Eurozápisník XXII. aneb V režii druhého nejlepšího

Druhým finalistou letošního Eura se stala Itálie. Díky Cesare Prandellimu, který jasně předčil svůj protějšek na lavičce Německa. Díky kompaktnímu a bezchybně pracujícímu týmu, který ve všech aspektech doslova zválcoval soupeře a jasně ovládl střed hřiště. A díky Mariu Balotellimu.

"Jen Lionel Messi je lepší než já," tvrdí Balotelli. V něčem už je ale přece jenom lepší než argentinský kouzelník, na rozdíl od něj totiž poslal svou zem do finále velkého turnaje. Po všech stránkách fantastickým výkonem, navíc korunovaným dvěma parádními zásahy. Jako každý správný pošťák pak také oba své úspěchy náležitě oslavil.

Pojďme ale od začátku, tedy do bodu, kde se celý druhý semifinálový výsledek vlastně začal rodit. Totiž základní jedenáctky Německa a Itálie, jež se rozhodně neobešly bez velice zajímavých tahů trenérských mágů. Tedy, teď po utkání (aneb po bitvě je každý generál) by možná vůbec nebylo od věci toto tvrzení pozměnit. Utkali se totiž spíše na jedné straně mág, ovšem na straně druhé kouč, jenž se má po včerejšku ještě hodně co učit. Jogi Löw, lodivod německé reprezentace, svou úlohu vůbec nezvládl. Naopak Cesare Prandelli vyučoval...

Největší Löwovou chybou bylo, ač se to možná může zdát lehce podivné, stoprocentní přizpůsobení taktiky soupeři. Můžeme jen spekulovat, zda měli do semifinále mistrovství Evropy nastoupit od úvodní minuty dva tak nezkušení stopeři - tady ale zřejmě nelze trenéru Německa nic vyčítat, vždyť tato dvojice byla Jogiho první volbou od samého začátku turnaje. Další tahy už však tak pochopitelné nejsou. Místo křídelníka, ať už by se jednalo o Müllera, Reuse nebo Schürrleho, poslal na trávník Toniho Kroose. Což o to, samotné nasazení záložníka Bayernu mohlo být zajímavou a třeba i klíčovou volbou, jenže to by se na lavičku musel posadit Bastian Schweinsteiger, velmi matně hrající. Takto se Kroos postavil někam do středu hřiště za Gómeze, klasického playmakera Özila odsunul více k pravé postranní lajně a výrazně tak ubral Němcům na variabilitě.

Tedy, lépe řečeno ne on, ale pochopitelně Löw tímto svým rozhodnutím. A tak přestože byl Mesut Özil poměrně dost u míče, alespoň na poměry Německa, mnohdy mu jednoduše chyběla jedna možnost řešení navíc - přihrávka doprava. Italové tak neměli problém s jeho bráněním, německá největší hvězda vlastně za celý zápas nic moc nevymyslela. Důležitým dodatkem je pak to, že Toni Kroos podle mého názoru rozhodně nezklamal a na to, že hrál včera v bílém, odvedl velice solidní výkon, jenže nemohu se zbavit dojmu, že na zataženější pozici by byl prostě o mnoho platnější.

A to zbývají ještě dvě pozice, které zřejmě nebyly obsazeny zrovna ideálně. Lukas Podolski na tomto mistrovství formu prostě nemá, své nezdařilé výkony navíc korunoval právě ve včerejším semifinále, kdy jako by snad na pažitu ani nebyl. Opět se mi jasně vkrádá do mysli otázka, jestli by náhodou nebyla lepší sázka na Reuse (Schürrleho, Müllera - dosaďte si). Ostatně Marco Reus odehrál proti Itálii druhý poločas a byl to právě on, kdo se zdaleka nejvíce staral o alespoň nějaké starosti defenzivy Azzurri. Müller dostal šanci na posledních dvacet minut, i on toho přitom předvedl více než Podolski za minut pětačtyřicet. Posledním bodem k probrání je post hrotového útočníka. Jistě, vybírat mezi Klosem a Gómezem, dvěma kanonýry top světové úrovně, se nezdá býti úplně snadnou úlohou, pravdou ale je, že první jmenovaný měl mít papírově více šancí se zrovna včera prosadit. Gómez se v úvodním dějství k balónu téměř nedostal (i přes chvilkovou viditelnou převahu Německa létaly míče spíše kolem něj), po přestávce se pak už na hřišti neukázal, když ho střídal právě Klose. Když už jsem před momentem psal o přizpůsobování se Italům, zrovna tady se to vyloženě nabízelo. Pětačtyřicetiminutové účinkování obou borců na hřišti si můžete porovnat na jejich dashboardu.

Ruku v ruce se změnami v sestavě pak samozřejmě šel také herní projev. O Özilovi už šla řeč, hračičkovi Realu Madrid prostě chyběla podpora v podobě náběhu z pravé strany. Namísto klasického křídla, které poctivě pendluje podél čáry, roztahuje hru a v pravý moment sbíhá do středu, aby mohlo přebrat typickou Özilovu přihrávku, se napravo nejvíce objevovali Boateng (pochopitelně, ovšem jeho předností rozhodně není potřebná rychlost) a Khedira, kterému ale zase zcela logicky zabralo moře času, než se z pozice defenzivního štítu přesunul k lajně, a to nemluvě o tom, že pak samozřejmě vznikal volný prostor pro italské střední záložníky. Zajímavé srovnání opět nabízí server fourfourtwo, který porovnává hru obou mužstev statistikou centrů. Zatímco Italové za první poločas poslali do vápna jen dva a za druhé dějství všehovšudy tři (pochopitelně proto, že útočili středem), Němci byli sice v tomto směru mnohem aktivnější, jenže o to neúspěšnější. Všimněte si přitom, jak se německá hra změnila po přestávce, kdy už byl na hřišti Marco Reus. Tedy porovnejte počet centrů, které v jednotlivých poločasech létaly do šestnáctky z pravé strany, kam Reus nastoupil a posunul Özila s Kroosem doleva. S tím výrazně souvisí také statistika, podle které nemuselo Německo za celý zápas podstoupit jediný obranný hlavičkový souboj !

Jistě, první desetiminutovka řečí čísel jasně patřila Německu, zde je ovšem nutné připomenout, jak se tým Nationalelf do svých tří možností dostal. Nejprve po rohu a následné chybě Buffona, jehož ale na brankové čáře po hlavičce Hummelse zachránil Pirlo. Pak po centru Boatenga, dalším nejistém zákroku italského brankáře a nakonec šťastnému odrazu pro Squadru Azzurru. A nakonec po dalekonosné ráně Toniho Kroose. Sečteno podtrženo - žádná herní převaha, žádné vypracované a do dokonalosti dovedené akce.

Konečně také k Italům. Cesare Prandelli se vrátil k rozestavení 4-1-2-1-2, kde na pravé straně obrany (tedy přes nohu) nastoupil Balzaretti, na opačném pólu od stoperů Bonucciho s Barzaglim pak operoval Giorgio Chiellini. Hru ze zatažené pozice řídil Andrea Pirlo, po svých bocích měl De Rossiho a Marchisia a nejvysunutějším záložníkem byl Montolivo. Ofenzivní fázi pak nejčastěji obstarávala dvojice Cassano (coby spojka mezi zálohou a útokem) - Balotelli. Přidám gólmana Buffona a aby byl výčet italských fotbalistů na trávníku kompletní, z lavičky postupně přicházeli Diamanti, Motta a Di Natale. A jak jsem je takhle všechny v pár větách vyjmenoval, rovnou je do jednoho taky můžu pochválit a vyzdvihnout.

Italský výkon prostě neměl chybu, a když už se nějaká přeci jenom objevila (Buffon nebyl včera tolik jistý při centrovaných míčích, stoperská dvojice - zvlášť Bonucci - také ne vždy zapracovala na sto procent), hned další hráč jí okamžitě dokázal napravit. Pod vším tím se přitom skrývá jen jedno jméno, Cesare Prandelli. Čtyřiapadesátiletý trenér celý tým stmelil, udělal z něj perfektně šlapající stroj, který táhne za jeden provaz a bojuje do poslední vteřiny. To proto střídal unavený Cassano po necelé hodině hry, ve stejném stavu se nacházející Balotelli jen o několik minut později. Oba nechali na hřišti všechno, odvedli vynikající práci a v klidu mohli sledovat, kterak Azzurri dohrávají skvěle rozehraný zápas. Tito dva útočníci ale Itálii semifinále ME nevyhráli. Naprostým klíčem k úspěchu byl střed pole, čemuž Löw tak dlouho podřizoval taktiku, až ho Prandelli vyškolil vlastně jen tím, že nic nezměnil. Italové na útočné polovině kombinovali takto . Plně se dá souhlasit i s výrokem bývalého německého trenéra Klinsmanna. "Nemohli pohlídat Pirla. Nemohli pohlídat Montoliva. A nemohli pohlídat ani De Rossiho. Zápas rozhodla záloha," řekl.

Nezapomínejme však ani na Claudia Marchisia, který, ač několik ofenzivních situací nevyřešil dobře a určitě už si pamatuje z individuálního hlediska podařenější zápasy, ve středu hřiště pracoval na jedničku a na italské převaze měl také značný podíl. Montolivo se nejzářivěji ukázal parádní gólovou asistencí na druhou branku Balotelliho, kromě toho ale pravidelně stíhal plnit jak útočné, tak hlavně ty defenzivní úkoly. Daniele De Rossi byl podle mého názoru čtvrtým nejlepším mužem na trávníku, místo v rubrice hvězd na něj tedy nezbylo, ovšem byla by velká škoda nerozebrat i jeho výkon. Právě DDR se nejvíce staral o eliminování Özila s Kroosem, což se mu v konečném důsledku povedlo fantasticky. Skutečným vládcem "středního pásma" byl ovšem třiatřicetiletý Andrea Pirlo. Asi nejlepší hráč dosavadního průběhu Eura opět ukázal svou naprostou extratřídu, když si hrál s německými středopolaři, jak se mu zachtělo, perfektně rozděloval míče, s elegancí sobě vlastní vybruslil z každé spletité situace a bezchybně řídil hru celé Itálie. Všeříkající dashboardy dvou posledních zmíněných fotbalistů si můžete prohlédnout zde .

Důležitým článkem sestavy Azzurri byl i Federico Balzaretti, jenž se s nezvyklou pozicí popasoval nad očekávání spolehlivě, na rozdíl od německých protějšků podporoval útočnou snahu svých spoluhráčů vždy v pravý moment, ale i na opačné straně hřiště se mu vedlo bezchybně. O Cassanovi s Balotellim ještě bude řeč, a tak alespoň ve zkratce mohu poznamenat, že na oba tyto dribléry budou Hummels s Badstuberem vzpomínat ještě hodně dlouho.

Němci se s příchodem Reuse zlepšili, ještě párkrát dokázali Prandelliho svěřence ohrozit, jenže k žádnému souvislejšímu tlaku to nevedlo. Naopak - Italové stále častěji a stále snadněji pronikali do otevřené obrany Nationalelf a klidně mohli vyhrát i vyšším rozdílem, třeba kdyby Diamanti s Di Natalem lépe obuli kopačky a neklouzali na trávě jako na ledě, nebo kdyby Marchisio proměnil alespoň jednu ze svých dvou čistých gólových příležitostí.

Takhle z toho ještě bylo drama, když sudí Lannoy dost nesmyslně odpískal penaltu za ruku Balzarettiho, kterou následně proměnil Özil. Neuer si pak mohl zahrát i na polovině soupeře (mimochodem, celkem na něj šlo takřka třikrát více zpětných nahrávek než na Buffona), Němci spěchali za vyrovnáním. Bezvýsledně. Rozhodlo zlobivé dítě světové kopané. Fotbalista, který nikdy nebude všemi milován ani obdivován. Muž, který ukončil zlatý německý sen a poslal Itálii do finále mistrovství Evropy.

"Elektronická tužka"

1) Jestliže minule jsem jako "cassanovku" paušálně pojmenoval každý Italův nesmysl, respektive nejsložitější volbu v dané situaci, tentokrát nám tento výraz poslouží ke zkratkovitému vyjádření něčeho nečekaného, tentokrát vpravdě geniálního. A hodí se právě na tuto situaci, kterou jednak Cassano brilantně vyhodnotil (a opomněl přitom dva patrně lépe postavené spoluhráče), jednak ji zle přečetl německý kapitán Lahm. Ten běžel hlídat penaltový puntík, aby jej dalekonosná pozemní dodávka Marchisiovi (zatím není na snímku) dokonale zaskočil a nebýt nepatrného Italova podklouznutí mohli jsme docela klidně přihlížet okamžitému navázání na Balotelliho gól.

2) Na další fotografii uvidíte zachycený rozjezd gigantické šance dua Di Natale-Marchisio (kterou Marchisio vyřešil poněkud sobecky kličkou a následnou střelou těsně vedle); příhodně rozjezd akce, na jejíž následné nebezpečnosti se onen tandem podepisuje od samého počátku. Nezkušené Němce totiž dokonale rozhodí obyčejná rotace pozic, dvě bleskurychlé, milimetrové předávky záložníků a...je z toho situace 2 na 1.

3) Dálnice pro Kroose vzniklá ledabylým strážením tohoto konkrétního jedince, poměrně častý jev úvodního dějství. Zde si - řekněme zjednodušeně - stačilo jen vybrat, respektive být pobídnut sestoupením jednoho či obou spoluhráčů uvnitř šestnáctky (ke kterému dost nepochopitelně nedošlo v ani jednom případě!), a mohla z toho být zajímavá akce. Takhle mohl Kroos "jen" ne úplně marně pokoušet štěstí střelbou ze střední vzdálenosti.

4) A závěrem ještě jeden důkaz toho, že ani perfektní defenzivní součinnost italské jedenáctky nerovná se nula okénkům. Tady si račte všimnout úžasné příležitosti, jež se naskýtá Marcu Reusovi. Svého spoluhráče, startujícího poměrně nerušeně za dva Italy, si dokonce i všímá Khedira a neposílá mu vůbec špatný lobovaný pas do odkrytých prostor. Bohužel pro Němce, čerstvá posila Dortmundu pak míč ve výskoku nedokáže zachytit.

Zajímavosti dne

- Hummelsův faul na Balotelliho (ze 14. minuty) vešel do kroniky šampionátu coby první, jehož se dopustil německý obránce. A to pak hned striktní disciplínu porušili také Boateng s Badstuberem, aby sám Hummels ještě v nastavení inkasoval i žlutou kartu...

- Italové se poprvé v moderních dějinách ME (od roku 1980) obešli bez rohového kopu.

- Posledního dvojitého zásahu v semifinále Eura dosáhl přesně před 20 lety Henrik Larsen z Dánska. A není to překlik, skutečně nehovořím o Henrikovi Larssonovi ze Švédska...

- Už v poločase neměl Mario Balotelli rovnocenného konkurenta ve statistice střel na bránu. Zaznamenal jich deset (což platí stále); nejaktivnější střelec Eura Cristiano Ronaldo jen devět, kupříkladu.

- Italové včera krásně srovnali svou vzájemnou bilanci s německým nároďákem na velkých akcích. Čtyřikrát s ním remizovali - a vždy ve skupinové fázi. Čtyřikrát ho porazili - a pokaždé ve vyřazovací fázi.

- Andrea Pirlo, oficiální hráč zápasu, zkompletoval 60 ze svých 65 přihrávek (92 %), takže dodržel vzestupnou křivku této úspěšnosti. Už třetím zápasem jde nahoru; a nikdy na turnaji pochopitelně neklesl pod 80 %.

- Manuel Neuer se stal už čtvrtým brankářem moderních dějin ME, který si připsal dotyk s balonem na soupeřově půlce.

- Italové postoupili, tudíž se tím těžko budou zabývat, nicméně ani na 32. pokus v rámci evropského šampionátu nevstřelili v jednom utkání více než dvě branky.

- Mario Balotelli jako první Ital skóroval třikrát v rámci jediného ME; zároveň konečně někdo napodobil Casiraghiho počin z roku 1996 (dva góly v jednom utkání).

- Balotelli má na svém kontě čtyři reprezentační trefy. Zajímavé na tom je to, že všech dosáhl na polském území!

- Joachim Löw strávil na lavičce Německa už své 11. klání konané pod hlavičkou mistrovství Evropy, čímž vyrovnal turnajový rekord svého krajana Bertiho Vögtse. Už před utkáním byl přitom držitelem rekordu v počtu vítězství na ME (osm).

- To Cesare Prandelli nepoznal hořkost porážky na lavičce Itálie už čtrnáctkrát v řadě...

- Bastian Schweinsteiger s Philippem Lahmem se připojili do elitní společnosti hráčů, kteří na velkých mezinárodních akcích startovali ve čtyřech semifinálových bitvách (Thuram, Zidane, Beckenbauer, Brehme a Maldini)...aby je záhy všechny zastínil střídající Miroslav Klose, borec s pěti takovými reminiscencemi na štítě.

- Italský národní tým se včera vůbec poprvé radoval za vstřelené branky v semifinále mistrovství Evropy. I tak už je ale ve svém třetím finále!

Kuriozita dne

Tentokrát spíše Kuriozity dne, protože zmíním hned tři. Tou úplně největší a zároveň asi i nejhloupější byla situace ze začátku pětadevadesáté minuty. Nastavovaly se minuty čtyři, proto Němcům nezbýval čas. Přesto ale dostali příležitost po faulu ještě jednou nakopnout míč do soupeřovy šestnáctky a pokusit se vyhrát souboj. Následovala však rozehrávka nakrátko a ihned poté odpískaný konec. Až poměrně komická záležitost, kterou se Nationalelf připravili o poslední šanci.

1982, 2006, 2012. Co mají tyto letopočty společného? Itálie v tom roce řešila korupční skandál, následně ale na velkém turnaji oproti předpokladům zářila a došla do finále. V předchozích případech se jí pak povedlo zvítězit, dokoná neobvyklý hattrick?

Tímto způsobem posílal německý deník Bild italský národní tým domů před zápasem. Tak že by "letadlová" sestava pro přesun do Kyjeva - dějiště finále?

Hvězdy dne

Andrea Pirlo (Itálie) - Jasně nejlepší muž na trávníku. Nedal gól, na žádný nepřihrál, přesto tohle semifinále patřilo jemu. Ani Özil, ani Kroos, ani Schweinsteiger se proti němu ani náznakem neprosadili, naopak Pirlo byl nejčastěji u balónu a jen málokdy chyboval. Nejčastěji kombinoval s Balzarettim a De Rossim, jak ukazují tyto statistiky počtu přihrávek jednotlivých hráčů. Pirlo je vážný kandidát na cenu pro nejlepšího hráče šampionátu.

Mario Balotelli (Itálie) - Ve hře zase ne tolik výrazný, ovšem v pravých momentech na pravém místě. Balotelli několikrát dobře podržel balón a počkal na dobíhající spoluhráče, kolega z útoku byl však viditelnější a v mezihře platnější. Jenže byl to právě SuperMario, kdo dal dva nádherné góly a rozhodl. Během sedmdesáti minut, které na hřišti strávil, si počínal následovně .

Antonio Cassano (Itálie) - Naprosto ideální spojka záložní řady s osamoceným útočníkem Balotellim. Cassano je na papíře řazen po bok střelce obou semifinálových branek, jeho skutečná úloha je ovšem tak trochu jiná. Právě devětadvacetiletý útočník nejvíce motal hlavy obráncům Německa, to on si tak dlouho pohrával s defenzivní linií soupeře, až si po šedesáti minutách mohl jít odfouknout. Nejhvězdnější okamžik si schoval do dvacáté minuty, kdy po nádherné individuální akci posadil míč na hlavu skórujícího Balotelliho.

Odpadlík dne

Holger Badstuber (Německo) - Společně s parťákem ze stoperské dvojice Hummelsem na tenhle zápas bude ještě dlouho vzpomínat - a rozhodně ne v dobrém. Uplatnění v této rubrice by určitě našli i Jogi Löw, právě Hummels nebo Schweinsteiger, ale nejvýraznějším smolařem zápasu byl zřejmě Badstuber. Mladý obránce Bayernu vůbec nestíhal, nepohlídal při první brance Balotelliho, u druhé trefy zase s Hummelsem a Lahmem špatně zorganizovali ofsajd-systém. Zřejmě doplatil na nezkušenost s takto velkými zápasy.