Denis Law - The King
Zaujalo nás
"Jsou tři druhy gólů: snadné, těžké a ty, které střílí Denis Law," napsal druhdy jeden novinář o hráči, jenž naplňoval jako snad nikdo před ním či po něm zásadu svých keltských předků: "Jestliže v této bitvě nemůžeme vyhrát, ještě to neznamená, že nebudeme bojovat." Kromě až abnormální zarputilosti a bojovnosti byl obdařen výbornou střelou a technikou a patří k tomu nejlepšímu, co kdy ostrovní fotbal vyprodukoval.
Říkali mu The King nebo též Lawman. Jeho životní osudy jsou jak vystřižené z druhořadého románu. Kdyby někdo příběh jeho života sepsal a uváděl jako historii vzešlou z vlastní hlavy, byl by po právu nařčen z nadměrné fabulace a strojenosti. Zejména začátek a konec jeho kariéry působí dojmem toho nejlacinějšího kýče a mezidobí zas působí příliš uměle, chtěně. Jenže ona to je pravda. Kariéra fotbalisty, po němž pojmenoval svého syna táta Bergkamp, byla vskutku takováto.
Lawův otec byl chudý aberdeenský rybář, který se měl co ohánět, aby se jeho rodina aspoň trochu najedla. Denis, narozený r. 1940, byl jeho sedmým dítětem a pro své okolí byl spíš človíčkem hodným posměchu. Malý naryšavělý blonďáček s útlým tělíčkem a brýlemi, na jedno oko šilhající, nosící o několik čísel větší hadry po svých starších bratřích, chodící bosky, aby šetřil boty zděděné rovněž po starších sourozencích, zakřiknutý a plachý knihomol. Kromě knih miloval tuze fotbal, a právě na hřišti se s ním zápas co zápas stávala radikální změna. O tom ale ještě bude řeč. Zatím jsme u Lawových v Aberdeenu, kde bída až piští, malý Denis musí teprve čekat na své první boty, jež mu rodiče koupí až ve čtrnácti letech, na první zápasy za školní tým si kopačky musí půjčit od kamaráda a při hře musí zavírat jedno oko, aby lépe viděl. A první kopačky mu koupí dobračisko soused, který patrně jako první poznal, že v tom Lawovic klukovi něco vězí.
V těch zápasech za školní mužstvo zaujal náhodného pozorovatele - vyhledávače talentů druhodivizního (tj. tehdy druholigového) anglického Huddersfieldu, Archieho Beattiho. Ten ho svému zaměstnavateli doporučil, a jelikož rodiče neměli námitek, mohl patnáctiletý Denis se dvěma sendviči a čistou košilí v batůžku odjet na testy. V Hudddersfieldu si nejprve mysleli, že jde o Beattiho kanadský žertík. Před nimi stál neduživý pihatý chvistek s brýlemi, který vypadal, že se vybulí při prvním kopnutí do míče. Přece jen to s ním zkusili - aby se neřeklo. A už za několik minut naznali, že mají před sebou talent, jaký v životě neviděli. Okamžitě s ním podepsali smlouvu, zaplatili mu operaci oka, která Lawovi jakoby dodala potřebné sebevědomí. A o příštích Vánocích už debutoval v prvním týmu Huddersfieldu v Second division. Záhy si získal srdce fanoušků a již za dva roky poprvé reprezentoval svou zemi. Skotský tisk tehdy nějaký čas řešil, zda tak mladý kluk, působící navíc v nižší soutěži, je hoden nosit skotský dres, až všechny debaty rázně utnul Matt Busby, který měl skotský nároďák zrovna v tom roce jako bokovku. "Je-li dobrý, je i dost starý."
A tak mohl tento osmnáctiletý klučina začít svou mezinárodní kariéru - na mistrovství Velké Británie. Natěšené publikum bylo na neznámého mladíčka náramně zvědavo, zatím o něm jen četli. Hned při svém debutu proti Walesu skóroval a připsal si asistenci. V zápase se Severním Irskem měl mít na starosti vynikajícího Dannyho Blanchflowera. Jenže role se obrátily a hvězdný Danny měl co dělat, aby mladíčka uhlídal."On má osmnáct? Nedovedu si představit, jaký bude za pár let," hlesl po zápase slavný internacionál.
V r. 1960 přestupuje dvacetiletý Denis do Manchesteru City. Částka 55 tisíc liber byla tehdy rekordem. Za rok mu už byl ale světle modrý dres těsný. Své spoluhráče přerůstal o několik hlav, a tak není divu, že vyslyšel nabídku k přestupu. AC Torino za něj zaplatilo 100 000 liber, což byl další rekord. A to se mohl stěhovat na Old Trafford, kde za něj nabízeli 160 000, leč Citiziens odmítli prodávat takového hráče nenáviděnému rivalovi. Působení ve slunné Itálii si maloval všemi možnými barvami, avšak již brzy zjistil, že na jeho paletě bude převažovat černá s šedou.
Catenaccio prostě nebylo pro něj. Byl zvyklý na volnost a improvizaci, byl zvyklý naběhat kvanta kilometrů, tady však byl svázán přísnými taktickými pokyny. Jen ve skotském národním týmu se cítil jako ryba ve vodě, když mu pak ale vedení turínských začalo zakazovat na reprezentační srazy jezdit, měl toho dost. Začíná se hádat s trenérem i vedením, prohánět se ve svém žlutém jaguáru šílenou rychlostí po italských silnicích, načež se dozví, že ho chce vedení prodat do Juventusu. Což o to, Juve mělo výborný tým, byli tam tehdy Omar Sivori či John Charles, ale když se Law dozvěděl, že součástí smlouvy s jeho dosavadním zaměstnavatelem je nenápadný dodatek, že přestoupit musí, kamkoliv ho klub prodá, ať chce nebo ne, strašně se rozčílil, sbalil svých pár švestek a odletěl zpět do Aberdeenu. Bylo mu úplně fuk, že mu hrozil postih od FIFA, odmítl sebou nechat mávat jak s hadrem. A přišlo vysvobození - vzpomněl si na něj Busby a za rekordní odstupné ve výši 115 000 liber vykupuje Denise ze smlouvy. (Je zajímavé, že takto vystřídal dresy klubů, jež postihlo letecké neštěstí, AC v r. 1949, kde zahynul celý tým, MU v r. 1958. A to za něj Huddersfieldu nabízel Busby 10.000 liber už v r. 1956...) Na Old Trafford se pak stal nefalšovanou legendou, na niž pamětníci vzpomínají dodnes.
U ostrovních fotbalistů je bojovnost naprostou samozřejmostí, stejně jako kapsa pro klokana. Law však svým bojovným stylem strčil do kapsy úplně všechny a byl za něj nesčetněkrát veleben i náročnými anglickými žurnalisty a fandy. S příchodem na hřiště se z něj stal úplně, ale úplně jiný člověk. "Kdybych ovládal nějaký vypínač, určitě bych před příchodem na hřiště vypnul ten proud, který do mne odněkud přicházel," svěřil se jednou novinářům. Žádný balón pro něj nebyl ztracený, rval se o něj v každé situaci, hraničilo to až s nějakou posedlostí. Však mu taky přezívaali i "Mr. 100000 volt." Jakoby se dostával do nějakého transu, byl to takový Davids s Gattusem dohromady. Kolikrát hrál až za hranicí únosnosti. Jako třeba proti našim v kvalifikaci na MS 1974: "Řádil jako nepříčetný. Kopal, provokoval, hecoval své spoluhráče. On a Bremner z Leedsu. Co ti dva rozdali v první čtvrthodině ran!" vzpomíná ve své autobiografii Z. Nehoda. Svými zákroky dostával do varu soupeřovy fanoušky, svým srdnatým stylem, fantastickou technikou a perfektní střelbou ty své, ustavičným štenkrováním vykolejoval protihráče a povzbuzováním burcoval spoluhráče. A především je pak svým příkladem strhával k maximálním výkonům. Ale nebyla to jen bojovnost, co ho zdobilo. Byl skvěle technicky vybavený, na Skota až neuvěřitelně skvěle, a na tak subtilního hráče (170cm/70kg) zcela výjimečnou sílu a stabilitu. A ta jeho střelba? "Je to smrtící, nejstrašnější koncový hráč, jakého jsem od konce války viděl," poznamenal manažer Leedsu Don Revie. I sám Matt Busby prohlásil, že nezná komplexnějšího útočníka.
Jen Sir Bobby Charlton je v historii MU lepším střelcem. Právě s ním a s Gerogem Bestem vytvořil v druhé půlce 60. let fenomenální útočné trio, jež tehdá nemělo na celé zeměkouli konkurenci a kdo ví, zda nejde o nejlepší útočné trio fotbalových dějin. Jen si to představte: Charlton - Best - Law!!! The King Law byl obávaným kanonýrem, za svou kariéru nasázel 18 hattricků a proslavil se řadou svých střeleckých kousků. Jako třeba proti Lutonu Town ve 4. kole FA Cupu ještě v barvách City. V málokdy vídaném dešti předvedl málokdy vídané představení - do 69. minuty, kdy rozhodčí zápas pro už zcela nezpůsobilé podmínky ukončil, nasázel dva hattricky, rozdělené pěkně do obou poločasů. V opakovaném zápase City prohrálo 3:1 a The King byl autorem jediné branky svého týmu. Ani sedm jeho gólů nepomohlo k postupu. Nebo ten přenádherný moment proti Tottenhamu, kdy jakousi vývrtkou ve vzduchu napálil míč z voleje do šibenice. Rozhodčí však gól neuznal pro ofsajd, což jeden z novinářů okomentoval slovy: "Já jsem se snad po třiceti letech poprvé rozplakal." Dva góly do Schrojfovy sítě a výjimečný výkon v kvalifikaci na MS v Chile, gól hned v 7. minutě debutu za United nebo desítky jiných přesných zásahů a výborných výkonů... Už v jednadvaceti měl v Evropě takové jméno, že Tomáš Pospíchal ve svém životopise vzpomíná, že před tím kvalifikačním zápasem z něj byli všichni "podělaní". A to měl nejlepší léta teprve před sebou.
V sezóně 1963-1964 měl životní formu, a kdo ještě nechápal, proč se těší přezdívce The King - Král, pochopil. Nešlo jej zastavit, hrál přímo excelentně, střílel, přihrával, plundroval soupeřovy obrany do bezvědomí. Ve 41 zápasech vstřelil 45 gólů, v lize měl bilanci 30/30 a po zásluze získal Zlatý míč za rok 1964. Další sezóna už byla o něco "slabší" - "jen" 39 gólů v 52 utkáních, zato se mohl radovat z mistrovského titulu a s 28 trefami z koruny Krále ligových střelců. V říjnu si pak v mezistátním zápase s Polskem poranil koleno, s nímž měl ostatně problémy již v dorosteneckém věku. Zdravotní potíže jej pak už neopustily (přesto dřel v každém zápase do úmoru), proto je jeho celková bilance zápasů a gólů "pouze" taková (viz níže).
Kdyby byl film Statečné srdce natočen tehdy, beztak by se mu přezdívalo takto. S hlavním protagonistou tohoto snímku jej spojovala zvláštní averze vůči Angličanům. Zatímco však historický William Wallace chodil po světě opásán řemenem vyrobeným z kůže zabitých Angličanů, Lawman v prestižních duelech s odvěkým rivalem svou už tak vysokou bojovnost ještě znásoboval. Názorně to předvedl např. v zápase Anglie - Výběr světa, které se v r. 1963 hrálo ve Wembley u příležitosti 100. výročí anglické asociace. Hvězdy jako di Stefano, Jašin, Masopust či Puskás pojali zápas jako exhibici a před zápasem se tak dlouho špičkovali, až už to tehdy třiadvacetiletý Denis Law nevydržel a vykřikl: "Chlapi, takhle ne. Musíme ty bastardy zničit..." Výběr světa prohrál 2:1, jediný gól vstřelil právě The King, jenž po celých 90 minut bojoval jako pravý Skot a byl vyhlášen nejlepším hráčem utkání. "Jiný dárek jsem oslavencům nepřivezl," rýpnul si po zápase. A když se v r. 1967 podílel na porážce anglických mistrů světa z r. 1966 v poměru 3:2, prohlásil po letech, že si této výhry cení víc než ligového prvenství či vítězství v PMEZ. Jindy se zas porafal přímo před královskou lóží s Bobby Robsonem, neunesl, že Skotsko s nenáviděným sokem prohrálo 9:3.
A tím se dostáváme k jeho extempore, česky blikancům. Co se jich týče, mohl by z fleku dávat lekce Řepoňovi s Lehmannem. Vyloučen byl hned při své ligové premiéře za City a občas si přímo na hřišti zahrál na Muhammada Aliho. Slavná je pak scéna z jednoho ligového zápasu, při němž se do něj neustále navážel postranní rozhodčí Pullin: "Hrej pořádně, na to se nedá dívat, co to zas bylo?!" O přestávce chtěl Law odstoupit, ale Busby jej přiměl pokračovat. Když však Pullin pokračoval ve svém rýpání, ruply Denisovi nervy, vytrhl mu praporek a spráskal ho jeho druhým koncem. Anglická asociace pak Pullina suspendovala.
V r. 1966 Law seznal, že na to, jak je dobrý, bere málo peněz. Zašel tedy za šéfem a žádal jej o zvýšení platu, jinak prý půjde o dům dál. Jenže sir Busby byl opravdový šéf a bez mrknutí oka napsal Lawa na transfer listinu. "Mně nikdo nebude klást podmínky a vyhrožovat odchodem," řekl. Milý King sklopil uši a podepsal papír, kde se omluvil za své jednání. Busby ho pak neopomněl ukázat na tiskovce novinářům, aby tak všem hráčům ukázal, že takto teda ne, hoši. PS: Law ty prachy nakonec dostal, ale zůstalo to mezi ním a Busbym.
V sezóně 1967/68, tak slavné pro United, se Law znovu zranil a znovu to bylo to nešťastné koleno. Přesto hrával i s tímto zraněním, a to i celých 90 minut, kolikrát byl na omdlení, ale hrál. Na zisku PMEZ měl však jen mizivý podíl. Specialista, za nímž nakonec přece jen zašel, mu napsal zprávu pro klub, že bez další operace (ta předchozí byla udělána mizerně) nesmí nadále hrát. Jenže říkejte to Lawmanovi - nejenže papír nikomu neukázal, ale pravidelně nastupoval a zas byl k nezastavení. Ve 43 zápasech za Manchester dal 30 branek a přispěl k jeho semifinálové účasti v PMEZ, kde manchesterští prohráli až s AC Milán.
V další sezóně kvůli kolenu opět jen paběrkoval, ale za podzim té následující nasázel soupeřům 12 branek. Všechno naznačovalo, že se na Old Trafford budou opět radovat z titulu, ale po dalším Kingově zranění kolena klesli až na pátou příčku. V rudém dresu už se necítil dobře, cítil, že potřebuje změnit lokál. A stalo se: v r. 1973 si na manažeru Dohertym vymodlil přestup. United ukázali - a ne naposledy - svou třídu: nechali Lawa přestoupit bez náhrady, kamkoliv bude chtít. S citem pro dramatičnost si vybral Citiziens.
Tam, kde nejvyšší soutěž začínal, tam ji i ukončil. Jeho poslední zápas v sobě skrývá takové kouzlo nechtěného, že se tomu až nechce věřit. Člověk se kolikrát neubrání úsměvu nad všemi těmi filmy ze sportovního prostředí, jejichž konec je vygradován do co možná nejemotivnějších scén, a kroutí hlavou, jak si někdo může myslet, že je to důvěryhodné. A pak čte o Lawmanovi a kroutí hlavou znova - tentokrát nad tím, jak úžasný scénář může napsat sám život. Svůj poslední ligový zápas hrál Denis Law na Old Trafford - v dresu Citiziens. Domácí potřebovali alespoň bod k záchraně. V 85. minutě rozhodl patičkou z malého vápna zápas jediným gólem Denis Law a poslal klub, v němž strávil 11 nádherných let, do druhé divize. Ani se neradoval a po závěrečném hvizdu odešel se sklopenou hlavou smutně do kabin.
Naposledy ho na hřišti mohli vidět němečtí diváci na MS 1974. Tak trochu za zásluhy, když předtím pomohl vybojovat postup, jej trenér postavil v úvodním zápase se Zairem. To bylo naposledy, co kopnul do míče. Sice ještě byl členem kádru Citiziens, ale měl za to, že v základu už by místo neměl, a nechtěl končit kariéru na lavičce. Se zřídkakdy vídanou soudností u vrcholových fotbalistů se dohodl na rozvázání smlouvy a ukončil skvělou kariéru.
Zůstal v Manchesteru, komentoval zápasy, byl podílníkem firmy na výrobu toaletního papíru a domácích potřeb, užíval si spokojeně fotbalového důchodu po boku manželky Diany a obklopen pěti dětmi.
V r. 2002 se stal členem anglické síně slávy a ve stejném roce byla na slavné tribuně Old Trafford - Stretford End - vztyčena jeho socha. V r. 2003 obdržel čestný doktorát na univerzitě v Aberdeenu. V r. 2003 podstoupil operaci prostaty, proto dobře věděl, jak se cítí nemocný a dlel u lůžka svého bývalého spoluhráče a velkého kamaráda George Besta až do posledních chvil jeho pozemské pouti.
Těžko říct, co ještě mohl dokázat - jakož i United - nebýt těch jeho vleklých zranění. Každopádně i tak se stal nesmrtelným a řečeno s Horatiem, "postavil si pomník trvalejší kovu". Denis Law, báječná spojka 60. let. The King.
The end.
Věnováno Prosperovi :)
Úspěchy: Vítěz PMEZ 1967/1968, vítěz ligy 1964/1965 a 1966/1967, vítěz FA Cupu 1962/1963; Zlatý míč 1964, Král ligových střelců 1964/1965, člen Anglické síně slávy; fotbalista století ve Skotsku; reprezentace Skotska 55/30, kluby 485/302
Říkali mu The King nebo též Lawman. Jeho životní osudy jsou jak vystřižené z druhořadého románu. Kdyby někdo příběh jeho života sepsal a uváděl jako historii vzešlou z vlastní hlavy, byl by po právu nařčen z nadměrné fabulace a strojenosti. Zejména začátek a konec jeho kariéry působí dojmem toho nejlacinějšího kýče a mezidobí zas působí příliš uměle, chtěně. Jenže ona to je pravda. Kariéra fotbalisty, po němž pojmenoval svého syna táta Bergkamp, byla vskutku takováto.
Lawův otec byl chudý aberdeenský rybář, který se měl co ohánět, aby se jeho rodina aspoň trochu najedla. Denis, narozený r. 1940, byl jeho sedmým dítětem a pro své okolí byl spíš človíčkem hodným posměchu. Malý naryšavělý blonďáček s útlým tělíčkem a brýlemi, na jedno oko šilhající, nosící o několik čísel větší hadry po svých starších bratřích, chodící bosky, aby šetřil boty zděděné rovněž po starších sourozencích, zakřiknutý a plachý knihomol. Kromě knih miloval tuze fotbal, a právě na hřišti se s ním zápas co zápas stávala radikální změna. O tom ale ještě bude řeč. Zatím jsme u Lawových v Aberdeenu, kde bída až piští, malý Denis musí teprve čekat na své první boty, jež mu rodiče koupí až ve čtrnácti letech, na první zápasy za školní tým si kopačky musí půjčit od kamaráda a při hře musí zavírat jedno oko, aby lépe viděl. A první kopačky mu koupí dobračisko soused, který patrně jako první poznal, že v tom Lawovic klukovi něco vězí.
V těch zápasech za školní mužstvo zaujal náhodného pozorovatele - vyhledávače talentů druhodivizního (tj. tehdy druholigového) anglického Huddersfieldu, Archieho Beattiho. Ten ho svému zaměstnavateli doporučil, a jelikož rodiče neměli námitek, mohl patnáctiletý Denis se dvěma sendviči a čistou košilí v batůžku odjet na testy. V Hudddersfieldu si nejprve mysleli, že jde o Beattiho kanadský žertík. Před nimi stál neduživý pihatý chvistek s brýlemi, který vypadal, že se vybulí při prvním kopnutí do míče. Přece jen to s ním zkusili - aby se neřeklo. A už za několik minut naznali, že mají před sebou talent, jaký v životě neviděli. Okamžitě s ním podepsali smlouvu, zaplatili mu operaci oka, která Lawovi jakoby dodala potřebné sebevědomí. A o příštích Vánocích už debutoval v prvním týmu Huddersfieldu v Second division. Záhy si získal srdce fanoušků a již za dva roky poprvé reprezentoval svou zemi. Skotský tisk tehdy nějaký čas řešil, zda tak mladý kluk, působící navíc v nižší soutěži, je hoden nosit skotský dres, až všechny debaty rázně utnul Matt Busby, který měl skotský nároďák zrovna v tom roce jako bokovku. "Je-li dobrý, je i dost starý."
A tak mohl tento osmnáctiletý klučina začít svou mezinárodní kariéru - na mistrovství Velké Británie. Natěšené publikum bylo na neznámého mladíčka náramně zvědavo, zatím o něm jen četli. Hned při svém debutu proti Walesu skóroval a připsal si asistenci. V zápase se Severním Irskem měl mít na starosti vynikajícího Dannyho Blanchflowera. Jenže role se obrátily a hvězdný Danny měl co dělat, aby mladíčka uhlídal.
V r. 1960 přestupuje dvacetiletý Denis do Manchesteru City. Částka 55 tisíc liber byla tehdy rekordem. Za rok mu už byl ale světle modrý dres těsný. Své spoluhráče přerůstal o několik hlav, a tak není divu, že vyslyšel nabídku k přestupu. AC Torino za něj zaplatilo 100 000 liber, což byl další rekord. A to se mohl stěhovat na Old Trafford, kde za něj nabízeli 160 000, leč Citiziens odmítli prodávat takového hráče nenáviděnému rivalovi. Působení ve slunné Itálii si maloval všemi možnými barvami, avšak již brzy zjistil, že na jeho paletě bude převažovat černá s šedou.
Catenaccio prostě nebylo pro něj. Byl zvyklý na volnost a improvizaci, byl zvyklý naběhat kvanta kilometrů, tady však byl svázán přísnými taktickými pokyny. Jen ve skotském národním týmu se cítil jako ryba ve vodě, když mu pak ale vedení turínských začalo zakazovat na reprezentační srazy jezdit, měl toho dost. Začíná se hádat s trenérem i vedením, prohánět se ve svém žlutém jaguáru šílenou rychlostí po italských silnicích, načež se dozví, že ho chce vedení prodat do Juventusu. Což o to, Juve mělo výborný tým, byli tam tehdy Omar Sivori či John Charles, ale když se Law dozvěděl, že součástí smlouvy s jeho dosavadním zaměstnavatelem je nenápadný dodatek, že přestoupit musí, kamkoliv ho klub prodá, ať chce nebo ne, strašně se rozčílil, sbalil svých pár švestek a odletěl zpět do Aberdeenu. Bylo mu úplně fuk, že mu hrozil postih od FIFA, odmítl sebou nechat mávat jak s hadrem. A přišlo vysvobození - vzpomněl si na něj Busby a za rekordní odstupné ve výši 115 000 liber vykupuje Denise ze smlouvy. (Je zajímavé, že takto vystřídal dresy klubů, jež postihlo letecké neštěstí, AC v r. 1949, kde zahynul celý tým, MU v r. 1958. A to za něj Huddersfieldu nabízel Busby 10.000 liber už v r. 1956...) Na Old Trafford se pak stal nefalšovanou legendou, na niž pamětníci vzpomínají dodnes.
U ostrovních fotbalistů je bojovnost naprostou samozřejmostí, stejně jako kapsa pro klokana. Law však svým bojovným stylem strčil do kapsy úplně všechny a byl za něj nesčetněkrát veleben i náročnými anglickými žurnalisty a fandy. S příchodem na hřiště se z něj stal úplně, ale úplně jiný člověk. "Kdybych ovládal nějaký vypínač, určitě bych před příchodem na hřiště vypnul ten proud, který do mne odněkud přicházel," svěřil se jednou novinářům. Žádný balón pro něj nebyl ztracený, rval se o něj v každé situaci, hraničilo to až s nějakou posedlostí. Však mu taky přezívaali i "Mr. 100000 volt." Jakoby se dostával do nějakého transu, byl to takový Davids s Gattusem dohromady. Kolikrát hrál až za hranicí únosnosti. Jako třeba proti našim v kvalifikaci na MS 1974: "Řádil jako nepříčetný. Kopal, provokoval, hecoval své spoluhráče. On a Bremner z Leedsu. Co ti dva rozdali v první čtvrthodině ran!" vzpomíná ve své autobiografii Z. Nehoda. Svými zákroky dostával do varu soupeřovy fanoušky, svým srdnatým stylem, fantastickou technikou a perfektní střelbou ty své, ustavičným štenkrováním vykolejoval protihráče a povzbuzováním burcoval spoluhráče. A především je pak svým příkladem strhával k maximálním výkonům. Ale nebyla to jen bojovnost, co ho zdobilo. Byl skvěle technicky vybavený, na Skota až neuvěřitelně skvěle, a na tak subtilního hráče (170cm/70kg) zcela výjimečnou sílu a stabilitu. A ta jeho střelba? "Je to smrtící, nejstrašnější koncový hráč, jakého jsem od konce války viděl," poznamenal manažer Leedsu Don Revie. I sám Matt Busby prohlásil, že nezná komplexnějšího útočníka.
Jen Sir Bobby Charlton je v historii MU lepším střelcem. Právě s ním a s Gerogem Bestem vytvořil v druhé půlce 60. let fenomenální útočné trio, jež tehdá nemělo na celé zeměkouli konkurenci a kdo ví, zda nejde o nejlepší útočné trio fotbalových dějin. Jen si to představte: Charlton - Best - Law!!! The King Law byl obávaným kanonýrem, za svou kariéru nasázel 18 hattricků a proslavil se řadou svých střeleckých kousků. Jako třeba proti Lutonu Town ve 4. kole FA Cupu ještě v barvách City. V málokdy vídaném dešti předvedl málokdy vídané představení - do 69. minuty, kdy rozhodčí zápas pro už zcela nezpůsobilé podmínky ukončil, nasázel dva hattricky, rozdělené pěkně do obou poločasů. V opakovaném zápase City prohrálo 3:1 a The King byl autorem jediné branky svého týmu. Ani sedm jeho gólů nepomohlo k postupu. Nebo ten přenádherný moment proti Tottenhamu, kdy jakousi vývrtkou ve vzduchu napálil míč z voleje do šibenice. Rozhodčí však gól neuznal pro ofsajd, což jeden z novinářů okomentoval slovy: "Já jsem se snad po třiceti letech poprvé rozplakal." Dva góly do Schrojfovy sítě a výjimečný výkon v kvalifikaci na MS v Chile, gól hned v 7. minutě debutu za United nebo desítky jiných přesných zásahů a výborných výkonů... Už v jednadvaceti měl v Evropě takové jméno, že Tomáš Pospíchal ve svém životopise vzpomíná, že před tím kvalifikačním zápasem z něj byli všichni "podělaní". A to měl nejlepší léta teprve před sebou.
V sezóně 1963-1964 měl životní formu, a kdo ještě nechápal, proč se těší přezdívce The King - Král, pochopil. Nešlo jej zastavit, hrál přímo excelentně, střílel, přihrával, plundroval soupeřovy obrany do bezvědomí. Ve 41 zápasech vstřelil 45 gólů, v lize měl bilanci 30/30 a po zásluze získal Zlatý míč za rok 1964. Další sezóna už byla o něco "slabší" - "jen" 39 gólů v 52 utkáních, zato se mohl radovat z mistrovského titulu a s 28 trefami z koruny Krále ligových střelců. V říjnu si pak v mezistátním zápase s Polskem poranil koleno, s nímž měl ostatně problémy již v dorosteneckém věku. Zdravotní potíže jej pak už neopustily (přesto dřel v každém zápase do úmoru), proto je jeho celková bilance zápasů a gólů "pouze" taková (viz níže).
Kdyby byl film Statečné srdce natočen tehdy, beztak by se mu přezdívalo takto. S hlavním protagonistou tohoto snímku jej spojovala zvláštní averze vůči Angličanům. Zatímco však historický William Wallace chodil po světě opásán řemenem vyrobeným z kůže zabitých Angličanů, Lawman v prestižních duelech s odvěkým rivalem svou už tak vysokou bojovnost ještě znásoboval. Názorně to předvedl např. v zápase Anglie - Výběr světa, které se v r. 1963 hrálo ve Wembley u příležitosti 100. výročí anglické asociace. Hvězdy jako di Stefano, Jašin, Masopust či Puskás pojali zápas jako exhibici a před zápasem se tak dlouho špičkovali, až už to tehdy třiadvacetiletý Denis Law nevydržel a vykřikl: "Chlapi, takhle ne. Musíme ty bastardy zničit..." Výběr světa prohrál 2:1, jediný gól vstřelil právě The King, jenž po celých 90 minut bojoval jako pravý Skot a byl vyhlášen nejlepším hráčem utkání. "Jiný dárek jsem oslavencům nepřivezl," rýpnul si po zápase. A když se v r. 1967 podílel na porážce anglických mistrů světa z r. 1966 v poměru 3:2, prohlásil po letech, že si této výhry cení víc než ligového prvenství či vítězství v PMEZ. Jindy se zas porafal přímo před královskou lóží s Bobby Robsonem, neunesl, že Skotsko s nenáviděným sokem prohrálo 9:3.
A tím se dostáváme k jeho extempore, česky blikancům. Co se jich týče, mohl by z fleku dávat lekce Řepoňovi s Lehmannem. Vyloučen byl hned při své ligové premiéře za City a občas si přímo na hřišti zahrál na Muhammada Aliho. Slavná je pak scéna z jednoho ligového zápasu, při němž se do něj neustále navážel postranní rozhodčí Pullin: "Hrej pořádně, na to se nedá dívat, co to zas bylo?!" O přestávce chtěl Law odstoupit, ale Busby jej přiměl pokračovat. Když však Pullin pokračoval ve svém rýpání, ruply Denisovi nervy, vytrhl mu praporek a spráskal ho jeho druhým koncem. Anglická asociace pak Pullina suspendovala.
V r. 1966 Law seznal, že na to, jak je dobrý, bere málo peněz. Zašel tedy za šéfem a žádal jej o zvýšení platu, jinak prý půjde o dům dál. Jenže sir Busby byl opravdový šéf a bez mrknutí oka napsal Lawa na transfer listinu. "Mně nikdo nebude klást podmínky a vyhrožovat odchodem," řekl. Milý King sklopil uši a podepsal papír, kde se omluvil za své jednání. Busby ho pak neopomněl ukázat na tiskovce novinářům, aby tak všem hráčům ukázal, že takto teda ne, hoši. PS: Law ty prachy nakonec dostal, ale zůstalo to mezi ním a Busbym.
V sezóně 1967/68, tak slavné pro United, se Law znovu zranil a znovu to bylo to nešťastné koleno. Přesto hrával i s tímto zraněním, a to i celých 90 minut, kolikrát byl na omdlení, ale hrál. Na zisku PMEZ měl však jen mizivý podíl. Specialista, za nímž nakonec přece jen zašel, mu napsal zprávu pro klub, že bez další operace (ta předchozí byla udělána mizerně) nesmí nadále hrát. Jenže říkejte to Lawmanovi - nejenže papír nikomu neukázal, ale pravidelně nastupoval a zas byl k nezastavení. Ve 43 zápasech za Manchester dal 30 branek a přispěl k jeho semifinálové účasti v PMEZ, kde manchesterští prohráli až s AC Milán.
V další sezóně kvůli kolenu opět jen paběrkoval, ale za podzim té následující nasázel soupeřům 12 branek. Všechno naznačovalo, že se na Old Trafford budou opět radovat z titulu, ale po dalším Kingově zranění kolena klesli až na pátou příčku. V rudém dresu už se necítil dobře, cítil, že potřebuje změnit lokál. A stalo se: v r. 1973 si na manažeru Dohertym vymodlil přestup. United ukázali - a ne naposledy - svou třídu: nechali Lawa přestoupit bez náhrady, kamkoliv bude chtít. S citem pro dramatičnost si vybral Citiziens.
Tam, kde nejvyšší soutěž začínal, tam ji i ukončil. Jeho poslední zápas v sobě skrývá takové kouzlo nechtěného, že se tomu až nechce věřit. Člověk se kolikrát neubrání úsměvu nad všemi těmi filmy ze sportovního prostředí, jejichž konec je vygradován do co možná nejemotivnějších scén, a kroutí hlavou, jak si někdo může myslet, že je to důvěryhodné. A pak čte o Lawmanovi a kroutí hlavou znova - tentokrát nad tím, jak úžasný scénář může napsat sám život. Svůj poslední ligový zápas hrál Denis Law na Old Trafford - v dresu Citiziens. Domácí potřebovali alespoň bod k záchraně. V 85. minutě rozhodl patičkou z malého vápna zápas jediným gólem Denis Law a poslal klub, v němž strávil 11 nádherných let, do druhé divize. Ani se neradoval a po závěrečném hvizdu odešel se sklopenou hlavou smutně do kabin.
Naposledy ho na hřišti mohli vidět němečtí diváci na MS 1974. Tak trochu za zásluhy, když předtím pomohl vybojovat postup, jej trenér postavil v úvodním zápase se Zairem. To bylo naposledy, co kopnul do míče. Sice ještě byl členem kádru Citiziens, ale měl za to, že v základu už by místo neměl, a nechtěl končit kariéru na lavičce. Se zřídkakdy vídanou soudností u vrcholových fotbalistů se dohodl na rozvázání smlouvy a ukončil skvělou kariéru.
Zůstal v Manchesteru, komentoval zápasy, byl podílníkem firmy na výrobu toaletního papíru a domácích potřeb, užíval si spokojeně fotbalového důchodu po boku manželky Diany a obklopen pěti dětmi.
V r. 2002 se stal členem anglické síně slávy a ve stejném roce byla na slavné tribuně Old Trafford - Stretford End - vztyčena jeho socha. V r. 2003 obdržel čestný doktorát na univerzitě v Aberdeenu. V r. 2003 podstoupil operaci prostaty, proto dobře věděl, jak se cítí nemocný a dlel u lůžka svého bývalého spoluhráče a velkého kamaráda George Besta až do posledních chvil jeho pozemské pouti.
Těžko říct, co ještě mohl dokázat - jakož i United - nebýt těch jeho vleklých zranění. Každopádně i tak se stal nesmrtelným a řečeno s Horatiem, "postavil si pomník trvalejší kovu". Denis Law, báječná spojka 60. let. The King.
The end.
Věnováno Prosperovi :)
Úspěchy: Vítěz PMEZ 1967/1968, vítěz ligy 1964/1965 a 1966/1967, vítěz FA Cupu 1962/1963; Zlatý míč 1964, Král ligových střelců 1964/1965, člen Anglické síně slávy; fotbalista století ve Skotsku; reprezentace Skotska 55/30, kluby 485/302
Komentáře (151)
Přidat komentářNádhera, to se čte samo.
O něm jsem poprvé slyšel v knize Zlatý míč od Milana Macho z roku 1986.
jj, taky ji mám a prvně jsem se o něm dozvěděl z téhle knihy. Dobrá tam je kapitola o Lvu Jašinovi
Já mám salátové vydání od otce, super kniha, čte se sama a každý hráč je popsán dostatečně i charakterově. Škoda, že dnes už nic takového nevychází. Proto jsem taky rád za každý takový článek na netu.
Puskás
taky ji mám
Denis Law
Díky za výborný článek 
Není zač
super , velmi dobre, zaujimave, len tak dalej
Snad mluvím za všechny - více takových článku
eheh zrazu kazdy kto v zivote pocul slovo law maximalne v csi miami si tu hovie aky je expert a ako zboznuje lawa
wtf ?
Tohle je prosím arsin, všechno zná, všude byl dvakrát, dává nehorázné sumy na sázky a když k němu přijede návštěva z ciziny, tak si přepíná klávesnici na anglickou. Jo a ještě se čuměl z baráku Kaká do ložnice, možná jsem něco zapomněl.
Bydlel snad všude po Evropě kde se vyskytujou špičkoví fotbalisti a několik jich pochopitelně zná.
aha..
a on je nasrany lebo rano o 6 30 ide do zlivarny na sichtu a fantaziruje a pise o mne ako o megalomanovi. pritom som byval len v madride a londyne a teraz snina. ale dookola budu tocit toto iste :D
Ve Snině mám půlku rodiny. Pochybuju, že tam někdo takový žije :)
No jasně, přímo jsi mě odhadl, že chodím do fabriky, pojď ještě něco dej. Ad. Londýn - taky jsem tam bydlel, v letech 97-99...
ano je to uplne normalne zit tam tak neviem co o tom pise kazdy debilko ze som tam zil ako keby sme boli za zeleznou oponou
akej mestskej casti Sniny byvas?
jo ahá, takže takový nevlastní brat SuperFrankieho, který má vždy zaručené informace z hospody ohledně Sparty a polovině týmům z Evropy říká "my". Tak to jo.
akoze nestiham sa divit nad tvojou hlupostou, ty si asi ani necital tie reakcie, ja tu snad nevidim ani jeden prispevok kde niekto zboznuje lawa, ten clanok je zaujimavy a kazdy tvoj koment doteraz je primitivnejsi a primitivnejsi, sam za zamotavas do toho ze si stale za vacsieho somara a strapnujes sa viac a viac..
problem by som hladal v tvojej psychike a mozno deficite sebavedomia a hlavne pravidelnej kohabitacie...
a co LAW z tekkena?
ty mi strašne pripomínaš jedného bezdomovca, ktorý sa mi raz prihovoril na zastávke.
"ja som hrával za čelsí, mňa kúpil Ibramovič za 100 miliónov, tak som tam hrával... v banke mám 100 tisíc libier, čo mi dal Ibramovič, lebo ma nadrogoval...
pekný zážitok...
Nebyl to Adrian Mutu?
toto nepotrebuje slova
nadherny clanek...nejlepsi pasaz:
....občas si přímo na hřišti zahrál na Muhammada Aliho. Slavná je pak scéna z jednoho ligového zápasu, při němž se do něj neustále navážel postranní rozhodčí Pullin: "Hrej pořádně, na to se nedá dívat, co to zas bylo?!" O přestávce chtěl Law odstoupit, ale Busby jej přiměl pokračovat. Když však Pullin pokračoval ve svém rýpání, ruply Denisovi nervy, vytrhl mu praporek a spráskal ho jeho druhým koncem.
byl to opravdu The King 
Na tohle tu každý čekal...
Jinak samozřejmě perfektní, Puskasi, jako vždy.
Super článek.
. Kdo bude příště?
Miloš Milutinović
Toho neznám.
Tím lépe.
Ne, fakt nevím, koho bude psát, napsal jsem to jméno, protože jsem už tady dával návrhy, resp. spíš prosby, o kom bych si chtěl přečíst a Puskas řekl, že má něco málo materiálů jen k Čiku Čajkovskému, každopádně tuším, že hrabla97 by taky měl něco psát.
Aha. Já prosil o Kvašňáka, protože ač byl legenda Sparty tak jeho příběh moc neznám, ale toho má naštěstí Puskas v plánu. No hrablovi to nevzali kvůli slovenčině snad ne ? Nebo si to možná pletu.
To byl Bora, možná byl i nějaký Miloš, ale toho neznám.
Bora byl jeho bratr, o Milošovi se mluví jako o největším jugoslávském talentu historie.
http://en.wikipedia.org/wiki/Milo%C5%A1_Milutinovi%C4%87
Hmm, fakt to jméno čtu poprvé. Jinak ty Jugoše, možná časem toho Čika ale zatím v dohledné době ne.
Wiecek !
http://www.csfd.cz/film/299275-united/
http://www.csfd.cz/film/222281-velky-turin/
Vůbec, ale teď máne prazdniny tak si to pustím a zítra bude ta slibovaná recenze tešíš se ?
Jo a všiml sis vůbec , že ten článek Puskas věnoval tobě? :D
No jasně, šak sem se na něho těšil jako na vánoce.
Včera mi říkal že dneska bude a já sem akorát doufal že se objeví než budu muset jít do práce, páč bych se k němu dostal až bude pár hodin starý a všichni pryč. Naštěstí vyšel až sem se vrátil.
Tak na United se kouknu určitě.
Nejlepší je toto.
http://www.csfd.cz/film/251750-historie-fotbalu-nejlepsi-sport-na-zemi/
Ale v polštině to má lepší přídomek, tohle je fakt masakr.
676 minut
Je to 7 DVD.
Tuším, že jedno mám snad i doma du to vyhrabat.
Na uloz.to je pětka. Tak ho stáhni než to zakážou.
http://www.csfd.cz/film/43606-do-toho/
Tohle je super. Taková rýpavá satira na celý fotbalový svět.
Příště - Mira Wiecek!!! Teda měl by být připravený.
pochybuju, že víš, kdo to je ty hobite
Puskas opět skvělý článek. Všechna čest
Chtělo by to někoho z né tak dávné historie, napadaj mě Zidane či Ronaldo o těch bych si něco takovýho přečetl daleko raději.
Když už někoho tak Nedvěda.
Další možnost.
O těchto hráčích už seženeš dost v česky tištěné literatuře. Podle mě je dobře, že se zdejší autoři věnují 50., 60. letům atp.
Tak, přesně proto píšu o těch starších.
Náhodou, třeba Zidana bych uvital
Parádny článok
I jako mufan musím upřímně uznat že na něj občas zapomenu. Obrovská chyba. Ale když si to vezmu - Sir Bobby - po Mnichovu prý na hřišti totálně zešílel a hrál jako by tam měl nechat duši za všechny "Flowers of Manchester", Law - taky mašina, Best - no, nechci hanit LEGENDU ale trochu lenoch, podle toho co jsem koukal. Ale i tak, kvůli takovým momentům vám United přirostou k srdci. Pěkná práce, jako vždycky chlape. Jinak- je pro tebe King Eric nebo King Law?
United Trinity!
Erica jsem měl možnost pozorovvat pár let a od té doby jsem neviděl nikoho s takovým charismatem, možná jen Baresi, Maldini a snad Zidane se mu v tomto blížili. On byl opravdu král,a č třeba hrál proti lepším hráčům. Law byl asi - co můžu říct jen na základě přečteného a pár šotů - něco podobného, ale to by mohli potvrdit starší - vanGomm, Johan14, alegre aj.
"Druhdy" - to je fakt hrozné slovo. To tam nešlo dát nějaké používanější a nezastaralé synonymum?
No vzheldem k tomu, že Tě zaujalo, tak jsem ho zvolil dobře
, ale právě pro tu ojedinělost bude v mých případných článcích zřídka.
Proč?To se používá běžně
Díky za článek
Vždy mě tyhle dlouhé články tady na EF strašně odrazovaly, ale dneska jsem to hecl a fakt vynikající práce
Výborné čtení, snad si najdu čas i na ty předešlé a ty nadcházející. 
Puskás zase kvalitní článek..nedočetl sem celý, ale i tak! :)
parada
Díky za článek.
100. pro vsechny legendy Man United
a ze ich je
Možná zatím nejlepší Puskasův článek
Charlton - Law - Best -- neskutečné, vážně neskutečné útočné trio.
Jo fotka kdy stojim u tehle trojice a za mnou socha Sira Busbyho ... Ach !
História United je plná fantastických hráčov
"jež tehdá nemělo na celé zeměkouli konkurenci a kdo ví, zda nejde o nejlepší útočné trio fotbalových dějin" Obrovská škoda, že existuje tak málo záznamů ze zápasů či nějakých dokumentů o této trojici, troufnu si říct nejnebezpečnějších "útočníku" co fotbal měl. Parádní práce!
Tohto hráča chcel získať Shankly...
bombovy clanok...dik
to musela byt spica ten utok Charlton - Law - Best...1.(249 golov), 2.(237), a 4.(179) najlepsi strelec v historickej tabulke strelcov Manchestru United
A inak pekný článok...
Kokos to bol taky clanok, ze som jedol pri nom corn flakes a aj ked mi dosli v miske, tak som si ešte päťkrát vložil prazdnu lyžičku do ust.
Puskas nas pomaly zbavuje posledneho dovodu, preco spominat na Roberta
U mě jasně vyhrává Puskas...
1) čte se mi líp, 2) v diskuzích se nechová jak smyslů zbavenej...
jj pod mojim oblubenym clankom ,,Bíly život" bojoval s veternymi mlynmi
Výborný článek, přesně tohle mi chybělo. Jen tak dál, a někdy v budoucnu i někoho zase z United.
Puskas - The King
Dík všem za palce nahoru, hřeje to mou chlapskou ješitnost
Ach, to si snad ani nezasloužím
Best už byl, Bobbyho bych někdy chtěl určitě udělat, ale kytyky neposílej, připadal bych si blbě, kdybych dostal kytky od chlapa
odkaz na toho Besta?
to si dej do vyhledávače
davam a nic
http://www.eurofotbal.cz/clanky/simply-the-best-81319/
http://www.eurofotbal.cz/clanky/simply-the-best-81319/
Vidis, muzes si dokonce vybrat
hrubas
29.03.2009 11:29
nevadi, odteraz to budem pouzivat proti tebe
Spis to bylo mysleny proti tem Dons, oproti nim mam Leeds porad daleko radsi a nevyzehli si to ani tim, ze za ne budou hrat Magpies
hehe...no ale dal si palec pre postup Leedsu do PL, to uz proste neukecas
konecne si sa pridal ku mne, vodicovi a prosperovi
Dikybohu, ze se nazory muzou vyvijet
mal som to spravit inac kurnik...mal som sa ta pri najblizsej prilezitosti opytat odkedy im neprajes, urcite by si povedal ze uz odvtedy co boli v PL
To urcite ne, protoze v PL jsem jim pral hodne, meli strasne sympatickej tym a tehdy jsem ani nemohl s jistotou vedet, ze je to pro ne cesta do zahuby
Je to prostě pozér, kopíruje mě
ani hovno na svoj článok čakajú KK, Clemence, či Rush
riadny clanok, vobec nemam prehlad o takychto legendach takze si vzdy rad precitam takto clanky
to nestacila expreska
Tam bych nemohl dostat tolik pochavlnych komentaru a o to mi v prve rade slo.
Tak hlavne, ze to neberes v zlom, to bola len taka parodia na tych vecne sa stazujucich. Clanok je samozrejme super, ako uz je u teba zvykom a uprimne ja tu inak nezvyknem citavat, ale veci od teba vzdy potesia
Dík - a poznal jsem, že to nemyslíš vážně
chlape aspoň trošku si mi spríjemnil čakanie na ortopédii pred zlou správou (operácia členka
)za čo ti patrí veľké ďakujem
Díky.
Parádní článek
...a supr písnička u videa 
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele