Co přinesl týden v La Lize?

Španělská nejvyšší soutěž o víkendu deseti zápasy načala svou druhou polovinu, která slibuje boj nejenom o mistrovský titul, ale rovněž o další zajímavé příčky. Přinášíme vám ohlédnutí nejenom za zatím posledním odehraným kolem v zemi na Pyrenejském poloostrově...

--- Téma týdne: Sedm trenérských rošád ---

Nejste-li věčně ukřivděný, žvýkačky milující a charismatický Skot, anebo nabiflovaný portugalský elegán a stratég, máte ve světě kopané pramalou šanci se v cuku letu prosadit a být uznávanou trenérskou osobností. Trenéřina není lehce naučitelné a ovladatelné řemeslo a kumšt, a právě o to překvapující je, že se do něj fušuje skoro každý fanoušek. Být trenérem - a být dobrým a úspěšným trenérem - znamená přetrpět pár měsíců, ba několika let dřiny, mít přehršel času na studium a výtečné brnění proti všudypřítomnému tlaku ze strany masmédií, vedení klubu, příznivců a v neposlední řadě i hráčů. Jde o psychicky náročné povolání, nic snadného pro neotrlé a různými počítačovými manažery zhýčkané fanoušky. Nikoho proto nepřekvapí vysoká úmrtnost mezi trenéry. Nikoliv fyzická, ale personální - raději upřesňuji.

I letos muselo pro neuspokojivé uspokojení příznivců a managementu klubu přepustit své kormidlo vyčkávající konkurenci několik trenérů. Prozatím je jich sedm, vyhozených trenérů, trenérů bez zaměstnání. Tento víkend, konkrétně pak nedělní večer, byl vůbec nejkrutějším masakrem trenérů v celém ročníku! V pondělí si šla zbalit své saky paky hnedle dvojice trenérů, a to José Luís Mendilibar, který skončil po neuspokojivých výsledcích a otřesnému hernímu projevu mužstva na lavičce Realu Valladolid, a velmi překvapivě i Ernesto Valverde, který dokázal přečkat na lavičce několik prvních kol probíhajícího ročníku, po nichž byl Villarreal dokonce na chvostu tabulky, a poté pozvednout svůj mančaft opět do klidnějšího středu tabulky a nedaleko pohárovým příčkám. Vedení přetekl pomyslný pohár trpělivosti po domácí porážce s Osasunou (0:2), načež následovalo okamžité odvolání kouče. Velmi nečekané rozhodnutí!

Fotbalisty Villarrealu povede do konce sezony Juan Carlos Garrido, ve Valladolidu bude do konce sezóny působit Onésimo Sánchez. Nyní bychom si mohli zrekapitulovat jména dalších trenérů, která jsme se museli v průběhu sezóny učit vyslovovat a psát v souvislosti s jménem jejich nových zaměstnavatelů.

Atlético Madrid: Ábel Resino => Quique Sánchez Flores
Premiérový vyhazov byl nasnadě několik týdnů a koncem října nabral jasných obrysů. Ábel Resino nedokázal z hráčů Atlética Madrid vyždímat ani minimum jejich opravdových kvalit a musel se pakovat z pozice hlavního kouče slavného madridského celku na úkor dřívějšího lodivoda Valencie Quiqueho Sáncheze Florese. Rojiblancos se v té době nacházeli na sestupových příčkách a zdaleka neměli zajištěnou účast v jarních bojích pohárové Evropy. Flores mužstvo krapet vytáhl z bryndy a zažehnal neštěstí, když s mužstvem o vlásek proklouzl do další fáze EL.

Racing Santander: Juan Carlos Mandía => Miguel Ángel Portugal
Opět nic nečekaného. Na začátku listopadu se Racing plahočil na sedmnáctém místě, což bylo pro klub s cílem pohybovat se v lepší polovině tabulky nepřijatelné. Neúspěšného Juana Carlose Mandíu vystřídal starý známý Miguel Portugal, který už v letech 2006 - 2007 na El Sardinero působil. Ačkoli to i pod ním nebyl ze začátku žádný zázrak, v letošním kalendářním roce se i za přispění nového objevu Sergia Canalese Racing parádně zvednul a ještě má šanci na kvalifikaci do evropských pohárů, neboť se dnes předtaví v semifinále Copa del Rey.

Real Zaragoza: Marcelino => José Aurelio Gay
Marcelino není lékař ani mechanik. Není, bohužel. Nemocnému soukolí a prostředí v týmu Zaragozy pomoci nedokázal, a tak jej musel nahradit José Aurelio Gay, který udělal v kabině pořádný vítr a začal vládnout tvrdší rukou, než jeho předchůdce. Odstranil černé ovce, udělal pořádek, nakoupil tolik potřebné posily a pozvedl prapor. Naposledy se jeho svěřencům podařil parádní obrat na půdě Terenife a zdá se, že udržet se mezi elitou nemusí být zase až tak těžké.

Almería: Hugo Sánchez => Juan Manuel Lillo
Nepříjemný dáreček obdržel od vedení Almeríe Hugo Sánchez pouhopouhé tři dny před Štědrým dnem. Nebyla to vypitá Tequila nebo roztrhané pončo, byl to vyhazov. Někdejší mexický šutér byl odvolán pro nepříznivé výsledky a i pro velmi špatný herní projev mužstva, na které byla škoda se dívat, pokud se zrovna snažilo útočit. Pod někdejším trenérem Realu Sociedad Juanem Lillem mužstvo malinko pookřálo, na škodu pouze výsledkově.

Deportivo Xerez: José Ángel Ziganga => Nestor Raúl Gorosito
Nejslabší, máte padáka. Loňský vítěz Segundy a absolutní nováček mezi španělskou smetánkou letos uzavírá tabulku a s otřesnou bilancí je největším adeptem na okamžitý ponor. Gorosito má sympaťáky z jižního cípu Španělska, slunné Andalusie, pozvednout a vdechnout mužstvu naději na udržení se v soutěži. Liga je ještě dlouhá a vítězství nad Realem Mallorca může být první vlaštovkou...

Toť vše k otázce trenérů a jejich zaměstnání. Předchozí stať je zamýšlena spíše jako rekapitulace či souhrn trenérských změn v této sezóně, pro pořádek.

--- MAZÁCI KOLA ---

HUMBERTO SUAZO (28 let, Real Zaragoza)

Když překvapivě právě aragonský celek Real Zaragoza získal na půlroční hostování chilského dělostřelce Humberta Suaza, očekával zlepšení ofenzívy a příchod kýžených branek. V prvních dvou duelech mlčel, ale v nedělním utkání řádil jako smyslů zbavený. Nejenže bez větších potíží proměnil pokutový kop, ale posléze poslal svým spoluhráčům během devíti minut dvě přesné gólové přihrávky, které znamenaly obrat ve vývoji celého klání na půdě úhlavního nepřítele v boji o udržení. Cenné a důležité vítězství v Tenerife posunulo Zaragozu na dohled nesestupovým příčkám, a to i díky výbornému výkonu Humberta Suaza. Třeba dojde na některé prognózy a Suazo shoří jak papír, ale možná se zanedlouho stane další latinskoamerickou ozdobou La Primera Division. Možná skutečně ne.

CARLOS CALVO (24 let, Deportivo Xerez)

Jestliže se Suazo na obratu jen podílel, Carlos Calvo jej sám zařídil. Real Mallorca vedl na půdě andaluského Xerezu 1:0, byl aktivnější a osobou Aritze Adurize dokonce neproměnil pokutový kop. Nic nenasvědčovalo tomu, že by odešel poražen. Jenže deset metrů za šestnáctkou si zpracoval míč madridský rodák Carlos Calvo a vyslal na branku Aouateho nechytatelnou ránu, která zapadla k pravé tyči. O několik minut později pak po výtečné individuální akci vstřelil vítěznou branku utkání, čímž okořenil svůj nadprůměrný výkon a jeden z nejlepších výkonů, které kdy v barvách Xerezu předvedl. Klobouk dolů, Xerez nahoru!

--- ZKLAMÁNÍ KOLA ---

Atlético Madrid - netřeba sáhodlouze komentovat. Porážka na domácím trávníku proti Málaze - tomu se říká ostuda! Na druhou stranu, andaluský tým si zaslouží převelké absolutorium za svůj výkon i za famózní formu posledních měsíců, která budí skutečný respekt. Považte sami - Málaga z posledních jedenácti utkání podlehla jen Realu Madrid, a to na San Bernabeú. Pěkná série!

--- NEJKRÁSNĚJŠÍ BRANKA KOLA ---

Geniální! Přitom na oko jednoduché jak facka! Jen se podívat a lehce podseknout míč...
Prestižní ocenění "Nejkrásnější branka kola", z něhož na konci ročníku vzejde čtenářská anketa o nejkrásnější branku celé sezóny, tentokrát získává Álvaro Negredo za svou kulišárnu proti valencijskému brankáři Césaru Sánchezovi. Mazáckou pochvalu si bezesporu zaslouží i Jesús Navas, který celou akci režíroval a líbivou patičkou ošperkoval. Mrkněte:



--- IDEÁLNÍ JEDENÁCTKA 20. KOLA ---

RENAN Brito (Deportivo Xerez) - Éric ABIDAL (Barcelona), Nacho MONREAL (CA Osasuna), Dani PAREJA (RCD Espanyol), Jésus GÁMEZ (Málaga) - Carlos CALVO (Deportivo Xerez), GUTI (Real Madrid), DUDA (Málaga), Jésus NAVAS (FC Sevilla) - Álvaro NEGREDO (FC Sevilla), Humberto SUAZO (Real Zaragoza)

Střídačka: Daniel ARANZUBÍA (Deportivo La Coruňa) - JUANFRAN, Javi CAMUŇAS (oba CA Osasuna), Karim BENZEMA (Real Madrid), PEDRO (Barcelona)