Etiopská káva - fenomén na dva způsoby

Etiopané milují svou kávu. A to platí jak o oblíbeném horkém nápoji, který ve velkém vyváží do světa, tak o nejlépe podporovaném fotbalovém klubu ve východoafrické zemi, jenž nenese o nic výmluvnější název než Etiopská káva SC. Právě tento celek se teď také díky jednomu přestupu dostává do povědomí širší veřejnosti...

Konzumace kávy je pro etiopské obyvatelstvo obyčejným rituálem prováděným mnohdy i několikrát denně. Jestliže keňské hlavní město Nairobi se tváří, jako by si většinu vyprodukovaných zrn schovávalo pro export a v mnohých restauracích se proto trestuhodně servíruje instantní káva, Addis Abeba je o něčem jiném.

S podáváním kávy se v Etiopii pojí regulérní ceremonie, při níž se celý set s nepřeberným množstvím šálků podestýlá natrhanou trávou. To platí pro běžné domácnosti, jež se takhle zdobí i pro vybrané křesťanské svátky, ale i prosté, spoře osvícené kavárny, které zdálky připomínají spíše chlévy s pár volně poskládanými dřevěnými stoličkami.

Rovněž restaurace mívají své posvátné místo, kde povolaná osoba po většinu otevírací doby praží kávu a začerstva ji na požádání rozlévá hostům. Každá bunna, jak se kávě říká v amharštině, má přitom svou zvláštní chuť v závislosti na přípravě. K hrníčku se navíc obvykle přikládá mimořádně aromatická zelená rostlina s názvem Adamovo štěstí, typicky doplněná o stěží zdravý počet lžiček cukru.

Takový Etiopan potom ani nemusí mít pro kávu nějakou speciální slabost, aby na posezení vypil dva tři šálky, a tak není vůbec divu, že se svými "kávovými" kluby v první fotbalové lize chlubí ještě další dva územně-správní celky — konkrétně zóny Sidama a Jimma. Etiopská káva SC, která se přitom na základě původního návrhu klidně mohla jmenovat Vycházející hvězda, mezi nimi ale přeci jen vyniká.

Své zápasy koneckonců hraje na 35tisícovém národním stánku v centru Addis Abeby a obvykle nemá sebemenší problém ho naplnit. Roku 2011 se navíc Etiopská káva svým doposud jediným titulem zbavila nálepky těch, kteří věčně nejsou schopni naplnit očekávání. Tehdejší oslavy v ulicích hlavního města se počtem zúčastněných daly přirovnat snad leda k událostem následujícím pozdější postup Etiopie na Africký pohár národů 2013.

Byť sportovní klub Etiopská káva jako takový v průběhu uplynulých dekád slavil nezanedbatelné úspěchy ve volejbalu, boxu, atletice či tenisu, kopaná za těmito sportovními odvětvími po léta zaostávala; vždyť samotná instituce vznikala již v letech 1975-76 a nadanými čutálisty se to v jejích řadách vždy docela hemžilo. Hmatatelný úspěch ovšem dlouho v nedohlednu.

Zkraje každopádně fotbalový mančaft tvořili striktně kávoví producenti a čelním představitelem klubu byl vlastně odjakživa jistý Fekado Mamo, familiárně nazývaný "Poručík", jenž po dlouhých čtyřicet let voňavý nápoj s kopanou srdnatě propojoval z pozice šéfa Národní korporace pro obchod s kávou. Když pak roku 1979 vznikala addisabebská sportovní rada, která záhy týmy z hlavního města nabádala, aby se hlásily do nové celostátní soutěže, čítala korporace na dva tisíce členů v samotné Addis Abebě.

Členská základna tudíž neměla o potenciální fotbalisty nikdy nouzi, a tak jakmile odborový svaz souhlasil s menším příspěvkem na platy aktivních zaměstnanců, stala se Bunna již jednapadesátým týmem, který se na přelomu 70. a 80. let zúčastnil zvláštního turnaje organizovaného čistě pro addisabebské mančafty.

Od té doby se píše historie Etiopské kávy SC jako (polo)profesionálního mančaftu s nemalými ambicemi. A ihned v 80. letech se dostavila zlatá éra, alespoň tedy po estetické stránce; právě tehdy klubové legendy jako Million, Kassaye Arage či Mulugeta Woldeyes definovaly dodnes vzývaný "kávový styl hry" založený na ladné kombinační hře. Přesto se výrazný úspěch dostavil teprve před šesti lety, kdy Bunna s náskokem jediného bodu přerušila nadvládu St. George, které obhajovalo titul už potřetí v řadě (a etiopskému prostředí dominuje i nyní).

Co činí Etiopskou kávu speciální, to je její rodinný charkater. Po dlouhá léta kávoví producenti a exportéři za každou tunu kávy přispívali na chod klubu pěti etiopskými birry, přičemž dnes se jedná rovnou o třicet birrů (hodnota etiopské měny víceméně odpovídá české koruně). Tenhle vzácný mechanismus byl ohrožen teprve roku 2008 vznikem Etiopské komoditní burzy, ale i její šéfka nakonec po provedení veřejného průzkumu uznala, že tohle je zkrátka lidový klub. A že takové příspěvky jsou věru ryze dobrovolné.

V právě skončené sezoně Etiopská káva obsadila pátou příčku, když finišovala jen těsně za tou sidamskou. Už brzy by se ale mohlo začít blýskat na lepší časy, když letos v březnu jeden ze šéfů klubu Belay Erku v rozhovoru pro Ethiopian Business Review prozradil, že je v jednání pětiletý kontrakt s pivní společností Habesha, který může v součtu do klubové pokladny přisypat až 80 milionů birrů. Habesha a St. George jsou poměrně suverénně nejpopulárnějšími pivními značkami v zemi, takže by nejspíš bylo zaděláno na pořádný mocenský boj.

Etiopská káva SC přitom byla už v minulém roce, bez lukrativního kontraktu, vzácně výdělečná (příjmy převýšily výdaje zhruba o čtyři miliony birrů) a rozvíjí mobilní servis pro registraci a mobilizaci fanoušků, takže rozhodně vykazuje chuť i potenciál se neustále posouvat kupředu. Aby tak ale mohla činit i nadále, bude muset vhodně zalátat díru po jedné velké opoře...

Gatoch Panom — etiopský průkopník a zároveň první z mnoha?

Jak ihned úvodem svého článku pro Russian Football News připomíná David Sansun, přestupy z afrických klubů přímo do těch ruských nejsou úplně výjimečnou záležitostí — před pár dny k němu od roku 1998 došlo už popětačtyřicáté. Vůbec poprvé je však protagonistou takového transferu Etiopan. A vůbec poprvé se příslušník této země objeví v jedné z šesti nejlépe hodnocených lig Evropy.

Gatoch Panom je tudíž etiopským fotbalovým průkopníkem na slovo vzatým. Měsíčně si sice v Anži Machačkale má přijít na relativně skromných pět tisíc eur, ale kdo ví, kde má tento vytáhlý defenzivní středopolař vlastně strop — je mu koneckonců stále teprve 22 let a už v tomto věku má na kontě ke třiceti reprezentačním startům, do nichž párkrát Etiopii vedl i s kapitánskou páskou na rukávu. V národním týmu se objevuje od 18 let a platí za jeho stabilního exekutora pokutových kopů.

Gatoch Panom je přitom produktem Etiopské kávy SC a také prvním významným úspěchem mladého, teprve 29letého hráčského agenta Davida Beshaha. Ten sám od roku 2012 za Bunnu po dvě sezony nastupoval, než ho zranění dohnala k předčasnému zavěšení kopaček na hřebík. Teď má Beshah jako ex-profesionál se zkušenostmi z nižších německých lig své užitečné kontakty a Panom tak klidně může být pouze prvním zářezem na Beshahově pažbě z celé eventuální řady.

"V Etiopii trpíme na nedostatek vzdělaných koučů, nemáme v podstatě žádné mládežnické akademie či sportovní zařízení, a krom toho se před námi prostě neotevírá dostatek příležitostí. To přispívá k tomu, že je pro naše hráče nesmírně složité se rozvíjet a následně se prát na evropských kolbištích," uvědomuje si Beshah, který rovněž operoval jako štítový záložník.

Skutečnost, že se Gatoch Panom vydává do naprostého neznáma, perfektně ilustruje chudý výčet borců, kteří se v posledních dvou dekádách pokusili prorazit v Evropě:

Roku 1999 se do belgického Gentu stěhoval Bayu Mulu a strávil tam slušné čtyři roky. O tři roky později ho do Beneluxu, konkrétně nizozemského Vitesse, následoval Yordanos Abay a jeho jepičí štace načas Etiopany odradila. Teprve před čtyřmi lety si to Asrat Megersa namířil do Izraele, který je jednak Evropou pouze z fotbalového hlediska, a jednak ho rovněž hostil jenom pár měsíců.

Gatoch Panom má nyní obrovskou šanci ukázat svým krajanům, že solidní angažmá v Evropě nepředstavuje dočista nereálný sen. Takové šance měli už v 60. letech ikoničtí Mengistu Worku s Lucianem Vassallem (italská invaze z 30. let se nezapře), kteří společnými silami Etiopii vystříleli historický triumf na Africkém poháru 1962. Tehdy se však přesun do Evropy z hrdého císařství Haileho Selassieho rovnal úplnému tabu, a tak oba borci odmítali dokonce konkrétní nabídky z Itálie či Francie.

To rodák z Gambely, problematického regionu u jihosúdánských hranic, se angažmá v prestižní soutěži nezalekl a v tuhle chvíli není v žádném případě vyloučeno, že v Panomovi Etiopie ve finále objeví svého Wanyamu. Je ostatně nejvyšší čas, aby po skvělých běžcích Gebrselassiem a Bekelem začal evropská města úspěšně obrážet i nějaký ten fotbalista.

A že třeba v Moskvě už druhý jmenovaný Panomovi svým triumfem na halovém mistrovství světa 2006 určitým způsobem cestu vydláždil...