Eurozápisník I. aneb Co čekat od Rusů?

Před čtyřmi lety cestovali na dostaveníčko evropské smetánky nanejvýš v roli černého koně - a i díky téhle nálepce z toho byla báječná semifinálová jízda. Tentokrát se ale Rusové do Polska vydávají minimálně v roli favorita základní skupiny A. Co od nich Bílek a spol. zhruba můžou čekat?

Na pohled je sborná uskupením velmi homogenním, dokonce to svádí říct - čitelným. De facto stačí znát styl, jakým zhruba v období let 2005-2008 bránilo CSKA Moskva, plus způsob, jakým vede své ofenzivní výpady mistrovský Zenit...a ve zkratce jste dostali (lehce naivní) obrázek současné ruské reprezentace.

Totiž jen bek Žirkov bude pravděpodobně součástí základu, přičemž zároveň působí jinde než ve zmíněných klubech; konkrétně v Anži. Jinak stoperská spolupráce Ignaševiče s Alexejem Berezuckým bude ryze armádní (zřejmě až později se k nim přidá brankář Akinfejev; a jako staří braši by se všichni měli doplňovat právě se Žirkovem), středový trojlístek zase pochází čistě z petrohradské dílny.

Jestliže tedy Bílek bude patrně spoléhat na tři plzeňáky (plus "polovičního" Rezka), Advocaat nabízí nejméně dvojitý upgrade směšování klubové a reprezentační spolupráce. Samozřejmě je ale jen otázkou, nakolik to bude výhoda; vždyť i Radek Šírl, který s téměř kompletní petrohradskou enklávou sedával v kabině, v dnešním rozhovoru nastínil scénář, při němž klubová rivalita nejlepších klubů minulých dvou let dosahuje neúnosných mezí. "Samozřejmě vše v rámci fair play, žádné podpásovky, ale lehké hecování a provokování by jim mohlo pomoct Rusy rozhodit. Naopak ale, když dají Rusům pocítit, že se jich bojí, tak budou mít problém, jelikož Rusům narostou křídla," radí dokonce současný zaměstnanec Plzně.

Vedle očividného, avšak logického protekcionismu se "malý generál" - jak se Advocaatovi pro jeho nevelký, napoleonský vzrůst a přísný výraz přezdívá - na ruské půdě proslavil také dosti konzervativním skládáním zahajovací jedenáctky. Zaprvé sám prozradil, že už teď má v hlavě "osm nebo devět" jmen, která budou pravidelně startovat v úvodních duelech (jeden otazník je brankář, druhý zřejmě Izmajlov v alternaci prakticky s kýmkoliv z ofenzivního trojlístku Dzagojev-Aršavin-Keržakov). Zadruhé hodně napověděly i přípravné zápasy, během nichž například Advocaat snad ani nepomyslel na roztržení petrohradské trojky Denisov-Zyrjanov-Širokov.

A konečně zatřetí se hlasitě ozývají hlasy mnoha ruských i zahraničních glosátorů, kteří posthiddinkovskou sbornou charakterizují jako "tým postrádající plán B". Čtyřiašedesátiletý rodák z Haagu by nejraději nestřídal, v generálkách vlastně vůbec neprověřil možnou variantu na oživení ruského projevu v osobě Glušakova (23 minut) a ostře kritizován byl ostatně i opomenutým kanonýrem nizozemského ADO Den Haag Dmitrim Bulykinem; podle něho si Advocaat "z národního výběru dělá svůj soukromý klub". A škodí si tím sám sobě: málokdy dovede reagovat na vývoj utkání, kádr je vzhledem k neexistujícímu pokusu o integraci mladé krve poměrně dost starý a po náročné sezoně může hrát jeho únava také velkou roli.

To je vůbec zajímavá kapitola. Totiž jak známo, fotbalisté působící v domácí soutěži (a legionáře na pravděpodobné startovní listině nenajdeme, leda "sporného" Aršavina; v nominaci všehovšudy dva) mají za sebou v praxi jeden a půl sezony, přičemž ten závěrečný úsek strávili pouze bitvami s podobně silnými, lépe řečeno zkrátka nejlepšími celky rozlehlé země. Když k tomu připočteme zmíněné stáří (stoperská dvojice téměř 30+33 let; a střed zálohy 28+34+30), nejmladšího Dzagojeva po měsíční rekonvalescenci a klání co čtyři dny...mohl by z toho vzejít pořádný průšvih.

Což si koneckonců uvědomuje i sám Advocaat, když pro tréninkový kemp najal kontroverzního kondičního trenéra Raymonda Verheijena. Ten totiž proslul výroky o přeceňování fyzické přípravy před MS/ME a celkově prosazuje redukci takové zátěže, která prý chtě nechtě determinuje úrazovost týmu. Rusko se tudíž pod Nizozemcovým vedením stalo jediným účastníkem Eura, který před mistrovstvím dřel akorát jednou denně.

Čeho se nám tedy od Advocaatova souboru rozhodně dostane?

1) Faktického přetěžování středu pole. Ten je pro Advocaata naprostou alfou a omegou. Jak už bylo několikrát zmíněno, jeho protagonisté si prostě vyhoví - nezřídka v Zenitu vyráží kupředu i nejdefenzivnější člen onoho trojlístku Igor Denisov, aby jej neomylně zastoupil třeba Zyrjanov. Obecně lze čekat, že Rusové sice budou chtít kontrolovat hru, zároveň však pro ně dál bude představovat tajnou, výsostní zbraň právě tato "mobilní" síla středové trojky. Okamžitá podpora ofenzívy a snaha o přečíslení protivníka není cizí Širokovovi, Denisovovi ani Zyrjanovi - bude tedy potřeba být neustále v pozoru, a pokud možno se vyvarovat spíše statickým hráčům typu Hübschmana a Koláře.

2) Dick Advocaat postrádá nebo nevyužívá záložníky, kteří by byli schopni roztáhnout hru. Tudíž je pro nynější sbornou zcela klíčová podpora od krajních beků Anjukova a Žirkova. Třeba i vzhledem k možnému využití druhého jmenovaného až v záloze asi není nutno se bavit o jejich způsobilosti k takové činnosti; za pozornost ale stojí zejména Anjukovova častá poziční nepřesnost. Pokud máme v někom šikovného, rychlého a relativně přímočarého fotbalistu na kraj pole...je to Václav Pilař, který bude hrát právě na 29letého zadáka Zenitu.

3) Osobní obrana, kterou Advocaat svým svěřencům ordinuje (a je nasnadě dodat, že jeho Rusko brání o mnoho lépe než pod Hiddinkem a při cestě do Polska utržilo jen čtyři fíky), nakonec v konfrontaci s námi může Rusy docela dobře srážet k zemi. Totiž Ignaševič s Alexejem Berezuckým rozhodně nepatří k nejrychlejším stoperům, to spíš naopak, a s vířivým pohybem členů naší ofenzivní vozby by tak mohli mít značné problémy. Zároveň asi nebude od věci prověřit jejich kooperaci; totiž po zraněném Vasilijovi osiřelé dvojče Alexej je větší univerzál a v CSKS bývá častěji využíván na pravém beku - s Ignaševičem tedy přímo nespolupracuje, alespoň ne obvykle. I tady se nabízí požadavky jako: neustálá aktivita, sběhy za obranu a podobně...

4) Rusové patrně nastoupí bez klasického útočníka č. 9, což pro nás může znamenat leccos. V první řadě asi nevyzpytatelnost. Keržakov je v národním týmu zvyklý se lepit k lajně, Aršavin zase stahovat se do prostoru ofenzivního záložníka, tvůrce hry. Nakonec tedy často dochází k situaci, že nejvýše vysunutý zůstává Dzagojev (se čtyřmi zářezy na pažbě taky nejlepší střelec kvalifikace) - což byste po přečtení papírového archu asi těžko očekávali.

5) Nevyzpytatelnost a šikovnost kompletního tria by tedy mohly na našich hradbách napáchat solidní škodu; pokud se ovšem zase neprobudí k životu ona proklínaná neproduktivita. Tři banány v síti Italů sice můžou budit dojem příslibu; na druhou stranu vzpomeňte, že necháme-li stranou dvě popravy slaboučké Andorry, trefili se Rusové v osmi zbývajících kvalifikačních utkáních všehovšudy devětkrát! To je vpravdě otřesná vizitka pro tak nabitý ansámbl se jmény jako Pogrebňak a Pavljučenko v záloze. Zároveň je mimochodem potřeba vzít v úvahu, že neukotvený tandem Keržakov-Aršavin toho příliš neodpracuje směrem dozadu - i to by nám mohlo prospívat.

...a jak se s tím vypořádat?

Několik bodů jsem vlastně nastínil už výše. Rozhodně bude potřeba zapomenout na nějakou statickou hru, jinak nás petrohradská trojka v kombinaci s Dzagojevem úplně zválcuje a naši stopeři nebudou stíhat kroutit krkem. Za využití vlastní analýzy naší generálky s Maďarskem, i poznatků dřívějších, jsem nicméně dospěl k dalším relevantním postřehům.

V první řadě, pokud se mám opřít o poslední české vystoupení před výjezdem na východ, je potřeba si brát příklad zejména z druhého poločasu; alespoň tedy v jedné konkrétní rovině, o kterou mi půjde. Během závěrečné 45minutovky jsme totiž zase jednou nekašlali na střed pole - při turnajovém entrée samozřejmě nejdůležitějšímu teritoriu. Za hlavní důvod, proč před pauzou zely uprostřed hřiště takové díry, aby ihned po ní téměř kompletně vymizely, považuji osobu Tomáše Sivoka. Ten totiž v úvodním dějství doopravdy působil jako pravá kyselina. Dopředu ho to táhlo neustále, a to navíc způsobem, že prakticky vždy musel také osobně překročit půlící čáru - odevzdat balon dříve, to pro něj de facto neexistovalo.

Zároveň celkem pochopitelně tíhnul k pravé straně, čímž bylo dílo samotného kráteru dokonáno. Coby ilustrační obrázek, který se během těch 45 minut stihl vrátit na scénu doopravdy bezpočtukrát, mi poslouží situace hned ze třetí minuty (zachycená tady). Tam, kam směřuje v rozehrávce ukrutně nevynalézavý stoper Sivok, bych si zkrátka dovedl představit záložníka s mnohem lepším doporučením. Nehledě na to, že po případné ztrátě (která vzhledem k Sivokově kopací technice reálně hrozí) byl Plašil jen málokdy připraven výletníka zastoupit; a když si tohle spojíte s protivníkem, v jehož středu operují hned tři brejkoví záložníci, obavy se dostaví celkem rychle.

Teď je tedy potřeba z toho buď vyvodit důsledky (zkrotit Sivoka či ho nahradit Hubníkem/namotivovaným Suchým), nebo - raději - nechat nastalou potíž vyřešit jednoho Rosického. Pokud proti Maďarům byl Plašil tím jediným, kdo se byl schopen aktivně nabízet (neboť Jiráček pro změnu tíhnul k levé lajně, ke kamarádovi Pilařovi), s Rosickým už určitě budeme mít tyto hráče dva; čili nebude důvodu, aby se Sivok pokoušel o nějaké nepovedené suplování. Tím se zároveň dostávám k nevyhnutelnému srovnání Kolář - Rosický. Které vezmu poněkud hopem: plzeňský středopolař si svou úlohu rád posouvá někam do (pod)hrotové dimenze, což je zhruba to poslední potřebné pro utkání s Rusy.

Z mých osobních poznámek vyplynulo...že se Kolář všehovšudy dvakrát pokusil o průnik středem (první zastaven kousek za vápnem a ukončen alibistickou přihrávkou do strany, druhý utnut faulem); vykouzlil dvě povedené klíčové přihrávky (obě startovaly Pilařovu motorku) - dvě další mu nevyšly; dvakrát lacině přišel o balon; a ani jednou se neblýskl zdařilým finálním pasem - přesně řečeno vytvořenou šancí. K tomu si ve dvou případech zabíhal pro dlouhý balon a jednou hlavičkoval v prostoru malého vápna; pochopitelně tedy zrovna on nejvíc chyběl uprostřed, v mezihře.

...to je krásně vidět třeba zde. Tehdy Gebre Selassie prostě neměl komu; leda mohl nahrávat na jeden dlouhý kilometr (což udělal a byla z toho obligátní ztráta mičudy). A tohle se přitom na pravé straně stávalo co pět minut. Nepomáháme si, až příliš často nepracujeme jako tým - a to pořád vnímám jako zásadní problém nejen před následující vstupní bitvou.

Vzhledem k tomu, že už teď - s denním předstihem - snad v poklidu můžeme počítat se startem Rosického, není moc co vymýšlet. Každopádně kdyby se kapitán nakonec neměl uráčit vběhnout na trávník, jsem jednoznačně pro variantu s Daridou vedle Jiráčka a Plašilem na AM. Oproti Kolářovi je totiž plzeňský mladíček schopen zrovna toho, po čem tu volám: aktivity, důrazu, zodpovědnější hry dozadu.

Druhá linie, která bude v konfrontaci s Ruskem zvláště podstatná a nabízí se tedy její rozklíčování, je potom ta úplně nejvysunutější. Osamocený hrot. Ať se Bosák snaží, jak chce, Milan Baroš má pro český nároďák stále minimálně jeden významný přínos: umí se pohybovat. Přijde mi, že kde ubyl na rychlosti, tam nabyl na zkušenostech. A tím nemyslím jen ochotu vletět do vápna (a také tam mnohdy přistát); on i jeden banální, ale dobře načasovaný náběh daleko od šestnáctky může nabrat zcela fatálních kontur. Tím spíš, pokud víme, že je "Bary" stále schopen a ochoten se na hrotu bít, vyhrát hlavu, podržet míč, rozdat ho. Jestli vám tohle - plus aktivitu a adekvátní akceleraci - nabízí jinačí český útočník na soupisce, tak prosím, sem s ním. Já o žádném takovém nevím.

A proto považuji za skvělou zprávu tu, kterou nám lékař českého týmu Petr Krejčí zvěstoval po dnešním večerním tréninku: Baroš dostal zelenou, a je jen na něm, jaký verdikt sdělí Bílkovi. Ode mě se nyní dočkáte jen hypotetického palce nahoru a doufání, že jej opravdu půjde spatřit na startovací listině. Jiná východiska si raději nechci představovat.

Ze čtyř vstupů na ME Česko coby samostatná země opouštělo se třemi body rovnou polovinu, před čtyřmi i osmi lety. V onom starším případě si - zase po osmi letech - dokráčelo pro medaili. Jediný kov, který naší reprezentaci dosud ve sbírce schází, je pochopitelně zlato. Třebaže se můžeme sáhodlouze bavit o doporučeních, jaká na této pouti budou Čecha a spol. předcházet nebo spíš pronásledovat, já se jimi na tomto místě zdržovat nehodlám.

To raději zkonstatuji: na generálku se dostavila historicky nejvyšší návštěva (přes 17 tisíc diváků); vyrážíme do boje proti kormidelníkovi, kterého Brücknerova parta potopila v nejhezčím zápase dekády; a Barošův přínos nároďáku nevidí jen tři čtvrtiny čtenářů severu tn.cz...inu, může být startovní rošt lépe umetený?