Eurozápisník IV. aneb Na co se zaměřit v obou semifinále

Už jen pár hodin zbývá do jednoho ze dvou vrcholů letošního mistrovství Evropy do 21 let: je potřeba rozhodnout, kdo se utká o ten nejcennější kov, a které dva týmy naopak budou mít po dnešku dobojováno. EuroFotbal vám tedy přináší exkluzivní taktická preview obou utkání...

Severské derby si ve své letošní podobě na malém Euru odbude úplnou premiéru. Přestože se roku 1992 obě země bok po boku rovněž dostaly do semifinále, ocitly se na odlišných stranách pavouka, aby svůj souboj nakonec ustáli pouze Švédové.

To Portugalci spolu s Němci už dvakrát sdíleli skupinu a konkrétně pro naše západní sousedy nikdy nešlo o slavné zkušenosti.

K vypadnutí ihned ve skupině dospěli jak roku 2004 se Schweinsteigerem a Podolskim, tak o dvě léta později s Kiesslingem nebo nynějším polským reprezentantem Polanskim.

Nikoho proto asi nepřekvapí, že obě vzájemná měření sil zvládli lépe mládenci zpod Pyrenejí - ačkoliv před devíti lety musel v jejich jménu úřadovat João Moutinho až ve čtvrté minutě nastavení.

Naleznou silní Němci dostatek sil a kvality pro odplatu? A budeme v severském derby zase svědky čtyř branek a remízové přetahované jako v jedné z generálek na tento turnaj?

---

1) Vsadí Rui Jorge na kartu vertikálního fotbalu? Hovořit o ‘předčasných finále‘ je sice oblíbeným koloritem prakticky každého turnaje, tentokrát to ale dává smysl - asi nikdo nebude pochybovat o tom, že co se čiré kvality týče, jsou právě Němci a Portugalci na tomto Euru jasně nejlepší. Oba týmy již ve svých skupinách ukázaly, že umí dominovat, držet míč a tlačit soupeře do defenzivy (a následně i k důležitým chybám). Jenže v jednom zápase oba týmy zároveň převažovat nemohou, a tak klíčovou otázkou před semifinále zůstává: kdo bude mít herně navrch?

Případně se můžeme ptát, kdo má naopak lepší předpoklady vytěžit maximum z role potenciálního sparingpartnera. A v této otázce už existuje poměrně jednoduchá odpověď: je to Portugalsko. Jeho kouč Rui Jorge má po ruce perfektní materiál pro vytvoření nebezpečného, přímočarého týmu - silné stopery, ofenzivní krajní beky, brilantního distributora dlouhých míčů a zároveň silného strážce, schopného samostatně vyčistit prostor těsně pod obrannou čtveřicí (Carvalho), šikovného ofenzivního záložníka (Mário), individuálně brilantní levé křídlo (Silva) a hrotového útočníka, který dal posledně veledůležitý gól (Paciencia). S kapitánem Sérgiem Oliveirou uprostřed pole mi to vychází na ukázkové 4-2-3-1.

To by znamenalo od základu změnit systém, s nímž Portugalci dosud slavili úspěchy, nicméně Jorge by se tohoto kroku neměl bát - jeho výkvět technických hračičků, driftujících ze středu pole k levé lajně (proti Švédsku měl takové na hřišti hned čtyři), Němce po stránkách přirozené kontroly nad hřištěm stejně nepřetlačí. Uhnout ještě více směrem k vertikálnímu fotbalu (Marcelo Bielsa tak nazývá filozofii, která se místo roztahování herní plochy soustředí na co nejrychlejší tah na bránu), by mohlo být jeho velkým trumfem.

2) Kdo lépe ovládne levou stranu hřiště? Výše zmíněný experiment by pro Portugalce mohl mít ještě jeden důležitý efekt - Raphaël Guerreiro, vysoce ceněný ofenzivní levý bek týmu, by v takovém případě dostal mnohem větší volnost. Což je upřímně řečeno potřeba. Guerreiro byl ve skupinových bojích zatažen příliš hluboko; z klubu je zvyklý pohybovat se výše na hřišti a brázdit levou stranu prakticky sám. Pokud by Jorge ponechal celou lajnu pouze Guerreirovi se Silvou, vytvořil by tím ohromný tlak na pravou stranu německé defenzivy.

Na druhé straně potom máme Horsta Hrubesche, který je v otázkách taktické flexibility možná vůbec nejvíc nečitelným trenérem na turnaji - proti ČR takto změnil zakořeněný systém 4-2-3-1 na jakési 4-4-1-1 se Schulzem na levém kraji zálohy. To je znakem výrazně defenzivní strategie. Jestliže ale Hrubesch postaví Schulze na beka pod výtečného Younese, můžeme být svědky souboje dvou nejlepších levých lajn šampionátu. Právě nalevo jsou oba týmy individuálně mnohem silnější, ať už v obranné či útočné fázi. Semifinálový zápas se pravděpodobně bude rozhodovat zrovna tam.

3) Hrubesch by měl vrátit do sestavy Johannese Geise. Němcům se po úvodním váhavém výkonu se Srby osvědčil pohyblivý záložní dvojblok Can - Kimmich. Vzhledem k tomu, že nyní budou čelit nejlepšímu defenzivnímu maršálovi středu pole na celém turnaji, by však jejich kouč měl minimálně uvažovat o další změně - jak Can, tak Kimmich jsou totiž v první řadě dynamickými záložníky, jejich hra je výrazně založená na pohybu a energii, a naopak jim chybí jemný cit pro kreativní kontrolu nad větší hrací plochou. Jinými slovy, ani jeden z nich neovládá disciplínu, v níž je Geis dost možná budoucím mistrem nad mistry.

Plánují-li Němci více držet míč, může se docela dobře stát, že bez Geise jakožto svého elitního playmakera z hloubi pole rázem budou trpět nedostatkem nápadů, přílišnou čitelností a náchylností k platonickému tlaku bez potřebné efektivity. Přesunutím Vollanda na hrot Hrubesch de facto přiznal, že právě kontrola nad hřištěm je jeho primární strategií; opomíjet v takovém případě jediného hráče, který je schopný tvořit hru z hloubi pole, vypadá skoro pošetile. Obzvláště proti nebezpečným, technicky skvěle vybaveným Portugalcům bude Geis potřeba jako sůl.

(dz)

---

1) Thelin versus Verstergaard aka vzdušný souboj titánů. Na turnaji patrně neoperují lepší hlavičkáři; respektive hlavičkáři, na nichž by jejich vlastní týmy byly do takové míry závislé.

Isaac Kiese Thelin podstupuje nelidské množství vzdušných soubojů; celkem jich má na kontě už 48 a jenom proti Portugalcům se vrhnul do 21 takových. Zejména v posledních dvou zápasech si přitom zároveň vedl nadmíru obstojně - jednou vyhrál dvakrát tolik hlav co další spoluhráč v řadě, podruhé dokonce třikrát. A byly to tradičně důležité souboje: Thelin vepředu v jednom kuse sklepává míče do druhé vlny, své uplatnění najde rovněž při obranných standardkách a díky své vybroušené anticipaci i schopnosti načasování výskoku se vrchem dostává k bezpočtu hlaviček, kdy ve vzduchu v podstatě ani nemá soupeře.

Právě Thelinova chuť vymetat veškeré vzdušné souboje a vyloženě si lebedit v takovém typu přetahované s protihráči by se potom mohla zasadit také o docela jinačí přístup dalšího vládce vzdušného prostoru - Jannika Vestergaarda. Ten k tomu doteď přistupoval pragmaticky; duelů podstoupil všehovšudy 11, prohrál však akorát dva z nich. Jeho dominance jakožto stopera se navíc vůbec nejlépe promítá do kolonky tzv. ‘odklizených balonů’ (clearances). I ty jsou často hlavičkované a v téhle statistice zatím dánský kapitán vlastní kabině kraloval ve všech třech případech.

Povede nyní Thelinova obsese vzdušným soubojem k většímu Vestergaardově zapojení? A podaří se hyperaktivnímu, nesmírně pohyblivému Švédovi ‘vycukat‘ severského rivala způsobem, že se s ním bude vláčet po mnohem větším prostoru, než jaký je zvyklý pokrývat? To by mohly být zcela zásadní otázky, mimo jiné s eventuálním vlivem na celkovou rovnováhu dánské formace.

2) Který z týmů kápne na to správné obsazení křídel? Švédský kouč Håkan Ericson má zatím problémy s pravým krajem zálohy; nezdravý problém. V zahajovacím klání nalevo selhal Sam Larsson, a tak se o půli na opačnou stranu musel přestěhovat Abdul Khalili - zleva vždy volně driftující do vnitřku a operující víceméně jako třetí středopolař. Pro druhý zápas to nalevo zkusil Simon Tibbling a právě tehdy to zřejmě fungovalo nejlépe. Pravák z Groningenu se umí protáhnout mezi více soupeři a je v tomto směru správně houževnatý. Pro třetí střetnutí se nicméně Håkan Ericson rozhodl ještě pro jednu variantu: na pravé křídlo dosadil hrotového útočníka Branimira Hrgotu a připravil si tak opětovné trápení. Opora Mönchengladbachu evidentně nemá ponětí jak bránit, při osobních soubojích páchala vysloveně naivní věci, nemá centr a jako ortodoxní levák byl Hrgota na švédském pravém křídle věru úplně k ničemu. Krátce po změně stran došel na hřiště Tibbling, ani on však na druhé straně nezaujal - jakkoliv nakonec vsítil gól, do té chvíle se sotva dotkl balonu.

Naštěstí pro Ericsona, obdobné potíže má rovněž jeho severský kolega Jess Thorup. Toho musí trápit především Yussuf Poulsen, který se prozatím prezentuje jako navýsost náladový křídelník, a i přes nedozírnou koučovu důvěru zatím nenaplňuje očekávání. Svého krajního beka sice neustále otravuje, zuřivě napadá a dokáže si dojít pro faul, ovšem před brankou soupeře často volí nejhorší možné řešení. Podobná výtka by se dala adresovat i Viktoru Fischerovi, jenž trpí utkvělou představu, že každým pasem či průnikem stůj co stůj musí pohnout zeměkoulí, o jak geniální záležitost půjde. Naopak Rasmus Falk či Pione Sisto si komplikují pramálo, a i když speciálně druhý jmenovaný docela evidentně neumí střílet, nebylo by od věci jednou zkusit postavit oba vedle sebe. Doposud totiž u Dánů skutečně platilo, že čím menší jméno, tím lepší výsledky či sladší plody práce. S čestnou výjimkou v Højbjergovi a jeho výkonu proti Srbům.

3) Vrátit se k původní variantě se Sørensenem na stoperu, nebo ne? Kmenový obránce Juventusu Frederik Sørensen je znovu v pořádku, což pro Dány na jednu stranu představuje povzbuzení, na stranu druhou také potenciální kámen úrazu. Vytáhlý stoper si poranil stehenní sval hned v prvním utkání a počínaje tím druhým se potom v sestavě začal pěkně zabydlovat štítový záložník Jens Jønsson z druholigového Aarhusu. Jeho rozehrávka se dosud jevila být bezchybná a jeho hra obecně expanzivnější (především směrem do stran), než když se o něco výše posune původním povoláním stoper Andreas Christensen.

To je nesporná výhoda; a zachovat status quo se nabízí ještě z jednoho důvodu. Sørensen s Vestergaardem jsou sice oba mohutní stopeři, docela logicky však zároveň nepatří k nejmobilnějším, což by při těkavém pohybu Thelina s Guidettim mohl být značný problém. Oba švédští forvardi se volně rozbíhají do stran, umí si vyhovět a najít se na libovolnou vzdálenost, tudíž je co možná největší (re)akceschopnost stoperů jistou nutností. Vestergaard sice ukázal, že agresivní být umí i na zemi, při vystupování - ovšem to celou situaci tak úplně neřeší. Christensen je pořád nejobratnější a bude potřeba uprostřed defenzivní linie spíše než o chlup výše.

(td)