Evropské koeficienty po pohárovém týdnu (6)

Famózní německé představení, další výborné výsledky Španělska, ale i stoprocentní česká bilance. Ve třetím hracím týdnu základních skupin Ligy mistrů a Evropské ligy se naopak nedařilo klubům z Itálie či Portugalska.

Top 5

Španělsko opět kráčí k nejlepšímu výsledku sezóny a jasně směřuje i k tomu, že na konci sezóny vystřídá po šesti letech Anglii na čele pětiletého žebříčku. V sedmi utkáních si kluby Primera División připsaly hned pět výher, zbylá dvě utkání skončila porážkou - Real Madrid padl na Westfalenstadionu v Dortmundu, Atletic Club z Bilbaa potvrdil mizérii v Lyonu na Stade Gerland. Španělsko si tedy s bilancí 5-0-2 připsalo druhý nejlepší výsledek třetího kola základních skupin (1.429).

Špatné výkony anglických klubů v Lize mistrů jsou také jedním z hlavních témat diskuzí uplynulého týdne. Manchester United doma proti Braze ještě stihl nepříznivý vývoj otočit, Chelsea a Manchester City však zvenku body nepřivezly a doma prohrál i Arsenal. Až čtvrteční vítězství Liverpoolu a Newcastlu a remíza Tottenhamu v EL upravili anglickou bilanci na 3-2-3 a zisk 1.000 bodu.

Jasným vítězem týdne se stala německá Bundesliga. Tři těžká utkání v Lize mistrů proti velmi kvalitním týmům německé kluby zvládly na jedničku a rovněž čtvrteční výsledky v EL přinesly do německého národního koeficientu velkou porci bodů. S bilancí 6-1-0 a ziskem 1.857 bodu Německo jasně opanovalo třetí hrací týden základních skupin.

Naopak mizerné výkony předvedla Itálie. Po zlepšení v posledních pohárových utkáních upadly kluby Serie A opět do průměru. Jediná výhra, a to v poměru 1:0 (Inter Milán gólem z 88. minuty porazil Partizan Bělehrad), je dalším z nelichotivých vysvědčení pro italský klubový fotbal, který se žebříčkem národních koeficientů nadále propadá postupně níž a níž. Bilance 1-2-3 znamená pro Itálii pouze 0.667 bodu.

Francie se nechce vzdát umístění v nejlepší pětici. Nutno však dodat, že příslušnost k Top 5 ji pomáhají zachovávat také letošní mizerné výkony portugalských klubů. Lille i Montpellier patří v letošním vydání Ligy mistrů k tomu výsledkově horšímu a čest francouzských klubů zachraňuje pouze PSG. V EL to s kluby Ligue 1 vypadá o něco lépe, suverénně si například vede ve skupině s pražskou Spartou Olympique Lyon. Bilance 2-1-3 představuje 0.833 bodu.

6. až. 11. místo

Portugalsko (0.500) po třech skvělých sezónách začalo dobře i sezónu letošní, když dokázalo se všemi kluby postoupit do základních skupin. V současné době však prapor své země drží pouze FC Porto. Ostatní kluby jsou ve vážném ohrožení konce evropské účasti ještě před Vánocemi. Skvěle si naopak vede Ukrajina (1.000), která letos drží čtvrtý nejlepší zisk a v uplynulém týdnu si připsala cenné skalpy Chelsea či Neapole. Osmé místo v pětiletém součtu sezón 08/09-12/13 drží Nizozemsko (0.429), které v týdnu proslavilo vítězstvím Ajaxu nad Manchestrem City. Jinak je ale letošní zisk klubů Eredivisie horší než například Slovinska či Norska. A tak se k nim pomalu přibližují kluby ruské Premier Ligy (1.000). Spartak Moskva i Zenit Petrohrad si připsali první body v LM, z výhry se radoval také Rubin Kazaň v EL, zatímco Anži Machačkala ztratila svou letošní pohárovou neporazitelnost na Anfield Road. Desáté Řecko (0.600) opět trochu poodskočilo jedenácté Belgii (0.400).

Souboj o 12. a 15. místo

Z šestice bojující o důležitou dvanáctou příčku, která zajišťuje mistrovi země přímou účast v základní skupině LM (týká se i třináctého místa v případě kvalifikování obhájce trofeje LM do základní skupiny LM z domácí soutěže) se z vítězství radovalo pouze Turecko díky Fenerbahce a Švýcarsko díky Young Boys Bern. Tureckému národnímu koeficientu pomohla ještě remíza Galatasaraye, dva body za dvě remízy si připsalo Dánsko. Bez bodu naopak vyšly ze soubojů třetího týdne Kypr, Rakousko i Izrael. Loni zářícímu Kypru, zdá se, zřejmě dochází dech a na jeho aktuální důležitou 13. příčku se tlačí Dánové. Zmařen je téměř se stoprocentní jistotou rovněž dlouho budovaný rakouský útok na příčku zaručující přímou účast v LM.

Pořadí na dalších místech

Na 18. příčku se před vyřazené Polsko dostalo dobrými výkony Rumunsko. Těsně v závěsu je Bělorusko, reprezentované klubem BATE Borisov, jenž v základní skupině LM poprvé vyšel naprázdno. Dinamo Záhřeb padlo v LM i potřetí v řadě (v součtu s minulou sezónou již podeváté v řadě), čehož využilo stoprocentní Česko.

Víte, kdy se naposledy radovalo Česko z více než jednoho vítězství v jednom pohárovém týdnu ve fázi základních skupin? Ještě nikdy. Dvě vítězství nad izraelskými kluby ze čtvrtečního večera jsou skutečně prvním takovým historickým zápisem. Od podzimu roku 1991, kdy se hrají základní skupiny Ligy mistrů a podzimu roku 2004, kdy se hrají základní skupiny rovněž v Poháru UEFA, respektive v Evropské lize se Česku ještě nikdy nepodařilo připsat v průběhu jednoho týdne alespoň dvě vítězství v základních skupinách. Zisk 1.000 bodu navíc představuje společně se ziskem Anglie, Ukrajiny a Ruska třetí nejlepší zisk týdne! Letošní aktuální zisk 5.000 bodu, který, doufejme, ještě není konečný, je dobrým předpokladem pro boj o daleko zajímavější umístění, než je aktuální 21. příčka. Pochopitelně to chce ale držet nastavenou laťku a opakovat podobné výkony rok co rok. Jen tak mimochodem, v součtu výsledků posledních tří sezón 10/11-12/13 , které s dalšími dvěma ročníky vytvoří nasazení zemí do sezóny 16/17 jsme na 14. místě, v součtu posledních dvou jsme dokonce 13.

Konfrontace nejlepší šestice

O síle jednotlivých soutěží nevypovídá jen celkový žebříček národních koeficientů. Zajímavé je sledovat také přímou konfrontaci zástupců šesti nejlepších států v základních skupinách obou pohárových soutěží. Ve třetím kole základních skupin LM i EL došlo hned k devíti takovým soubojům. Absolutním vítězem se i v této statistice stalo Německo. Všechna čtyři utkání kluby z Bundesligy vyhrály. Španělsko si připsalo po dvou vítězstvích i porážkách, Anglie po jednom vítězství i porážce, Itálie zaznamenala jednu prohru, Portugalsko jednu remízu a dvě prohry a Francie si připsala jednu výhru, remízu a dvě porážky.


Výpočet národních koeficientů

Pro připomenutí uvádíme, jak se národní koeficienty počítají. Vedle standardních 2 bodů za vítězství a 1 bodu za remízu (v předkolech 1 a 0,5) totiž hrají důležitou roli body bonusové. V současném formátu připisují kluby do národních koeficientů 4 body za účast v základní skupině LM a 5 bodů za postup z ní do osmifinále LM. V jarních vyřazovacích bojích pak týmy vylepšují národní koeficienty ještě vždy 1 bodem za účast ve čtvrtfinále, semifinále i finále obou pohárů. Tyto zisky se dělí počtem všech klubů jednoho státu, které v sezóně do pohárů nastoupily.

Izrael na klubové scéně

Izraelský klubový fotbal posledních desetiletí můžeme přirovnávat k tomu českému. V roce 1992 byla Izraelská fotbalová asociace přijata mezi členy UEFA a od sezóny 1992/1993 se tak izraelské kluby začaly objevovat v evropských pohárech. V tom samém ročníku byla k vidění naopak derniéra československého klubového fotbalu. Izraelský národní koeficient tak začal být budován o rok dříve, než ten český.

Během 21 sezón (včetně té letošní) se Evropě představilo 15 izraelských týmů (14 českých), z nichž největších úspěchů dosáhlo trio Hapoel Tel Aviv, Maccabi Haifa a Maccabi Tel Aviv, mimochodem všichni účastníci základních skupin Ligy mistrů. Ale hezky popořadě. Ve svých prvních sezónách izraelské kluby díru do světa příliš neudělaly. První větší úspěch přišel v sezóně 1998/1999 kdy se Maccabi Haifa probojovala přes tři soupeře (mimo jiné i Paris Saint-Germain) do čtvrtfinále Poháru vítězů pohárů. Do čtvrtfinále Poháru UEFA postoupil o tři roky později také Hapoel Tel Aviv, který vyřadil dokonce pět soupeřů (mimo jiné i Chelsea, Lokomotiv Moskva a Parmu). Izraelský zázrak, jak tento počin komentovala média, zastavil až AC Milán, přesto, že první utkání (na neutrální půdě na Kypru kvůli nepokojům na Blízkém východě) s Hapoelem prohrál. Již o rok později, v sezóně 2002/2003, dosáhl izraelský klubový fotbal dalšího úspěchu. Poprvé se představil v nejprestižnější Lize mistrů. A Maccabi Haifa byl v konkurenci nejlepších týmů Evropy důstojným soupeřem. Díky svým výsledkům (možná si pamatujete domácí vítězství 3:0 nad Manchesterem United) skončil na třetím místě před řeckým Olympiakosem, a vybojoval si tak účast v jarním pokračování Poháru UEFA. Účast v Lize mistrů zopakoval Maccabi Haifa i v ročníku 2009/2010, tehdy však bez jediného bodu při skóre 0:8 skončil poslední. Pouť tehdejšího izraelského mistra z největšího přístavu země však mohla skončit již ve třetím předkole. Po bezbrankové remíze v Aktobe prohrával Maccabi Haifa v domácí odvetě v 15. minutě již 0:3, nakonec však nepříznivé skóre čtyřmi trefami otočil. V Lize mistrů se představily také další dva úspěšné kluby země. V sezóně 2004/2005 to byl Maccabi Tel Aviv, v sezóně 2010/2011 pak Hapoel Tel Aviv.

Od roku 2009, kdy došlo k zatím poslední významnější úpravě formátů evropských pohárů a Pohár UEFA byl přejmenován na Evropskou ligu UEFA, hrají izraelské kluby základní skupiny LM či EL pravidelně a navíc, s výjimkou sezóny 2010/2011, ve větším počtu klubů. V posledních čtyřech sezónách (včetně letošní) si tedy izraelské kluby připsaly hned osm účastí v základních skupinách EL a LM, zatímco Česko jen šest. I proto se v žebříčku národních koeficientů Izrael v roce 2011 dostal před Česko.

K vzájemným soubojům mezi českými a izraelskými kluby dochází zřídka. Před letošní sezónou to byly pouhé tři zápasy. Poprvé se s izraelským mužstvem z českých zástupců utkala Mladá Boleslav v základní skupině Poháru UEFA v sezóně 2006/2007. V tehdejším prazvláštním formátu, kdy se pět soupeřů ve skupině utkalo stylem každý s každým pouze jednou, remizovala Mladá Boleslav v Tel Avivu s Hapoelem 1:1. Se stejným soupeřem se ve 4. předkole Evropské ligy v sezóně 2009/2010 utkaly i Teplice. Po domácí porážce 1:2 uhrály v Izraeli remízu 1:1, což na postup nestačilo. Mimochodem jednalo se o dosud poslední vystoupení Teplic na evropské scéně.

Letos je však bilance Česka zatím výrazně lepší a o další výrazné navýšení náskoku se postarali Sparta s Plzní. Uvidíme, jak dopadnou odvety.