Deset králů bez koruny (2)

Přiznávám, že těch králů je nakonec jedenáct jako fotbalistů jednoho týmu. Asi je to tak v pořádku. Rovněž musím uznat, že adeptů na tento nikdy neudělený titul je mnohem, mnohem víc. Desítky, stovky, tisíce... Snad se i na ně, podle vašich návrhů v komentářích, jednou dostane. A titulek bude znít úplně jinak: Tisíce králů bez koruny.

Ferenc Puskas (Maďarsko)

Opravdová fotbalová hvězda, jeden z nejlepších fotbalistů světa. Jeho smůlou bylo, že se narodil dávno před dobou plnou manažerů, šíbrů a vůbec velkého obchodování s reklamou, hráči. Před vstupem marketingu do fotbalu. Jeho umění tím pádem mnohem převyšovalo jeho fámu. Nechme mluvit čísla: za národní tým Maďarska odehrál 84 zápasů a dal v nich 83 branek. Za Kispest AC/Honvéd nastoupil k 354 utkáním a vstřelil 357 gólů. Po Maďarské revoluci a následné okupaci země vojsky Sovětského svazu, 4. listopadu 1956, zůstal cestou do Bilbaa ve Vídni a emigroval. FIFA vynesla trest zákazu na 2 roky, a tak se objevil v dresu španělského Realu Madrid až 11. srpna 1958. Bylo mu 31 roků, měl hezkých pár kilo nadváhy, nelíbil se technickému tajemníkovi klubu José Samitierovi. Ale sám velký Santiago Bernabéu s ním smlouvu podepsal a "bílý balet" začal mít útok snů, pravděpodobně nikdy v budoucnosti překonaný! Kopa, Rial, Di Stéfano, Gento, Puskas.

Ihned dostal dvě přezdivky: Pancho Puskás a Caňoncito Pum. V dresu merengues vyhrál španělskou ligu 5x, Španělský pohár 1x, právě tak Intekontinentální pohár. Ve finále LM /PMEZ/ 1960 proti Eintrachtu Frankfurt dává 4 góly, Real vyhrává 7:3 a získává pátý úspěch v této soutěži. Na Puskasově kontě se objeví čtyři vítězství v Lize mistrů UEFA, stejný počet trofejí Pichichi, 2x byl nejlepším střelcem LM, s olympijským týmem Maďarska vyhrál OH 1952. Osobní uznání? Je jich mnoho, vyberme ta nejcennější: FIFA ho jmenuje mezi 125 nejlepšími žijícimi fotbalisty světa /2004/. V roce 2006 je jmenován historicky nejlepším fotbalistou Maďarska, končí na šestém místě v anketě o nejlepšího fotbalistu světa XX. století, v Evropě končí na místě čtvrtém. Celkem odehrál 706 oficiálních zápasů a vstřelil v nich 681 branek. Neuvěřitelný průměr 0,96 na utkání!

Měl fantastickou levačku, obrovský přehled na hřišti. Na MS 1954 hraném ve Švýcarsku měl s týmem své rodné země stanout na stupni nejvyšším. Ale hvězdy Maďarsku nakloněny nebyly. Ve skupině se jedenáctka Puskas a spol. nejprve střetla s Jižní Koreou a rozsekala ji 9:0. Puskas dával první a poslední gól. V následujícím utkání čekala Spolková republika Německo. Utkání skončilo 8:3, Puskas dával branku na 2:0 a stal se pro Němce štvanou zvěří. Ti ho doslova dokopali. Vedení týmu se rozhodlo Puskase v následujících soubojích šetřit, ale i bez něj Maďarsko postoupilo do finále. Porazilo Brazílii a Uruguay shodně 4:2. Střelcem mužstva se stal Kocsis, ten dokázal ve 4 zápasech překonat brankáře soupeře celkem 11x! Nadešel den finále, 4. červenec 1954. Puskas byl znovu na hřišti a hlad po gólu byl z výrazu jeho tváře všem jasný. Netrvalo to dlouho, v 6. minutě se síť za zády německého gólmana rozvlnila poprvé. Když o dvě minuty později přidal druhou branku Czibor, zdálo se, že o titulu je rozhodnuto. Ale přišel "Bernský zázrak", jak se obratu dodnes říká. V 10. minutě snížil Morlock, v 18. vyrovnal Rahn a ten samý hráč šest minut před koncem posadil na trůn Německo. Třeba dodat, že Puskas se objevil ještě na jednom MS, v Chile roku 1962. Měl na sobě ovšem dres reprezentace Španělska. Branku nedal. Král králů, bez koruny mistra světa, zemřel 17. listopadu 2006, ve věku 79 let.

Eusébio (Portugalsko)

Eusébio da Silva Ferreira. Jako kluci, ač pleti bílé, jsme si hráli na Eusebia. Každý chtěl být Černou perlou. A mozambickou k tomu. Hrál na jediném MS, tom anglickém v roce 1966. Nastoupil k šesti utkáním a dal v nich devět branek. Stal se po zásluze Králem střelců. Portugalsko mělo ve skupině Maďarsko, Bulharsko a úřadující mistry světa, Brazilce. Po výhře nad Maďary 3:1 a Bulhary 3:0, se červenozeleným Portugalcům postavili hráči Brazílie. Eusébio měl na svém osobním kontě první gól, ale chtěl další. Mnoho dalších. Po vedoucí brance Simoese se dočkal a ve 27. minutě zvýšil na 2:0. Když soupeř snížil a hrozilo nebezpečí vyrovnání, chopil se taktovky znovu a pět minut před závěrečným hvizdem dal další branku. Čtvrtfinálovým soupeřem byla Korejská LDR, která ve skupině ukázala záda Itálii a Chile. Běžela 25. minuta a schylovalo se k senzaci. Korejci vedli 3:0. Byl to znovu Eusebio, který zavelel k útoku. Během 32 minut dal 4 branky, polovinu z nich ze značky pokutového kopu. Portugalsko nakonec vyhrálo 5:3. Ale touto "čtyřkou" Eusébio neřekl poslední slovo. V semifinále, v nerovném boji s anglickou přesilou a snahou všech mít domácí ve finále, snížil 8 minut před koncem na konečných 1:2. V utkání o bronzové medaile hrálo Portugalsko se Sovětským svazem a Eusébio dal ve 12. minutě vedoucí branku z penalty. Sověti vyrovnali Malofjevem v závěru prvního poločasu. Minutu před závěrečným hvizdem rozhodčího se trefil Torres a Eusébio se radoval s ním. Z jediné své medaile z MS.

Narodil se v bývalé portugalské kolonii Mozambiku. Od 15 let hrál za Laurenço Marques, v rodném městě, které se dnes jmenuje Maputo. Když mu bylo 18 let, odešel do Portugalska a na dlouhých 15 let se upsal Benfice. V jejím dresu sehrál 301 utkání a dal 317 gólů. Vyhrál 10x ligu, v letech 1961 a 1962 také PMEZ. V osobní vitríně se třpytí 5 kopií Poháru Portugalska. Je držitelem Zlatého míče nejlepšího hráče Evropy 1965, Zlatou kopačku obdržel hned 2x, 1968 a 1973. FIFA ho jmenovala do Klubu 100 fotbalistů XX. století. Další z králů bez mistrovské koruny...

Gary Lineker (Anglie)

Čím se proslavil tento vysoký, perfektně fyzicky vybavený Angličan? Střílel pravou jako levou, dával góly hlavou. Nikdy nedostal žlutou kartu, o té barvy červené ani nemluvě. Roku 1990 dostal cenu FIFA Fair Play. A na MS 1986 v Mexiku hrál s desítkou a měl ruku v sádře.

O čtyři roky později, na MS 1990 v Itálii, pronesl památná slova: "Fotbal je sport, který vynalezli Angličané, hraje ho na každé straně po jedenácti hráčích a pořád vyhrávají Němci!" Jak na to Lineker přišel? Na tomto MS vstřelil Lineker 4 branky a pomohl svému týmu k postupu do semifinále. Málokdo zapomene vynikající utkání Anglie s Kamerunem, v kterém nejprve v 83. minutě vyrovnal na 2:2 a gólem v 15. minutě prodloužení definitivně zajistil postup do semifinále. V tom byl znovu autorem vyrovnávací branky do sítě Německa, tentokráte v 80. minutě a na 1:1, ale strhnout vítězství na stranu Anglie se mu již nepodařilo. Kopal první penaltu a proměnil. Až do stavu 3:3 bylo vše vyrovnané, chybovali poslední dva střelci kolébky fotbalu...

Lineker hrál již v Mexiku 86. Anglie ve skupině vyhrála jediné utkání, porazila Polsko 3:0 a Gary Lineker dal všechny tři branky. Stejným skore skončil také zápas 2. kola, soupeřem byl tým Paraguaye. Lineker vstřelil první a poslední gól. Ve čtvrtfinále pak čekala Maradonova ruka a jeho následující skvělý slalom. Lineker alespoň snížil na konečných 1:2. Jeho 6 branek znamenalo titul Krále střelců tohoto šampionátu, žádný jiný Angličan tuto trofej nezískal.

V profesionálním fotbale začínal v 19 letech v dresu Leicester City. V průběhu šesti let svého působení si na své konto připsal 50 gólů. V roce 1985 přestoupil do liverpoolského Evertonu, za jedinou sezónu se trefil 39x a pomohl klubu k titulu a vítězství v Anglickém poháru. Dobré výkony na MS 86 mu vynesly Stříbrný míč druhého nejlepšího fotbalisty Evropy a přestup do Barcelony. Stal se pravděpodobně prvním Angličanem, který vyvrátil známé rčení, že neexistuje Angličan, který dokáže triumfovat mimo Ostrovy. V prvních dvou letech se v lize prosadil 20x a 16x, v tom třetím pak jeho střelecká potence klesla. Důvodem byl pravděpodobně trenér Johan Cruyff, který ho začal stavět na levé křídlo. Na dva roky se vrátil do Premier League, hrál za Tottenham, aby v roce 1991 neodolal mnohamilionové nabídce japonského klubu Nagoya Grampus Eight, v jehož dresu ve 34 letech ukončil fotbalovou karieru.

Teófilo Cubillas (Peru)

Jeho přezdívka byla El Nené a všichni ho považují za jednoho z nejlepších jihoamerických fotbalistů historie. Na MS se poprvé představil v jedenadvaceti letech, jednalo se o Mexiko 70. Peru nepatřilo k favoritům na postup ze skupiny, i když v kvalifikaci vyřadilo Argentinu. V prvním utkání narazili fotbalisté Peru na Bulharsko a než se pořádně na hřišti rozkoukali, už to bylo 0:1. A když po pár minutách druhého poločasu dali Bulhaři druhý gól, vše vypadalo na pěkný debakl. Ale během následujících pěti minut bylo vyrovnáno a Cubillas dokázal vstřelit branku znamenající výhru a první dva body. Proti Maroku, se kterým se Německo pěkně zapotilo a vyhrálo jen 2:1, stačilo Peruáncům hrát deset minut. Od 65. do 75. nasázeli do sítě soupeře tři góly, Cubillas dával první a poslední. S Němci se hrálo o 1. místo ve skupině, ale Műllera nikdo nedokázal uhlídat. Dal tři branky a v 39. minutě to bylo 3:0. Cubillas do přestávky snížil, ale to bylo vše. Ve čtvrtfinále čekala vynikající Brazílie a zejména její fantastický útok snů Jairzinho, Tostao, Pelé, Rivelino. Na dva góly Brazilců odpověděl Gallardo, třetí přidal Tostao, snížil Cubillas. O výhře 4:2 pak rozhodl Jairzinho. El Nené dokázal ve 4 zápasech vstřelit 5 branek.

A na vlas stejný počet gólů zopakoval o 8 let později, na MS v Argentině. Jenže v tomto případě musel odehrát o dvě utkání víc. První dva zápisy do tabulky střelců přišly hned v úvodním utkání se Skotskem, které Peru vyhrálo 3:1. S Nizozemskem si útočníci obou týmu vybrali náhradní volno a zápas skončil bezbrankovou remízou. Výhra 4:1 nad Íránem byla plně v režii kopaček Cubillase. Byl autorem hattricku. Tři zápasy druhé fáze skončily otřesně. Bez bodu, se skórem 0:10 a z ostudy ušitým kabátem fotbalisté Peru opouštěli Argentinu. Mnozí říkají, že také s docela slušným balíkem peněz. Cubillas byl u toho...

Loučil se na MS 82. Dvě remízy, s Kamerunem a Itálií, vysoká prohra s Polskem, gól El Nené nedal.

Cubillas se stal Jihoamerickým fotbalistou roku 1972, je nejlepším peruánským fotbalistou XX. století, objevil se v tabulce FIFA 50 nejlepších hráčů historie. Stále se drží na osmém místě v tabulce střelců světových šampionátů, ale vede tu, v které se nacházejí pouze klasičtí hráči středu pole. Za ním zůstali velikáni fotbalu Maradona, Cruyff, Zico, Zidane, Platini. Ale ke královské koruně mistra světa měl tento geniální fotbalista daleko...

Christo Stojčkov (Bulharsko)

Když přijelo Bulharsko na MS 1994, mělo na svém kontě toto číslo: 0. Znamenalo to, že nikdy na tomto světovém setkání nejlepších týmů nedokázalo vyhrát. A to se Stojčkovi, v té době hráči Barcelony, nelíbilo. Ale první utkání vypadalo jako ta předešlá. Nigérie si dělala, co chtěla, vyhrála 3:0. Padlo asi pár tvrdých a ostrých slov v šatně Bulharů, jinak by nebyla možná ona neuvěřitelná změna v myšlení a ve výkonu. Odneslo to Řecko a později také Argentina. V záznamu prvního zápasu se objevuje: minuta 5 Stojčkov 1:0 z penalty, minuta 56 Stojčkov 2:0 z penalty. Snadné? Asi ano, ale i tak naše uznání. Konečný výsledek zněl 4:0. Argentinu porazilo Bulharsko 2:0, Stojčkov dával první branku. Ze hry. V osmifinále čekalo Mexiko, zápas skončil 1:1, Stojčkov dal vedoucí branku, Bulharsko postoupilo na penalty.

V boji o postup do semifinále měla být bulharská konečná stanice, čekalo vysoce favorizované Německo, obhájce titulu. Ale zastavit nadšení fotbalistů z Balkánu bylo nemožné. Znovu to byl Stojčkov, kdo poslal svůj tým do vedení. A konečné skóre 2:1 katapultovalo Bulharsko do boje o medaile. Tam bitva Roberto Baggio - Christo Stojčkov skončila 2:1, právě takový byl také výsledek tohoto utkání.

Osobní ocenění? Zlatá kopačka pro nejlepšího střelce MS 94, Zlatý míč 1994, Stříbrný míč 1992, Zlatá kopačka 1989/90 za 38 branek v sezóně...

Jeho klubové působení začalo v Bulharsku ve 2. lize, z Plovdivu přestoupil do Jarmanli, aby skončil v ligovém CSKA Sofia. Od roku 1990 do roku 1997, s roční přestávkou v Parmě, byl hráčem Barcelony. V jejím dresu získal pět ligových titulů, vyhrál čtyři Superpoháry a dvakrát se radoval z Copa del Rey. Příznivci Barcelony ho mají ve svém srdci a považují ho za jednoho z nejlepších hráčů v historii klubu. Byl součástí Týmu snů blaugrana. Ještě si vzpomínáte? Andoni Zubizareta, Albert Ferrer, Ronald Koeman, Miguel Ángel Nadal, Joseph Guardiola, José Mari Bakero, Michael Laudrup, Esebio Sacristán, Txiki Bergiristain, Jon Andoni Goikoetxea, Julio Salinas, Christo Stojčkov, Romário...

Vyhrál Ligu mistrů, Superpohár. Ale korunu krále, titul mistra světa, ve své sbírce, jako tisíce dalších vynikajících fotbalistů, Christo Stojčkov nemá.