Cizinci v Česku II: Král gólů a nejslavnější cizinec v historii Sparty

Příliv cizinců slavných jmen do české ligy vzbudil před sezónou velkou pozornost. I proto se sluší zavzpomínat na předchůdce Ben Chaima, Dannyho a dalších. V meziválečném období platilo Československo za fotbalovou velmoc. A především věční pražští rivalové Sparta a Slavia přitahovali i ty největší hvězdy své doby. Třeba "Krále gólů" z Maďarska, jakéhosi Zlatana Ibrahimoviče své doby, nebo jednoho z nejlepších belgických fotbalistů všech dob.

O tom, koho vlastně v prvopočátcích našeho fotbalu považovat za cizince by se daly vést spory prakticky do nekonečna.

Situace na současném českém území totiž byla z národnostního pohledu v té době poněkud nepřehledná. První krůčky dělal "míč kopaný" ještě za Rakouska-Uherska. Češi, Němci, Židé, ale i Maďaři byli všichni občany jednoho státu.

Po první světové válce se monarchie rozdrolila, ale obyvatelstvo zůstalo řádně promíchané. A tak třeba jedna z nejslavnějších postav rakouského fotbalu v meziválečném období Matthias Sindelar přišla na svět jako Matěj Šindelář nedaleko od Jihlavy a pro změnu největší kanonýr českých fotbalových dějin a slávistická legenda Josef Bican se zase narodil ve Vídni a za Rakousko hrál i na mistrovství světa 1934.

Ani v Československu zdaleka nežili jen Češi a Slováci. Koneckonců v lize (a předligových soutěžích) v té době působily i týmy českých Němců jako DFC Praha nebo Teplitzer FK. Určit prvního "opravdového" cizince hráče není vůbec snadné. Sparta ve svých prvních letech eviduje jistého Angličana Buckleyho. Za německý DFC hrával ještě před první válkou Johny Dick, pozdější kouč Sparty, o kterém byla řeč v minulém díle. Hvězda první velikosti ale dorazila do Prahy až v roce 1922.

Goal-Királyi aneb Zlatan z časů první republiky

Příjezd maďarského útočníka Alfreda Schaffera do české metropole skutečně vyvolal poprask. Jeho přezdívka "goal-királyi", neboli Král gólů, naznačuje, že to ve své době byla skutečná veličina. A také jeden z prvních profesionálů na kontinentu, což byla komplikace. S profesionalismem totiž nechtěl mít tenkrát veřejně nikdo nic společného.

Přesto se v novinách objevila senzační zpráva, že s maďarským bombarďákem vyjednává Sparta. Schaffer se měl oficiálně stát amatérem a odměny pobírat "bokem". K dohodě nedošlo a vedení Sparty to zdůvodnilo tím, že Schaffer zároveň jednal i s konkurenční Slavií. A na světě byla po senzaci rázem i aféra první velikosti.

Slavia všechno popřela. Ústy legendárního sekretáře a také rozhlasového reportéra Josefa Laufera se důrazně ohradila a Laufer také připomněl, že za Slavii by podle stanov příslušník neslovanského národa nikdy hrát nemohl (což z dnešního pohledu vyznívá hodně úsměvně, ale taková byla zkrátka doba). Schaffer se zakrátko z Prahy vypařil a zamířil o kus dál do německého Norimberku. Nakonec se však do české metropole a do Sparty za tři roky přece jen vrátil.

Mezitím si rodák z Prešpurku, dnešní Bratislavy, stihl pořídit další přezdívku. V Norimberku mu začali říkat Fussballkönig. Tak tedy nejen král gólů, ale celého fotbalu. Legendy praví, že právě on naučil tamní Der Club, jak se hraje fotbal.

Jaký borec tenhle "král" vlastně byl? Na základě historek, které se o Schafferovi vyprávějí, není těžké představit si ho jako jakéhosi Zlatana Ibrahimoviče své doby. Snad ani ne tak kvůli hernímu projevu na trávníku, ale spíš až kuriózním eskapádám mimo něj. Jsou všechny pravdivé? To už se dnes těžko někdo doví, stojí ale za to.

Na zeleném pažitu prý Schaffer nebyl nejrychlejší, ale díky excelentnímu přehledu a citu pro hru to vypadalo, jako by mezi ostatními tančil. Přesněji řečeno jako by tančili ostatní kolem něj a on to celé dirigoval. V čem vynikal to byla střelba a také už zmiňované speciální způsoby. Koneckonců odtud další přezdívka, tentokrát pro změnu z rodné maďarské hroudy a dob, kdy oblékal dres MTK Budapešť, - "Spezi".

#OnThisDay in Alfred #Schaffer was born #Fußballkönig #Spezi @OfficialASRoma @1_fc_nuernberg @MTKBudapest : https://t.co/GJe1dy1duG pic.twitter.com/SK4BiTreBC

— Numero Quattordici (@_Numero14) February 13, 2018

K brilantní technice střelby i osobitému chování hvězdného Speziho přidal úsměvnou historku maďarský fotbalový historik Charles Weiss na webu bundesligafanatic.com.

"Jednou Schaffer během zápasu dostal od spoluhráče Brauna nepříliš povedenou přihrávku z autového vhazování. Zpracoval ji, ale pak zvedl míč ze země a hodil ho Braunovi s tím, že má aut hodit pořádně. Spoluhráč se polepšil, Schaffer se otočil a parádní ranou skóroval."

Kočovník po Evropě

Zvláštního zacházení se dočkal i od představitelů MTK Budapešť. Výboři chtěli stůj co stůj udržet svého maestra spokojeného, tak se rozhodli, že mu budou platit pronájem za krámek, z nějž by měl v době amatérismu zaručen snadný a stálý příjem. Schaffer se se však s jeho vedením příliš neobtěžoval.

Údajně ho vůbec neotevřel a jen tak posedával v prázdné místnosti a kouřil. "Je Schaffer fotbalista, nebo obchodník? Prosím vás, je to fotbalista. Co by dělal v obchodě? Musí být každý den na hřišti," vzkázal pak prý funkcionářům, když zuřili.

Právě touha vydělávat jen fotbalovým uměním nakonec Schaffera v podstatě donutila k putování po Evropě. Podle dostupných údajů vystřídal celkem za svou kariéru 21 klubů!

V Rakousku prý vymyslel originální způsob, jak si ke standardnímu příjmu ještě přivydělat. Když hrál ve Vídní za WAC, prý si častokrát odskočil přímo během zápasu do VIP lóže, kde ctěným džentlmenům nabízel sázku: "Za chvíli dám rozhodující gól, nechcete si někdo vsadit proti mně?". Většinou se někdo našel. A Schaffer díky svému umění většinou sázku vyhrál.

Ve švýcarské Basileji si zase domluvil, že do jeho kapsy poputuje část výtěžku ze vstupného. Když se rozkřiklo, co že to hraje za místní klub za frajera, praskal stadion ve švech. Funkcionáři brzy poznali, že udělali setsakramentsky drahou chybu.

"Máte větší plat než federální prezident," obraceli se lítostivě na Schaffera, který jim ale odpověděl s nadhledem: "Nového prezidenta si můžete zvolit kdykoliv, ale nový Fussballkönig tady v blízké budoucnosti nebude."

Ale zpátky do Československa. Druhé Schafferovo pražské intermezzo už tentokrát bylo přece jen plodnější. Za Spartu odehrál "legálně" celý ročník 1925-26, podle dochovaných údajů nastřílel v patnácti zápasech pět gólů, což by dnes byl celkem solidní výkon, ale podle tehdejších měřítek to žádná hitparáda nebyla, spíš naopak. I proto někdejší hvězda nevydržela déle. Spoluhráči si jej ale prý pochvalovali jako vynikajícího mentora, od kterého se mnoho naučili.

V předávání svých bohatých zkušeností Schaffer pokračoval později i jako trenér. A i v tomto oboru sbíral úspěchy. Národní tým Maďarska (v němž jako hráč mezi roky 1915-19 odehrál 15 zápasů a vstřelil 17 branek) dovedl v roce 1938 ke stříbru na mistrovství světa ve Francii. O dva roky později, už za války, získal s italským AS Řím jeho vůbec první mistrovský titul. To si fandové připomínají dodnes.

This might go relatively unnoticed but 125 years ago today, in 1893, Alfred Schaffer was born in Hungary - the man who led Roma to their first scudetto pic.twitter.com/ONtepQXO5y

— Anthony Wright (@tonezone0) February 13, 2018

Konec "Krále gólů" byl ale hodně smutný. Kvůli svému židovskému původu byl internován v koncentračním táboře Dachau. Válku přežil a dočkal se osvobození tábora, jen pár měsíců po něm, 30. srpna 1945, ale v nedalekém Prien am Chiemsee zemřel v pouhých 52 letech.

Střelec i herec. A nejlepší cizinec ve Spartě

Jestli Schaffer byl (hlavně při své druhé pražské zastávce) už borcem za zenitem, tak Belgičan Raymond Braine se dá směle označit za jednu z předních evropských hvězd v nejlepších letech.

Belgian starplayer in the 1930s Raymond Braine with a photograph dedicated to journalist René Marien. @OldFootball11 @gva @beerschot_wlrk pic.twitter.com/EufuSNk6hP

— stefan van loock (@stefan_vanloock) September 23, 2017

O lecčems svědčí, že než do Sparty tenhle chlapík přišel, měl nakročeno do Anglie. To prosím v době, kdy se Angličané ve své "splendid isolation" dívali na kontinent ze třetího patra, což dokumentovalo třeba to, že před druhou světovou válkou se ani neobtěžovali stejně jako další ostrovní reprezentace jezdit na mistrovství světa. Bylo to zkrátka z jejich pohledu zbytečná ztráta času.

Zájem o Braina, který za mateřský Beerschot Anverpy nastupoval už od 15 let, měl londýnský Clapton Orient (dnes Leyton Orient). Jeho funkcionáři ale nedokázali vyřídit pracovní povolení. A tak toho využil sparťanský trenér Johny Dick, který Braina ze svého působení v belgickém klubu dobře znal.

Kvůli kavárně přišel o mistrovství světa

Proč vlastně Braine opouštěl domov? Také on narazil na potíže s profesionalismem, který po Evropě zdaleka nebyl normou. V Belgii, která v té době patřila mezi fotbalové trpaslíky, povolený nebyl. Samo sebou, že se pravidla obcházela. I Belgičané si uměli vymyslet kličku. Oblíbenou praxí bylo, že klub otevřel pro hráče kavárnu a zajistil fotbalistovi dostatečný přísun financí takhle. I Braine si jednu v roce 1929 otevřel.

Jenže zanedlouho začalo platit z dnešního pohledu naprosto bizarní pravidlo. Majitelé kaváren zkrátka nemohli hrát za první mužstvo svého klubu. Výjimku tvořili takoví, jejichž rodiče ji provozovali alespoň pět let.

Směšné? Ano, samozřejmě. Když si k tomu přidáte, že Braine kvůli tomu přišel i o účast na dvou mistrovstvích světa 1930 a 1934, ale tak to prostě tenkrát chodilo.

Raymond Braine missed the World Cup after the Belgian FA suspended him for opening a cafe. pic.twitter.com/0z67uM9mY0

— Rob Fielder (@ademir2z) January 27, 2014

Na druhou stranu právě díky těmto peripetiím se Braine dostal do Prahy. Hned v prvním zápase rozjásal fanoušky, když gólem rozhodl zápas 1. kola Středoevropského poháru proti First Vienně. K mužstvu se přitom připojil jen tři dny před zápasem a se spoluhráči prakticky neznal.

"Ještě jsem nehrál tak, jak dovedu," vykládal po zápase novinářům. "Ještě to nebylo tak docela very good, co říkáte Johny?" otázal se kouče Dicka. "Ještě ne very good, ale good," odvětil trenér.

Zanedlouho došlo i na to "very good", lépe řečeno Braine ho ještě mnohonásobně překonal. Nebyl velmi dobrý, byl výborný. Pražské publikum si ho zamilovalo. Podsaditý borec uměl báječně kličkovat i střílet. Zároveň dokázal skvěle kombinovat a vymýšlet chytré přihrávky pro spoluhráče. Jako střední útočník byl opravdovým dirigentem celé útočné řady.

Navíc se poměrně rychle naučil obstojně česky a v Praze se stal známým i jeho obchod s konžskou kávou, kterou do Československa vozil. Nejvíc fanoušků mu však samozřejmě přinesly jeho výkony a góly. A že i těch bylo požehnaně.

Lépe, než hraje on, snad fotbal hrát nelze

Ve Spartě zůstal Braine téměř sedm let. Za tu dobu stihl ve 287 zápasech nastřílet rovných 300 branek (údaje se podle různých zdrojů mírně liší). Dvakrát vyhrál se Spartou titul, dvakrát byl nejlepším střelcem ligy. Klub ligových kanonýrů mu počítá rovných 120 branek (ve 106 zápasech).

Na vrcholu sil byl zřejmě v roce 1935, kdy se Spartou vyhrál Středoevropský pohár.

Lépe, než hraje on, snad fotbal hrát nelze," rozplývali se švýcarští novináři po rozhodujícím třetím semifinále v Basileji, kde Sparta porazila Juventus 5:1. Braine dal dvě branky, jednu nůžkami přes hlavu, na dalších se podílel. V té době měl formu jako hrom. Už po prvním duelu v Praze poznamenal brankář Juve Valinasso, že Braine je nejlepším hráčem proti kterému kdy nastoupil. A další, snad ještě větší poklonu Belgičanovi vysekl rozhodčí basilejského duelu Angličan Fogg. "Takového středního útočníka nemá žádné anglické mužstvo," řekl.

To ovšem ještě ani zdaleka nebylo vše. Sparta s Brainem hrála finále Středoevropského poháru celkem třikrát. Triumfu se ale dočkala právě jen v pětatřicátém roce. Hádáte správně, především Raymondovou zásluhou.

V Budapešti prohrála Sparta s Ferencvárosem 1:2 (gól dal pochopitelně Braine), což byl přijatelný výsledek pro pražskou odvetu. Ta se nehrála na Letné, ale na Strahově, kde se tísnilo přes 60 tisíc fanoušků. Zájem o lístky byl údajně tak velký, že na dalších minimálně 30 tisíc se nedostalo.

Braine byl jasným králem zápasu. Na první gól přihrál Fasczinkovi, další dva vstřelil sám. Sparta vyhrála 3:0 a po osmi letech zvedla nad hlavu nejcennější evropskou klubovou trofej té doby.

Návrat domů

Už o rok později ale Braine Spartu opustil a byl to neslavný odchod. V prosinci 1936 podepsal novou smlouvu na dva roky a odjel domů do Belgie. Na začátku nového roku se už ale nevrátil do Prahy nevrátil. Nejdřív přišla zpráva, že leží v nemocnici a není jasné, zda se vůbec uzdraví. Nakonec se ukázalo, že se mu jen doma v Antverpách zalíbilo a znovu nastupuje za Beerschot.

Spartě se to pochopitelně nelíbilo, ale nakonec došlo k dohodě. Beerschotu přispěl na odstupné ve výši 150 tisíc franků i belgický svaz. Vztahy mezi Spartou a Brainem se brzy urovnaly. Už v na jaře 1937 se hrál na Letné "rozlučkový" přátelský zápas mezi Spartou a Beerschotem.

Před 110 lety se narodil Raymond Braine, vůdčí postava Sparty 30. let a nejspíš nejlepší cizinec v její historii https://t.co/lkjAt9xZi8 pic.twitter.com/NJm4JTmRV0

— Sparta Forever (@spartaforever) April 28, 2017

Braine pak vystřílel svému staronovému klubu další dva mistrovské tituly (celkem jich nasbíral šest) a za Belgii si zahrál na mistrovství světa 1938.

Mimochodem nechybělo mnoho a mohl na něm klidně hrát za Československo. Už před MS 1934, nakonec tak úspěšným, měl Braine nabídku přijmout československé občanství. Dokonce mu prý funkcionáři nabízeli odměnu 100 tisíc korun. Braine se ale rozhodl nakonec zůstat věrný rodné zemi.

Stříbrné plátno

O jeho popularitě ve své době svědčí třeba to, že v roce 1940 si zahrál ve filmu Wit is troef (Bílá je trumf). Dcera antverpského úředníka se v něm zamiluje do fotbalové superstar Raymonda Smeta, jehož ztvárnil právě Braine. Problém je v tom, že zatímco tatínek fandí Týmu bílých, Raymond kope za Zelené. Jak to asi tenkrát dopadlo?

O dalších osudech Brainovy filmové kariéry zprávy chybějí. Tu fotbalovou ukončil v roce 1944, posléze trénoval několik klubů. Zemřel na Štědrý den roku 1978 v 71 letech. V Belgii se na něj ale nezapomnělo.

Často se objevuje v "nejlepších belgických jedenáctkách všech dob". "Uměl všechno - dávat góly, kličkovat, přihrávat. Byl to ten nejkomplexnější fotbalista, kterého jsem viděl. Technicky dokonalý, vždy plně soustředěný. Jeden z těch největších," řekl o Brainovi neméně legendární kouč Guy Thys, jenž přivedl Belgii do finále ME 1980 a ke čtvrtému místu na MS 1986.

Jméno Braine si kredit udrželo i v zahraničí. V hlasování fotbalových historiků a statistiků o nejlepšího evropského hráče 20. století se umístil na 64. místě, o nějž se podělil s Nizozemcem Dennisem Bergkampem. Až za nimi skončili třeba Gary Lineker, Paolo Maldini nebo Eric Cantona. Připomeňme, že Češi se v žebříčku objevili celkem tři - Josef Bican, Josef Masopust a Karel Pešek - Káďa.