Eurozápisník XXIII. aneb Španělé na tři, Italové na čtyři

Tradiční předzápasová tisková konference byla protentokrát velmi výživná. Cesare Prandelli prozradil, že od něj diváci opětovně nemohou čekat systém 3-5-2, s nímž turnaj načínal; a Vicente del Bosque pro změnu vyloučil další aplikaci "falešné devítky" v osobě Cesca Fàbregase...

Jako první před novináře předstoupil italský trenér doprovázený Gianluigim Buffonem a překvapivě nikoliv Andreou Pirlem. Úvodem vysekl soupeři poklonu slovy o "nejlepším týmu světa posledních let", aby přistoupil k té nejzajímavější pasáži své řeči - vlastním strategickým pohnutkám s ohledem na finále.

"Nikdy jsme opravdu nespoléhali na dlouhé balony, ani v tréninku, leda za účelem uvolnění napětí. Víme, že je to složitá cesta, ale zároveň ta nejlepší a z mého úhlu pohledu může být vítězná," pronesl Prandelli s tím, že cílem jeho svěřenců bude především tuhá konkurence silnému španělskému středu pole. "Náš přístup bude pozitivní a útočný, přičemž naším prvním cílem po ztrátě balonu vždy bude jeho okamžité získání zpátky."

A kterak rozestavění fotbalisté budou tyhle předpoklady naplňovat? "Upřímně - ne, ani jsem o tom neuvažoval," vyjádřil se někdejší lodivod Fiorentiny k možnosti zpětné rotace do systému 3-5-2. Montolivo se na trequartistovi ve 4-3-1-2 osvědčil, a tak patrně bude pokračovat v základu. "V minulých zápasech jsme nabyli určité rovnováhy; nicméně nevylučuji, že se během utkání k 3-5-2 vrátíme, pokud to bude potřeba."

Třebaže si tedy Italové se Španěly střihnou reprízu úvodního skupinového klání (1:1), ve finále bychom mohli být svědky docela odlišné podívané. Také del Bosque totiž zaujme odlišný strategický postoj. Jakkoliv Prandelli dnes přiznal, že jej posledně kompletně zaskočil sestavou bez klasického hrotového útočníka, velezkušený lodivod podle všeho tentokrát žádné originální výmysly nechystá.

"Budeme hrát na tři útočníky, ale každý v týmu jim musí náležitě pomáhat," nemlžil del Bosque. I když...leckterý fanoušek by mohl znejistit minimálně ohledně startu Davida Silvy, jenž coby klasický křídelník pro 4-3-3 nepůsobí, semifinále se mu vůbec nevyvedlo a na jeho post se dere zajímavě vypadající Jesús Navas. To samé by se teoreticky mohlo týkat Iniesty, pravidelně nastupujícího vlevo, jehož semifinálový sestup do trojčlenné zálohy Španěly konečně nastartoval. Ovšem obětovat Xaviho, Xabiho nebo Busquetse? Na všech třech úřadující mistři světa i Evropy stavějí dlouhé měsíce; takže tenhle "upgrade" už tolik pravděpodobně nevypadá.

"Byli jsme spolu v jedné skupině, své zápasy jsme vyhráli na penalty a náš herní projev byl podobný. Proto si myslím, že mezi námi nebude tolik rozdílů," uzavíral pak pomalu své vystoupení Vicente del Bosque, aby se ke konci ještě v rychlosti vypořádal s četnými kritiky. "Že naši hráči ztratili chuť vítězit? Nezaznamenal jsem žádné příznaky takové choroby." A v tomhle směru má ostatně španělský kormidelník také Prandelliho podporu: "Jestli je Španělsko nudné? To není nuda, co lidé cítí, to je strach z nevyhnutelného výsledku."

Ale aby tenhle netradiční, nikterak analytický díl eurozápisníku nebyl jen a pouze o trenérech a jejich plánech, přidám ještě pár individuálních milníků, kterých lze v neděli dosáhnout...

- Fernando Torres se může stát prvním hráčem, který skóruje ve dvou finále ME.

- Iker Casillas se téměř jistě vyrovná Franzi Beckenbauerovi jakožto muž, který si navlékne kapitánskou pásku na rukáv před třemi různými finálovými bitvami MS či ME. A stále může být na rozdíl od Císaře stoprocentní...

- Andrés Iniesta se může stát teprve druhým fotbalistou po fenomenálním Gerdu Müllerovi, který se trefí ve finále mistrovství světa i Evropy (pokud bychom se drželi jen podmínky "kontinentální", nikoliv striktně "evropský", přidávají se k nim ještě Pelé a Ronaldo). Německý snajpr k tomu všemu přihazuje ještě zářez ve finále Ligy mistrů (PMEZ), ale to už je doopravdy navíc.

- A nakonec tu máme duo Pedro-Xabi, jež se může přidat ke Gerdu Müllerovi, Platinimu, Van Bastenovi a Gullitovi, aby rozšířilo partu hráčů, kteří vedle finále nejprestižnější klubové soutěže starého kontinentu udeřili také v rámci jejího ekvivalentu pro internacionály.