Eurozápisník IV. aneb S útočníkem ani ránu

Poprvé v historii se stalo, že šlo Španělsko do zápasu mistrovství Evropy bez klasického útočníka v základní sestavě. A dalo gól - to Torres o svém pobytu na hřišti říct nemůže...

A to měl přitom Torres na kopačce dvě čisté gólové příležitosti. Můžeme jen spekulovat, zda - a případně jak moc - ovlivnilo jeho tolik probíranou a diskutovanou psychickou vybavenost rozhodnutí kouče Vicente del Bosqueho, který v přípravě vyzkoušel dva hrotové forvardy (zde je důležité připomenout, že Torres vstřelil jednu branku), aby pak při premiéře na Euru vsadil na dost neobvyklou taktiku. Na druhou stranu si musíme přiznat bez mučení - útočník takového formátu prostě musí dát ze dvou velkých šancí minimálně jeden gól.

Oproti předpokládané jedenáctce sice vymyslel del Bosque "pouze" jednu změnu, avšak rozhodně se nejednalo o "kus za kus". Místo Torrese, Negreda či Llorenteho - tedy zabijáků do vápna - šel na plac od první minuty Cesc Fàbregas, hráč do kombinace. Torres se do hry dostal zhruba v sedmdesáté minutě, a tak si teď pojďme oba tyto úseky zápasu srovnat. Nejprve však v krátkosti shrnu dnešní hru Italů, kteří odehráli vynikající zápas. Stejně jako například Němci vycházeli ze zabezpečené obrany - bránili mnohdy až v devíti lidech -, jenže hodně nebezpeční byli i dopředu.

A ukázali cestu, po níž se dá při utkání se Španělskem vydat a zároveň uspět. Reprezentace La Roja totiž nastoupila také bez klasických křídelníků (až v průběhu druhé půle se na trávník podíval Navas), a tak se hrálo vlastně výhradně ve středu hřiště. Na to měli Italové perfektní odpověď, zhušťovali tento prostor, nedávali v obraně Španělům dýchat a nebezpečných situací před brankou Buffona tak bylo pomálu. Ale teď už k samotnému srovnání dvou španělských stylů.

Hráči v červeném přelstili defenzivu Azzurri celkem čtyřikrát, což je samo o sobě číslo, na které svěřenci "Dona Vicenteho" asi nejsou příliš zvyklí. Zajímavá je však spíše statistika, podle které přineslo prvních sedmdesát minut stejně těchto situací jako závěrečná dvacetiminutovka. Bodem zlomu je jednoznačně právě střídání, když Silvu s Fàbregasem nahradili rychlíci Torres a Navas. Tím se Španělsku otevřela další možnost pro řešení útočných akcí - zatímco do jejich příchodu mužstvo La Selección tak dlouho nakrátko kombinovalo, až o míč ve většině případů přišlo, v koncové pasáži dnešního utkání přišly hned dva momenty, kdy byla jednou jedinou průnikovou přihrávkou vyšachována celá italská obrana. Tuto možnost nabízí ze všech útočníků v nominaci pouze Torres...

A existuje ještě jeden důvod jeho upřednostnění před Llorentem, Negredem nebo vlastně třeba i Soldadem, jenž byl nakonec z výběru del Bosqueho vyškrtnut. Fernando Torres je, na rozdíl od zmíněných hromotluků a pouhých zakončovatelů, hráčem do kombinace. Španělsko s ním na hřišti tedy neztrácí jednoho hráče do rozehry, fotbalista s devítkou na zádech naopak dokáže přinést svému týmu možnost nahradit stereotypní přihrávky kolem pokutového území jednodušším přechodem do útoku.

Tímto stylem hráli Španělé s Davidem Villou, který mimochodem, jak se dnes ukázalo, chybí del Bosqueho partě opravdu citelně. Momentálně zraněný nejlepší střelec historie španělské reprezentace pasuje do hry La Roja skutečně náramně, splňuje všechny výše zmíněné podmínky. A opět - z útočníků, které má trenér Španělů k dispozici, je mu nejpodobnější...Fernando Torres.

Ostatně přesně takový fotbal dnes předvedla Itálie, kterou tímto ještě jednou musím pochválit. Z perfektně fungujícího defenzivního bloku směřovaly dlouhé a rychlé pasy na rozběhnuté útočníky, které navíc stíhali velmi často z druhé vlny podporovat Marchisio, Motta, oba krajní hráči i nestárnoucí Andrea Pirlo. Squadra Azzurra tedy útočila v dostatečném počtu hráčů na to, aby byla nebezpečná, přitom ale v její defenzivě nevznikaly po ztrátě míče žádné mezery - obranná trojice fungovala zcela kompaktně, Maggio s Giaccherinim navíc dostatečně rychle zacelovali krajní prostory a neúnavní střední záložníci také odváděli svou práci na jedničku. Například v prvním poločase si Italové v obraně počínali takto.

Velice zajímavé je také statistické srovnání obou týmů. Španělé měli míč na svých kopačkách v šedesáti procentech hry, ovšem stihli si předat téměř dvojnásobný počet pasů (672:341). A přestože se například Gerard Piqué hned v první minutě odhodlal k dlouhému nákopu, věci pro španělskou reprezentaci tak neobvyklé, styl hry se, minimálně v útočné třetině hřiště, nezměnil. Obrovské množství krátkých přihrávek přímo kontrastuje s kombinacemi italského týmu - na obrázek z první půle se můžete podívat zde.

Nyní se ještě zaměřme na dva jednotlivce z opačných táborů - konkrétně oba asistenty u gólu svého týmu. Zatímco David Silva v drtivé většině případů přihrával na krátkou vzdálenost a s vymýšlením něčeho složitého si opravdu hlavu nelámal, Andrea Pirlo je přesným protipólem. Výborně zrychloval hru, se solidní úspěšností nacházel na delší distance své spoluhráče a svůj vynikající výkon korunoval parádním vysunutím Di Nataleho, k němuž se ještě dostanu samostatně. Všeříkající hodnocení naleznete tady.

...

Given, Duff a Keane. Před turnajem se hovořilo hlavně o nich třech, pokud šlo o irský výběr. Jde vcelku pravděpodobně o jejich derniéru na velkém turnaji, na Euru stoprocentně - a právě oni měli být těmi posledními mohykány, kteří ve jménu převážně "vyhynulé" generace MS 2002 docválají za ještě jedním úspěchem, který by ocenila širá fotbalová veřejnost.

A po jedenácté hodině večerní to jsou zrovna oni tři, kterým lze povrchně přišít na triko faktické vypadnutí. Debakl 1:3 přišel pochopitelně od toho nejnevhodnějšího soupeře, teď Ostrované budou muset oloupit vlastně oba dva favority...a to by se kompletní trojlístek musel setsakramentsky probrat, aby se o tom vůbec dalo začít uvažovat. Brankář Aston Villy zaspal při první bleskurychlé trefě, přičemž třetí nešťastně obstaral sám, když od tyče odražený projektil vhlavičkoval do sítě. Keane, ten potom předvedl nejhorší výkon od svého přestupu do Los Angeles (který ho přitom probral na všech frontách). Zejména před pauzou se na hrotu nezvládal bít o nakopávané balony (což, pravda, nebyla tak úplně jeho vina); a na podhrotu buď nebyl, nebo nestačil tvořit. A do třetice Damien Duff jako by se styděl vyniknout a strhnout spoluhráče, kteří to potřebovali jako sůl; raději navázal na nemastný neslaný ročník ve Fulhamu.

Každopádně už výše jsem naznačil, že to dnes nebylo jen o tomto triu. V první řadě bylo kritické úvodní dějství poločasem dvou kontrastů, které mohou působit nicotně, ve skutečnosti ale vypovídají mnoho o (ne)schopnosti celého irského výběru. Ten první se týká vzdušného prostoru; a to hned ve dvou rovinách. Nejprve je třeba vyzdvihnout dominanci St. Ledgera s Dunnem, zároveň ale zkritizovat jejich jedno jediné, nicméně o to klíčovější pochybení před první vstřelenou brankou Chorvatů (vstřelena hlavou po centru). A stejně tak lze do protikladu stoperské dvojici postavit útočné duo, na které za zápas směřovalo kvantum vysokých balonů a jestli si tandem Keane-Doyle poradil alespoň s pěti z nich, bude to dle mého hrubého odhadu ještě příliš. Irové tedy sice hrozili takřka výhradně z výšek, to však striktně zpříma (po standardkách) a nejlépe za využití spolehlivých středních obránců. Jakmile měla ostrovany podržet letecká dodávka během hry, nefungovalo to - vůbec.

To si ostatně rychle můžeme připomenout a potvrdit konkrétním chalkboardem z dílny statistického centra FourFourTwo, který si můžete prohlédnout zde. Ten tedy pochopitelně nevypovídá jen o kvalitě příjemce - a O’Sheovy nákopy občas vážně směřovaly do pochybných míst - a týká se akorát dění před pauzou, nicméně jako takový minimálně dokonale konstatuje, že se od této taktiky mělo upustit (a neupustilo, to mi věřte). Na což navazuje druhý paradox: zatímco beci se s ničím nepárali, stopeři s rozehrávkou dlouho váhali. A vzhledem k častému napadání Mandžukiće/Jelaviće až po vápno...to dobrotu vskutku nedělalo. Několikrát si nepěkně zavařili, únikových malých domů nakonec ukuchtili snad deset - nejmíň - a starý pán Trapattoni musel hledat nový prostor pro vrásky. Tenhle jejich experiment zkrátka nevycházel, hrubě.

Potom se ovšem nabízí jiná otázka: umí Irsko hrát jinak než přímočaře jako muži zabydlení na čarách? Ve středu významně kreativního hráče nenajdete (Whelan v tomto ohledu není vytížen v klubu, a tak zaostává i v národním výběru). Duff se dneska v první půli jen topil a McGeady byl vidět spíš v roli exekutora standardek - takže ani tenhle meziprostor neměl valný smysl. A Keane jako spojka rovněž nezvládal fungovat...

...takže asi tohle bylo maximum, hádám. A dost smutné maximum. Jestliže Bilić před utkáním malinko nabubřele (resp. v jeho stylu) prohlašoval, že ho Trap nemá čím překvapit, měl pravdu. O Irsku pod italským admirálem se dlouho vykládá, že postrádá plán B - a dnes, jakmile zelení měli dohánět dvoubrankové manko (na což absolutně nejsou zvyklí, třikrát ostatně na velkém turnaji inkasovali letos poprvé), jsme to všichni viděli v celé své kráse. Od Mandžukićova druhého úderu to byla jen ofenzivní křeč; stažení Doylea týmu paradoxně ubralo na pohybu, ačkoliv místo něj a McGeadyho přišli na plac dva čerství běžci Cox s Waltersem; a tak nakonec šlo za nejnebezpečnějšího ostrovana druhé části štítového záložníka Andrewse. Ten jediný měl odvahu natáhnout z dálky, například.

To Chorvaté zanechali v úvodním klání, které takto stále ani jednou v dějinách ME neprohráli, poměrně krystalicky pozitivní dojem. Tomu ubírá na blyštivosti snad akorát průběh první 45minutovky; konkrétně absence střelby a jakéhokoliv pokusu zaskočit zformovaného protivníka odvážnou "finálkou". Z téhle zvláštní neschopnosti jakékoliv penetrace viním zejména ukotvení Modriće na jeho letošní tottenhamské pozici zataženého dispečera. Asi se s nikým nedostanu do křížku, když šikovného středopolaře označím za nejkreativnějšího Chorvata: proto mi přišlo zbytečné jej utápět v roli, kterou by hravě zvládl snad i Vukojević.

Modrić se takto mohl dobře pohybovat, vyhýbat soupeřům a ve svém jedinečném stylu pronikat kupředu z hloubi pole - prakticky nikdy jsme ho ale neuzřeli v těsné blízkosti šestnáctky. Kde se pak tím pádem pohybovali jen útočníci, a ti - přiznejme si to - nejsou žádní kreativci ani dribléři. Ostatně sami se přesvědčte náhledem na tuto tabulku, která nádherně vymezuje Modrićovo široké pole působnosti před pauzou. Všimněte si, že jen tři (!) přihrávky z celkového počtu 31 rýsoval z okruhu možná i deseti metrů za velkým vápnem a jen jedna, leč (jak jinak) zkompletovaná směřovala dovnitř nejžhavějšího území. To je na tak geniálního hráče málo, necítíte to taky tak?

Nicméně Chorvaté si vystačili. Bilićovi parádně vyšly hlavně dva tahy: stažení Srny do obrany; a s tím související obsazení postů krajních záložníků poněkud atypickými, nikoliv křídelními typy fotbalistů. Rakitić s Perišićem zvládali centrovat i pomáhat Modrićovi s rozehrávkou blíže ose hřiště, čímž se pro nesmírně disciplinovaný obranný val Irska stávali Balkánci hůře a hůře předvídatelným sokem. Navíc Rakitić touto svou flexibilitou mnohdy citlivě odkrýval prostory pro Srnovy výpady; a to byla spolehlivá zbraň číslo dva. Jakkoliv se nakonec tou nejúčinnější pákou ukázala být paní štěstěna, jež z největší části zařídila druhou a třetí trefu, Chorvaté si pro výše jmenované skutečnosti tři body stoprocentně zasloužili.

"Elektronická tužka"

1) Jako první si rozebereme italský gól, který vstřelil Antonio Di Natale, ovšem obrovský podíl na něm má Andrea Pirlo. Ten nejprve hravě přešel ve středu pole přes Sergia Busquetse a otevřela se mu trochu volného prostoru. Rozebíhat už se začal Di Natale, jak můžete vidět na tomto obrázku. V tu chvíli italský útočník rozhodně nestojí v ofsajdu, kam se ho neúspěšně snaží vystavit couvající (zvýrazněný) Sergio Ramos. Španělskému stoperovi tím pádem chybí potřebné ztracené metry, a tak může Pirlo krásnou uličkou vyslat Di Nataleho do samostatného úniku.

2) Už o tři minuty později ovšem bylo vyrovnáno. A jednalo se o ojedinělé zaváhání italské obrany. Azzurri se zřejmě nechali trochu uspokojit svým vedením a na malý moment zapomněli plnit své úkoly. Na fotce můžete vidět, jak je David Silva obklopen hned čtveřicí soupeřů, přesto ani jeden z hráčů v modrém není míči natolik blízko, aby dokázal následnou přihrávku Fàbregasovi zblokovat. Italové ale v této situaci udělali chyby hned dvě. Kromě nepokrytí přihrávajícího Silvy (zřejmě hlavně ze strany Chielliniho) neubránili Azzurri ani zakončujícího Fàbregase, jenž se až příliš snadno dostal v rychlostním souboji před Giaccheriniho a měl tak volnou cestu k vyrovnání.

3) Osmdesátá pátá minuta, Torres si naráží se Xavim a žene se za rozhodující trefou. Buffon dost nesmyslně vybíhá až na hranici pokutového území, dva obránci Itálie jsou po Torresově levé ruce, takže se přímo nabízí jednoduché řešení - přihrávka na Jesúse Navase, který by následně uklízel balón do úplně prázdné branky. Torres se rozhodl jinak, zakončil sám a jeho lob skončil na horní síti. Španělé kvůli tomu berou jen bod...

4) Výše jsem přikládal chalkboard, který zachycuje jedinou Modrićovu přihrávku dovnitř pokutového území. Tady je celá situace v reálných konturách; a docela dobře jde vidět, že z toho mohlo být něco mnohem většího než dvě zbrklé a nepřesné "narážečky" z dílny Mandžukiće. Ten se dnes ve vápně osvědčil, tohle nicméně zpackal, jak nejvíc mohl. Modrić mu sice míč odevzdal na dlouhou nohu, což jeho pozici mírně komplikuje, každopádně stále jsem toho názoru, že stačily dva dotyky a přes Dunnea by po otočce i tak mohl útočník Wolfsburgu střílet - a to z velmi nadějného bodu. On však z první (!) nesmyslně sklepával míč pro špílmachra, který byl záhy k přijetí balonu zhruba stejně daleko, jako má monopost F1 k trabantovi. Čili symbolicky na míle; a o moc lepší to nebylo ani na druhý pokus poté, co se míč na Mandžukićovy kopačky ochotně vrátil.

5) Na tomto snímku se mi povedlo zachytit akorát ten moment před vyrovnávacím gólem Irů, v němž Ćorluka fatálně zaváhal při hlídání skórujícího St. Ledgera. Všimněte si jeho ležérního, napřímeného postoje; a zároveň očividného signálu ostrovanů, kdy se pozornost zdánlivě soustředí na bližší tyč, aby se standardka rozehrála na tyč vzdálenější, kde číhá nejlepší hlavičkář - a pochopitelně stranou nejméně přehledného dění. Přitom právě do těchto řídce krytých prostor směřovaly snad všechny irské centry z rohů či přímých kopů...tohle se zeleným opravdu povedlo.

Zajímavosti dne

- Věřte nebo ne, rovných 30 utkání a téměř čtyři roky doteď Španělé pod Vicentem Del Bosquem zvládali přežívat, aniž by se s někým rozešli smírně. Dnes tahle šňůra konečně vzala za své.

- Naopak Italové dneškem stanovili rekord v počtu remíz na evropských šampionátech. Na kontě jich mají 13.

- Dlouhých 73 let a 85 dní uplynulo od narození Giovanniho Trapattoniho. A tohle dvojčíslí se vyplatí uložit do paměti, neboť z italského veterána dělá nejstaršího kormidelníka v historii ME. Což není na tom všem jediná zajímavá věc; totiž v den jeho prvního zamrkání v Irsku popíjeli zelené pivo u příležitosti populárního Dnu svatého Patrika, patrona země.

- Mandžukić dnes vstřelil pátou nejrychlejší branku v kontextu všech evropských mistrovství (2:37) a nejrychlejší s ohledem na minulé i (pochopitelně) současné Euro. Rekord stále drží Rus Kiričenko, jenž před osmi lety rozvlnil řeckou síť po minutě a sedmi vteřinách.

- Právě Mandžukić mimochodem bodoval i v rámci vlastní krajiny, a to konkrétně svým druhým zářezem. Tehdy se stal prvním Chorvatem od legendárního Davora Šukera (1996) - a teprve druhým celkově -, který na Euru docílil v jediném střetnutí dvou gólů. Osud tomu chtěl, aby budoucí prezident chorvatského svazu při tomto okamžiku nechyběl v ochozech.

- Nikica Jelavić ve čtvrtém utkání letošního šampionátu konečně pozvedl vlajku Premier League. Před ním vyšli střelecky naprázdno i borci jako David Silva, Nani, Andrej Aršavin, Tomáš Rosický, Nicklas Bendtner, Lukas Podolski a ostatně i většina Irů, když to tak vezmeme. Na střeleckou listinu se mimochodem stihlo zapsat už pět vyslanců německé Bundesligy a čtyři zástupci ruské Premier Ligy.

- V utkání Chorvatska s Irskem padly hned tři branky po přesně cílených hlavičkách; to se stalo teprve počtvrté v historii ME, avšak zrovna během minulého ročníku jsme byli svědky jiného takového exempláře (Portugalsko - Německo 2:3).

- Xavi se dnes stal teprve druhým Španělem, jemuž se na evropském šampionátu povedlo vyslat přes 100 pasů. Oním předchůdcem barcelonského myslitele byl shodou okolností Pep Guardiola.

- Italy po dnešku můžeme mít za jedinečného protivníka, se kterým Španělé v rámci ME svedli více než čtyři souboje, aniž by ho byť jen jednou přemohli v základní hrací době.

- Irům v kvalifikaci nejlépe fungovaly standardní situace: ty obstaraly rovnou polovinu jejich gólového přídělu (10). A dnes se s touhle zbraní zdárně vytasili i na velkém turnaji.

- A na závěr ještě jedna perlička související s kvalifikačními boji: Iker Casillas při soupeření s Italy likvidoval pět střel, což je přitom bilance jeho celkového zatížení v kvalifikaci (sedmi zápasech).

Kuriozity dne

Pozoruhodnou cestou dnes v jednom momentě uchránil Chorvaty od Givenova výkopu Ivan Perišić. U rohového praporku stihl doběhnout příliš dlouhý pas spoluhráče a duchapřítomně jej kuriózním odrazem právě o "rohovku" uklidil do autového prostoru. Irové takto fakticky zůstali v defenzívě, místo aby se rychlým nákopem dostali na polovinu Balkánců, kde už v tu chvíli chtěli a měli umazávat dvoubrankové manko.

Hvězdy dne

Andrea Pirlo (Itálie) - Třiatřicetiletý středopolař byl hlavním strůjcem vynikajícího výkonu a solidního resultátu Itálie. Stíhal podporovat útok i obranu, jako první ze všech hráčů dosáhl na metu pěti odběhaných kilometrů. Navíc má lví podíl na jediné brance svého týmu, když ve středu pole obešel Busquetse a skvěle našel unikajícího Di Nataleho.

Andrés Iniesta (Španělsko) - Španělé dnes nepředvedli žádný úžasný výkon, jeden hráč však přesto rozhodně stojí za zmínku. Andrés Iniesta tahal většinu akcí obhájců titulu, na levé straně úspěšně bojoval s italským zdvojováním. Kdyby dal gól, k čemuž měl největší příležitost krátce po přestávce, nebylo by jeho výkonu co vytknout.

Mario Mandžukić (Chorvatsko) - Zastínit všeobecně uznávanějšího a více rozebíraného Jelaviće, to je pro začátek rozhodně ucházející vizitka 26letého forvarda německého Wolfsburgu. Z mého pohledu jde jednak o vhodnější typ pro Bilićův systém (ten si ho také zřejmě okamžitě vybral coby první posilu pro svůj Lokomotiv), jednak to dnes Mandžukić i celkem jasně potvrdil svou větší použitelností v kombinaci a lepší orientací před brankou. Tam sice mohl tápat - a přesto dalekonosnou hlavičkou zaskočil Givena. Tam se jindy mohl prosadit v těžkém hlavičkovém souboji, do kterého skákal z horší pozice - a definitivně tak zlomit irský odpor. Nová noční můra zkušeného golmana.

Odpadlík dne

Shay Given (Irsko) - Sice by se tady na tomto místě spíše hodilo slovo "smolař", nicméně zachováme rubriku, jak jste si na ni zvykli, a vše dovysvětlíme. Shay Given je značnou měrou podepsán pod prvním gólem, který děj zápasu přeci jen významně ovlivnil. Mandžukić hlavičkoval z velké dálky, Given koukal tím směrem, navíc byl i celkem výhodně postaven a neměl úplně málo času vykouknout zpoza dvou spoluhráčů před sebou...i přesto adekvátně nezareagoval, což je na můj vkus (a na poměry prvotřídního brankáře, jímž určitě je) jaksi nepřijatelné. Navíc třetí hřebíček do rakve zatloukl fakticky sám, vlastní hlavou, i když tam mu už nejde vyčítat vůbec nic.