Eurozápisník XIX. aneb Když dva dělají totéž, není to totéž

Jak Francie, tak Španělsko nastoupily bez útočníka. Ať se vám to po překontrolování obou soupisek pozdává nebo ne, bylo tomu tak. A zatímco obhájce titulu se vrátil k nenudícím pasážím ze zápasu s Itálií, Blancova parta působila bezradně vlastně nepřetržitě...

Bída krát dva. Prakticky po celý turnaj mohli být Les Bleus kritizováni minimálně pro jednu věc: nedostatečné využití a doplnění Karima Benzemy. Smysl zatím dávala jedině jeho spolupráce s Jeremym Ménezem, k níž se Blanc ve čtvrtfinále na jednu stranu docela logicky, na stranu druhou bohužel neuchýlil. Když si k povýšené vágnosti Benzemovy role přičtete i jeho samotnou, opět násobenou "kazivost", prostě musíte dostat tak podivnou šílenost, jakou modří včera předvedli.

Když se na to podívám z poněkud širší perspektivy, dalo by se říct, že se Francouzi ocitli zhruba na půli cesty mezi chtíčem hrát dopředu a touhou urputně betonovat nebo se přinejmenším soustředit na defenzívu. Což se ukázalo být tou nejhorší možnou variantou. Střed pole totiž nepodpíral třetí opravdu schopný pracant (Diarra) ani tvořivý a do kombinace zdatný záložník (Nasri), nýbrž jakýsi hybrid těchto dvou typologických vymezení (Malouda). Fotbalista Chelsea se možná na place obvykle nefláká a odvede kvantum černé práce (ačkoliv o její použitelnosti už můžeme vést diskuzi), Španělé jsou nicméně docela jiná dimenze, na kterou už Malouda těžko stačí. Vždyť také na jižany většinu času jen nezúčastněně koukal.

Druhý "polovičatý problém" pak souvisel s obsazením postu pravého křídelníka. Tam už Blanc vsadil na jednu zřejmou kartu: zadní vrátka. Na tandem Iniesta-Alba vyrukoval s dvěma krajními beky, aby se tím pádem postaral o kompletní uzavření této potenciální "výpadovky" ze sevření tiky-taky. Debuchy se dopředu věru nehnal, zatímco Benzemovi chyběl oblíbený parťák Ménez, s nímž si toliko rozuměl proti Ukrajině. A že tenhle tah nezafungoval ani opačným směrem, do něhož byl původně zcela jistě orientován, to asi rovněž netřeba zdůrazňovat. Jordi Alba vlastně prvně na turnaji pořádně vynikal, což hovoří samo o sobě dostatečně hlasitě.

Výsledkem těchto (okem generála po bitvě viděných) dvou nedokonalostí při skládání zahajovací jedenáctky bylo hned několik věcí. V první řadě jsme mohli v kuse litovat Francka Ribéry. Muž, o němž jsem dokonce během úvodní části uvažoval v souvislosti s rubrikou "hvězdy dne", sice po přestávce vyšuměl do ztracena, to však patrně proto, že ho to už takhle dál jednoduše nebavilo. Však jen jeho výpady měly včera smysl, nepostrádaly nápad, drzost, hbitost. Jenže pro co? Maximálně pro lehkomyslnou ztrátu libovolného spoluhráče; a to platí (trochu překvapivě) hlavně pro Benzemu, s nímž si včera Ribéry doopravdy nesedl.

S Ribéryho "k ničemu" hrou pak souvisí stěžejní důsledek číslo dvě: nepoužitelné uskupení kolem puntíku pro rozehrávku. M’Vila se sice v úvodu třikrát pokusil nastartovat kamaráda odvážnějším pasem na delší vzdálenost, jakmile se však v ani jednom případě nepotkal s jeho pochopením, raději se na to vykašlal. Cabaye, ten si pro změnu plnil jen defenzivní povinnosti; a o Maloudovi už byla řeč. Jestliže španělský střed pole byl schopný ledačeho, ten francouzský sotva stíhal pracovat dozadu.

A tím ledačeho myslím i nákop, přenesení, urychlení přechodu - zkrátka atributy, jejichž absence je del Bosqueho eskadře vyčítána na každém kroku. Ačkoliv během druhého dějství se nudných pasáží ve hře Španělů znovu dalo najít ažaž, pořád to souviselo se všeprostupující bezradností protivníka, jemuž vážně nebylo nutno vzdorovat s vypjetím všech sil, v nějakém zběsilém a riskantním duchu. Obecně mi včerejší španělský výkon nepřišel nijak tvrdohlavý a stereotypní jako obvykle. Třebaže účel pořád světil prostředky, na škodu to úplně nebylo.

Mohli jsme si kolikrát všimnout, že se Xavi, Iniesta, Silva, Xabi či Fàbregas přímočaře prodrali do blízkosti šestnáctky, aby následně balon opětovně začali cpát dozadu. A na to se nadávalo, nadává i nadávat bude. Jenže jakmile jsem si dodatečně pár takových situací prohlédl, přišel jsem na to, že se v drtivé většině případů Španělé ubránili téměř jisté ztrátě. Nešlo tedy o produkt jakési samolibosti, o bohapusté ťukání mičudy po ose stoper-Busquets-stoper-Xavi...šlo o podržení balonu a snahu zkusit to jinudy. I tak tam těch ztrát v okolí půlky útočné poloviny bylo pořád víc než běžně.

Trend zápasu veskrze pěkně stanovila již úvodní tříminutovka, během níž Španělé stihli narýsovat dva pasy na více než 50 metrů. Prostě bylo znát, že se del Bosqueho ovečky chtějí jakoby revanšovat těm, kteří trpěli u jejich trapné profesury z duelu s Chorvatskem. Ostatně uvažte tyto body: 1) gól padl po centru; 2) ve vápně na něj v tu chvíli čekali tři Albovi spoluhráči (a i jindy si šlo všimnout, že do šestnáctky naráz putuje Fàbregas s Iniestou např.); 3) konkrétně ke konci úvodní části Španělé dokonce působili coby brejkové mužstvo.

Jakkoliv Fàbregas stále ani zdaleka nemá zažity principy hrotového hráče, paradoxně je zvládl naplňovat lépe než Benzema. A možná mu pomohlo i praktické pozměnění rozestavení, respektive upravení pokynů pro různé hráče. Místo 4-3-3 to včera ve španělském balení bylo spíše 4-2-3-1 (s vytaženějším Xavim); navíc podstatně rigidnější než podobný systém ze zápasu s Itálií. Tehdy například Silva přebíral pasy po celém hřišti pomalu rovnoměrně, včera takřka výhradně napravo.

Zkrátka a dobře...něco zůstalo při starém, do něčeho se citlivě sáhlo (třeba Iniesta přestal kotvit nalevo, takže sice nebyl tolik vidět, "rozmělnil" se, nicméně Albovi více prostoru bodlo až neuvěřitelně) - a nakonec ona tolik kritizovaná formace bez klasické "devítky" nepůsobila nikterak špatně. Spíš naopak, mě hra Španělska dokonce vyloženě potěšila; leč jsem rovněž jejím častým kritikem.

"Elektronická tužka"

...se dnes výjimečně - z důvodů převážného pobytu mimo domov a následné časové tísně - nekoná, za což se omlouvám a v budoucnu slibuji bohatou nápravu.

Zajímavosti dne

- Xabi Alonso dvěma trefami okořenil svůj jubilejní stý start za národní tým. Stal se tak pátým Španělem (a čtvrtým aktivním hráčem mimochodem), který takového milníku dosáhl.

- Už teď je Xavi de facto nejúspěšnějším nahrávačem v historii Eura. Tím, že se dostal k numeru 734 zkompletovaných pasů, překonal Zinedina Zidana (včerejšího oslavence 40. narozenin), jenž dosud trůnil na čele s číslem 707.

- Dočkali jsme se již kulatého 20. "hlavičkovaného" gólu na turnaji, takže dál posouváme maximální hranici, co se dějin tohoto šampionátu týče (momentálně náskok tří branek).

- Obhájci evropského i světového titulu, a jmenovitě Iker Casillas (což je pro něho rekord), neinkasovali už v osmi po sobě jdoucích vyřazovacích soubojích na velkém turnaji.

- Španělé mohou v semifinále doplést historickou šňůru jedenácti utkání bez porážky (normální hrací doba) v rámci mistrovství Evropy. Momentálně se s deseti zářezy nacházejí na úrovni Nizozemska (88-96), Německa (72-84) a Itálie (68-88).

- Benzema dál čeká na svůj první zásah na Euru. Hladoví už šest zápasů.

- Xabi Alonso na velkých turnajích udeřil dohromady třikrát. Ze hry dvakrát a v obou případech hlavou.

Kuriozita dne

Ačkoliv se podobných srážek i na velkých mezinárodních sjezdech nerodí zrovna málo, ta Ribéryho s Reveillerem ze 78. minuty myslím, že ideálně dokreslovala atmosféru zápasu. Zjizvený křídelník vypadal, jak kdyby svého spoluhráče ukázkovým hokejovým bodyčekem povalil zcela úmyslně - snad z frustrace, že jako jeden z hrstky Francouzů snesl přísnější měřítka a na starost měl vlastně celou modrou ofenzívu.

Hvězdy dne

Xabi Alonso (Španělsko) - O hráči zápasu asi těžko mohlo být výraznějších pochyb. Vedle dvou zářezů musela jeho hra imponovat i těm nejzarytějším odpůrcům španělské kopané - Xabi se nezpěčoval vysílat delší pasy za obranu, dávat balon rychle od nohy, nabízet se. Ve finále dokonce rozdal a převzal nejvíc přihrávek z celého týmu (víc než Xavi!), aby si zároveň pořád držel solidní úspěšnost. Zkrátka ideální katalyzátor, jasný lídr středu pole.

Jordi Alba (Španělsko) - Dosud to nebylo ono, bek Valencie za sebou rád nechával kopu otevřeného prostoru, zatímco se bál centrovat a jeho podpora ofenzívy byla celkově vskutku jalová. Včerejšek mu nicméně sedl. Debuchy ho opačným směrem příliš neprověřil, takže se Jordi Alba v klidu mohl soustředit na větrání Réveilléra; a to mu na každý pád šlo. Jeho agilita byla nakažlivá, do statistik se zapsal perfektní asistencí.

Cesc Fàbregas (Španělsko) - Začíná to chápat. Cesc Fàbregas si pochopitelně neodpustil operování ve větší hloubce, než jaká mu byla papírem přisouzena, každopádně náběhy do vápna i pohyb na pozici hrotového útočníka zkrátka zlepšil. Okolo šestnáctky se pak umně zapojoval do kombinace, narýsoval i dvě zajímavé kolmice do vápna.

Odpadlík dne

Karim Benzema (Francie) - Podobně jako byl Xabi jasnou hvězdou zápasu, je Benzema zřejmým odpadlíkem. Jeho včerejší projev byl - odpusťte mi tu příkrost - vyloženě směšný. Jako by snad Benzema ani nechtěl hrát (ostatně zkazit banální přihrávku mu nebylo cizí) a dokázat, že Euro ještě může být jeho turnajem. Opětovně působil bez řádného pravého křídla jako ryba bez ocasu, jeho jediná rána poničila božské okenice. Dnes to o mizerné podpoře spoluhráčů bylo maximálně částečně, za svou nulovou vlivnost si mohl aspoň z půlky sám.