FOTBAL JE OPRAVDU NEJ...

Pojďme se dnes podívat do onoho krásného světa fotbalu. O čem si budeme povídat? Od kdy se kopou penalty, jak angličtí gentlemani nefaulují, o rozhodčích, o pěti brankářích, kdo vymyslel "nůžky", o nej... gólech, o událostech, které vám možná unikly... Dozvíte se opravdu mnoho zajímavého!

"Deset! Deset!" Snad v průběhu každého zápasu se ozve toto volání. Ale víte, že penalta do roku 1891 neexistovala? A víte proč? V pravidlech se psalo, že gentleman, který vystudoval anglickou školu nebo institut, se nikdy nedopustí faulu při sportovním klání a v životě vůbec. V roce 1885 se sice začalo mluvit o profesionalismu ve fotbale, také do dění v něm vstoupili zástupci tzv. dělnické třídy, ale penalta se v pravidlech objevila až po dlouholetém volání po spravedlnosti. Kdo ale mohl rozhodovat o spravedlivém trestu? Samozřejmě, že soudce! A tak se dostal do fotbalu také on. Ze začátku stával na jedné straně hrací plochy, v její polovině, a z tohoto místa rozhodoval. Ale v roce 1891 se vše změnilo, musel vstoupit do jámy lvové a běhat jako ti, co do míče čutali, tedy čutálisti. Mohl vylučovat, trestat, pískat penalty a nemusel se za to nikomu zodpovídat! Dva další běhali podél hřiště s práporkem, a proto dostali jméno čároví (ne "práporkoví", jak by si někdo mohl myslet). A víte, jak se říkalo pokutovému kopu? Smrtelný úder!

Tak a tohle asi vědět nebudete! I když mnozí z vás mají znalosti na úrovni profesorů Vysokého učení fotbalového! Při prvním zápase, tedy tom mezinárodním, hraném v roce 1872 mezi Anglií a Skotskem, byli fotbalisté oblečeni v dlouhých spodkách, na hlavě měli buřinky a klobouky. Mít pokrývku hlavy bylo dokonce jejich povinností!

Balóny v té době nepatřily k tomu nejkulatějšímu, co na světě existovalo. Nafoukl se prasečí močový měchýř, zavázal na obou stranách, vložil se do koženého obalu a ten byl oválný! Až objev kaučuku a elastické gumy v šedesátých letech XIX. století přinesl fotbalu jeho "kulatý nesmysl". Ale do jeho dnešní podoby chybělo mnoho... Míče se v té době po namočení stávaly pro hlavičkující fotbalisty něčím podobným dělové kouli, ale jejich váha v suchém stavu byla menší než ta současná. V roce 1889 měl mít váhu 350-425 gramů, zatímco v roce 1937 400-450 gramů.

V pravidlech z roku 1863 se neobjevuje slovo břevno. Gól platil, když míč proletěl mezi tyčemi, jedno v jaké výšce. V prvních zápasech se používala látková páska, břevno ze dřeva se objevilo až v roce 1875.

První schůzka Anglické fotbalové asociace skončila 26.10.1863 fiaskem. Zástupce jednoho z dvanácti zúčastněných klubů odešel protestujíc proti rozhodnutí ostatních, že kopnutí do nohy pod kolenem není faulem.

A znovu o penaltě. Onen puntík, který označuje místo, odkud se bude kopat, je vynálezem XX. století. Do té doby se mohlo kopat z jakéhokoliv místa vzdáleného 12 kroků od brankové čáry přímo ke středu hrací plochy.

Do roku 1927 by fotbalisté jako David Beckham nebo Roberto Carlos asi chyběli ve střeleckých tabulkách. Z trestného kopu se totiž přímo na branku kopat nemohlo. Trestňáky byly jen a jen nepřímé.

Dnes jsou červená a žlutá karta neodmyslitelnou součástí fotbalového zápasu. Ale kde vznikla myšlenka na jejich zavedení? Kdo za to může? Ken Aston, anglický rozhodčí a šéf komise FIFA, si to takhle jednou "šupajdil" ve svém autíčku po Kensington High Street a musel prudce zabrzdit. Na semaforu se objevila nejprve oranžově žlutá a hned po ní červená. A karty byly na světě!

Komu by se nelíbilo dát gól kopem přes hlavu, který známe jako "nůžky"?! Jejich vynálezcem se stal fotbalista, kterému se přezdívalo "La maravilla negra". José Leandro Andrade se narodil v roce 1901 a byl Uruguajec. Na MS 1930 hraném v jeho vlasti ukázal poprvé tento poněkud netypický úkon. Při odkopech, při střelbě. Odrazit, levá míří k zemi, švih pravou a ... góóól!

Brankáři, kteří za pomoci obránců dokáží udržet čisté konto po dobu dokonce několika hodin, jsou na ramenou nošeni. Zde jsou jména pěti z nich:

1. Geraldo Pereira de Matos Filho "Mazarópi", Vasco de Gama, Brazílie 18.5.1977 - 7.9.1977; 1 816 minut
2. Dany Verlinden, Club Brugge KV, Belgie, 3.3.1990 - 26.9.1990; 1 390 minut
3. Abel Resino Gómez, Atlético de Madrid, Španělsko, 25.11.1990 - 17.3.1991; 1 275 minut
4. Gaetan Huard Girondins Bordeaux, Francie, 3.12.1992 - 10.4.1993; 1 266 minut
5. Armelino Donizete Quagliano Zetti, Palmeiras, Brazílie, 5.4.1987 - 24.5.1987; 1 228 minut

A když jsme u těch čísel. Sto gólů, možná ne nejlepších, ale zcela jistě k zapamatování. Dnes jen jedno jméno, zápas a rok konání, v samostatné kapitole si povíme hned o rovné stovce. Berte tedy tuto ukázku jako pozvánku na stránky www.eurofotbal.com v roce 2005, kdy bude vycházet pravidelný "měsíčník". Jednotlivé kapitoly? Nej... góly, zápasy, okamžiky, brankáři, hráči v poli, kluby... celkem 10 pokračování!

A nyní již ukázka:
Maradona, Argentina – Anglie, MS 1986, México. Asi bez diskuze nejkrásnější branka dosažená na MS v jeho historii. Padla jen několik minut po oné famózní "ruce Boží"! Na vlastní polovině, asi 25 metrů od branky, převzal Diego míč a běžel. Obešel všechny hráče soupeře, kteří se mu postavili do cesty. Stranou svého "letu" za gólem nechal dokonce i brankáře Petera Shiltona. Olé, Pibe, olé, Diegól! Olé fotbal!