Cardiff vs. Swansea aneb Vzhůru za prvoligovou očistou

Už řadu let sledujeme v rámci Premier League vyostřené bitvy o severozápad i severovýchod Anglie, o Birmingham či sever Londýna. Teď do party emocemi nabitých soubojů přibývá hotové "enfant terrible". Derby o jih Walesu s nevídaně černou historií; hluboko zakořeněná rivalita měst Swansea a Cardiffu...

Na příkladu zapadlého soupeření dvou velšských klubů, jejichž domovské stánky odděluje stěží 50 kilometrů, lze vlastně docela pěkně demonstrovat tendenci ať už hollywoodské, či kterékoliv jiné filmové tvorby fatálně zkreslovat realitu.

Snad každý fotbalový fanoušek viděl buď britskou, nebo americkou verzi příběhu o londýnských chuligánech. A snad každý takový divák ihned po zhlédnutí inkriminovaných snímků musel nabýt dojmu, že právě v hlavním městě Albionu se nacházelo epicentrum fenoménu 70., 80. a 90. let minulého století. Že to byly v první i poslední řadě West Ham se sousedním Millwallem, kdo tehdy podnikal ty "nejkrutější" akce a kolem koho se srocovaly ty nejobávanější skupinky násilníků.

Inu, chyba lávky. Onen nechvalný trend přinejmenším stejnou měrou jako Anglie živil také Wales, hornatá země překypující uhelnými doly a vypracovanými muži (jak praví stereotypy). Právě tam, konkrétně v Cardiffu, sídlila jedna z nejaktivnějších a nejvlivnějších skupin hooligans s názvem Soul Crew, jejímiž členy byli ideálně holohlaví posluchači soulu. A právě tam, v malebném Walesu, se soustředilo značné množství nejvýznamnějších (a tedy zákonitě nejčernějších) milníků kdysi velmi populární vlny...

Jak se z bratránků úhlavní nepřátelé stali

Příznivci Swansea a Cardiffu se nicméně logicky nezačali bít jen tak zbůhdarma - a také se rozhodně nebili odpradávna. Rivalita dvou sídel, které obklopují, potažmo rovnou tvoří dnes již zpravidla uzavřené uhelné a měděné doly, se ve skutečnosti rodila poněkud nenápadně; ba dokonce vyvěrala ze silného pocitu sounáležitosti.

Existují například důkazy o tom, že mnozí Velšané v minulosti vlastnili sezónní permanentky na ligové duely obou mančaftů; že fanoušci Swansea v nemalém počtu přijeli roku 1927 do Wembley fandit dosud největšímu úspěchu Cardiffu v historii, a sice triumfu v FA Cupu; či že se ve 30. letech na stadionu ve Swansea hromadně aplaudovalo sousedově záchraně před pádem do nižší divize.

Na tom, co pak vztah obou měst nadobro změnilo, se dodnes historikové nemohou plně shodnout. Někteří tvrdí, že obyvatele Swansea roku 1955 osudově rozezlilo jmenování Cardiffu hlavním městem Walesu. Někteří se domnívají, že klíčovou roli v tomto případě sehrálo období mezi lety 1965-1980, kdy spolu obě strany ani jednou nepoměřily síly, a pak se tedy potřebovaly řádně "vybít". Někteří za zlom považují až samotná 80. léta a dramatickou proměnu regionu, který se najednou začal industrializovat, lidé v důsledku toho přicházeli o práci, horníci v jednom kuse stávkovali a celý jih Walesu se zkrátka ocitl uprostřed hlubokého sociálního i politického neklidu.

Nejlepší odpovědí na nezodpověditelnou otázku nakonec zřejmě bude syntéza všech výše zmíněných faktorů s průvodním znakem v protežování hlavního města, co se zejména vládních investic týče. Obyvatelům ignorovaného města bylo dále trnem v oku také umístění Velšského národního shromáždění právě do Cardiffu, ačkoliv ten o hoštění vrcholného politického orgánu na rozdíl od Swansea nikterak nestál. A samostatnou kapitolou údajného zanedbávání druhého největšího sídla země pak má být zaslepenost médií. Velšské BBC se proto začalo sarkasticky říkat "Bluebird Broadcasting Corporation" (odvozeno od známé přezdívky fotbalového klubu "Bluebirds").

Dějiny násilí

Neustále sílící napěti v regionu nakonec vykulminovalo roku 1988 prvním milníkem dějin velšského chuligánství. Jedna z hromadných bitek mezi oběma zasvěcenými tábory se tehdy odehrála na pobřeží Atlantského oceánu a dle četných svědectví skončila potupou devíti teenagerů z Cardiffu, které zhruba stovka protivníků zahnala do vody. Od té doby pak mezi příznivci labutí přežívá posměšné heslo "swim away" (plavte odsud), které si dokonce jako gólovou oslavu osvojili někteří členové kádru Swansea (mezi nimi třeba Španěl Angel Rangel). Kdyby tedy při dnešním podvečeru někdo na oslavu gólu "plaval prsa", nedivte se - má to svůj důvod.

Další incidenty spojené s rivalitou Cardiffu a Swansea už po sobě ale bohužel podobně neškodné dědictví nezanechaly. To spíš přesně naopak. V roce 1991 podporovatelé Bluebirds ve Swansea kompletně zdemolovali strategické obchodní centrum, aby téhož roku policie na základě ošklivého střetu během utkání FA Cupu zadržela hned 39 přespříliš aktivních fanoušků.

Smutného vrcholu nekončící boje dosáhly jen o dva roky později. Tehdy obrázky příznivců Swansea s municí v podobě vytrhaných sedaček a jejich neméně drzých soků obletěly doslova celé Ostrovy. Konfliktu byly příštího dne plné všechny možné tiskoviny a takzvaná "Bitva o Ninian Park", toho času domovský stánek Cardiffu, si ihned vzápětí vyžádala opatření natolik razantní, že pro něj neexistoval precedens. Po celé příští čtyři roky totiž nesměli příznivci labutí cestovat na zápasy do Cardiffu a naopak. Něco takového v Anglii či Skotsku nikdy předtím ani potom zavádět nemuseli...

Dnes už jsou samozřejmě policejní techniky o chlup dále, z restrikcí se však v žádném případě neslevuje. Ba naopak - přesun zhruba 2 200 fanoušků Swansea bude dnes odpoledne připomínat normální vojenskou operaci. Kdokoliv, kdo se chce dostat do hostujícího sektoru Cardiff City Stadium, se musí přesně v poledne hlásit na Liberty Stadium. Dokonce i pokud by se náhodou v hlavním městě našel sebevrah podporující labutě, musel by zkrátka urazit těch 80 mil vrchem.

Takový konvoj o úctyhodném počtu 47 autobusů po půlhodině čekání vyrazí vstříc Cardiffu, pochopitelně v doprovodu policejních vozidel. Právě a jedině na palubě těchto autobusů může příznivec Swansea obdržet svůj zápasový lístek - k pokladnám nikdo ani krok. Byť jen oční kontakt se znepřáteleným táborem zkrátka nepřipadá v úvahu.

Pro tuto striktní, ale také stoprocentně účinnou strategii se ujal výmluvný termín "bubble", čili bublina. A důvod je zřejmý: zástupy nevítaných hostů se do útrob příslušného stadionu vkutálí na styl zorbingu. Nikým nerušeny, totálně odděleny od nehostinného prostředí.

A tato "bublina" je vesměs respektována kýmkoliv, koho se ve Walesu zeptáte, jakožto přímo žádoucí nástroj k udržení křehkého klidu mezi oběma tábory. "Lidé říkají, že takhle policie všechno ničí; ale to není pravda. Obvykle za policií nestojím, ale oni tímto zabraňují jatkům. Ačkoliv se mi nelíbí, jak jsou oni dopravováni do Cardiffu a jak my do Swansea, je to prostě potřeba," uvědomuje si bývalý člen zmíněné Soul Crew, Annis Abraham.

Zároveň se ale prý nedomnívá, že by dnešní atmosféra jakkoliv připomínala tu z 80. let. "Oba fanouškovské tábory se potřebují uvést v dobrém světle, protože na ně budou upřeny zraky celého světa," upozorňuje Abraham a naráží přitom na skutečnost, že se toto velšské derby bude přenášet do více než dvou stovek zemí světa.

A ze své pozice jaksi mimo stojícího vlastníka Cardiffu City se rozhodl svým svérázným způsobem dopředu krotit vášně také Malajec Vincent Tan. Ten se na začátku sezony bez okolků přiznal, že příslušné rivalitě "nerozumí", a dále pokračoval slovy: "Měli bychom je přivítat tak vřele, jak jen to jde, a stejně tak vřele bychom měli být i my přivítáni jimi."

Nový fenomén?

Je to téměř přesně 100 let, co se obě velšská mužstva střetla vůbec poprvé. Roku 1912 se na kase za lístky vybralo 153 liber, přičemž chlapci do určitého věku měli vstup zdarma. Zápasový program tehdy zájemce vyšel na jednu penny a vedle obligátní inzerce vyhlášených hospod, tiskařů či optiků čtenářům objasňoval ofsajd pravidlo. Swansea se tenkrát přezdívalo "the Town" (menší město) či "Swanseaites"; naproti tomu fotbalisté Cardiffu byli známi jako "the Citizens" (mimo jiné občané privilegovaného města).

Už tehdy byla tedy patrná jistá hierarchie, v tu chvíli ještě ryze neformální nadřazenost města Cardiffu. Na jejím základě také o necelých 90 let později toho času čerstvý majitel Cardiffu (v současnosti doživotní prezident klubu) Sam Hammam pronesl slova, která se mu zanedlouho vrátila jako bumerang. "Swansea nikdy nebude velkým klubem, a pokud si sami sobě nechtějí lhát, měli by si to také přiznat. Jestli se fanoušci Swansea považují za Velšany a chtěli ve Walesu vidět prvoligový fotbal, pak by měli uznat, že Cardiff je tím jediným celkem, který se ho kdy může dočkat," prohlašoval na startu nového milénia velkohubě.

V tu chvíli ještě relativně oprávněně; Bluebirds bezpochyby fungovali na vyšší úrovni a Swans koneckonců za pouhé tři roky dělilo ubohých 90 minut hry od pádu do vod Conference, odkud se zpátky do Football League hrabe jen horkotěžko. (To ostatně na vlastní kůži pocítil hnedka nejstarší velšský klub a svého času pravidelný účastník evropských pohárů z Wrexhamu, který se s ročníkem 2007/08 po 87 letech rozloučil s ligovou kopanou a doteď si s ní opětovně nepotykal).

Jenže v konečném součtu si oba celky prošly de facto totožným vývojem a o krok napřed je aktuálně "ten druhý vzadu". Labutě přeci nyní válčí v pohárové Evropě, nikomu nic nedluží, na platy u nich připadá podprůměrných 50 % ročního obratu a v čele vedení se registruje hned několik celoživotních fandů (přičemž výjimkou není ani vlastník klubu Huw Jenkins). Naproti tomu již citovaný Vincent Tan po svém příchodu kontroverzně přelakoval Bluebirds na červeno a kritice veřejnosti čelí takřka nonstop. Je tedy docela zřejmé, ve kterém z měst momentálně spočívá budoucnost velšské kopané...

...té velšské kopané, která dnes zároveň i s přispěním Tanova Cardiffu bezesporu dosahuje svého vrcholu. Kromě deseti procent prvoligových klubů se malá, leč hrdá část Britských ostrovů může pochlubit rovněž nejdražším hráčem planety Garethem Balem či jednou z nejzářivějších hvězd letošního ročníku Premier League Aaronem Ramseym, coby perspektivním kapitánem perspektivní reprezentace.

Něco takového bylo po celé uplynulé století absolutně nemyslitelné. Wales pro většinu cizinců znamenal akorát rugby a hory. Zrovna dnes, v neděli 3. listopadu 2013, přitom dává vzniknout nové atraktivní kapitole kroniky anglické nejvyšší soutěže. Celá planeta se konečně dozví o derby z jihu Walesu s nevídaně černou historií, avšak - doufejme - s o to růžovějšími vyhlídkami...