Cyrille Regis - Muž, který v Anglii umetl cestu černošskému talentu

Anglický fotbal přišel o jednoho ze svých nejvýznamnějších pionýrů, když včera ve věku nedožitých 60 let infarktu podlehl bývalý skvělý útočník West Bromwiche i anglické reprezentace Cyrille Regis. Takto nešťastně odešel držitel Řádu Britského impéria, autor 158 ligových branek a jedna z prvních černošských ikon ostrovní kopané...

Označení průkopník se možná nejen ve světě fotbalu uděluje příliš často a do určité míry se tak nadužívá, na Cyrilla Regise však pasuje dokonale.

O tom asi nejlépe vypovídají včerejší kondolence Sola Campbella či Andyho Colea, kteří právě k útočníkovi s kanónem v pravé noze v úvodu svých parádních kariér nepokrytě vzhlíželi. Za "pionýra" ostatně Regise označil i Viv Anderson, první černoch, který kdy přetáhl přes hlavu reprezentační dres se třemi lvy na prsou.

Rodák z Francouzské Guayany v anglické nejvyšší soutěži prorážel na přelomu 70. a 80. let — tedy v období výrazného rasového pnutí ve společnosti, a navíc nedaleko Smethwicku, kde konzervativní kandidát ve všeobecných volbách 1964 vyhrál parlamentní křeslo za pomoci sloganu "Pokud chceš negra za souseda, vol Labouristy" — a spolu s dvojicí Laurie Cunningham - Brendon Batson, dalšími fotbalisty černé pleti, ve West Bromwichi utvářel jeden z nejpamátnějších týmů dané éry.

Tehdejší manažer WBA Ron Atkinson se za své klenoty nijak nestyděl, ba naopak jim dodával na publicitě. Překřtil je na "The Three Degrees" (Tři stupně) a zorchestroval společné focení se členkami stejnojmenné americké soulové skupiny, kterou od roku 1963 vždy utvářelo trio černošských žen. Tím jedině sílily bigotní projevy ze strany širší veřejnosti. Od opičích skřeků přes létající banány až po poštou zaslanou kulku vpředvečer debutu za anglickou reprezentaci... Cyrille Regis si zdánlivě prožil vše možné.

"Ponechal jsem si ji jako připomínku zla, které v sobě někteří lidé nosí. Po zbytek mé aktivní kariéry mi (ta kulka) sloužila jako motivace k tomu, aby mě nic nezastavilo," komentoval nezvyklou zásilku muž, který se mimo hřiště prezentoval až nakažlivým, neutuchajícím úsměvem. "Soudit někoho na základě barvy pleti ukazuje strach a nejistotu ohledně toho, kým sám jseš," vykládal jindy.

Cyrille Regis se prostě nenechal zastrašit. Ba co víc, soustavným návalem nadávek se zároveň nikdy nenechal připravit o svou víru v lidskost a laskavost; vlastnosti, které ho vždy zdobily v první řadě, a kterých se vždy ve velkém dostávalo mnohým začínajícím fotbalistům. Mluvil tiše, ale jeden měl pokaždé chuť pořádně nastražit uši a naslouchat. Disponoval "magnetickou osobností" a ve výsledku byl mužem, který "změnil svou zemi, jako Nelson Mandela s lepší pravačkou", napsal vtipně archivář West Bromwiche Dave Bowler.

O tom, nakolik významnou osobností Cyrille Regis byl, svědčí rovněž skutečnost, že vystřídal čtyři přední kluby v rámci jednoho regionu (WBA, Coventry City, Aston Villu a Wolverhampton Wanderers), a přece ten stejný region nijak nerozděloval. "Neexistuje mnoho legend West Bromu, které by mohly nakráčet do kabiny Wolves a od prvního dne být zbožňovány. Až takový respekt měl Cyrille Regis. Uctíván ve West Midlands a daleko za jejich hranicemi," napsala na útočníkovu adresu trefně žurnalistka ITV Jacqui Oatley.

Jakmile vás zajímalo více než barva kůže, vítěz FA Cupu 1987 s Coventry se jednoduše nedal nemít rád. "Když byl rozjetý, nebylo ve světě kopané lepší podívané. Cestující fandové ho měli rádi. Pamatuji, jak jsme hráli s Leedsem, a celou dobu na nás pořvávali, on ale vstřelil dva parádní góly, a nakonec mu fanoušci Leedsu vestoje aplaudovali," vzpomíná Ron Atkinson, později trenér Manchesteru United, který dle svých slov nikdy nevedl lepšího hrotového útočníka.

"Jednou z mých nejčasnějších fotbalových vzpomínek je, jak jsem coby třináctiletý hoch nakráčel na hřiště WBA ke zkoušce, uzřel Cyrilla Regise a byl jím naprosto unesen," napsal na Twitteru jeden z nejlepších forvardů moderní éry anglické kopané Alan Shearer. Větší poklony si lze představit jen sotva.

---

Příběh Cyrilla Regise vrchovatou měrou inspiruje od samotného počátku. Do Anglie přišel v pěti letech a jeho otec zprvu tápal ve snaze uživit velkou rodinu. Ta tudíž byla často rozdělená a Cyrille tak dokonce v jednu chvíli musel s jedním ze svých bratrů strávit devět celých měsíců v odlehlém klášteře. Po škole se Regis vyučil elektrikářem, zatímco kopal londýnskou obdobu pražské hanspaulky, a o velké kariéře nejspíš nikdy nesnil. West Brom ho nakonec kupoval z neligového celku Hayes FC za 10 tisíc liber, z nichž polovinu raději ukryl do bonusů vázaných na počet útočníkových startů. Teprve devatenáctiletý Regis ovšem nezahálel a ihned ve své debutové sezoně si odbyl pěkných 34 startů.

Opatrnosti Baggies se nicméně nešlo divit. Černošský fotbalista na hrotu formace v tu dobu zkrátka představoval pořádný risk, respektive krok do neznáma. Rychlonohá křídla se už po britských trávnících proháněla, ale trvalo ještě nějakou dobu, než se trenéři fotbalistům černé pleti nebáli svěřit i obranné, ba kreativní úlohy. Paulové McGrath a Davis začínali v Manchesteru United, respektive Arsenalu prorážet až o dobrých pět let později. A co se hroťáků týče, Regise na nejvyšší úrovni předcházel akorát Clyde Best z West Hamu, jehož ale k relativnímu úspěchu předurčovala spíše jen strach nahánějící fyzická výbava.

To Cyrille Regis pořádnou muskulaturou rovněž disponoval, dokonce v neobyčejně upnutých Umbro dresech tradičně vypadal jako Pepek Námořník po pozření několika plechovek špenátu. Zároveň si však také obratně počínal v úzkých uličkách mezi soupeři a oplýval adekvátní technikou. Dle Richarda Williamse, redaktora Guardianu, dokonce rodák z jihoamerického kontinentu připomínal více do středu orientovaného Brazilce Jairzinha či předobraz samotného George Weaha.

Přehlídka nejslavnějších Regisových gólů pak jeho vícerozměrnost jedině dokumentuje. Při postupu v FA Cupu 1977/78 přes Manchester United se vytasil s dokonale odhadnutou vítěznou hlavičkou. Obránce téhož klubu pak po roce zaskočil ještě jednou, svým senzačním a dost možná životním výkonem při ligové výhře 5:3. A vůbec nejlépe, přímo všeobjímajícím způsobem, nakonec Regise vystihuje zřejmě jeho nejpamátnější trefa a nejhezčí gól dané sezony do sítě Norwiche.

Kariéru Regis ukončil ve 38 letech s více než šesti stovkami profesionálních startů na kontě a 158 ligovými trefami. V reprezentaci se nikdy neuchytil, když si vybojoval pět šancí a jedinou v základu. Možnost zahrát si na mistrovství světa 1982 mu ovšem sebralo zranění, přičemž obecně trpěl na silnou konkurenci.

Těžko říct (ale lehko si představit), jestli Regise - mladého hráče roku 1979 v anglické lize - o další starty za Anglii nepřipravila jeho barva pleti. Laurie Cunningham, nesmírně šikovné křídlo později ve službách Realu Madrid či Marseille, se koneckonců sám může pochlubit pouhými šesti příležitostmi za národní tým. A kampaň proti The Three Degrees byla v určitých momentech věru silná; před jejich zápasy zcela běžně před branou stadionu postávali stoupenci Národní fronty a rozdávali své nesnášenlivé tiskoviny.

Na počest všech tří udatných bojovníků bude letos ve West Bromwichi snad konečně, se zhruba čtyřletým zpožděním odhalena bronzová socha nazvaná The Celebration (Oslava). Cyrille Regis si ji už s předstihem pyšně prohlédl, u slavnostního ceremoniálu však bude scházet - stejně jako na oslavě 40. výročí debutu Laurieho Cunninghama, tragické oběti autonehody z roku 1989, kterou měl Regis spolu s moderátorem BBC Adrianem Chilesem a Brendonem Batsonem zrovna dnes organizovat.

Právě smrt Laurieho Cunninghama toho času stále aktivního útočníka sebrala a přiměla ho kompletně změnit přístup k životu. Jako kluk z chudých poměrů také Regis zprvu podlehl svodům slávy a zničil si tak své první manželství. Po Cunninghamově smrti se však srovnal, dal se k církvi znovuzrozených a stal se fotbalovým agentem. V roli hráčského zástupce, i čistě z pozice úspěšného ex-profesionála, se následně Regis výrazně angažoval v kampani Kick It Out proti rasové diskriminaci ve světě fotbalu, a roku 2008 mu byl pro tyto i různé další charitativní aktivity udělen Řád Britského impéria (MBE).