Eurozápisník VIII. aneb Portugalci se do semifinále Nevesli

Kýžené čtyři góly Portugalsko Makedonii nasázelo, jenže tak nějak zapomněli na bránění. Dvě inkasované branky vyrazily Rubenu Nevesovi a spol. postupové šance z rukou - naději na semifinále tak stále živí Slováci. Ti by se v úterý utkali se Španělskem, které včera i s náhradníky porazilo nejtěsnějším možným způsobem Srbsko.

Jak je už od roku 2012 naším pravidlem, EuroFotbal také pro tento turnaj připravuje pravidelné zápisníky s analytickými poznámkami našich redaktorů. Stejně jako před dvěma lety se za každým utkáním malého Eura ohlédneme ve třech bodech na zápas, přičemž v tabulce vypíchneme výrazné individuality.

Jedinou změnou je absence "hráče zápasu dle WhoScored.com", která je daná jednoduše tím, že statistický server tentokrát šampionát jednadvacítek nemapuje, tudíž nemáme kde čerpat nutnou inspiraci...





1) Portugalsko rezignovalo na dominantní střed - jednoduše vrhlo všechny síly vpřed a na kýžené čtyři góly to opravdu stačilo. Rui Jorge nemohl počítat s kapitánem Brunem Fernandesem, který je pro mladé Portugalce klíčem ke kontrole středu hry, takže měl z tohoto pohledu de facto volné ruce. Jeho záměrem navíc nebylo držet prostředek plochy, naopak se v něm chtěl pohybovat co možná nejméně.

A tak se pod robustním útočníkem Paciencou poskládali tři do značné míry dynamičtí křídelníci, jejichž úkolem bylo přijímat pasy od Nevese se Sanchesem a úprkem si to namířit co nejkratší cestou k makedonské brance. Žádné přehnané držení míče, naopak více pohybu a bystré hledání mezer v obraně soupeře. Proto jsme hlavně v prvním poločase sledovali přímočarost, kterou Portugalci na turnaji dosud nepředvedli.

Vynikající zápas odehrál Bruma, jenž startoval od první minuty vůbec poprvé. Na levé straně kraloval a svižnými průniky občas terorizoval Makedonii i uprostřed pole, kde se točil s dalšími kolegy. Jorgemu vyšel také tah s Iuri Medeirosem, což je výborný střelec a v neposlední řadě exekutor standardních situací. Nakonec zařídil dva góly - hned v úvodu posadil z rohu míč na hlavu Edgara Ieho, pak vybídl ke skórování i Podenceho.

Na levém beku pak, až do zranění, nastoupil další nadstandardní šutér Pedro Rebocho a skutečně se vyplnila prognóza reportéra Josého Nuna Pimentela, totiž že Portugalci budou střílet zkrátka odevšud. Nakonec vypustili 27 pokusů a třeba jen v první půli jich šlo na bránu 8. Do ofenzivy toho mladým jižanům skutečně moc vytknout nejde.

2) Snad jen, že útočili až moc, protože v obraně byli trestuhodně nedůslední. O motivaci měli zcela jistě postaráno, jenže to většinu zápasu vypadalo, jako kdyby byli zadáci Portugalska hlavami úplně někde jinde. První dva zápasy výtečný Cancelo nestíhal s vířivou hrou Makedonců, při bránění působil nekoncentrovaně a těžkopádně, což mu vůbec není podobné. Ani ofenzivu nepodporoval tolik co minule, ale to se vzhledem k potenci Brumy a spol. dá jakž takž omluvit.

Práce od něj a jeho kolegů směrem dozadu však nikoli. Vinu nese i Jorge, protože Portugalci evidentně bránili pouze v šesti lidech a ofenzivní kvartet až na výjimky neměl defenzivní úlohy. Hurá fotbal prostě na vysoké úrovni nese góly na obou stranách. Hlavním problémem byla ovšem hra stoperů, kteří nevystupovali na Makedonce včas a úplně vypustili nějakou snahu sjednat si ve svých řadách respekt. Balkánci si tam i proto celý duel lítali jako utržení ze řetězů a mohli projevit svůj největší potenciál.

3) Jak Blagoja Milevski slíbil, tak Makedonie i hrála. Na výhru, nebojácně, odvážně. A trochu nezodpovědně, což se Slovákům (za něž včera hráli především) stalo málem osudným. Makedonci se bavili fotbalem a hráli vlastně stejný styl jako Portugalsko: hrr dopředu a co se stane u naší brány, už není tak podstatné. Ve finále pak zápas chvílemi působil jako takové silvestrovské derby ve větším tempu. Nezaujatý divák si vskutku neměl na co stěžovat.

Makedonci totiž vážně nejsou špatní fotbalisté, generace okolo Babunskiho a Bardhiho je naopak nadmíru šikovná, kreativní a při nedbalém bránění taky setsakramentsky nebezpečná. Na dva góly proto zas až tak nenadřeli, kdyby si navíc hlídali ofsajdovou lajnu, měli další dvě, tři loženky. A ze stolu byl smetena i hrozba vypuštění utkání, i když se v úvodu zdálo, že při bránění si Makedonie zrovna na dno sil nesáhne. Simulování a zdržování za nepříznivého stavu v závěrečných minutách nicméně o odhodlání pomoct hovoří docela jasně.

Závěrem si jenom neodpustím zdůraznit jednu drobnost, která celý duel mírně dehonestovala. Vůbec tím nenarážím na jeho výkon, protože až na podivnou červenou kartu si Ivan Kružliak vedl velmi solidně... ale jak proboha může slovenský sudí pískat duel, v němž má jeho země evidentní zájem?

(mu)





1) Ani jednomu z týmů už o nic nešlo a zápas podle toho také vypadal. Oba trenéři učinili v základní sestavě několik změn a dali příležitost hráčům, kteří toho doposud na šampionátu příliš neodehráli. Nebylo tedy šokující, že se ani jeden z celků nepřiblížil svému hernímu maximu.

Diváka však mohlo trochu překvapit fakt, že za prvních 40 minut napočítal víc šancí Srbska. Španělé sice kontrolovali míč a měli územní převahu, jejich kombinace však byly dosti sterilní a jejich fotbalisté se do nadějných pozic uvnitř pokutového území soupeře prakticky nedostávali.

To ostře kontrastovalo s přímočarým přístupem Srbů, kteří svému soupeři zle zatápěli především po své levé straně, kde úřadoval aktivní Živkovič. Touto cestou si v úvodní půli vypracovali tři solidní možnosti, bohužel pro ně ani jednu z nich nepřetavili v branku.

2) Jenže když se Španělsku podaří tři akce, může být okamžitě po zápase. Svou sílu favorit naplno ukázal na konci první pětačtyřicetiminutovky, kdy jejich kombinace konečně nabraly na tempu, což okamžitě vyústilo v brankové příležitosti.

Nejprve se po parádní souhře na křídle a zpětné přihrávce zjevil na značce pokutového kopu zcela osamocený Denis Suarez, který prudkou střelou otevřel skóre, o minutu později mohl a měl vedení navýšit Carlos Solero, který z blízka překopl prázdnou branku. Proti této ofenzivní kvalitě zkrátka nemůžete ani na vteřinku polevit v koncentraci, jinak si zaděláváte na pořádné problémy.

3) Zároveň se také potvrdila stará známá pravda - v početním oslabení proti Španělsku nemáte nejmenší šanci. Krátce před poločasovou pauzou totiž osud do svých rukou vzal srbský kapitán Djurdjević, který loktem udeřil protihráče a zcela po zásluze obdržel druhou žlutou kartu.

Druhá půle se tak pro srbský výběr proměnila v kondiční cvičení spočívající v nekonečném nahánění kombinací svých španělských kolegů. Ti se samozřejmě vůbec nikam nehnali, trpělivě svého soka fyzicky vyčerpávali a s přehledem kontrolovali své vedení. Druhá část tohoto utkání tak představovala zřejmě nejnudnějších 45 minut celého šampionátu.

(vs)