Fenomén, jehož rekord Haaland jako jediný nepřekonal. Pan střelec Dixie Dean

Norský ledový anděl Erling Haaland (22) ve své první sezoně v dresu Manchesteru City naprosto ohromil. Všechny bez výjimky. Vyhrál, co se dalo, dohromady nasázel napříč soutěžemi 52 gólů, z toho 36 v Premier League, čímž překonal její historický rekord (34 gólů). Vygumoval ostatně všechna maxima. Až na jedno. To nejtěžší. Drží jej Dixie Dean. Kanonýr Evertonu zvládl v lize 60 branek. Milník mu s největší pravdědobností zůstane už navždy...

Však také odolává téměř 100 let, Dean jej vytvořil v sezoně 1927/28. "Lidi se mě ptají, jestli můj rekord někdo někdy překoná. Myslím, že se to někomu povede. Tomu, kdo umí chodit po vodě. Zdolá jej jedině náš Pán, jedině ten umí zázraky," prohlásil kdysi hráč, jenž zemřel v roce 1980.

Říká se o něm, že byl z jiné doby. A to nejen proto, že zřejmě jako první útočník v historii nosil stabilně na dresu číslo devět. Podsaditý, silový hráč je mnohými považován za nejlepšího středního forvarda všech dob. Třebaže nebyl nijak vysoký (178 cm, 80 kg), vyčníval jako mimořádný hlavičkář. Díky skvělému výskoku a atletickým schopnostem.

Vyrůstal v tvrdých podmínkách 1. světové války. Jako školák rozvážel mléko z farem ve velkých bandaskách do domácností. "Byla to makačka. Vstával jsem v půl páté ráno, zapřáhl jsem mlékařský vozík za poníka a jeli jsme. Od domu k domu, pak do školy," vyprávěl v rozhovoru v 70. letech při vzniku knihy ke stoletému výročí Evertonu.

Jeho jedinou výukou však byl podle jeho slov... fotbal. "Nikdy jsem neměl nic jiného. Žádnou matematiku, nebo angličtinu. Jak jsem se naučil číst a psát? Nějak jsem to pochytil...," pokrčil rameny. Školu si vybíral zásadně podle toho, co nabízela ohledně fotbalu. V 11 letech dokonce odešel dobrovolně do ústavu pro mladistvé delikventy, který jednak poskyoval ubytování (a u Deanů bylo v maličkém domku těsno), jednak mohl hrát za školní tým.Svým spoluhráčům namluvil, že jej do téhle školy umístili proto, že jej chytili při krádeži v obchodě. Chtěl být součástí party...

V pouhých čtrnácti vzal práci pro železnici ve vozovně jako mechanik. A rovnou noční směny! Aby měl čas na fotbal. "Ostatní dva kluci v noci nechtěli dělat, protože všude běhala spousta krys, velkých jako menší pes," líčil Dean. Ne, že se jich nebál, on s nimi bojoval. Číhal na ně u zdi a když probíhaly kolem ní, se vší vervou je proti ní nakopl. Traduje se, že právě tady získal svou razanci, kterou později ohromoval. "Byl silný jako nosorožec," napsal o něm magazín FourFourTwo.

A odolný rovněž tak. Dean hrál v éře, kdy si anglický fotbal vydobyl renomé ostré hry, při níž si nikdo nebere servítky. Když v šestnácti nastoupil do svého prvního profesionálního angažmá v klubu Tranmere Rovers, nejdřív bojoval o místo v sestavě v dresu béčka.

V jednom zápase byl k nezastavení, trefil se dvakrát, načež na něj jeho rozezlený strážce udeřil a se slovy, že už žádný gól nedá, jej nakopl prudce do rozkroku. Přímo do varlat! Strašlivá bolest. Spoluhráč k němu okamžitě přiskočil a postiženou oblast mu masíroval. "Nech toho a radši je spočítej!" křičel na něj Dean v situaci, z níž se stala legendární historka. Vypovídá o železném charakteru pozoruhodného chlapa. O varle přišel, nad pokračováním jeho kariéry se vznášel otazník. Nebylo to naposled...

Za Tranmere měl ve své druhé sezoně průměr gól na zápas a nabídky jen pršely. Arsenal, Newcastle... On si vybral Everton, kam ho v osmi letech vzal táta na zápas. "Viděl jsem je jen jednou, ovšem ta modrá, ty tribuny a všechno.. Říkal jsem si: Hrome, to je místo!" Takže když k Deanům přišel jednoho odpoledne manažer Evertonu, bylo jasno.

Přestupní částka: 3000 liber. Víc předtím nikdo v 18 letech nestál. Hráčova rodina z obnosu dostala 30 místo slibovaných 300, nepomohla ani Deanova návštěva u tehdejšího předsedy svazu. Ve svém prvním roce v klubu nasázel 32 branek, hodně těžil ze změny ofsajdového pravidla, jež předepisovalo alespoň dva hráče soupeřova týmu mezi útočícím hráčem a brankou místo dřívějších tří.

Kariéru mu nezbrzdilo ani těžké zranění hlavy. Dean si v létě 1926 zlomil při havárii na motorce lebeční i lícní kost a na dvou místech také čelist. Strávil 36 hodin v bezvědomí, doktoři mu nedávali velké šance na přežití, fotbal vyloučili doživotně zcela. To však tohohle mladíka těžce podcenili. Po pouhých čtyřech měsících byl na trávníku zpět a hned skóroval. Hlavou... A byla to taková rána, že se fanoušci v nadsázce pídili po tom, zda Deanovi nezůstaly v lebce kovové destičky, které mu ji po operaci spojovaly. Tyhle spekulace jej ostatně provázely po zbytek kariéry.

On this day in 1928 #Everton’s Dixie Dean scored a hat-trick against #Arsenal to bring his League goals tally for the season to 60!! 82 in all competitions.

Unbelievable goal scoring record Haaland who. pic.twitter.com/fPAfdpfdJ3

— 3Retro Football (@3retro_) May 5, 2023

Fotbal nehrál jen pro radost, později se netajil tím, že z velké části i pro peníze. Za výhru inkasoval bonus dvě libry, za remízu jednu. K tomu měsíční plat. Osm liber... Na nějaký rekord ani nepomyslel. Na prahu jeho nezapomenutelné sezony mu bylo teprve 20 let (čili o dva roky méně než Haalandovi).

I po téměř půlstoletí dokázal popsat nebo jinak okomentovat všech 60 tref, které v tom ročníku dosáhl. Začalo to doma zásahem do sítě Sheffield Wednesday při výhře 4:0. "Jen jeden gól? Asi jsem neměl den," utrousil. K jeho mimořádným kouskům patří v té sezoně třeba pět branek proti Manchesteru United. "A všechny do poločasu. Chtěl jsem už jít na čaj!" usmíval se Dean.

Rekordní šedesátku gólů (ve 39 zápasech) završil v posledním kole hattrickem do sítě Arsenalu. Dosáhl jej přitom pár minut před závěrečným hvizdem. V dnešní době by se na hřišti strhly nejrůznější ciráty, tenkrát Deanovi soupeři potřásli rukou, spoluhráči poklepali na rameno - a bylo to.

U fanoušků to bylo jiné. Stadion se otřásal v základech. Dean před koncem zápasu zašel za rozhodčím a povídá mu: "Jdu ze hřiště, pokud nemáte nic proti. Řekněte ostatním, že jsem si musel odskočit na malou." Což bylo podle očitých svědků jeho jediné štěstí, rozvášněný dav by prý zbožňovanou modlu ušlapal.

Everton se dočkal titulu po 13 letech, sezonu zakončil s dvoubodovým náskokem před Huddersfieldem. Toffees měli sestavu vyladěnou na ofenzivní fotbal, hráli v rozestavení 2-3-5, což v té době bylo vcelku obvyklé. "Útočník se nesměl bát, musel riskovat, což jsem dělal. Podstoupil jsem přes 15 operací. Ovšem rychle jsem se léčil," namítl legendární útočník.

Vzpomínal na to, jak jej lanařil Arsenal, který na stůl před něj položil bianco šek, jak mu soupeři všemožně nadávali, nebo stahovali trenky. Vždycky se udržel, nenechal se vyprovokovat, za celou kariéru nedostal žlutou kartu, natož aby byl vyloučen. "Ani mi žádný rozhodčí nedomlouval. Jen jednou ke mě promluvil. Byl to starý holohlavý Lol Harper. Vždycky při zápase něco cucal. Tak jsem se ho zeptal: ‘Co to máte v puse?’ A on: ‘Mentolku.’ A jednu mi podal."

Po Deanovi bylo pár měsíců po jeho úmrtí pojmenováno ocenění. Udílí se hráčům za vzorné sportovní chování a disciplínu. Svůj milovaný Everton neopustil ani tehdy, když v roce 1930 sestoupil do druhé ligy (a přesto si udržel místo v reprezentaci). Ve 399 utkáních v jeho dresu nashromáždil 349 gólů (včetně 37 hattricků). Po třicíctce jej ovšem dostihla zranění. Vystřídal pár klubů v nižších soutěžích, dokonce chvíli nastupoval za irské Sligo Rovers.

Kariéru mu ukončila 2. světová válka. Otevřel si obchod se sportovními potřebami, ovšem příliš neprosperoval. Pracoval na jatkách, pro výrobce munice, než v roce 1940 narukoval do britské armády a sloužil na domácí frontě. Po válce provozoval hospodu, dělal vrátného v kancelářské budově, hlídače v garážích...

Fotbalem si na zbytek života nevydělal, jako je tomu pravidlem dnes. K tomu mu kariéra podlomila zdraví. V roce 1976 mu dokonce doktoři museli amputovat pravou nohu kvůli krevní sraženině. Od té doby snil o umělé protéze, aby byl na oslavy stoletého výročí Evertonu (o dva roky později) alespoň částečně fit. Dokonce navštívil v nemocnici specialistu, aby se s ním poradil, jaké cviky má dělat pro zlepšení své fyzičky a zvýšení šance, že náhradu bude moci dostat. Ve skutečnosti však tahle možnost nepřicházela do úvahy, neboť hrozilo, že gangréna napadne i jeho zdravou nohu.

Remembering the greatest.

Dixie Dean passed away at Goodison 40 years ago today.

His legend will live forever. pic.twitter.com/4JgmwwY2qP

— Everton (@Everton) March 1, 2020

Zemřel v 73 letech způsobem, jaký si nejspíš uvnitř přál - v jeho milovaném Goodison Parku. Tam, kde byl nejšťastnější. S Evertonem žil až do svého posledního dechu. Vinou zdravotních problémů se tam v březnu 1980 dostal po dlouhé době. Během derby s Liverpoolem jej však skolil infarkt. "Patří mezi velikány jako Beethoven či Shakespeare," prohlásil tehdy legendárdní kouč Liverpoolu Bill Shankly.

Před stadionem Evertonu připomíná tohoto mimořádného kanonýra socha, kterou původně obepínalo zábradlí se 60 kruhy, jako připomínka jeho rekordu. Mimochodem jeho průměr na zápas činil 0,93 branky, Pelé měl 0,92, Ronaldo s Messim jsou s odstupem za nimi.

Messi byl také s 91 trefami v roce 2012 jediným, kdo překonal Deanovo maximum za kalendářní rok (85). "Nedávno jsem se byl v baru dívat na fotbal. Liverpool hrál proti nějakému španělskému týmu, v záloze měl skvělého Iana Callaghana a na křídle Petera Thompsona. Kdybych měl za spoluhráče tyhle dva, dal bych těch gólů za sezonu 160," povídal Dean v 70. letech.

Trumfne ho Haaland? Při svém prvním pokusu zaostal za Deanem o 24 ligových tref a v součtu všech soutěží (52/63) o 11...