Eurozápisník VI. aneb Na co se zaměřit ve finále?

Malé Euro je u konce! Dnes večer uvidí fanoušci v Praze prestižní zápas o zlatou medaili pro nejlepší evropský tým do 21 let; zatím suverénní Portugalci v něm vyzvou překvapení turnaje ze Švédska. Vzájemný duel ve skupině B skončil 1:1, nyní je však v sázce mnohem více..

Stejně jako tomu bylo u obou semifinále, připravili jsme vám i tentokrát detailní taktické preview utkání - s tím rozdílem, že pro poslední duel jsme jej ještě lehce rozšířili, tak, abychom pokryli pokud možno všechny důležité otázky. Ani jeden z těchto týmů se do finále nedostal tak, že by experimentoval; naopak, oba trenéři (Rui Jorge i Hakan Ericson) uspěli s vírou v jednu pevně stanovenou herní filozofii, systém, sestavu a rozestavení.

Ve vzpomínaném skupinovém utkání, které nakonec poslalo do semifinále oba týmy, vedli Portugalci po gólu střídajícího Goncala Paciencii; severský tým vyrovnával až v 89. minutě prostřednictvím Simona Tibblinga. Byl to zápas žolíků, po jehož skončení nakonec zbyly oči pro pláč Italům - remíza je poslala z turnaje domů, podobně jako tomu bylo kdysi na 'dospělém' Euru po slavné plichtě švédského áčka s Dány. Portugalsko následně v semifinále rozstřílelo silné Němce 5:0, Švédové si podobně suverénně poradili s Thorupovými přemožiteli českého výběru (4:1). Ve finále jsou tak oba týmy zcela zaslouženě.

Kromě níže zmíněných pěti bodů bychom mohli naťuknout i dosud opomíjenou otázku gólmanů (takový Carlgren by se dost dobře mohl dnes stát jasným hrdinou, kterého tento turnaj mezi tyčemi zatím postrádá), vzdušných soubojů (kde měli ve skupině překvapivě jasně navrch Portugalci), nebo případné remízy a následné bitvy nervů (v níž by měli Švédové dost možná větší šanci). Nejdůležitější bitvy se ale budou odehrávat jinde..

1. Jakou roli budou hrát krajní obránci?
Odhadovat základní sestavy obou soupeřů není žádný vědecký úkol - Jorge s Ericsonem dobře ví, kteří hráči se jim v průběhu turnaje osvědčili (švédské experimenty s pravou stranou zálohy skončily v semifinále, kde Tibbling ukázal, že do základní sestavy zkrátka patří), a jediným otazníkem tak zůstávají posty švédského levého a portugalského pravého stopera. Záleží na tom, jestli se Baffo s Ilorim stihnou dát do pořádku; i kdyby ano, je nicméně pravděpodobné, že ani jeden z koučů nebude chtít měnit vítěznou sestavu.

Na hřišti proto nezbývá příliš prostoru k nějakému překvapení a příležitostí zaskočit soupeře bude minimum. V podstatě jedinou dosud nevyužitou zbraní zůstávají na obou stranách krajní beci. Švédové si proti chaotickým a v defenzivě rozharáným Dánům dovolili něco, na co do té doby zkrátka nedostali prostor - útočné výlety Lindelofa s Augustinssonem. Dnes budou sice oba borci nejspíš opět zataženi hluboko, souboj Lindelof - Guerreiro však přesto představuje nejzajímavější neznámou v zápasové strategii.

Guerreiro je zatím největším, či lépe řečeno jediným zklamáním v portugalském týmu; křídelní bek Lorientu měl být velkým triumfem, Jorgeův systém opírající se o tři versatilní střední záložníky však jeho potřebnost zatím minimalizoval. Pyrenejský tým je vepředu silnější u levé lajny, což Lindelofa (mimochodem hráče Benfiky) zřejmě donutí hrát defenzivněji než proti Dánům; pokud by se ale Ericson rozhodl při protiútocích využít slabší Guerreirovy obranné stránky (francouzský legionář strávil celou klubovou sezonu na kraji zálohy ve 4-4-2, později dokonce na křídle ve 4-3-3), mohla by právě tato strana hřiště převážit misky vah na jednu či druhou stranu. A to i v (nepříliš pravděpodobném) případě, že Portugalci budou muset hrát přímočařeji, neboť v takovém scénáři by se dosud matný Guerreiro mohl stát jejich triumfem.

2. Poučí se portugalská obrana z dánských chyb?
Asi nelze očekávat, že by Jorgeho zadní linie vyrobila takové kvantum fatálních chyb jako ta semifinálová Thorupova, nicméně Švédové v onom zápase jasně ukázali, kde leží směrem dopředu jejich síla - tedy v přímočarosti, rychlém tahu na bránu a především smrtící efektivitě. Tento tým je, jak již bylo několikrát řečeno, v první řadě skvěle organizovanou jednotkou, a pokud už se dostane do šance, je se soupeřem většinou amen.

Předpokládejme tedy, že Portugalsko bude dominovat na míči a Švédsko se omezí na pečlivé bránění a rychlé výpady směrem dopředu. Na severskou obranu čeká složitý úkol vypořádat se s pohyblivou, nečitelnou ofenzivní vozbou, kdežto ta portugalská teoreticky dobře ví, na co se připravit; pokud nebude dělat chyby a pokud ustráží potenciální střelce Guidettiho s Tibblingem, má z velké části vyhráno. Na druhé straně může přijít gól prakticky odkudkoliv, kdežto Ericson má v tomto ohledu limitované zdroje. Až do finále došel s jednoduchou ofenzivní strategií, která je však v tuto chvíli už notoricky známá.

3. Má Ericson připraven nějaký 'plán B'?
Tím se rovnou dostáváme k dalšímu bodu - hlavní švédské zbraně (taktická vyspělost, kolektivní bránění, rychlé přechody do útoku) doposud fungovaly ne proto, že by na ně soupeři nemohli najít recept, jako spíše proto, že Blagult jednoduše nabrali ohromné sebevědomí, vychází jim takřka vše, na co sáhnou, a jak je dobře známo, s takovými týmy se hraje nesmírně těžce. Portugalci jsou dosud jednoznačně nejlepším týmem na turnaji, jejich technická nadřazenost je nesporná, jenže těmto Švédům je víceméně jedno, kdo proti nim stojí; nikdy se totiž nevzdávají, a pokud budou opět hrát na 110 procent - jakože nejspíš budou - můžou porazit kohokoliv.

Jenže Portugalsko se rozhodně nenechá přejet tak snadno jako Dánové. Nabízí se proto otázka, co bude Ericson dělat, jestliže Jorge - který po taktické stránce působí nejchytřejším dojmem na turnaji - najde na jeho živelnou agresivitu patřičný recept. Mají Švédové nějaký 'únikový' strategický plán? Doposud ho nepotřebovali, dnes ale dost možná budou. Portugalci jím disponují, jmenuje se Goncalo Paciencia, a Ericson už jeho sílu poznal ve skupinovém zápase.





4. Kdo se stane nejlepším středním záložníkem turnaje?
Zatím se o tuto trofej ucházejí dva borci - William Carvalho i Oscar Hiljemark hrají excelentně a jejich vzájemný souboj bude nejen bitvou o pomyslné místo v all-stars sestavě, ale také střetem mezi dvěma přístupy k pozici defenzivního záložníka. Portugalec praktikuje úsporný, na pohled ležérní styl, z nejž však srší ohromná suverenita a přehled; naběhá spoustu 'neviditelných' kilometrů, pozičně je na špičkové úrovni a jeho dlouhé pasy na (zejména) Bernarda Silvu tvoří nejdůležitější element portugalské tvorby šancí (navíc proti Němcům střídal za stavu 4:0 už krátce po poločase, bude tedy maximálně svěží). Naopak Hiljemarka je plné hřiště, zastane práci za dva a jeho souhra s podobně neohroženým Lewickým pomáhá Švédům držet pevný střed pole i proti početně silnějším protivníkům.

Oba týmy dnes vyběhnou se čtyřmi středními záložníky, každý však ke svému 4-4-2 přistupuje odlišně: favorit praktikuje diamantové rozestavení, v němž zejména Mário se Silvou volně driftují po celé šířce hřiště a hledají si potřebné skulinky, outsider zase spoléhá na rigorózní systém se dvěma energickými středy a dvěma krajními hráči stahujícími se mezi zdvojený pivot a útočnou dvojici (takže místy lze mluvit o jakémsi 4-2-2-2, kde na provizorním podhrotu operují kreativec Khalili a střelec Tibbling).

Bude to nesmírně zajímavý souboj, v němž Hiljemark s Lewickým vyzvou portugalské podhrotové kouzelníky a Carvalha čekají tvrdé bitvy s neutavitelným tankem Thelinem. Útočník Bordeaux je na hřišti od černé práce, takže dnes mu Ericson zřejmě dá za úkol obtěžovat právě portugalského rozehrávače - který, v důsledku švédského rozestavení bez klasického ofenzivního záložníka, by jinak mohl mít ke své hře přílišný prostor.

5. Když dva dělají totéž...
Přes Thelina se pak dostáváme k poslednímu bodu, který je tentokrát spíše teoretický - právě tyto dva systémy, tedy 4-1-2-1-2 (4-3-1-2 / 4-1-3-2) a 4-4-2 (4-2-2-2), představují vůbec nejzajímavější trendy v současném vývoji vrcholové taktiky (kde klasický 'sendvičový' model jednoho hrota mezi dvěma křídly začíná pomalu dožívat).

Portugalské rozestavení nabízí velkou paletu ofenzivních možností, tím spíše vzhledem k faktu, že ani jeden z útočníků není klasickou 'devítkou' (Cavaleiro i v semifinále skvělý Pereira hrají primárně křídla); to jim dává vítanou variabilitu, na druhou stranu je však takový model náchylný k přílišné hře na efekt a naopak nízké efektivitě. Demolice Němců by neměla zakrýt vzpomínky na skupinový zápas se Švédskem, v němž se tento problém ukázal v celé své nahotě.

Naopak severský výběr má svého zakončovatele jasně určeného: je jím John Guidetti, který zatím na hrotu odvádí velice dobrou práci, do značné míry díky neúnavné podpoře nesobeckého Thelina. Teoreticky se Ericsonův systém tedy brání lépe. Jenže Švédové se o nějakou taktickou nečitelnost ani nesnaží, naopak - ví, co jim přesně vyhovuje, a dokázali svoji hru vybrousit na takovou úroveň, že se právě tato minimalistická jednorozměrnost stala jejich největší strategickou zbraní. Takový Diego Simeone sdílí velmi podobnou filozofii.

Na papíře jde o nejlepší možné finále: střet dvou filozofií, souboj nejlepších týmů, co se kvality (Portugalsko) a herní organizace (Švédsko) týče. Nezbývá než začít se těšit na jeho výkop.