Eurozápisník XIV. aneb Bales v plné parádě

Nebylo by žádnou přeháňkou zkonstatovat, že Gareth Bale včera podal nejdominantnější výkon ofenzivního hráče na turnaji. Za schopného přizvukování Aarona Ramseyho hvězda Realu Madrid rozcupovala marné Rusy a Angličané takto v historii mezinárodních turnajů svou skupinu nadále opanovali všehovšudy dvakrát. K výhře nad Slováky Hodgsonově eskadře nepomohlo ani 30 střel...

Ještě, než se pustíme do rozboru utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Eurozápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) Albion nadále neumí plně využívat svého útočníka, ale zakončují mu alespoň hráči z druhé vlny. Jen málokdy, pokud někdy, Anglie disponovala tak výraznou zbraní, jakou se pyšní letos. Z minulosti víme, že Hodgson při svém dříve prosazovaném 4-4-2 kladl důraz na spolupráci dvojiček, kterou nicméně u reprezentace nikdy nedovedl k dokonalosti (vzpomeňte třeba, jak Angličanům na minulém Euru haprovala spolupráce levého beka s křídelníkem).

Tentokrát to vypadá, že se Hodgson raději vydává cestou neméně populárních trojúhelníků, jejichž precizní, ba rutinní exekuce u pravé postranní linie často bere dech. V prvním utkání to byla trojička Walker - Lallana - Alli, tentokrát šance vznikaly převážně po čistě liverpoolské trase Clyne - Henderson - Sturridge. Pokaždé šlo o drtivou sílu. Clyne včera úspěšně završil čtyři své průniky vpřed a hned třikrát velice obdobnou cestou nahrával do palebné pozice uvnitř šestnáctky. To je vpravdě úžasná efektivita, která má evidentní základ v tréninkovém drillu, když si hráči často tak nějak automaticky naráží do volných prostor, kde se navzájem očekávají.

Za tohle si tedy Hodgson a jeho trenérský štáb zaslouží jednoznačný palec nahoru. Ovšem že ani tentokrát Anglie nedisponuje útočníkem, který by si v systému mohl přijít adekvátně využitý, to už se omlouvá jen stěží. Kane musel do tohoto zápasu čtyři ze svých pěti střel vysílat zpoza vápna a efektivní rozhodně nebylo ani včerejší fungování Vardyho. Toho sice jednou Henderson krásně vyzval ke sprinterskému souboji se Škrtelem a dvakrát Vardy využíval také výše zmíněné dodávky Clynea, jinak se ale názorné ukázky schopností útočníka Leicesteru divák nedočkal, když víc než čtyři přihrávky Vardy přejímal pouze od levého beka Bertranda a žádného dalšího kolegy.

Pokud Angličané měli v první řadě usilovat o rozhýbání pasivního tandemu středních obránců Slovenska, místo toho jim spíš nedostatkem účelného driblinku a nápaditých pasů za obranu zpříma hráli do karet...

2) ... to na druhou stranu souvisí s jedním anglickým evergreenem, nad nímž se už zřejmě netřeba podivovat - absencí záložníka schopného zásobovat spoluhráče z útoku pronikavými kolmicemi. V tomto směru selhal zejména kazící a navíc na své poměry i dosti ustrašený Wilshere, a větší přínos se dal očekávat i od Sturridge, který se před pauzou o takovou příhru pokusil všehovšudy jednou, a to ještě neúspěšně. Že pak oba z hlediska tvorby hry zastínil i štítový záložník Eric Dier, v několika momentech regulérně připomínající fenomenálního Busquetse a nakonec zodpovědný za stejný počet přesných pasů do vápna jako celé duo Wilshere - Sturridge (tři), to ve vší úctě ke středopolařovu umu nevrhá na ofenzivní esa Anglie příliš dobré světlo.

Naproti tomu Jordan Henderson se v záložní trojici uvedl jako zajímavá alternativa. Po jeho vzdušných přihrávkách docela určitě měli skórovat Jamie Vardy (toho vychytal Kozáčik) i Dele Alli (kterého na čáře 'vychytal' Škrtel) a zároveň Henderson týmu prospěl i coby klasické energické dynamo, jež si aktivně žádá balon a precizně ho rozdává. Henderson ukázkově zapojoval do hry klubového spoluhráče Clynea a vzhledem k tomu, že se (víceméně) v jeho pozici dříve příliš nenašel Dele Alli, nelze s ohledem na budoucnost kategoricky vyloučit jeho pokračování v základu. Kondička se u něho po promaroděném jaru nezdá být problémem a krom toho není moc důvod se Hendersonova dalšího zapojení obávat.

3) Slováci operovali v nejhlouběji ukotveném bloku, jaký tu kdo předvedl, a opakovat to už samozřejmě nesmí. Když se podíváte na průměrnou pozici přihrávajících borců i jejich adresátů, zjistíte, že Slováci skutečně na útočnou polovinu po téměř celý zápas vlastně ani nechtěli. Méně se jí jako celek štítili i Češi proti Španělům; a třeba Hamšík hrál čistokrevné CMko, které drtivou většinu přihrávek rozdalo podél půlící čáry. To nicméně není tak úplně kritika - nechat si speciálně Angličany rozlétat, to by se rovnalo sebevraždě, a ostrované tuto eventualitu dali naším východním sousedům krátce ochutnat v pasáži zhruba uprostřed prvního dějství, kdy Kucka na balonu několikrát sotva odolával tlaku Vardyho, jenž zároveň sám jednou proklouzl za Škrtelova záda.

Takových situací 1 na 1 se Slováci museli co možná nejdokonaleji vyvarovat, a hluboký blok se v tomto směru patrně jevil jako jediná schůdná varianta. V něm naopak kvality slovenských stoperů vynikly naplno - pokud na Euru 2012 jsme měli Iry a jejich nadšeně blokující zadáky, zde máme Ďuricu a spol. Těm se včera podařilo zastavit neuvěřitelných 12 střel, což je mimo jiné důsledek toho, že Ján Kozák st. dohrával odvážně se čtyřmi plnokrevnými stopery na hrací ploše. Taková taktika se sice hrubě vymstila třeba Ulimu Stielikemu ve finále loňského Asijského poháru, když mu pak v prodloužení neměl kdo útočit, jenže tady měli Slováci jasno - stačí ubránit těch 90 minut a postup mají víceméně jasný. Sice existuje velká pravděpodobnost, že by to při případném repete protentokrát ke zdárnému konci nedotáhli, ale co už.

Tímto se volně dostávám k jednomu menšímu návrhu pro pány v UEFA. Znamenalo by to sice méně peněz za televizní práva, ale nebylo by náhodou ku prospěchu věci, kdyby se namísto čtyř nejlepších z 'nejhorších' odměňovali spíše čtyři nejlepší z toho opačného spektra? Slibte čtyřem nejsuverénnějším lídrům svých skupin automatickou vstupenku rovnou do čtvrtfinále, a včera měli hodně o co hrát jak Slováci, tak Angličané...

(td)





1) Taktický plán Walesu vyšel v podstatě dokonale. Až ve třetím utkání základní skupiny se našel tým, který naplno využil slabin ruského celku. Wales od prvních minut poměrně aktivně napadal, kdy se i jeho křídelní obránci vysouvali dost vysoko, čímž dostávali rozehrávku Ruska okamžitě pod tlak. Vzhledem k jejich již několikrát probíranému špatnému základnímu postavení při budování útoků tak nebylo divu, že onen presink vedl k několika získaným míčům poblíž Akinfejevovy svatyně.

To byla samozřejmě voda na mlýn ofenzivní vozbě, která tak mohla útočit do nezformovaného bloku protivníka - což pro neobratné a pomalé obránce Rusů představovalo skutečnou noční můru. Důkaz mohou představovat dva góly v první dvacetiminutovce, které padly právě po rychlých protiútocích.

2) Rusko na turnaji skutečně nepředvedlo nic pozitivního. Jeho hra byla protkaná chybami nejrůznějšího druhu. Od těch individuálních, přes neschopnost jakkoliv smysluplně zahájit hru, až po ty systémové. Utkání s Walesem představovalo víceméně přehlídku veškerých ruských nedostatků.

Upozornit můžeme na ty nejzásadnější - v ofenzivní fázi například Rusům kompletně scházelo zajištění středu pole. Pokud nechcete soupeři nabídnout mnoho brejkových příležitostí, je nutností, aby středovou část pod míčem pokrývali alespoň 3 fotbalisté. Zároveň je také nutností, aby celá formace nebyla příliš roztažená po celé hrací ploše, tudíž aby stopeři hru zkrátili a v případě ztráty balónu byli schopni okamžitě svést s protihráčem osobní souboj. To se ale takřka nikdy nedělo. Vše skvěle dokumentovala situace, kdy Rusové v ofenzivní třetině otočili hru z jednoho kraje na druhý, odkud následoval centr. Ten byl ovšem zablokovaný, a protože se zbytek týmu absolutně opomněl posunout ve směru putování míče, otevřela se před Balem dálnice až k pokutovému území soupeře. Toho samozřejmě využil, čímž ve finále vytvořil situaci 2 na 2.

Ve druhé půli pro změnu celek Leonida Sluckého ukázal, jak se rozhodně nemá napadat. V takových momentech se ofenzivní šestice posunula o několik metrů vpřed a bylo tedy nutné, aby si seběhnuvšího útočníka pokryl jeden ze stoperů, případně pokud se míč dostal na kraj hřiště, aby tam vystoupil krajní obránce. Reakce ovšem byla spíš zcela opačná - celý blok začal couvat, čímž vytvořil ohromnou díru, ve které mohli Bale i Ramsey nerušeně převzít míč, otočit se a rozjet útočnou akci.

A nakonec ještě dodám, že ani bránění oněch kontrů by fanklub defenzivního fotbalu nepotěšilo - obranná čtveřice se totiž často poněkud nepochopitelně snažila své soky vystavit do ofsajdu, což ale neslavilo příliš velký úspěch. Místo toho, aby proti hráči s míčem někdo v okolí pokutového území vystoupil, zatímco by se ostatní stáhli k sobě a pokračovali v couvání, se všichni hráči zastavili najednou. Stačila pak tedy jednoduchá přihrávka na nabíhajícího spoluhráče z hloubky pole, aby byla celá čtveřice kompletně vyřazena.

3) Přes všechny plusy mohou Wales limitovat jisté nedostatky v defenzivní fázi. Ukázalo se to v předešlých střetnutích a ukázalo se to znovu - základní jedenáctka podává ty nejlepší výkony, když je schopna hrát ve středním bloku. Jakmile se celý tým zatáhne do hlubokého postavení, většinou si soupeř dokáže vypracovat solidní příležitosti.

Ona to není ani tolik otázka individuální kvality defenzivních hráčů, jako spíš celého systému - ačkoliv se například Ramsey snaží vracet do záložní linie a svým spoluhráčům v defenzivní činnosti pomáhat, není schopen tak činit úplně pokaždé. V těch momentech, kdy defenzivní blok nedoplní, pak Wales brání v podstatě jen se 7 hráči, přičemž střed hřiště pokrývají pouze 2 střední záložníci - a díky tomu se pak soupeři otevírají poměrně výhodné prostory, kterých může dost dobře využít.

(vs)