Eurozápisník XVIII. aneb Jedna ruka netleská

Další řecký zázrak, podobný tomu osm let starému kousku z mistrovství Evropy v Portugalsku, kde se tehdy destruktivní partou velezkušeného stratéga Otto Rehhagela, nechala zaskočit celá Evropa, se tentokráte nekonal. Svěřencům neméně ambiciózního Fernanda Santose se stala osudnou čtvrtfinálová síť a svým herním projevem o několik světelných let vzdálené Německo. Překvapilo to snad někoho?

Chtělo by se zkonstatovat, že ne. Na první pohled sice jednoduché zhodnocení, ale bez špetky ignorance zcela pravdivé. Od chvíle, kdy si Nationalelf zajistila v utkání s Dány definitivní jistotu prvního místa ve skupině a tím následný čtvrtfinálový souboj s Řeckem, muselo být všem jasné, že dojde ke střetu dvou naprosto odlišných kultur a to rozhodně ne jen těch fotbalových... To se koneckonců také potvrdilo a jen se znovu a opětovně ukázalo, že to co se povedlo Balkáncům na ME v Portugalsku, byla světlá výjimka, opakující se snad jednou za několik desetiletí. Ostatně, stejně jako úvodní čtvrtfinálový souboj ovládlo fotbalovější, chcete-li technicky lépe vybavené mužstvo a to je přece pro fotbal samotný jen a jen dobře.

Německé příznivce zaskočil ještě před samotným utkáním Joachim Löw a jeho překvapivé změny v základní sestavě: Lukase Podolskiho a Thomase Müllera by na lavičce, po jejich nemastných neslaných vystoupeních v základní skupině (dostali takřka vždy plnou minutáž) snad i leckdo očekával a možná si to dokonce přál. Ale Maria Gómeze? Rozhodně ne. Ovšem skvělý taktik se k tomuto kroku, snad i díky mediálnímu tlaku, kdy přes řádky hustého textu vyjadřovali své pocity do té chvíle opomíjení hráči (Götze, Schürrle, Reus), odhodlal a přestože se Miroslav Klose nechal slyšet, že je s rolí náhradníka smířen, tak se představil poprvé na šampionátu v základní sestavě - na úkor třígólového Gómeze, který se sám podepsal pod úvodní dvě výhry DFB-Teamu - paradoxně v tolik klíčový moment.

Na pochopení ofenzivního snažení obou týmů nám vlastně stačilo všehovšudy úvodních dvacet minut, během kterých byly karty vrženy poměrně jasně. Zatímco se Němci usadili na útočné polovině a "obklíčili" soupeřovo pokutové území, kolem něhož si pomocí série krátkých přihrávek distribuovali kulatinu tam a zase zpátky, aniž by unáhleně ztratili balón a citlivě tak hledali cestičky v soupeřově obranném valu, Řecko se vyjma obranné práce spokojilo jen s občasným nákopem z hloubi pole, kde se následně spoléhalo výhradně jen na Samarase, proti kterému však stála takřka pokaždé početná přesila a navíc ho diagonální pasy povětšinou nenacházely, když už se k nim tedy řečtí hráči přese všechno odhodlali. Koneckonců výše zmíněné je ideálně vidět na tomto vypovídajícím zobrazení, ze kterého se dá vyčíst vše podstatné.

Takto nastavený trend se v podstatě z obou stran v menší, či větší míře uplatňoval nepřetržitě s místy až železnou pravidelností. Abych vám celou situaci ještě lépe nastínil, tak si konečně můžu i zde na pomoc přibrat statistickou pomůcku. Tady se pak naprosto jasně projevuje ofenzivní snažení obou stran.

Snad i za předpokladu, že po většinu času bude muset německá útočná vozba narážet do předem připravené hráze, vsadil Löw na rychlostní typy v podání Schürrleho a Reuse, kteří si navíc skvěle rozumí s balónem a zároveň se nebojí obejít soupeře v situaci 1 na 1. Správně tak vytušil, co bude na Řeky platit... Jako příklad lze uvést Thomase Müllera, když se oprostíme od toho, že se mu na turnaji zrovna dvakrát nedaří, tak musíme vzít v potaz jednoduchý fakt, že zmíněné vlastnosti jednoznačně lépe splňuje nezkušený Reus. Na druhé straně to bylo v podání dua Podolski - Schürrle přece jenom trochu jiné, ovšem v obou případech by se jako hlavní důvod daly uvést neuspokojivé výkony, i když zrovna "Poldi" se od německého lodivoda těšil pozitivnímu hodnocení a navíc přidal v utkání s Dánskem gól.

Jako ryba ve vodě si pak počínal Klose, jenž znamenal podobně jako Gómez v předchozích utkáních pro soupeřovu branku neustálou hrozbu a mimo své hlavní zaměření ještě dokázal vytvářet střelecké možnosti pro nabíhající spoluhráče. Třešničku na dortu si pak útočník římského Lazia ve svém 120. reprezentačním startu neodpustil a po rohovém kopu tak zaznamenal svoji premiérovou branku na šampionátu!

Pochvalu z největších poté za své úsilí zaslouží opět výborný Mesut Özil (jeho osobě se budeme také ještě věnovat v rubrice "hvězda dne"), který byl zase u takřka všech nebezpečných výpadů svého mužstva a působil na trávníku jako bezedná studna, jež pro své spoluhráče chystá jeden ofenzivní výlet za druhým... Branku sice jako odměnu nedostal, ale opět se ukázal jako nedílná součást nezastavitelné mašiny, která do této chvíle prochází turnajem bez ztráty kytičky, zejména jeho spolupráce s týmovým kolegou z Realu Madrid stála za vidění, ostatně jejich spolupráce přivedla Sifakisovi nejednu horkou chvilku.

Dispečink měl pod palcem, jako se již v posledních letech stalo tradicí Bastian Schweinsteiger, jenž stihl rozdávat balóny na všechny hráče okolo a navrch si ještě se Samim Khedirou podělil defenzivní povinnosti, tedy to málo, co bylo potřeba. O tom, jak spolehlivě si německý tahoun plnil svoji úlohu vypovídá názorný obrázek, ze kterého je možné vyčíst mimo jiné fakt, že samotný Schweinsteiger měl za celé první dějství takřka stejně přihrávek jako celý řecký tým dohromady - těch úspěšných dokonce podstatně více!

Ostatně, jak už bylo nastíněno, Řekové se takřka nedostávali do kontaktu s balónem, a když už se tak stalo, zase pěkně rychle ho předali do držení soupeři. Něco podobného se muselo očekávat, už jenom ze stylu hry, jakým se oba celky doposud a především zde na turnaji prezentovaly, ale výsledný efekt byl přece jen až překvapující. Nejen statistika držení míče, která po devadesáti minutách ukazovala na německé straně pozoruhodné číslo 71%, byla překvapující, stejné to bylo i s distribucí kulatého nesmyslu mezi jednotlivými hráči. Tady můžeme vidět naprosto propastný rozdíl v počtu přihrávek, Německo bylo v tomto ohledu navíc téměř z 92% úspěšné, zatímco řecká snaha se zastavila lehce nad 70%.

Když už jsme takřka kompletně rozebrali hru německých jednotlivců, tak bychom neměli zapomínat také na obranu. Ta, přestože neměla moc práce hned dvakrát, chybovala a v obou situacích byl poněkud nešťastně zapletený Jérôme Boateng (u té první nejen on), který se jinak na turnaji prezentuje skvělými výkony a především jeho výborná poziční hra zaslouží velké uznání. Situaci před první brankou si podrobněji rozebereme v "elektronické tužce", při tom druhém pak toho mohl bek Bayernu Mnichov změnit pomálu - stál prostě a jednoduše v nesprávný čas na nesprávném místě - dost stroze, ale pravdivě zkonstatováno.

Řekové nedokázali ničím překvapit, častokrát působili jako odevzdaný tým bez nápadu (ačkoliv jim toho soupeř mnoho nepovolil) a zejména absence Giorgose Karagounise byla ve středu pole hodně znát. Věrný souputník a zastupující kapitán Kostas Katsouranis sice dělal, co mohl, ale nahradit se mu klubového spoluhráče při vší snaze nepodařilo ani z poloviny. Doslova neviditelný (až na jeden moment) byl Sotiris Ninis, jemuž v tomto ohledu zdatně konkuroval Grigoris Makos. Pochvalu tak zaslouží snad jen útok ve složení Dimitrios Salpingidis (tomu se budeme podrobněji věnovat v rubrice "hvězda dne") - Grigorios Samaras.

Pro ekonomicky strádající zemi je však už jenom samotná účast mezi osmi nejlepšími mužstvy starého kontinentu velkým úspěchem, utkání s Německem (proti němuž se Řecku obzvláště nedaří zahrát) potom bylo už jakousi nadstavbou. Jak už bylo jednou řečeno, zázraky se sice stávají, ale rozhodně není pravidlem, že by se měli opakovat každých osm let...

"Elektronická tužka"

1. Na úvod si rozebereme jednu typickou akci charakterizující obecně útočné choutky Nationalelf. Začátek akce "obstaral" Özil skvělou přihrávkou mezi dvojici hráčů na Reuse, proti němu následně vystupuje Papadopoulos přičemž momentálně už hráč Borussie Dortmund se zbytečně neunáhlí, narazí si balón s Klosem, čímž vyřadí ze hry dalšího hráče a následně ještě posune za sebe na Özila (další hráč out), jenž celou tu dobu pokračoval v pohybu vpřed a rázem se před ním otevírá volné pole působnosti, to však bývalý hráč Werderu Brémy nevyužije a nechá vyniknout Sifakise.

2. Druhá ukázka má za úkol rozšifrovat největší řeckou hrozbu - rychlé protiútoky. Akci započala chybná zpětná přihrávka Schürrleho na Schweinsteigera, po rychlé narážečce s Gekasem se k míči dostal střídající Fotakis, jenž vzápětí diagonální přihrávkou na rozběhnutého Salpingidise vyřadil ze hry rovnou tři hráče, ten poslední - Lahm - dělal, co mohl, vrátit zavčasu se však nestihl, následuje pas na Samarase před branku, jehož neuhlídal pro změnu Boateng a vyrovnání je na světě.

3. Poslední bod věnujeme chybnému bránění v řeckém podání. Máme krátce potom, co Miro Klose, zvýšil hlavou na 3:1. Boateng vyváží míč na útočnou polovinu, kde si nejprve píchl míč kolem jednoho hráče, aby se mu pak postavili do cesty další, kterého vyprovodí ze hry jednoduchou prohazovačkou na Kloseho. Ten posune Müllerovi trochu "do špeku", kulatý nesmysl se však dostává znovu do moci útočníka Lazia Říma a ten z úhlu nedokáže překonat řeckého brankáře.

Zajímavosti dne

- Miroslav Klose ve svém jubilejním 120. utkání v národním týmu zaznamenal již svoji šedesátou čtvrtou branku, přičemž na rekord legendárního Gerda Müllera už mu schází pouze čtyři trefy.

- Dimitrios Salpingidis sám obstaral oba zásahy, nejdříve "namazal" Samarasovi a později se neváhal ujmout zodpovědnosti při pokutovém kopu. Celkově pak měl rtuťovitý útočník prsty ve třech z celkových pěti branek Řecka na mistrovství Evropy.

- Německo mělo v jednu chvíli až 78% držení míče, což činí překonání dosavadního rekordu šampionátu, který drželo Španělsko v utkání s Irskem (69%).

- Dosavadní průběh evropského mistrovství byl svědky třech červených karet, to je stejné číslo jako na turnaji před čtyřmi lety, akorát s tím rozdílem, že nyní máme na vylepšení této statistiky k dispozici ještě pět zápasů.

- Skupinové zápasy ME 2012 nabídly celkem 60 branek, po prvním čtvrtfinálovém klání jsme se tak dostali na číslo 61, nižší součet byl naposledy k vidění v roce 1996!

Kuriozita dne

Proklamovaná největší řecká hvězda za poslední dekádu Sotirios Ninis se od Fernanda Santose netěší zrovna dvakrát vřelému zacházení. Úvodní klání s Polskem sice začala čerstvá posila italské Parmy v základní sestavě, ihned o pauze však byla nahrazena Salpingidisem, jenž záhy srovnal krok a zajistil svému celku cenný bod. Z následujících dvou utkání si na své konto zapsal pouhopouhých osm minut, aby dostal opětovně od první minuty důvěru ve čtvrtfinále, ani tady však nepřesvědčil (až na jeden moment) a byl opět před startem druhé půle nahrazen, tentokráte Gekasem.

Hvězdy dne

Mesut Özil (Německo) - Je tomu podruhé v řadě, co zařazuju kmenového hráče Realu Madrid do této rubriky a dokonce se mu v tuto chvíli dostane takové pocty, že se ukáže na vrcholu pomyslného žebříčku. Özil si znovu plnil to, co je mu vlastní a vytvářel pro své spoluhráče jednu brankovou příležitost za druhou, navrch si na své konto přiřadil dvě asistence, při první a třetí brance. Snad nejlépe dokumentuje snahu šikovného středopolaře tento dashboard.

Sami Khedira (Německo) - Druhý z madridské enklávy se se svým ofenzivněji laděným spoluhráčem skvěle doplňuje při útočných výletech, kterých se tak rád účastní, ale jeho hlavní náplní práce je přece jenom defenziva o kterou se stará neméně příkladně v kooperaci s Bastianem Schweinsteigerem. Při jeho několika střeleckých pokusech se musel mít Sifakis obzvlášť na pozoru a povětšinou je krotil jen s velkými problémy.

Dimitrios Salpingidis (Řecko) - Nejproduktivnější řecký hráč na turnaji. To hovoří samo za sebe, už 31letý útočník na sebe upozornil tradičními zbraněmi rychlostí a neutuchající bojovností, ke všemu se dokázal prosazovat střelecky. Proti favorizovanému Německu si zapsal v kanadském bodování 1+1, přičemž hlavně jeho únik při první brance stál skutečně za zhlédnutí.

Odpadlík dne

Kostas Katsouranis (Řecko) - Těžká volba. Zastupující řecký kapitán měl oproti svému dlouholetému spoluhráči na reprezentační, tak i klubové úrovni Giorgosovi Karagounisovi, nepochybně těžší úlohu, zvláště, kdy byl ve své snaze něco vymyslet takřka osamocen (až do příchodu Fotakise, ten toho nicméně ukázal více než hráč Panathinaikosu Atény za celý zápas). Ani tato skutečnost však nic nemění na faktu, že ve své roli selhal, navíc všechno bylo umocněné tím, že k utkání nastoupil s kapitánskou páskou na rukávu.