Bylo to velmi složité období, vzpomíná Radek Bejbl na finanční potíže Atlética

Je jediným českým fotbalistou, který ve Španělsku odehrál přes 100 prvoligových zápasů, konkrétně jich má na kontě 105. Na konci tisíciletí byl Radek Bejbl (52) pevnou součástí sestavy Atlétika Madrid, a proto se mu na záda dívají i Tomášové Vaclík (35) s Ujfalušim (46) nebo další bývalý reprezentant Jaroslav Plašil (42). Víc než za madridský celek toho Bejbl odehrál jen ve Slavii, kterou ve čtvrtek ve Španělsku čeká utkání Evropské ligy proti Athleticu.

V Baskicku, na ikonickém stadionu San Mamés absolvoval Bejbl tři zápasy a dokonce na něm viděl jednu ze dvou červených karet, které při svém španělském dobrodružství dostal. "Rozhodčí mi ji dal neoprávněně," směje se dnes někdejší výborný defenzivní záložník v rozhovoru pro Livesport Zprávy. "Dostal jsem ji po druhé žluté, tu první mi ovšem rozhodčí udělil po souboji, ve kterém jsem vůbec nebyl. Disciplinárka mi odpustila i následný trest," líčí.

Vedle úsměvné historky vzpomíná někdejší český reprezentant a vicemistr Evropy z roku 1996 hlavně na pekelnou atmosféru, kterou vášniví Baskové dokázali na stadionu vytvořit. Útulný stánek nahradila v roce 2013 moderní aréna, fandit se v ní nicméně nepřestalo. "Zápasy v Bilbau byly kvůli vášnivým fanouškům vždycky hodně vyhecované," vzpomíná Bejbl.

Víte o tom, že v duelech proti Atlétiku má Bilbao i jeden historický důvod k tomu, aby se vytáhlo?

"Myslíte kvůli dresům, které mají oba týmy dost podobné?"

Jdete na to dobře, ta podoba totiž není náhodná. Atlético v Madridu založili baskičtí studenti a oba kluby byly v úvodu 20. století hodně provázané.

"A já vždycky myslel, že duely proti nám bývaly pro Bilbao prestižní kvůli tomu, že jsme z Madridu. (usmívá se) Pamatuju si, že se na nás chtěli vytáhnout protihráči na hřišti i fanoušci na tribunách. Přičítal jsem to jejich baskické národní hrdosti."

Vy jste do Atlétika přestoupil v roce 1996 ze Slavie. Jaké bylo najednou hrát před takovým kotlem?

"Angažmá v Madridu pro mě byl ve všech ohledech obrovský skok. Celé to bylo ještě umocněné tím, že se přestup upekl až po Euru v Anglii. Už před turnajem jsem měl nějaké zahraniční nabídky, ale rozhodl jsem se, že ve Slavii zůstanu a podepsal jsem novou smlouvu. Nabídka Atlétika mě však přesvědčila, abych to v zahraničí zkusil."

Úřadující španělský mistr hráče z české ligy moc často nekupuje.

"To je pravda. Atlético navíc poprvé vyhrálo španělský double. Vedle ligového titulu ovládlo i pohár a my jsme tak v následující sezoně hráli Ligu mistrů. Klub se do základní skupiny dostal po 19 letech, v té době to byla velká věc."

Jaká byla první sezona v Madridu?

"V Evropě se nám dařilo. V Lize mistrů jsme vyhráli skupinu a postoupili jsme do čtvrtfinále, kde nás vyřadil Ajax. Podepsalo se to však na výsledcích na domácí scéně, kde jsme nedokázali navázat na historický ročník a skončili jsme pátí."

Nakonec to přesto byla vaše nejpovedenější sezona. Za vašeho působení spadlo Atlético z vrcholu až do druhé ligy. Co se v klubu stalo?

"Za ty čtyři roky jsme většinou končili někde kolem šestého, sedmého místa a pravidelně jsme hráli v Evropě. V roce 1999 ale začaly na povrch vyplouvat finanční problémy, které vyvrcholily pár měsíců po začátku sezony 1999/00. Na prezidenta Gila bylo uvaleno trestní stíhání a klub snad půl roku vedl správce konkurzní podstaty. Bylo to velmi složité období. Výplaty chodily se zpožděním a v klubu panovala velmi špatná atmosféra. Nervozita se bohužel podepsala i na výsledcích a na konci ročníku jsme sestoupili."

Proto jste z Madridu odešel?

"Musím přiznat, že tyhle události měly na mém odchodu výrazný podíl. V průběhu angažmá jsem prodloužil smlouvu až do roku 2002, ale v prostředí, které v Atlétiku panovalo, jsem zůstat nechtěl. Když se ozvalo francouzské Lens, neváhal jsem."

Vidíte v současném kádru Slavie někoho, kdo by mohl vaši cestu do jednoho z nejlepších týmů Evropy napodobit?

"Řekl bych, že několik hráčů má nakročeno k tomu, aby se posunulo do top soutěže. V poslední době se hodně mluví o Malicku Dioufovi, určitě bych ale nezapomínal i na zkušenější kluky, kteří už ve Slavii něco odkopali. O přestup si říkají Lukáš Provod, Oscar Dorley, Igoh Ogbu, ale třeba také Tomáš Holeš."

Nejdřív však musejí dokončit práci ve Slavii. Jindřich Trpišovský na předzápasové tiskové konferenci mluvil o tom, že by se rád do Bilbaa vrátil na květnové finále. Je něco takového vůbec reálné?

"Minimálně semifinále podle mě reálné je. Dokonce k tomu kluci v poslední době nebyli daleko. Slavia i Sparta byly ve čtvrtfinále Evropské ligy, Plzeň mezi nejlepší osmičkou v Konferenční lize."

Pak ale narazily. Slavia nestačila na Arsenal a Chelsea, Sparta na Villarreal a Plzeň padla s Fiorentinou. To jsou všechno velké týmy z top soutěží. Není v současném rozložení evropského fotbalu čtvrtfinále prostě maximum možného?

"Myslím si, že je možné dostat se dál, ale je k tomu potřeba udržet hodně vysokou výkonnost po celou sezonu, což při dnešním náročném programu vůbec není jednoduché. Představa českého klubu v semifinále Ligy mistrů je utopie. V Evropské nebo Konferenční lize by se to ale za ideálního rozpoložení povést mohlo. Muselo by se však sejít hodně faktorů.”

Ty se vám sešly v roce 1996, kdy jste se Slavií jako poslední český klub prošli do semifinále Poháru UEFA. Vy jste po úspěšné sezoně odešel do Španělska a jste stále Čechem s nejvíce starty v LaLize. Může vás překonat třeba Ladislav Krejčí, který v létě posílil Gironu?

"Statisticky své prvenství ještě asi nějakou dobu udržím, protože Láďa Krejčí i Alex Král jsou teprve na začátku. Jsem ale moc rád, že se jim daří a pravidelně hrají. O Alexovi jsem nedávno řekl, že by se ve Španělsku mohl se svým fyzickým fotbalem chytit a zatím to vypadá, že jsem se docela trefil, což mě těší." (usmívá se)

Ukazuje se, že čeští hráči mají co nabídnout i v technické španělské lize?

"Je jasné, že v globálu tady nevychováváme hráče, o které by se kluby ve Španělsku praly, ale Alex i Láďa ukazují, že můžeme nabídnout určité typy fotbalistů, kteří ve Španělsku najdou uplatnění. Doufám, že jim vydrží zdraví a budou podobné výkony předvádět i dál. Důležité je, aby zůstali zdraví a pravidelně hráli. Pokud se jim to povede, mohou klidně překonat i ten můj rekord."