Eurozápisník XXII. aneb Olivoir, statečný Islande!

Čtvrtfinále už bylo na Islanďany přeci jen příliš. Pokud Francie dříve na turnaji v první půli nevstřelila ani gól, tentokrát se před pauzou prosadila hned čtyřikrát a měla vystaráno. Pod drtivou prohrou ostrovanů je výrazně podepsán mimo jiné Olivier Giroud, jenž se stal prvním Francouzem, kterému se kdy na Euru podařilo soupeřovo konto zatížit dvěma góly a jednou asistencí...

Ještě, než se pustíme do rozboru utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Eurozápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) Didier Deschamps se poučil ze zápasu s Irskem a využil ofenzivní rozestavení, které vedlo v osmifinále k důležitému obratu. Francie tedy zahájila utkání ve formaci 4-4-2, kdy se na pravý kraj zálohy postavil Sissoko, na ten levý Payet a útočnou dvojici vytvořil Giroud s Griezmannem.

Hře reprezentantům země galského kohouta tato změna rozhodně pomohla. Po dlouhém hledání tak dost možná Deschamps našel systém, který jeho hráčům vyhovuje nejvíce. Francie nepřichází o převahu ve středu hřiště, jelikož se do něj z pravé strany stále velmi často stahuje Sissoko, zároveň je také nebezpečnější, poněvadž se Griezmann uprostřed pole cítí jako ryba ve vodě a jeho spolupráce s Giroudem může obranu protivníka doslova roztrhat. Už v duelu s Irskem vedla jejich vzájemná souhra ke druhé brance a posléze i vyloučení jednoho z protihráčů, ve čtvrtfinále si pak famózním způsobem vypracovali čtvrtý gól.

Dále také roste i výkon středních záložníků - především na začátku turnaje, kdy Francie využívala rozestavení 4-3-3, se snažila své útoky budovat hlavně po křídlech, často tedy okolo obranného bloku soupeře. V takovém případě si proto střední záložníci obvykle odskakovali do stran, na což reagovali krajní obránci, kteří se také posunuli do ofenzivnějších pozic. Navzdory tomu byla často k vidění situace, kdy se mezi liniemi nacházel jen jediný hráč, a tak byly možnosti hráče s míčem výrazně omezené. Proti Islandu ale oba střední záložníci zůstávali v těžišti hry a minimálně Pogbovi tato role svědčí o dost víc. A díky přítomnosti hned dvou útočníků má zároveň větší možnosti pro vertikální přihrávky, kterých v první půli zrealizoval hned několik - a jedna taková také zahájila akci vedoucí ke čtvrté brance.

Je ovšem otázkou, jestli stejný způsob hry budou svěřenci Deschampse praktikovat i proti silnému Německu v semifinále. Bude zajímavé sledovat, jaké zvolí personální obsazení středu hřiště - zda tam ponechá Matuidiho s Pogbou, u kterých ale mohou vyvstat pochybnosti, zda budou dostatečně disciplinovaní v defenzivní fázi, nebo jestli se do sestavy vrátí defenzivní záložník v podobě Kantého nebo Cabayeho. Případně se může opět změnit základní rozestavení - je tedy jasné, že Francouzi budou mít k dispozici hned několik variant, a bude jen na trenérovi, aby zvolil tu správnou.

2) Island nepředvedl vůbec žádný beton a ani se o něj nepokusil. Pokud je na začátku turnaje Ronaldo označil za malý tým s malou mentalitou, který se o nic nepokusil, minimálně v zápasech ve vyřazovací fázi to rozhodně neplatí.

Stejně jako proti Anglii totiž hráči vycházeli ze středního bloku. To znamenalo, že se úvodní dvoučlenná linie nacházela na polovině protivníka, na což samozřejmě reagovala záloha a obrana, která také postoupila o pár metrů vpřed. Ve výsledku se tak za defenzivní linií Islandu odkryl prostor, který mohla Francie atakovat. A na rozdíl od Anglie, která v ofenzivní fázi prakticky neměla žádný reálný plán, a sevřenou formaci Islandu proto nebyla schopna prorazit, Francie těchto nabízených prostorů naplno využila.

Jako důkaz můžeme použít první či čtvrtý gól. Pravdou je, že stopeři Islandu měli celkem zásadní potíže se zachytáváním náběhů obou útočníků, vyvstává tedy otázka, zda byla tato taktika tou správnou, která dala outsiderovi největší šanci na výhru. Tato snaha působila rozhodně sympatickým dojmem, nicméně ke kýženému efektu už nevedla. Oba střední obránci se totiž v té vysunutější roli najednou necítili příliš pohodlně a i díky tomu vyrobili společně s ostatními řadu chyb, kvůli kterým bylo po 45 minutách po zápase.

3) V utkání prakticky nebyl k vidění nějaký hodně vytažený presink. A to za jakéhokoliv stavu - ačkoliv Island rychle prohrával, tenhle aspekt hry se neměnil.

Oba týmy jednak nechtěly svou defenzivu zahajovat extra vysoko, zároveň také využívaly stejného mechanismu při rozehrávce, který jakoukoliv byť i minimální snahu o rychlé napadání otupil. Střední záložníci obou celků si sbíhali mezi stopery, čímž vytvořili dočasnou situaci 3 na 2. Útočníci bránícího celku proto poměrně logicky nenapadali, nýbrž se zatáhli a pouze se pozičně pohybovali tak, aby znepříjemňovali možnou rozehrávku na střední záložníky.

Tento charakter zápasu každopádně způsobil větší trable Islandu, který měl daleko větší problémy ve vlastní rozehrávce, jelikož jeho hráči na takovou hru nejsou úplně zvyklí. Proto tedy působili dojmem, že si zcela neví rady, co mají s míčem provést, což nakonec vyústilo v nějakou technickou chybu, díky které získala balón Francie. A protože ta zůstávala také ve středním bloku a nesnažila se o nějaký bláznivý presink, snížilo to i efektivitu dlouhých nákopů. Její formace zůstávala velmi kompaktní, což ji dávalo velké šance, že vyhraje buď prvotní souboj, nebo zachytí odražený míč - a to je při snaze otupit tuto taktiku víceméně to nejdůležitější.

Nakonec ještě můžu Francouze pochválit za to, jak disciplinovaně si proti outsiderovi počínali. Samozřejmě se už jen ze samého principu očekává, že fotbalisté ke čtvrtfinále evropského šampionátu přistoupí maximálně zodpovědně, navzdory tomu se tak ale ne vždy opravdu stane. V tomhle ohledu bych každopádně vyzdvihl rychlé návraty ofenzivních hráčů za míč. V první půli bylo několik momentů, kdy se Islanďané mohli vydat do rychlého kontru, tomu ale obvykle zamezil rychle se vracející hráč, který okamžitě podstoupil souboj, zatímco se zbytek týmu okamžitě vrátil do svých defenzivních pozic. Tedy příkladná defenzivní práce.

4) Minimálně první půle zároveň nabídla i pohled na tradiční přednosti a slabiny obou celků. Ačkoliv tomu výsledek první části nenapovídá, rozhodně se nekonala žádná ofenzivní smršť v podání domácího týmu, který by svého protivníka zasypal spoustou střel. Spíše prokázal maximální efektivitu v proměňování těch několika velkých šancí, do kterých se dostal.

Například prvotní rozehrávka Francouzů je stále extrémně zdlouhavá. Favorité sice byli nebezpeční prakticky okamžitě poté, co dostali míč na své střední záložníky, nicméně tomu obvykle předcházela dlouhá pasáž, ve které míč horizontálně cirkuloval pouze v rámci obranné trojice (stopeři + zatažený záložník). To samozřejmě nepředstavuje potíž v situaci, kdy se rychle dostanete do vedení 2:0 (pak je to víceméně zcela irelevantní), nicméně Francouzi už na šampionátu několikrát ukázali, že zkrátka jde o slabinu v jejich hře - s Islandem to bylo totiž poprvé, kdy skórovali v průběhu prvního poločasu. V ostatních vyhraných zápasech museli buď čekat na změnu formace (s Albánií, Irskem), nebo na únavu protivníka, kvůli které přestane být defenzivní blok tolik těsný (Rumunsko).

Oproti tomu Island opět prezentoval svou silnou zbraň - dlouhá autová vhazování. Sice z něj tentokrát přímo nevstřelili gól, nicméně si vypracoval víceméně totožnou šanci jako proti Anglii - tenhle secvičený signál dělá soupeřům tradičně značné potíže a ostatně nechybělo moc ani tentokrát, aby se díky němu Island alespoň na chvíli vrátil do hry.

5) Poločas druhý nabídl obrácené role. Asi se nikdo nemohl divit, že se po pauze hrál spíše bezstarostný fotbal. O výsledku bylo rozhodnuto, Francie měla jasně nakročeno do semifinále a otázku představovalo pouze závěrečné skóre.

Domácí celek logicky trochu stáhl nohu z plynu, zatáhl se do bloku, míč přenechal soupeři a sám chtěl pošetřit nějaké ty síly. Krom toho také vystřídal kartami ohrožené hráče, mezi které patřil i Giroud, který měl tou dobou nakročeno k hattricku - a už to tak tedy vypadá, že se tento počin na francouzském šampionátu nikomu nepovede.

Island se naproti tomu nevzdal a snažil se alespoň o čestný úspěch. Odměnou mu nakonec byly branky dvě a pozápasový aplaus věrných fanoušků, kteří jejich tažení šampionátem náležitě ocenili.