EURO v kostce č.3: Máme tu nového Collinu?

Na tenhle zápas se bude dlouho vzpomínat. Tolik výrazných momentů, tolik kontroverzních rozhodnutí a na závěr velké zklamání. Kdo byl na stadionu, nějaký ten čas z paměti nevymaže ani tu brutální atmosféru, kterou jak při zápase, tak po něm, vytvořili turečtí fanoušci. Škoda, že hlavní roli si pro sebe v zápase Česko - Turecko vzal Rumun...

Nebudeme tu vyplakávat, že nám turnaj zkazil sudí, Kovács pískal příšerně na obě strany. Češi se navíc po vyloučení semkli a hlavně ve druhé půli hráli ještě líp než v 11 lidech, takže kdo ví, jak by to vypadalo v plném počtu.

Proč ale nešel ven i Yildiz? Proč rozhodčí naprosto bezprecedentně nenechal běžet hru po domnělém faulu (nebo snad ruce? netuším...) Kuchty před gólem na 2:1? Hořkost a ještě jednou hořkost. Rumunský sudí, jehož nominace samotná byla taktéž diskutabilní zápas absolutně nezvládl, nechal se pohltit bouřlivou atmosférou a konkrétně u první žluté Baráka zjevně reagoval i na "pokyny” z tribun.

Nemyslím si, že dalších 20 let budeme říkat legendární hlášku "Kovács nemá Čechy rád”, avšak paralela s Pierluigim Collinou, proslulým sudím, jenž naši repre vyprovodil z šampionátů 2000 i 2004 (ve druhém případě bez kontroverzních rozhodnutí) se nabízí.

Naproti tomu český fanoušek určitě nebude mít rád Turky. Potřetí během posledních 16 let jsme nezvládli závěrečný duel ve skupině EURO - a potřetí jsme dokokrhali v zápase s nimi. Letošní tým Vincenza Montelly byl co do individualit určitě kvalitnější než ten náš. Pořád si ale myslím, že naší nátuře vůbec, ale vůbec nevyhovuje ta turecká vášnivost, s níž řádí jak na hřišti, tak na tribunách.

Fanouškům (kromě těch bláznů, co se šli rvát do našeho sektoru) chci složit poklonu, ale hráči, ti se teda fakt nepředvedli. Jak jsme si stěžovali na chování Makedonců v přáteláku, tak musíme kroutit hlavou i nad Turky. Dělali vše, co ve fotbale nesnáším a je s podivem, že se nechal vyprovokovat až Chorý v samém závěru. Po tom, co na trávníku ukázali, se nelze divit názorům některých fanoušků, kteří tvrdí, že takový mančaft na evropský šampionát nepatří.

Do jisté míry se určitě nechal vybláznit i chudák Tonda Barák, s jehož přehnanou kritikou mimochodem absolutně nesouhlasím. Ano, turnaj se mu vůbec nepovedl, ale dělat z něj obětního beránka je mimo mísu. Chybu může udělat každý. A postavil se k tomu jako chlap.

Na rozdíl od Tomáše Pešíra, jehož výlev ve studiu právě na Barákovu adresu byl jeden z nejnižších a nejostudnějších, co jsem v televizi ve fotbalovém prostředí zažil. Bez ohledu na to, jestli měl pravdu, nebo ne...

A teď už pojďme na tradiční kostkový souhrn.

Tenhle výběr trochu bolel, ale těch krásných gólů tentokrát nepadlo moc, takže jsme do top trojky museli dát i Turka. O nejlepší trefě kola není sebemenší pochyb:

1. Mattia Zaccagni (Chorvatsko vs. Itálie)

2. Ferran Torres (Albánie vs. Španělsko)

3. Hakan Calhanoglu (Česko vs. Turecko)

1. Kylian Mbappé (Francie) - 8.7

2. Alejandro Grimaldo (Španělsko) - 8.5

3. Chviča Kvaracchelija (Gruzie) - 8.3

4. Jamal Musiala (Německo), Aymeric Laporte (Španělsko) a Dan Ndoye (Švýcarsko) - 8.2

Gólman: Giogri Mamardašvili (Gruzie): Fantom z Valencie zničil naděje Česka na postup, a pak i naděje Portugalců na 100% bilanci ve skupině. Další fenomenální výkon, kvůli němuž jsme se skřípáním zubů museli z ideální jedenáctky odstavit i vynikajícího Poláka Skorupskiho. Mamardašvili totiž opět lapil 2-3 čisté góly a kromě postupu byl odměněn i čistým kontem.

Pravý obránce: Endre Botka (Maďarsko): Pevná maďarská defenziva udržela skotské nájezdníky, celých 100 minut také čisté konto - a několik dní i postupové naděje. Ty zhasly až po šokující výhře zmíněných Gruzínců. Botka, nejlepší z obránců Magyarok, řídil své kolegy po levici a připsal si i řadu výtečných zákroků.

Pravý stoper: Manuel Akanji (Švýcarsko): Švýcarsko je turnajovou konstantou, která zásadně postupuje ze skupiny - a zásadně končí už v prvním vyřazovacím kole. S Akanjim v obraně však osmifinále stopku znamenat nemusí. Už proti Německu totiž generál defenzivní řady silné Němce deptal a s Itálií to bude podobné. Zářným momentem budiž blok proti střele Musialy.

Levý stoper: Riccardo Calafiori (Itálie): Smolař utkání se Španělskem je jedním z objevů skupinové fáze. Ve dvaadvaceti letech se definitivně vryl do mozkových závitů i těm, co nesledují Serii A. S míčem na noze si tyká, vyniká svým přehledem a ne nadarmo je v očích italských fanoušků brán jako nástupce Paola Maldiniho - a to nejen vzezřením. Proti Chorvatsku stál u zrodu vyrovnávací branky Zaccagniho.

Levý obránce: David Raum (Německo): Po příchodu na hřiště rozhýbal levou stranu i myšlenkové pochody trenéra Nagelsmana. Mittelstädtovi se proti Švýcarsku vůbec nedařilo a Raum se naopak zaskvěl - po jeho skvělém centru Němci vyrovnali a zajistili si první místo ve skupině.

Pravý střední záložník: Dani Olmo (Španělsko): Na jeho pozici hrají Pedri a Fabian Ruiz, což znamená, že v osmifinále asi začne na lavičce. Svým výkonem proti Albánii ale určitě zamotal De la Fuentemu hlavu. Nádherně asistoval u jediného gólu zápasu a celý duel hrál s mimořádnou jistotou. Distribuce míčů, kličky i nebezpečí před brankou soupeře, všechno tam bylo.

Defenzivní záložník: Granit Xhaka (Švýcarsko): Hrát proti Gündoganovi, Kroosovi nebo Musialovi s Wirtzem - a přesto ovládnout střed pole - to už chce pořádnou formu. Granit Xhaka v nesmírně těžkém utkání dominoval, precizně odebíral míče a měl výraznou zásluhu na tom, že se Němci během celého utkání nedostali do tempa.

Levý střední záložník: Marcel Sabitzer (Rakousko): Jestli jsou Rakušané Českem (2004) letošního šampionátu, Sabitzer je takový Pavel Nedvěd. Hýří neskutečnou energií, podniká výpady do ofenzivy a proti Nizozemsku byl odměněn i vítězným gólem. Motor zálohy nejpříjemnějšího překvapení EURO 2024.

Pravé křídlo: Ousmane Dembélé (Francie): Tolik kritizovaný - a přesto proti Polsku nejlepší francouzský hráč. Dembélé konečně prodal své největší přednosti, tedy rychlost, driblink a schopnost přejít přes obránce. Závěr skupinové fáze mu vyšel skvěle, byl nezastavitelný a vybojoval i pokutový kop.

Útočník: Baris Yilmaz (Turecko): Jeho bílá hlava svítila na hřišti víc než by si čeští fanoušci přáli. Individuální kvality Yilmaze, který se v utkání často stahoval na pravé křídlo, byly většinou pro naše bránící borce příliš. V soubojích 1 na 1 si poradil ve čtyřech případech z pěti, a i když nezaznamenal gól ani asistenci, svými přihrávkami vytvořil xA v solidní hodnotě 0.66.

Levé křídlo: Chviča Kvaracchelija (Gruzie): Nejzářivější hvězda Gruzínců se zjevila na obloze v pravý čas. Před zápasem s Portugalskem nikdo reálně nevěřil, že se právě otloukánek skupiny zapojí do bojů o postup. Ale díky skvělé akci neapolského křídla z úvodu utkání se tak stalo. Jeho rychlost a technika budou dělat potíže i Carvajalovi v osmifinále.