklamání se tak dá považovat hostování Tahitha Chonga, ten zatím na sebe upozornil jen hloupou penaltou proti VfB a centrem na branku Erena Dinkçiho v posledním zápase. Taková menší zajímavost: proti posledním třem soupeřům v tabulce Werder inkasoval jedinou branku (za stavu 3:0 proti Schalke od Marka Utha v nastaveném čase), a právě tyto body dělají rozdíl v tabulce.

Willi: Nepřijde mi, že by se Werderu přestalo dařit, prohry přišly většinou proti pohárovým aspirantům nebo Stuttgartu, který se dostal do skvělé formy, navíc předtím dokázal ukořistit bod proti Bayernu. Oproti minulé sezoně je na tom pořád hodně dobře, důležité je, aby na tým po těchto prohrách v řadě nepadla deka, ale na rozdíl od Freiburgu tady mohu říct, že pauza přišla akorát vhod.

Budoucnost patří Berlínu - tak zní slogan Herthy. Nicméně novou éru "Staré dámy" pořád něco brzdí. Alespoň na papíře by však kádr z modré části hlavního města mohl aspirovat minimálně na Evropskou ligu. Kde tedy Herthu v současnosti tlačí bota?

Marián: Investor Windhorst sice přinesl do klubu peníze, jenže už ne tolik trpělivosti. Za stabilní pětkou klubů v evropských pohárech stoji kvalitní a dlouhodobá práce sportovního ředitele. V tomto bodě má celek z hlavního města Německa rezervy a zaostává několik let za konkurencí. Pro Herthu bude nesmírně náročné vklínit se mezi pětku, která má v současnosti lepší kádry a i větší kvalitu na trenérském postu. O zbývající místo tedy propukne boj mezi Wolfsburgem, Hoffenheimem, aktuálně je vysoko městský rival Union, jednou za čas vyskočí klub typu Freiburg - ta konkurence je obrovská. Přitom jádro týmu existuje a nemusí se měnit. Brankář Schwolow je jednička na několik let dopředu, v obraně může být základním stavebním kamenem Torunarigha i nově příchozí Alderete. Dále Mittelstädt, Stark - to všechno jsou hráči, kteří mají 25 let či méně.

Už zmíněný Wolfsburg má Glasnera, Hoffenheim Hoeneße a ti zkrátka dokáží ze svých týmů vymáčknout víc než berlínský Labbadia (i když na soud ohledně Hoeneße si ještě počkejme). V Hertě tedy zatím položili kvalitní základy, nesmí ale sklouznout k podpisům hráčů, jakými jsou Xhaka nebo Draxler, u nichž je vůbec otázka, jestli by tým svojí současnou kvalitou posunuli. Dost zajímavá jména má berlínský klub i v mládeži, tímto způsobem si taktéž může pomoci. Bohužel pro ně si myslím, že Windhorst bude chtít okamžitý úspěch v podobě skupiny Evropské ligy. Nevzali to zkrátka za správný konec, pokud se ale naučí svěřené peníze rozumně investovat, cíle v podobě kvalifikace do Evropy mohou klidně uhrát.

Willi: Myslím si, že Hertha momentálně potřebuje hlavně trpělivost, změn bylo opravdu hodně (v útoku možná až moc) a kádr si ještě potřebuje sednout. Navíc pro nové hráče museli své pozice vyklidit vůdčí osobnosti jako Per Skjelbred, Rune Jarstein či Vedad Ibišević, takže se musí vyprofilovat i nový lídr. Tuto roli na sebe zatím možná až překvapivě bere Peter Pekarík, u kterého se ale dá očekávat, že v létě odnese další vlnu omlazení kádru. Rozhodně si však myslím, že trpělivost se současným kádrem (a zatím i trenérem) je lepší cestou než přivedení hráče typu Draxlera nebo podobně.

Kolínští "Kozli" jsou jedním z mužstev, která se výrazně opírají o podporu fanoušků v zádech. RheinEnergieStadion však zeje prázdnotou a hráči z největšího města Severního Porýní-Vestfálska se tak v nelehké době musí spoléhat sami na sebe. Díky čemu tak mužstvo od břehu Rýna zatím sídlí mimo sestupové pozice?

Marián: Köln první tři zápasy prohrál, naplno bodoval až v devátém kole v Dortmundu. Kdo ale ty zápasy sledoval, viděl, že soupeři Gisdolův tým nepřehrávali výrazným způsobem. Kolín prohrával většinou o branku a šlo tedy o to, kdy se první výhrou chytí. Herní projev zkrátka sliboval, že body a výhry časem přijdou, k čemuž jdou "Kozli" naproti. Markus Gisdol je zvláštní trenér. Celky, které vede, dokáží pravidelně hrát část ročníku pohledný fotbal, daří se jim až nad očekávání dobře. Časem se to ale otočí, na hráče sednou krize a rozjedou se spekulace o odvolání. Jediný výbuch zatím přišel v derby s Bayerem, jinak se Köln má od čeho odrazit a myslím si, že barážové trable se ho týkat nebudou. Musí ale přidat v ofenzivě, jedna branka v průměru na zápas je málo, pověst kanonýra nepotvrzuje Andersson. Ve statistice očekávaných vstřelených branek a vytváření šancí je hned třináct týmů lepších než výběr kouče Gisdola.

Willi: Nejvíce o tom podle mne rozhodl fakt, že letos je konkurence opravdu slabá a Schalke s Mainzem jsou zatím nekonkurenceschopní, i když i to se může brzy změnit. Köln tak (zatím) nedoplatil na špatnou formu, kterou ze začátku měl mimo jiné brankář Horn, na něhož se "Kozli" jinak mohli vždy spolehnout. Klub před sezonou přivedl zajímavé hráče do ofenzivy, ti ale nicméně musí ukázat mnohem více.

Do Bielefeldu se nejvyšší soutěž vrátila po jedenácti letech. Fanoušci Arminie si ale návrat mezi elitu bohužel nemohou užívat přímo na stadionu. I kvůli absenci divácké euforie se druhému z nováčků příliš nedaří. Má však kádr "Ostwestfalen" vůbec na to, aby dokázal jiným celkům Bundesligy dlouhodobě konkurovat?

Marián: Arminia chybějící kvalitu na soupisce bohatě vyvažuje na trenérském postu. Neuhaus ví, že jeho tým je papírově nejslabší ze všech účastníků v bundesligovém pelotonu, přesto se jim podařilo uhrát poměrně slušné výsledky a právem drží momentálně barážovou příčku. Bohužel pro ně se čím dál více ukazuje, že pomyslné nůžky mezi první a druhou Bundesligou se rozšiřují právě v případě klubů, kterými jsou Arminia, Darmstadt nebo Paderborn. V podstatě jediný tým, který tuto past (zdá se) překonal, je Union. Pragmatický styl Uweho Neuhause klubu přinese vyrovnané výsledky, chybějící rozdíl ale bude v produktivitě, kde zkrátka nemůže záchranu vystřílet legenda klubu Fabian Klos. Hostující Córdova z Augsburgu zatím neoslnil, Sven Schipplock má zřejmě to nejlepší už za sebou.

Jediné dva výbuchy Bielefeld zaznamenal proti Bayernu a v Berlíně s Unionem. V absenci fanoušků bych nehledal důvod toho, že okupují šestnáctou příčku, pro všechny mančafty je to stejná situace a nemám pocit, že by v Schüco Aréně panovalo natolik bouřlivé prostředí, které by udělalo rozdíl ve prospěch Arminie. V krátkém časovém období během vánočních svátků by měli zapracovat především na odstranění individuálních selhání. Nebylo jich právě málo a v Bundeslize se za tyto chyby platí tvrdě, hráče pak stojí body a psychickou pohodu. Jediné tři výhry, které Neuhuasova ekipa uhrála, přišly proti v dané chvíli trápícím se celkům. Skalp Kölnu, Mainzu i Schalke naznačuje, že jim nedělá problém obrat přímou konkurenci, jestli to ale se záchranou myslí vážně, musí obírat i další soky od desátého místa níže.

Willi: Ačkoliv mi přijde jako obrovská škoda, že si fanoušci Arminie nemohou užít prvoligovou příslušnost na stadionu, nemyslím si, že by to s nimi vypadalo o moc lépe. Bohužel se domnívám, že pouhá bojovnost nebude stačit na to, aby se Bielefeld udržel mezi elitou, jeho štěstím ale je, že v lize působí ještě Schalke a Mainz, a pokud Arminia dosáhne alespoň baráže, tak si myslím, že by záchrana nemusela být nereálná. Přímé konkurenty již obírá, chybí už jen, aby získala i nějaké bonusové body v zápasech, kdy se to moc nečeká.

Zkraje ročníku připomínala Mohuč spíš klub rváčů. Poměry v karnevalovém městě se nakonec uklidnily, avšak výsledky zůstaly veskrze mizerné. Na soupisce 1. FSV přitom nalezneme několik zajímavých hráčů, především pak v ofenzivě. Jak je tedy možné, že "Nulapětky" zatím míří do druhé ligy?

Marián: Pokud se dlouho Mainz něčím vyznačoval, tak tím, že v kritických momentech dokázalo vedení udržet chladnou hlavu, analyzovat situaci a přijmout opatření, které na první pohled nedávalo smysl, přesto se časem ukázalo jako správné. Pokud ale ztratíte neuváženým rozhodnutím kabinu, rozežere to klub zevnitř. Případ Szalai navíc odnesl trenér Beierlorzer, který s ním nepočítal, a reakce vedení přišla po dvou kolech, kdy dvě jasné prohry podřezaly větev pod koučem. Aby těch problémů nebylo málo, od ledna se nepodařilo najít shodu na prodloužení smlouvy s Robinem Quaisonem, který je po Matetovi druhým nejlepším útočníkem. I proto odehrál za 13 zápasů v průměru jen 65 minut.

I přes tyto problémy věřím, že Mainz přeskočí Arminii. Důvody jsou dva. První je kvalitnější obrana, kdy Moussa Niakhaté platí za jedno z mála pozitiv karnevalového celku. Druhý a klíčový důvod se jmenuje Jean-Philippe Mateta. Bez jeho branek by klub spadl i pod trápící se Schalke. Z časů sportovního ředitele Heidela disponuje slušným finančním polštářem, takže se dá očekávat, že se posílí a Mateta mu nakonec barážovou pozici vystřílí sám. Nedávného sportovního ředitele Rouvena Schrödera by ale čekalo perné léto. Pokud Mainz udrží bundesligovou příslušnost, téměř jistě odejdou výše jmenovaní, Quaison taktéž zamíří jinam, přičemž donekonečna nejde nakupovat ve francouzské Ligue 1 a doufat, že časem se ziskem přijde prodej. Schröder však oznámil svoji rezignaci a žezlo tak přebírá starý známý Christian Heidel. Pod jeho taktovkou by mohlo skončit nakupování ve Francii a FSV tak může opět vsadit na vlastní produkty, případně by klub mohl zacílit na německé hráče. I tento fakt zhoršil u fanoušků podporu klubu, se současnou podobou soupisky je těžké se identifikovat.

Willi: Mainz má zatím celkem smůlu. Šance si vypracová, ale hráči jsou málo efektivní, kdežto soupeř naopak krutě trestá. Obvykle se nechci spoléhat jen na data, nicméně tady si zmínku dovolím, protože u Mainzu je rozdíl nejvíce patrný (oproti tomu u Schalke nelze hovořit ani o smůle): dle vypracovaných šancí a naopak toho, co soupeřům dovolí, by FSV mohlo být dokonce na 12. místě v tabulce. Ale v tom také spočívá kouzlo fotbalu, že se nelze spoléhat výhradně na data.

Vedení se nyní odhodlalo k možná zoufalému kroku. Místo Schrödera (kolem něhož se v minulosti vyměnila dozorčí rada), který s týmem žil, nastupuje opět Christian Heidel, jenž je jedním z těch, kdo má na svědomí současné Schalke, nicméně u FSV se mu v minulosti již dařilo. Jenže tehdy stálo téměř vše na Heidelovi a i kvůli tomu se po jeho odchodu dostal klub do problémů, ve kterých se nyní vyskytuje, jelikož se ho nepodařilo nahradit ve všech ohledech. Povinnosti se sice rozmělnily mezi více zodpovědných osob, otázkou však je, jestli jde také o persony dostatečně kvalifikované. Obavy vyplývají i z toho, že model "jediného muže" již v současnosti nebude fungovat tak dobře a vše může být začátkem cesty do zapomnění. Pokud by se totiž klubu nepodařilo udržet v nejvyšší soutěži, mohou podmínky přímo nahrávat "cestě Paderbornu", který se po sestupu z Bundesligy náhle ocitl až ve třetí lize.

Dlouhodobá mizérie Schalke nabrala na podzim až neuvěřitelných rozměrů. V Gelsenkirchenu se hned dvakrát měnil trenér, i tak ale "Königsblauen" čekají na výhru v Bundeslize 29 zápasu v řadě a jen dvě utkání zaostávají za nelichotivým rekordem berlínské Tasmanie. Má zdecimovaný klub vůbec naději na záchranu?

Marián: Schalke nevěřím vůbec. Můj osobní tip je, že už během března či dubna bude mít jistotu sestupu a může tak přemýšlet o podobě kádru na příští ročník. Nástupci Christiana Heidela Schneiderovi se ani zdaleka nepodařilo uklidit bordel, který v klubu panuje. Zlá ekonomická situace navíc svazuje ruce při zimním posílení a de facto uvrhá klub do beznaděje. Když Werder zažil nepovedenou Hinrunde, v zimním přestupovém okně se podařilo dotáhnout hráče jako tehdy nechtěného Vestergaarda v Hoffenheimu nebo rozhádaného Vogta ze stejného klubu. Jenže dluhy Schalke jsou ve výši 240 milionů eur a klub zřejmě nenajde finance na podobné krátkodobé posílení, navíc takové, jehož přínos by mu nakonec pomohl minimálně k baráži.

Celek z Gelsenkirchenu navíc v nastalém chaosu dělá zvláštní a nepochopitelná rozhodnutí, která nejen že situaci neuklidní, ale naopak krizi prohloubí. Odvolání Wagnera bylo nevyhnutelné, stejně tak neschopnost udržet Caligiuriho či Rudyho na pravém kraji obranné řady. Následně se zadarmo podepsal zkušený Vedad Ibišević, aby o pár měsíců odešel, navíc za situace, kdy měl pobírat 100 tisíc, přičemž hráč se velké části toho platu vzdal ve prospěch charity a klub mu měl platit jen podle toho, kolik času odehraje. Wagnerovi stále platí 200 tisíc měsíčně, o nástupci Baumovi v klubu příliš nepřemýšleli, jinak si člověk nedovede vysvětlit, proč angažují kouče, který právě neexceluje v organizaci hry, což je právě ten pomyslný odrazový můstek k tomu, aby když už nevyhrávají, tak aby sbírali alespoň body za remízy.

Složení týmu je z velké části špatné: labilní hráči z Afriky, německé hráče zastupuje nechtěný brankář Fährmann, stálice Oczipka, útočník Uth a záložníci Serdar se Skrzybskim. Jako fanoušek Schalke bych byl ze současného stavu zklamaný, protože tradičně skvělá mládež produkovala talenty, kteří se učili vedle starších a zkušenějších, navíc si tyto odchovance rychle oblíbíte a identifikujete se s klubem. A právě odchovanci a jejich odchody zadarmo jsou další ze série rozhodnutí, která klubu dlouhodobě škodí. Meyer, Goretzka nebo Nübel byli hráči s hodnotou, která by v současnosti umožnila netancovat na hranici bankrotu. Za každého z nich mohl klub dostat minimálně 30 milionů eur, ne-li více. U brankáře Nübela se ale nedala očekávat loajalita, pokud dělal dvojku za směšné peníze, a když už šanci dostal a ukázal, že kvalitu má, tak prodloužení smlouvy přišlo pozdě. I toto jen ilustruje, v jakém prostředí se u Königsblauen pracuje.

Prosinec byl ale pro Schalke ještě víc frustrující a jak praví známé pořekadlo, že na pos... i záchod spadne, tak přesně to se Schalke stalo. Komická první branka v Gladbachu, zranění jednoho z mála světlých bodů v případě Marka Utha po nepříjemném pádu ze souboje v Augsburgu, a když už v tom samém zápase mělo přesilovku a otočilo z 0:1 na 2:1, tak stejně dostalo branku v nastavení a zase se výhry nedočkalo. To zamává i se sebelépe psychicky vybaveným týmem. V zimě navíc téměř jistě odejde stoper Kabak a zodpovědnost se tak přenese na Salifa Saného, nepřesvědčivého Stambouliho, často zraněného Nastasiće a mladíka Thiawa. To je všechno jen ne kompaktní obrana, která zastaví přísun inkasovaných branek a dá naději k lepším zítřkům.

Willi: Myslím, že naději na záchranu nemá, k tomu je v klubu špatně až moc věcí a není možné, aby ještě jeden klub měl tolik štěstí, jaké měl kdysi Hamburk. A vymlouvat se nelze ani na smůlu, protože i podle dat se nachází přesně tam, kde má. Schalke se během posledních přestupových období zbavilo lídrů a nedokázalo je nahradit, v týmu se tak nyní těžko hledá někdo, kdo by dokázal ostatní strhnout. V létě přibyl sice Ibišević, ale od něj si nejspíše slibovali mnohem více, než skutečně mohl přinést a vše vyvrcholilo jeho suspendací. Podobně pak dopadl i Harit, který má na to, aby byl rozdílovým hráčem, nicméně velmi často zápasí s disciplínou, kvůli čemuž byl taky dočasně suspendován.

Po odchodu ze Schalke se v novém působišti stal tahounem například Caligiuri a takový hráč Königsblauen zoufale chybí. Stejně tak v pozici trenéra absentuje výrazná osobnost, ale takovou nyní jen těžko sežene. Po případném sestupu však Schalke drží naděje, jelikož plno hráčů má postaveno smlouvy pouze na první ligu, takže by se mohlo některých kotev s vysokým platem zbavit, přičemž zůstanou hráči, které jde dále zpeněžit (Harit, McKennie). Důležité pak bude, aby se mu podařilo tým vhodně doplnit.

Nahlédněme též do 2. Bundesligy, kde se do vedení poněkud překvapivě dostal Holstein Kiel. To však nemusí vůbec nic znamenat, neboť druhá německá nejvyšší soutěž je známa pro svou vyrovnanost. Kterým týmům dáváte největší šanci na postup do první ligy? A jak si dle vás povede největší favorit soutěže Hamburk?

Marián: Holstein pracuje s dlouhodobým plánem, který obnáší nejprve vybudování potřebné infrastruktury k tomu, aby své případně domácí zápasy nehrál v Hamburku či jiném městě. A to se mu daří, vybudování východní tribuny činilo poslední fázi rekonstrukce a již může hrát nejvyšší soutěž na svém stánku, neboť od fotbalového svazu dostal zelenou. Kiel od Bochumi nebo Fürthu odlišuje šířka kádru. Fürth hraje ve 12 či 13 lidech, z lavičky pravidelně nastupuje Jamie Leweling, jinak hraje ve stejné sestavě celý podzim, což podle mého názoru zapříčiní jeho pád z postupových pozic. Bochum trápí stejný problém, solidní základní jedenáctka, ale slabší kvalita na lavičce. Holstein navíc pod koučem Wernerem pracuje lépe v defenzivě, sbírá body za těsné výhry a právem je to po Hamburku nejvážnější kandidát na postup.

U osoby Oleho Wernera bych se na chvíli zastavil. Dvakrát už Holstein krátce vedl jako dočasný kouč a nyní déle než rok vede první tým. Klub mu věří, a proto s ním prodloužil smlouvu do roku 2022. Werner je navíc v Kielu jako trenér mládeže od roku 2013, poté převzal rezervu a dalším logickým krokem se stal přesun k A týmu. I z tohoto hlediska vše navazuje a cílem by měl být postup - v této sezoně nebo v té příští. V Kielu se Bundesligy dočkají a jen tím završí práci managementu, který od postupu z třetí ligy udělal z Holsteinu štiku druhé nejvyšší soutěže.

Pokud to shrnu, tak přímý postup vybojují Kiel a Hamburk, barážovou pozici urve Bochum, Düsseldorf skončí čtvrtý a Fürth pátý.

Willi: Kiel není takhle nahoře poprvé, takže celkem věřím, že se mu to povede dotáhnout do konce. Stejně tak Hamburk tipuji alespoň na baráž, otázkou pak je, jestli se mu nebude vracet to štěstí, s jakým se tolik let držel v Bundeslize a teď pro něj naopak nebude v boji o první ligu překážkou. Dalším týmem, který podle mě postoupí (z druhého postupového místa), bude Fortuna Düsseldorf.

Z českých hráčů dostával alespoň v médiích největší prostor Patrik Schick. Po přesunu z Lipska se vytáhlý útočník měl stát první volbou v útoku Leverkusenu, k čemuž opravdu došlo, byť Lucas Alario mu tvoří zdatnou konkurenci. Může se Schick stát elitním bundesligovým kanonýrem?

Marián: Bosz preferuje fotbalovější typ útočníka, z mého úhlu pohledu jím Schick je. Bohužel pro něj, jeho zdraví neumožňuje Boszovi nasadit ho do větší porce zápasů po sobě. Alario je lepší zakončovatel, i souhra se spoluhráči vypadá lépe, což je ale vzhledem k délce Argentincova působení v Leverkusenu logické.

Pokud elitu zastupuje pouze Lewandowski a Håland, tak se takovým kanonýrem nestane. Jestli se ale bavíme o úrovni, kterou představují Silva či Weghorst, tak ano, za nimi Schick nezaostává. "Lewa" i Håland mají hlavu daleko víc nastavenou na nejvyšší úroveň, Schick fotbalu nedává to, co oni, i proto má momenty, kdy vypadá líně a je jednoduché ho odsoudit. Ale to je zkrátka Schickův styl hry, dokud bude střílet branky, nikdo to nebude řešit, v opačném případě se na něj snese kritika, která je ovšem nepřiměřená už v tuto chvíli. Nechme prostě Schicka hrát fotbal a čas ukáže, jestli po něm sáhne lepší tým než Leverkusen.

Willi: Ze začátku měl problémy se zdravím a během tohoto období se neskutečně chytil Alario, takže to Patrik bude mít těžší. Bayer ale naštěstí hraje ve více soutěžích a Bosz se nebojí sestavu protočit, takže své šance dostává i tak. Postupem času se více sžívá s týmem a zlepšuje se. Na úplnou elitu to nevidím, ale nadprůměrným útočníkem v lize jistě být může.

Z dalších českých krajánků bývá pravidelně veleben Vladimír Darida, pojďme se však tentokrát zaměřit na jinou bundesligovou stálici. Theodor Gebre Selassie kroutí v Brémách již devátou sezonu, která bude pravděpodobně jeho poslední. Agilní bek přitom nadále patří do základní sestavy Werderu. Není podle vás škoda, že Gebre Selassie v Německu zřejmě skončí?

Marián: Gebre Selassie je bez přehánění takovou menší klubovou legendou. Obrovsky populární mezi fanoušky, oblíbený i mezi personálem klubu a zřejmě nejlepším přítelem jiného ikonického hráče doby nedávné Zlatka Junuzoviće. Za všechno hovoří to, že v aktuálním kádru je služebně nejstarší, v posledním vítězném zápase na hřišti Mainzu odehrál jubilejní 250. utkání v dresu "Grünweiß", čímž vyrovnal Claudia Pizarra. Jenže věk se nedá zastavit, navíc se Theovi kvůli rodině nechce prodlužovat život v Brémách. Syn mu nastoupí do první třídy a dohoda je taková, že to bude v Česku. Jinak by číslo 23 i nadále pilovalo lajnu na pravé straně.

I když mu po dvou úspěšných transferech ze Skandinávie klub přivedl ze švédského Djurgårdenu jako konkurenta Felixe Beijma, stejně mu nedal takříkajíc čuchnout. Beijmo byl následně poslán na hostování do Malmö a poté do Fürthu, načež v srpnu natrvalo zamířil zpět do vlasti. A ještě jedna věc je na Gebre Selassiem unikátní: zatím v každém ročníku dokázal vstřelit minimálně jednu branku, maximem zůstává pět přesných zásahů ze sezony 2016/17. A jako důkaz důvěry a respektu navléká při neúčasti Niklase Moisandera kapitánskou pásku. To myslím hovoří za všechno. Nevybavím si příliš českých nebo slovenských hráčů, kteří by nosili pásku v top 5 soutěžích v Evropě.

Willi: Těžko uvěřit, že se k takovému číslu dostal po slabém začátku, jaký ve Werderu měl (a jaký má většina Čechů v Bundeslize po přestupu z české ligy). Ale nevzdal to, stejně jako to s ním nevzdali ani trenéři. Postupně se vypracoval ve stabilního hráče základní jedenáctky Werderu a myslím, že na konci sezony si hodně lidí bude říkat, že ze sportovního hlediska je jeho "konec" předčasný, i když se do Česka vrátí z pochopitelných důvodů.

Ostatní Češi spíše vysedávali na tribuně nebo marodili, situace se naopak zlepšila u slovenských fotbalistů. László Bénes sice paběrkuje, avšak Ondrej Duda se po návratu do Bundesligy prosadil v Kolíně a zkušený Peter Pekarík nadále brousí pravou stranu obrany Herthy BSC. Jak byste zhodnotili podzimní výkony Slováků?

Marián: Duda se po přestupu ke "Kozlům" chytil, zahrává standardní situace a posbíral dvě branky plus tři asistence. Jako ofenzivní hráč tak má velký vliv na to, co "Geißbocken" vyprodukují vepředu. Musí ale na své výkony navázat i v odvetné části. Už je zkušenější a v případě zopakování toho, co předvedl v úvodních dvanácti zápasech, hraje i o lepší angažmá. Menší kaňkou zůstává jen červená karta z mohučské Opel Areny.

Pekarík je velké překvapení, respektive jeho ofenzivní styl hry. Vždy platil za spolehlivého obránce, ale s menší podporou útoku, někdy jakoby se bál překročit soupeřovu polovinu. Už se zdálo, že je odepsaný, v létě mu dorazil z Groningenu konkurent Zeefuik, ale Pekarík se nenechal vystrnadit ze sestavy. Zeefuik bude mít co dělat, aby si uzmul post na pravé straně obrany - příliš mu nepomohlo ani to, když v zápase pátého kola na trávníku Lipska vystřídal v půli právě Pekaríka, avšak za pět minut stihl posbírat dvě žluté karty a byl vyloučen.

Willi: Duda zatím nepředvádí střelecké představení, která pořádal v Hertě, ale přesto se u "Kozlů" ihned chytil a patří k důležitým hráčům. Pekarík zraje jako víno, v létě přežil omlazení kádru a postupně zůstává jediným zkušeným matadorem. V létě mu končí smlouva, ale svými výkony si určitě říká o její prodloužení.

Zkraje ročníku se na stadiony vrátilo alespoň pár diváků, avšak postupem času začalo Německo utahovat šrouby a v současnosti se hraje znovu před prázdnými tribunami. Dokázali jste si na zápasy bez fanoušků zvyknout? Nebo pro vás Bundesliga při absenci chorálů a vlajek není to pravé ořechové?

Marián: Paradoxně se dá vyslechnout taktický záměr trenéra či komunikace rozhodčích s hráči, takže alespoň v tomto ohledu to má svůj malý přínos. Jinak samozřejmě diváci chybí, zejména tradičním celkům se širokou fanouškovskou základnou a vynikající podporou za každé situace. Kdo někdy navštívil RheinEnergieStadion nebo frankfurtskou Commerzbank Arenu, ví, o čem mluvím. Po prvotním šoku, kdy ostré zápasy měly nádech přípravných, si člověk na neúčast zvykl. Od restartu soutěže navíc začali častěji vítězit hosté a zápasy před prázdným stadionem přestaly vytvářet tlak na rozhodčí z tribun, což se dá také považovat za plus. Problém někdy nastane, pokud člověk natrefí vyloženě na holomajznu a bez hlasu z tribun ztrácí koncentraci. To se ale naštěstí neděje tak často.

Willi: Na zápasy bez diváků si nezvyknu snad nikdy, i když už to pro mě aspoň ztratilo nádech předsezonních přáteláků, které nikoho nezajímají. Znát je to i na výkonech některých týmů. Myslím, že s diváky by Schalke nebo Mainz hrály o něco lépe a s obrovskou fanouškovskou podporou v zádech by se vyhecovaly k lepším výkonům. Stejně tak například BVB, paradoxně jsem ale čekal, že kulisa bude více chybět Unionu, kde to zatím není znát. A musím se přiznat, že si bez divácké kulisy také pouštím méně zápasů než dříve.


Marián: Manuel Neuer (Bayern) - Dayot Upamecano (Lipsko), Marvin Friedrich (Union), Edmond Tapsoba (Leverkusen) - Kingsley Coman (Bayern), Thomas Müller (Bayern), Julian Baumgartlinger (Leverkusen), Florian Neuhaus (Mönchengladbach), Angeliňo (Lipsko) - Andrej Kramarić (Hoffenheim), Robert Lewandowski (Bayern)
Nejlepší hráč: Robert Lewandowski (Bayern)
Nejlepší trenér: Urs Fischer (Union)

Willi: Manuel Neuer (Bayern) - Peter Pekarík (Hertha), Marvin Friedrich (Union), Matthias Ginter (Mönchengladbach), Lucas Hernández (Bayern) - Florian Neuhaus (Mönchengladbach) - Kingsley Coman (Bayern), Thomas Müller (Bayern), Angeliňo (Lipsko) - Robert Lewandowski (Bayern), Erling Håland (Dortmund)
Nejlepší hráč: Robert Lewandowski (Bayern)
Nejlepší trenér: Hans-Dieter Flick (Bayern)

Ondřej: Manuel Neuer (Bayern) - Stefan Lainer (Mönchengladbch), Dayot Upamecano (Lipsko), Edmond Tapsoba (Leverkusen), Angeliňo (Lipsko) - Leon Bailey (Leverkusen), Diadié Samassékou (Hoffenheim), Thomas Müller (Bayern), Kingsley Coman (Bayern) - Robert Lewandowski (Bayern), Erling Håland (Dortmund)
Nejlepší hráč: Robert Lewandowski (Bayern)
Nejlepší trenér: Peter Bosz (Leverkusen)


Marián:
1. Atraktivní herní styl Stuttgartu s duem Silas Wamangituka - Tanguy Coulibaly
2. Urs Fischer a jeho Union Berlín
3. Boj Leverkusenu na třech frontách

Willi:
1. Kingsley Coman, který dokázal ustálit výkony a stal se důležitou postavou Bayernu
2. Peter Pekarík
3. Union Berlín

Ondřej:
1. Přínos nováčka ze Stuttgartu
2. Rychlý růst Giovanniho Reyny do role klíčového hráče ofenzivy Dortmundu
3. Spolehlivé výkony zkušených harcovníků Gonzala Castra a Daniela Caligiuriho


Marián:
1. Chaoticky vedené Schalke v kancelářích i na trávníku
2. Hertha BSC
3. Nesportovní chování Ozana Kabaka a Marcuse Thurama

Willi:
1. Schalke
2. Organizace hry Bayernu při absenci Kimmicha
3. "Impotence" BVB bez Hålanda

Ondřej:
1. Bezradnost Dortmundu v útoku
2. Odstup Mönchengladbachu na nejvyšší příčky
3. Chybějící lauf Arminie Bielefeld