Český úspěch v pohárové Evropě: Za méně peněz více muziky

Jakkoliv bývá český fotbal často podceňovaný, jen těžko může někdo zpochybnit jeho výsledky dosažené v posledních letech v pohárové Evropě. Když vezmeme v potaz finanční možnosti českých klubů a klubů z jiných lig, vychází srovnání pro českou ligu přímo výborně. Ale ze všeho nejdříve - jak si tedy vlastně teď vedeme a roste význam Evropských pohárů pro české kluby?

Vzrůstající význam evropských pohárů

V posledních pěti letech velmi stouply příjmy, které má český fotbal z účasti v evropských pohárech od UEFA a tím pádem i celková důležitost konfrontace s Evropou. Zatímco v sezóně 2014/15 a (zpravidla) před ní nedosáhlo toto číslo ani sta milionů korun, v předešlé rekordní sezóně to bylo přes miliardu. Za tímto raketovým nárůstem stojí dva efekty - jednak UEFA odměňuje kluby stále více penězi a jednak české kluby byly v Evropě úspěšnější a profitovaly z koeficientu v předešlých letech. V každém případě tyto prostředky mají blahodárný efekt na české kluby participující v evropských pohárech a snad i na celou českou ligu (bohaté kluby utrácejí peníze za hráče z domácí ligy). Na druhou stranu, kvůli neustále se zvyšujícím příjmům našich nejlepších klubů z evropských pohárů a stagnujícím příjmům průměrných českých klubů se podstatně rozevírají nůžky mezi elitní trojicí a zbytkem.


Tabulka nahoře znázorňuje pouze příjmy od UEFA. Je potřeba si nicméně uvědomit, že účast v evropských pohárech má pro české kluby mnoho dalších pozitivním efektů. Podstatnými pro české kluby jsou příjmy ze vstupného; příjmy Plzně ze zápasu z Realem Madrid nebo Slavie s Chelsea rozhodně nejsou zanedbatelné. Dalším podstatným benefitem je zvýšení tržní hodnoty hráčů. Jaroslav Tvrdík by pravděpodobně nemohl šponovat cenovku Tomáše Součka až na 15 milionů euro, kdyby se slávistický odchovanec předtím neosvědčil v Evropské lize. Rovněž nezanedbatelným aspektem je zviditelnění hráčů a klubu samotného, což může například pomoci přilákat nové sponzory. Tomáš Paclík a Daniel Křetínský rádi na svých schůzkách se zahraničními obchodními partnery zmíní značku svého klubu, která by bez možnosti konfrontace v Evropě neměla žádný zvuk.

Je tedy nad všechny pochyby, že účast v pohárech je pro finance v českém fotbale významná a pro některé z klubů se stala podstatným zdrojem příjmů a prestiže.

Za méně peněz více muziky

To, že je má účast v pohárech velký význam pro české kluby ale ještě neznamená, že jsou naše kluby úspěšnější než jiné. Prvně je zapotřebí uvědomit si, že úspěch českých klubů nemůžeme měřit metrikou těch nejlepších lig, ale musíme se srovnávat se srovnatelnými ligami. Jelikož první až osmá liga Evropy jsou na tom jak finančně, tak z pohledu koeficientu výrazně lépe než česká liga, nedává smysl je zahrnout do srovnání. Naopak, menší ligy jsou na tom zase výrazně hůře než česká liga a zároveň je u nich obtížné dohledat data. Proto je tato analýza omezená na země s koeficientem v rozsahu 17,000 až 30,000, což odpovídá 9. až 23. pozici v klubových koeficientech.

K tomu , abychom mohli porovnat bohatství jednotlivých lig můžeme využít čtyři ukazatele - příjmy ligy za televizní práva, hodnota hráčů na portálu Transfermarkt, nejdražší transfer do dané ligy a rozpočet nejbohatšího klubu. Nutno říci, že každý z těchto ukazatelů má o bohatství konkrétní ligy pouze omezenou výpovědní hodnotu. Rovněž je potřeba zmínit, že uvedená čísla jsou přesná jenom orientačně, jelikož jsou málokdy oficiálně zveřejněna. Mimo portál Transfermarkt jsou skvělým zdrojem dat o příjmech klubů studie od Deloitte a UEFA, které se ale v některých číslech rozchází.


Uvedené sumy jsou v miliónech Eur

Je evidentní, že jakkoliv český klubový koeficient je na 13. místě, nevešla by se česká liga co se týče finančních možností ani do top 20. Ve skutečnosti jsou všechny země, které jsou v žebříčku koeficientu nad Českem, výrazně bohatší. I Rakousko, které si vydobylo slušný koeficient hlavně díky Salzburgu, se může pyšnit nejméně pětkrát větším příjmem z televizních práv. Rozpočet Sparty a Slavie v posledních letech rozhodně podstatně vzrostl (o čemž horlivě informovala česká média), ale stále se ani z poloviny nevyrovná rozpočtu nejlepšího rakouského klubu. Podobně, ukrajinská liga (podobně jako jiné ligy postkomunistických států) má relativně malý příjem z televizních práv, nicméně rozpočty Dynama Kyjev a hlavně Šachtaru Doněck jsou díky financím od jejich movitých vlastníků stále mnohem vyšší než rozpočty nejlepších týmů v Česku.


Možná překvapivě naopak existuje řada lig, které jsou v koeficientech pod námi a mají větší finanční možnosti. Jako dobré příklady slouží polská a rumunská liga, které figurují v současnosti na 27. a 32. místa v žebříčku koeficientů, ale přesto je jejich příjem z televizních práv nejméně pětkrát větší, než v případě Fortuna:ligy. Jistě, je třeba brát v potaz, že například Polsko má zhruba čtyřikrát a Rumunsko dvakrát více obyvatel, nicméně obě země jsou také chudší než Česko. Právě příjem z televizním práv má pravděpodobně největší výpovědní hodnotu o bohatství průměrného klubu dané ligy, jelikož je dělen mezi všechny kluby. Tato metrika dělá ovšem z české ligy doslova chudáka Evropy - zřejmě se zde promítá po dlouhé roky zajetý stereotyp, že česká liga by měla být dostupná neplaceně na České televizi a že nepatří na soukromé kanály. Pokud se ovšem koukneme na srovnatelné ligy v Evropě, většina jich už dlouho je vysílaná aspoň zčásti na privátních kanálech, které zpravidla zaplatí za vysílací práva více peněz. Dalším problémem je v Česku špatná kredibilita fotbalu jako celku, umocněná korupčními aférami, která znemožňuje uzavírat lukrativnější smlouvy.

Čistě na základě finančních ukazatelů je umístění Česka v žebříčku koeficientů UEFA naprostou anomálií, která ukazuje na to, že tuzemské kluby jsou schopny vyprodukovat za málo peněz hodně muziky, a to zejména v Evropské lize. V předkolech Ligy mistrů bohužel české kluby (s dvojnásobnou výjimkou Plzně) pravidelně selhávají a řadí se tak posledních deset let do evropskému průměru, čemuž odpovídají i finance. Zatímco v Evropské lize nastřádala česká mužstva mnoho vítězství proti silným západním klubům (Sevilla, Atlético M., Inter), tak v Lize Mistrů všechna česká mužstva opakovaně selhávají proti srovnatelným nebo slabším soupeřům, viz Slavia proti Apoelu, Sparta proti Žilině nebo Plzeň proti FCSB. Možné vysvětlení pro tento jev je podceňování Evropské ligy ze strany západních klubů a nebo špatná výkonost českých mužstev v roli favoritů.

Odlišná charakteristika české ligy

Nikde není psáno, že dosavadní úspěchy českých klubů na pohárové scéně budou pokračovat (naše kluby nebudou například teď nasazené do skupin pohárů jako v předešlých dvou sezónách), nicméně existuje minimálně jeden důvod k optimismu. Z hlediska koeficientů je pro danou zemi výhodné, když se do předkol kvalifikují dlouhodobě ty samé týmy, jelikož můžou pak profitovat z nastřádaného klubového koeficientu. Nasazení hraje často v předkolech klíčovou roli a opravdu není jedno, jestli dostanete ve čtvrtém předkole Arsenal nebo tým z průměrné ligy. Ve finále je sice los vždy tak trochu o štěstí, nicméně rozdíl v kvalitě nasazených a nenasazených mužstev bývá propastný. To může potvrdit například Sigma Olomouc, která se loni dostala až do 4. předkola EL, jen aby konfrontovala Sevillu, která ji nakonec vyřadila.


Z tohoto pohledu je dobře, že v Česku za poslední tři roky vykrystalizovala trojice týmů, které se každý rok kvalifikují do Evropských pohárů a tam bývají střídavě úspěšné. Tato situace rozhodně v Evropských ligách není zvykem - většinou existuje hegemon, který domácí scéně dominuje a sbírá většinu bodů do koeficientu na scéně Evropské. Krásně to můžeme vidět na porovnání s 11., 12. ,14. a 15. zemí žebříčku evropských koeficientů (Česko je aktuálně 13.) - tedy zeměmi, které se vydobyly na Evropské scéně zhruba stejné nasazení jako Česko.

Je zřejmé, že ze všech pěti zemí panuje v českém fotbale nejmenší nerovnost, co se týče klubových koeficientů. Zatímco rozdíl mezi koeficientem nejlepšího s třetího nejlepšího klubu činí v Česku pouze 14 bodů, například v Nizozemsku je to propastných 48,5. Podobně propastný rozdíl mezi hegemonem a ostatními je i v dalších s námi srovnatelných ligách, např. Švýcarsku, Polsku, Chorvatsku.

V současnosti má přítomnost tři stabilních a silných klubů velmi pozitivní efekt na klubový koeficient celého českého fotbalu - když jeden klub náhodou vypadne už v předkolech proti nenasazenému týmu, druhý a třetí ze silné trojice vykompenzují jeho selhání a koeficient Česka může prosperovat dále. Velmi neblahé důsledky by z pohledu našeho koeficientu měl úpadek koeficientu jednoho z top 3 mužstev a jeho následný přesun mezi nenasazené týmy v předkolech EL. Toto se týká zejména pražské Sparty, která už dva roky po sobě vypadla velmi brzo z předkol a zároveň odepisuje silné ročníky z minulosti.

Quo vadis náš fotbale?

V minulých letech byly české kluby vzhledem k jejich finanční situaci velmi úspěšné v pohárové Evropě a díky pravidelným účastem ve skupinách hlavně Evropské ligy se příjmy z evropských pohárů staly významnou složkou v rozpočtu tří velkých českých klubů. Vzhledem k tomu, že UEFA stále více míst rezervuje klubům ze silných lig, je otázka, nakolik se do budoucna budou schopny české kluby prosadit alespoň do skupin. Jistou změnu a možnou naději dává vytvoření jakési Evropské ligy 2, která by měla být uvedena již další ročník - otázka je, jak velkých prostředků se dostane této a první Evropské lize.

Pozn. autora: Článek byl sepsán před více než měsícem a nezohledňuje výsledky v aktuální sezóně. Mohlo by se zdát, že současné výsledky českých zástupců jsou velmi špatné - s výjimkou Jablonce ale opět všichni čelí/čelili soupeřům se srovnatelnými nebo spíše většími finančními možnostmi.