Filmy o anglických hooligans

K historii anglické kopané patří také období spojené s násilím ve jménu klubových barev. Tento element už je v současnosti minoritní záležitostí, přesto se stále jedná o filmařsky vděčné téma.

O problematice hooligans toho bylo napsáno více než dost. Argumenty příznivců i odpůrců jsou všem dobře známé. Tento článek nemá ambice hodnotit fenomén chuligánství. Ani se nebude zabývat tím, zdali v populární kultuře dochází ke glorifikaci násilí. Jedná se pouze o autorův subjektivní žebříček, který seřazuje filmy z prostředí anglických hooligans podle jejich kvality.

7. AWAYDAYS (2009 − ČSFD)
Naprosto zbytečný film. Tvůrci Awaydays jsou si vědomi komerčního potenciálu tohoto žánru, a tak přišli s příběhem chuligánů Tranmere Rovers. Přesněji řečeno skupiny dětí vedené Stephenem Grahamem, která beze ztrát vítězí nad silnějšími soupeři. Hlavní hrdina je z lepších poměrů a má dobrou práci, proto se musí velmi snažit, aby ho tato parta přijala mezi sebe. Do toho všichni pronášejí stupidní věty a dělají podivné věci.

Knižní předloha může být zajímavá, ale na filmovém zpracování je evidentní nedostatek financí. S lepšími herci, režisérem a scénáristou by vše mohlo dopadnout mnohem lépe. Nejhorší na snímku Awaydays je, že se bere příliš vážně. Je plný filozofických pasáží a nadbytečných zpomalených záběrů. Bohužel není natolik špatný, aby se mu člověk mohl alespoň smát. Všechno je jenom jedna velká nuda. Jedním z mála pozitiv filmu je tak docela slušný soundtrack, který je ale lepší poslouchat bez obrazového doprovodu.

6. GREEN STREET HOOLIGANS (Hooligans, 2005 − ČSFD)
Velmi povrchní film, vhodný spíše pro americké publikum. Přístup tvůrců lze nejlépe dokumentovat na zásadní chybě ve filmu. Hlavní hrdina si svou fandovskou premiéru odbývá v domácím zápase s Birminghamem City. Ve skutečnosti West Ham hraje proti Gillinghamu a fandové protivníkům nadávají do bastardů ze severu. Po zápase však bojují s hooligans z Birminghamu. Tvůrci si s tím nelámali hlavu, hlavně že se ti chuligáni pěkně perou. Hodně jsou kritizovány zvláštní přízvuky herců, ale to českého diváka zas tak trápit nemusí.

Elijah Wood v hlavní roli je výbornou volbou z marketingového hlediska, snímek si získal vysokou popularitu. Jen škoda, že toto obsazení výrazně snižuje kvalitu filmu, hlavní hrdina je naprosto směšnou postavou. Nejde ani tolik o vzhled, Wood dokázal v Sin City skvěle zahrát sériového vraha-kanibala, problém je ve scénáři. Vlastně se dá říct, že směšně působí i ostatní herci. Film je plný klišé a všichni se chovají strašně hloupě. Green Street Hooligans nelze upřít řemeslná zručnost, ale jako relevantní film o hooligans nemůže být brán vůbec vážně.

5. CASS (2008 − ČSFD)
Film je biografií Casse Pennanta, bývalého lídra Inter City Firm. Pennant je původem z Jamajky, jeho rodina mu dala jméno Carol. Pennant byl brzy po narození umístěn do dětského domova, odkud ho adoptovala starší bělošská žena. Tyto okolnosti v 60. letech znamenaly neustálou šikanu a napadání. Až mezi hooligans nalezl prostředí, kde byl respektován. Nechal si říkat Cass, na základě civilního jména svého idolu Muhammada Aliho.

Nedá se říct, že by byl Cass vyloženě špatným snímkem. Tento příběh si zaslouží filmové zpracování, sledovat vývoj postavy a změnu priorit je zajímavé. Na toto místo jej umisťuji z toho důvodu, že by mu prospělo zkrácení o čtvrt hodiny. Film má až moc pomalé tempo, obsahuje také nudné pasáže. Herecké výkony jsou poměrně nevýrazné, několik scén velmi připomíná předchozí filmy o chuligánech. Ani samotné rvačky nevypadají příliš autenticky. Pro zájemce o tuto tématiku je Cass dalším filmem do sbírky, běžný divák si z něj však příliš nezapamatuje.

4. THE FIRM (Gang, 1988 − ČSFD)
Gary Oldman nebyl v 80. letech tak známým filmovým hercem jako nyní, věnoval se především divadlu. V tomto snímku hraje realitního agenta, který je zároveň vůdcem Inter City Crew. Sledujeme tedy období, kdy chuligánství nemuselo být doménou pouze pracující třídy. Oldmanova postava Bex Bissell se snaží naplánovat výjezd na mistrovství Evropy 1988, k této příležitosti se chce sjednotit se svými konkurenty. Tímto nápadem si samozřejmě říká o problémy. Dočkáme se tak brutálních scén, jimž se režisér Alan Clarke nikdy nebránil, jak ukázal například ve velmi dobrém filmu Scum.

Námět tohoto snímku je opravdu kvalitní. Hlavní hrdina žije v sebeklamu, že je důležitou postavou. Bissellovy násilnické sklony negativně ovlivňují jeho rodinný život. Filmu se dá vytknout především to, že současnému divákovi může jeho zpracování připadat zastaralé. Byl totiž natáčen pouze pro televizi, je příliš krátký, při pozorném sledování objevíte několik zbytečných chybek. Modernější podoba by z námětu The Firm mohla udělat lepší podívanou. Stejně přemýšlel režisér The Football Factory Nick Love, který v roce 2009 natočil remake tohoto filmu. Výsledkem je bohužel hodně nedůstojná slátanina.

3. THE FOOTBALL FACTORY (Hooligans, 2004 − ČSFD)
Film vychází ze stejnojmené knihy Johna Kinga. Hlavního hrdinu hraje známá postava anglické kinematografie Danny Dyer. Ten není univerzálně oblíbeným hercem, ale zrovna v tomto snímku se nebojím jeho výkon označit za slušný. Vlastně i vedlejší role jsou zahrány dostatečně dobře a vše funguje tak, jak bylo zamýšleno. Postavy jsou zajímavé, kladně hodnotím představení jejich osobní historie.

Od tohoto filmu nelze očekávat hloubkový rozbor problematiky hooligans. Věnuje se totiž poměrně krátkému časovému období, které je velmi nabité událostmi. Právě zde bych měl největší kritiku vůči scénáři. Příběh posouvá dopředu až neuvěřitelné množství náhod. Podobným způsobem si vysoké tempo udržuje mnoho filmů, ale v tomto případě to tvůrci opravdu přehnali. Do očí také bije trapná scéna na zápase přípravek Chelsea a Milwallu, který z neznámého důvodu sledují pouze čtyři lidé. The Football Factory skutečně není žádné veledílo, je to takový lepší průměr. V rámci žánru má výhodu v tom, že se jedná o zábavný film plný černého humoru, u kterého se divák nebude nudit.

2. RISE OF THE FOOTSOLDIER (2007 − ČSFD)
Proti zařazení tohoto filmu do žebříčku lze určitě mít námitky. Snímek začíná jako biografie Carltona Leache, reálné osoby z britského podsvětí. Leach byl členem Inter City Firm, po zpřísnění bezpečnostních opatření proti chuligánům se přeorientoval mimo jiné na obchod s drogami. Poté se film problematice hooligans už vůbec nevěnuje, vypnout jej po první části by však byla škoda. Rise of the Footsoldier má hodně kvalitní atmosféru, chvílemi připomíná to nejlepší od Guye Ritchieho.

Tento film je hodně brutální. Obsahuje nejen explicitní krvavé záběry, ale i nepříjemné situace typu mučení. Film v divákovi vyvolává pocit úzkosti, rozhodně bychom se sami nechtěli ocitnout v kůži dotyčných osob. V mých očích se jedná o jednoznačné pozitivum. Snímek se snaží být drsnou podívanou, a to se mu daří. I když se příběh ke konci možná až příliš soustřeďuje na Leachovy kumpány, všudypřítomné nebezpečí a vyšinuté postavy nás udrží v napětí. Herci známí především ze seriálů se překonávají. Rise of the Footsoldier není filmem pro každého. Pokud vás však zajímají příběhy z britského podsvětí, rozhodně vás nezklame.

1. I.D. (Inkognito, 1995 − ČSFD)
Výborný příklad toho, že i bez hvězdného obsazení může vzniknout kvalitní film. I.D. je poměrně nenápadným dílem, jehož největším kladem je velice chytrý scénář. Nacházíme se na konci 80. let, kdy se skupina policistů pokusila infiltrovat skupinu hooligans. Jeden ze strážců zákona je zklamán přístupem svých kolegů a rozhodne se svou roli dovést k dokonalosti. S postupem času u něj přestává být zřejmé, na které straně barikády se vlastně nachází.

Hlavní roli policisty Johna ztvárnil Reece Dinsdale. Do této postavy vložil mnoho energie, jeho osobnostní proměna je skvěle zahraná. Zdatně mu sekundují také další málo známá jména. Všechny postavy působí věrohodným dojmem, a právě to dělá z tohoto snímku napínavou podívanou. Chválím také, že se tvůrci nevěnují konkrétním hooligans, ale příznivcům fiktivního klubu Shadwell FC. Divák se tak může plně soustředit na to hlavní. I.D. je poctivým filmem, založeným na silném příběhu a hereckých výkonech. Drobné nedostatky by se určitě našly, ale podle mého názoru nikdo zatím lepší film o anglických hooligans nenatočil.