Chelsea odstřelila Terryho i fanoušky. Nejvíc ale bude krvácet sama

Fanoušci Chelsea si již jistě mysleli, že to nejhorší mají v letošní sezoně za sebou. Katastrofální ligová sezona, konec manažera, který chtěl vybudovat dynastii, nejistá budoucnost. Jenže ta nejtvrdší rána nakonec přišla ve chvíli, kdy už byli všichni v očekávání jedině lepších zítřků.

Byl to šok, když John Terry v neděli večer po pohárovém klání na hřišti MK Dons předstoupil před novináře, aby jim oznámil, že po sezoně v klubu, v němž hraje od malička, končí. Ve fanouškovském táboře Chelsea po hladkém vítězství panovala pozitivní atmosféra, kterou však Terry dokonale zmrazil.

"Bohužel řekli ne. Nebude to mít pohádkový konec, neukončím kariéru v Chelsea," vysvětloval novinářům muž, který odehrál v modrém dresu téměř 700 zápasů a ve většině měl kapitánskou pásku na ruce, že mu vedení Chelsea oznámilo, že letos už pro něj novou smlouvu nepřipraví.

Vedení Chelsea se rozhodlo, že ve svých nejhorších časech za poslední dekádu odstřelí muže, který by jako jediný pro milovaný klub vypustil duši, který by za něj hrál třeba ve druhé lize, protože je na Stamford Bridge jednadvacet let a nikdy si nedokázal představit nic jiného. Zdá se, jako by snad pro klub nebyl člověk, jenž je jeho ztělesněním více než kdokoliv jiný, víc než třeba nejnovější posila Matt Miazga. A po právu se tu mnozí budou ptát, "kdo že, prosím"?

Bez plánu

Všichni věděli, že tento moment jednou nastane, ale Chelsea se rozhodla svou ikonu, která v prosinci oslavila už pětatřicáté narozeniny, odhodit jako nepotřebnou zátěž v tu nejméně vhodnou chvíli. V situaci, kdy nemá připravený absolutně žádný nástupnický plán, v lize stále ještě bojuje spíše o udržení a má před sebou velmi nejistou budoucnost.

Jen málokdo by přišel s takovým řešením krizové situace. Chelsea v letošní sezoně zásadně postrádá charakter, bojovnost, kolikrát i zápal. Přitom právě Terry je víceméně zhmotněním těchto atribut. Sám přiznává, že letos nehrál vždy v nejlepší formě, jenže stačily by vám možná jen dva prsty, abyste spočítali hráče, kteří letos v modrém dresu nezaslouží větší "fén" než Terry.

Přesto se nejvyšší management Blues, nepochybně v souladu s majitelem Romanem Abramovičem, rozhodl, že bude své problémy od léta řešit bez své největší persony, ačkoliv nemá žádný hmatatelný plán. Je přitom paradoxní, že Terrymu se nové smlouvy nedostalo, zatímco se jeho parťáci z obrany, a rovněž třicátníci, před pár týdny prodloužení dočkali.

Proč nemohl dostat Terry stejný kontrakt jako Ivanović nebo Cahill, kde první z nich letos prožívá asi nejhorší sezonu v kariéře a druhý už se možná raději viděl v jiném týmu, protože kvůli svým výkonům tolik nehraje. Proti nim byl letos Terry skálopevným obráncem, který by se k Chelsea nikdy neotočil zády.

Poslední mohykán

Blížící se odchod Johna Terryho bude mít ovšem pravděpodobně mnohem dalekosáhlejší dopad, než je jen aktuální zloba fanoušků a rozladění samotného kapitána, který včera hlásil, že "žádný hráč není nikdy více než klub". V případě čtyřnásobného vítěze anglické ligy a držitele celkem šestnácti klubových trofejí to ovšem nemusí tak úplně platit. Samozřejmě že každý hráč je nahraditelný, ale musíte na to být připraveni. A to Chelsea není.

Po odchodech Franka Lamparda, Petra Čecha a Didiera Drogby zůstaly v mužstvu vážné trhliny, které se zdaleka netýkají jen výkonů na hřišti, a odchod Johna Terryho vytvoří kráter ještě mnohem větší. On je tím posledním symbolem Chelsea poslední dekády, to on zbyl jako poslední opravdový lídr, ten, co se nikdy nevzdá a vyburcuje své spoluhráče i před zdánlivě ztracenými bitvami, to on je Mr. Chelsea.

Nikdo nezná Chelsea lépe než on. Terry je klíčová postava nejen na hřišti, kde má zásadní vliv například na rozhodčí, ale nenaslouchají mu jen oni. Jakmile má co říct fanouškům, všichni poslouchají a maximálně ho respektují. A to samé se děje i v kabině. Na dnešní Chelsea je více než evidentní, že v šatně chybí osobnosti jako Drogba, Lampard nebo Čech. Jejich vliv mimo hřiště je zásadní, jenže místo toho, aby se Blues toho nejdůležitějšího ze všech snažili udržet co nejdéle, posílají ho k ledu.

Bez nástupce

A zatímco sám Terry si může užít ještě slušné dvě tři sezóny v zámoří, nejvíce bude krvácet ten, kdo se k němu otočil zády. Chelsea nedokázala za deset let vychovat ani najít jediného hráče, který by po Terrym mohl převzít žezlo. A to jak v obraně, tak s páskou na ruce. Ne že by se snad nezkoušely různé varianty. André Villas-Boas svého času experimentoval tím, že Terryho posadí a bude hrát s mladšími borci. Nevyšlo to.

Gary Cahill, jakožto reprezentant Albionu slibný prototyp na to, stát se Terryho nástupcem, byl vždy spíše jeho vhodným doplňkem a nikdy nedokázal, že by mohl svého druha plnohodnotně nahradit. Ani jako lídr, ani jako vzor pro mladší. Vedle něj má Chelsea už jen mladého Kourta Zoumu, v němž dříme obří potenciál, ale stále se má ve svých jednadvaceti letech nadějný stoper co učit.

I na něm lze snadno demonstrovat rozdíl mezi Terrym a Cahillem. Zatímco vedle kapitána jeho výkony rostly, s Cahillem zdaleka tak pevnou dvojici netvořil. "Byl pro mě obrovskou podporou. Když jsem začal loni poprvé nastupovat, neustále se mnou mluvil. Je to legenda a velmi dobrý lídr. Hodně jsem se od něj naučil," prohlásil dnes o Terrym značně překvapený Zouma, který netuší, jak ho klub nahradí.

V prohlášení mladého Francouze je vše podstatné. Kdo po Terrym nyní převezme roli vůdce a kdo bude pro nově příchozí hráče tím důležitým mentorem? Podle všeho v tom nemá jasno ani nikdo v Chelsea. Nedávná honba za Didierem Drogbou, který měl předčasně pověsit kopačky na hřebík v Montrealu, aby přišel na lavičku uklidnit neutěšený stav mužstva, absenci a zároveň potřebu velkých person dokazuje.

V létě se Chelsea ocitne v situaci, kdy bude mít jen dva stopery. Papyho Djilobodjiho i nedávno příchozího Matta Miazgu fanoušci považují spíše za nejapný vtípek než seriózní posílení. V létě se Blues zoufale snažili o Johna Stonese z Evertonu, který chtěl 40 milionů liber. Jen těžko bude letos požadovat méně. Chelsea ale nakupovat musí. Musí koupit minimálně jednoho, ale spíše dva stopery, které vzápětí hodí do modrých vod, aniž by v nich uměli plavat. Nebude je to mít kdo naučit a všichni budou jen doufat, že koupili hotového hráče, který se s velkým tlakem popere. To popravdě také jednadvacetiletý Stones ještě zdaleka není.

Půjde to bez Terryho?

Před Chelsea tak leží značně nejistá budoucnost. Současný krizový manažer Guus Hiddink dostal na starost eliminovat ty nejzásadnější problémy a postarat se o to, aby se klub přestal propadat ligovou tabulkou, naopak začal stoupat, a pokud to bude v jeho silách, pokusil se urvat alespoň triumf v FA Cupu. Přitom o nějaké trofeje by mělo jít v tuto chvíli nejméně.

Chelsea se chystá v létě definitivně otočit list za svým nejúspěšnějším obdobím v historii a pro nového manažera, který po Hiddinkovi za pět měsíců nastoupí, by se měla snažit připravit co nejlepší základy. Ostatně podle klubových představitelů ještě není o Terryho konci definitivně jasno, nový manažer prý může vše změnit. Proto také bylo vedení Terryho nedělními komentáři značně zaskočeno.

Kapitán se totiž o rozhodnutí Chelsea dozvěděl už před zápasem s Arsenalem. Jeho agent, tak jako každý rok v lednu, zavolal do kanceláří na Stamford Bridge, aby se dozvěděl, jak to vypadá s budoucností jeho klienta. A poprvé uslyšel "ne". Paulu Nichollsovi, který Terryho zastupuje, vedení sdělilo, že nemůže jeho svěřenci garantovat nový kontrakt, ale že se prý nejedná o konečné rozhodnutí a teprve se uvidí, co se dá dělat, zejména s ohledem na nového manažera.

Proto všechny na Stamford Bridge zaskočilo, když Terry po zápase s MK Dons novinářům jeho konec v Chelsea předložil jako hotovou věc. Ani on sice neopomněl zmínit, že se věci mohou změnit, jakmile přijde nový manažer, ale jinak dával ve svém prohlášení poměrně jasně najevo, že jde o uzavřenou záležitost.

Na novém manažerovi, o němž stále není jasno a možných adeptů je mnoho, ostatně zřejmě v Chelsea závisí prakticky všechno. V lednovém přestupním termínu se Chelsea, až na hostování útočníka Pata, o nic nepokusila, jako by se náhodou nechtěla vydat jinam, než bude chtít nový kouč. Vzhledem k výše nastíněnému byl ovšem Terry snad jediný případ, kde mohlo vedení v klidu jednat bez ohledu na nového trenéra. U jiných hráčů tak Chelsea učinila, u Terryho, který by mohl být pro nového kouče potenciálně největším přínosem, ne.

I proto Terryho aktuální "ne" zranilo, a tak se rozhodl dát klubu najevo, že se mu to nelíbí. Dva předchozí kontrakty přitom podepisoval loni v březnu a rok předtím dokonce až v květnu, a tak i letos ještě bylo mnoho času na najití jiného řešení. Na druhou stranu fakt, že se o negativním rozhodnutí dozvěděl po telefonu od svého agenta, a až na jeho vlastní žádost si vyslechl verdikt z očí od očí od šéfů Chelsea, je alarmující.

Po hrubě zpackaném konci Franka Lamparda a mnohými těžce vstřebávaným přestupem Petra Čecha do Arsenalu se nyní rýsuje další přešlap, kterým sice Chelsea střílí do svého kapitána a do svých věrných fanoušků, ale ve finále nejtěžší kulku schytá sama, protože krvácení po Terryho odchodu nemusí zastavit ani nový manažer, ani desítky milionů liber.

Navíc na ni čeká v následujících týdnech velký tlak ze strany fanoušků, o který si Terry svým vyjádřením jednoznačně říká. On pro klub vždy udělal všechno a teď o to samé žádá fanoušky. A můžeme si být jisti, že reakce tribun přijde. Zda to něco změní, je ve hvězdách, ale Terry, byť jistě s těžkým srdcem, se bez Chelsea zřejmě obejde. Jestli to ale bez něj zvládne Chelsea, je velkým otazníkem.