FOTBALOVÁ ÓDA NA RADOST

Nejlepší fotbalisté planety, nejlepší fotbalistky planety. Ronaldinho, Thierry Henry, Andrij Ševčenko, Mia Hamm, Marta, Birgit Prinz. Nekonečná diskuze, souhlas, nesouhlas. FIFA tedy rozhodla za nás. Jedno je ale jisté. Jejich fotbalové umění je opravdovou ódou na radost! Pojďme si v krátkosti popovídat o této šestici.

Uplynulo 100 roků od vzniku FIFA. Oslavy tedy musí být jak se patří. Opera ve švýcarském Curychu je tím pravým místem pro takovou slávu. Cena prezidenta FIFA, cena Fair play, v minulém roce v těchto kategoriích vyhráli všichni okolo fotbalu v Iráku a fanoušci Celticu Glasgow, to jsou trofeje nejvzácnější. Ale příznivci fotbalu na celém světě jsou nejvíce zvědavi na jména výherců titulu nej...fotbalisty a fotbalistky FIFA v roce 2004.


RONALDINHO

Jeden fotbalista současnosti pokračuje ve vynalézání fotbalu, v jeho vývoji. Jméno? Ronaldinho! Přihrává se zavřenýma očima, kličkuje na "pětníku", střílí jak z kanónu. Dědic Pelého odkazu, fotbalový kouzelník, génius... Kolik radosti přinesl jak v dresu Barcelony, tak v "Seleção", brazilské reprezentaci. Baví se fotbalem a baví fotbalem. Směje se v rytmu samby. Napsalo se o něm mnoho a mnoho komentářů, článků. Ale kdo si dnes vzpomene na rok 1999, Copa América a zápas proti Venezuele? Ronaldinho seděl na lavičce náhradníků, příležitost dostal v druhém poločase. Ale jen vběhl na hrací plochu a dostal se k míči, zazářil! Dostal balón do běhu, elegantně si ho zpracoval, přehodil prvního obránce, oběhl ho, nenechal míč dopadnout a patičkou uvolnil sám sebe od dalšího dotírajícího soupeře, třetímu udělal krátkou zasekávačku a posadil ho na trávník, a krátkým nápřahem "zatloukl jako hřebík" míč do sítě! Olé, Ronaldinho, olé! Mistrovské dílo! Vavá, Didi, Garrincha, Jairzinho... a Ronaldinho Gaúcho, "válečné" jméno toho, kdo má v rodném listě zapsáno Ronaldo de Assis Moreira. Narozen v Porto Alegre, 21. března 1980. Porto Alegre, Veselý přístav, smějící se Ronaldinho, hvězdy mu ten nekonečný úsměv vetkaly do tváře. Nechme mluvit Ronaldinha samotného:

"Mým jediným vzorem je můj bratr, Roberto Assis. Je nejen fotbalistou, ale také rádcem a vždy dokázal předpovědět, co mě čeká. Díky jemu jsem dosáhl všeho, co dnes mám, co umím. Na stadiónu, cestou na trénink, cestou domů, u stolu, u televize, v ložnici, 24 hodin denně jsem myslel na fotbal, dýchal fotbal, žil fotbalem. Dejte mi míč a uděláte ze mne nejšťastnějšího člověka planety Země, celého vesmíru." Gremio z Porto Alegre, Paris Saint-Germain, od sedmi do jedenadvaceti let, 14 roků fotbalového dozrávání. Začátky profesionální dráhy byly těžké, Ronaldinho si ve Francii nemohl zvyknout, odlišný styl hry mu dělal problémy, ale bojoval a lepšil se.

V reprezentaci to bylo jiné, tam se mu dařilo (57 zápasů, 27 branek), mág za ďábelskou dvojicí Adriano - Ronaldo! "Hrát za Seleção je nade vše. To nejsem jen já, to nejsme jen my na hrací ploše, to jsou desítky miliónů mých krajanů, to je Brazílie!" Poslouchat by měli všichni ti, kteří se s teatrálními gesty ukřivděnosti a vyčerpanosti lehce vzdávají reprezentace své země! MS 2002, zápas s Anglií, celý svět to mohl vidět. Střela z dálky, David Seaman v šoku... Ale ještě dříve, zrychlení, průnik středem, zhypnotizovaný Ashley Cole po jeho "kolečku", přihrávka jako ze zlata na Rivalda... Stadión v Shizuoce jásal, svět mu ležel u nohou!

Paris Saint-Germain se mu stal malým, v červenci 2003 čekala velká Barcelona. Všichni ho viděli v Manchesteru United, ale on si vybral, a zcela logicky, cestu svých krajanů Romaria, Rivalda a Ronalda. Barca nikdy nezapomene na dirigenta orchestru Johanna Cruyffa. Ale Ronaldinho se z prvního houslisty stal rychle jeho nástupcem a převzal pohozenou taktovku. Gól proti AC Milán na Nou Campu v Lize Mistrů byl jeho prozatímním vrcholem, famózní "cikcak", zlom ve tvaru písmene L, balón přilepený na noze, obránce na zemi, nechytatelná levačka! "Moje hra je jedna velká improvizace! Útočník si pořád musí vymýšlet. Snažím se rozhodit obranu soupeře. A proto je nejlepší učit se stále nová a nová kouzla. A to mě baví!", říká Ronaldinho. A trenér Frank Rijkaard dodává: "Když máte v kádru hráče jako Ronaldinho, musíte mu dát absolutní svobodu. Já mu nedávám žádné úkoly. A on mne nikdy nezklame!"

Nesmrtelný úsměv. Fanoušci ho obdivují, fanynky si ho zamilovaly. "Jsem ošklivý, ale i to má své kouzlo!", směje se Ronaldinho, jeden z nej... fotbalové současnosti a snad i historie.


MIA HAMM

Nejlepší hráčka 2001 a 2002, Mariel Margaret Hamm, Mia. Letos se definitivně rozloučila s fotbalem, který jí dal vše. Kterému ona dala všechno. Ve 32 letech. Brzy, pozdě, tak akorát? Kdo ví, ale zlatá medaile z OH v Aténách je krásným dárkem na rozloučenou. Sehrála 272 zápasů za reprezentaci USA, dala 157 branek a je absolutně nejlepší střelkyní historie ženského i mužského fotbalu. Jen letos dala 14 gólů a na dalších 20 nahrála. Po zdánlivém neúspěchu na MS 2003, kde Američanky skončily "až" na 3. místě, přišla pomsta v Řecku. Mia odehrála všechny zápasy, 5 výher a 1 remíza, dala 2 góly a zaznamenala 2 asistence. Jedna z nich vedla k brance v souboji s Německem a postupu znamenajícím odplatu za rovněž semifinálovou prohru na loňském MS. Na rozloučenou se svou skvělou fotbalovou kariérou se dočkala pocty z nejvyšších. Při závěrečném ceremoniálu OH nesla vlajku USA. Ale ještě ji čekalo velké turné po Spojených státech, 8 utkání a 8 vítězství, 8. prosince proti Mexiku v Carsonu to poslední.

Mia Hamm se narodila v roce 1972 v Selmě, stát Alabama. Otec a její bratři ji dovedli k fotbalu. V 15 letech hrála poprvé za reprezentaci, získala zlato na OH 1996 v Atlantě a stříbro o čtyři roky později v Sydney. Je také držitelkou titulu mistryně světa z roku 1991 a 1999, nezapomenutelná je rovněž i její bezchybná role brankářky na MS 1995, když nahradila vyloučenou Brianu Scurry. Mia Hamm je idolem ve své vlasti, stejným jako holywoodské hvězdy. Mimo hrací plochu se rovněž těší vážnosti, je zakladatelkou Nadace boje proti nemocem kostní dřeně. Vdaná za Normana Garciaparru, hvězdu Cubs z Chicaga. "Hraji fotbal a raduji se z úspěchů," jsou její slova na závěr.


ANDRIJ ŠEVČENKO

Psali jsme o něm v samostatném článku nedávno, 22. listopadu. Proto dnes jen krátce o nositeli Zlatého míče 2004, následníku trůnu, který opustil Pavel Nedvěd. Je prvním a jediným Ukrajincem, který vlastní zlato z Ligy mistrů. Je prvním cizincem, který se stal králem střelců Serie A hned v prvním roce svého působení. Jeho příští cíl? Dovést Ukrajinu na její první mistrovství světa! A pozor, tento muž se nerad vzdává před stanutím na vrcholu. V Dynamu Kyjev mu přezdívali "Smrtelná zbraň"! Divíte se?

Tifosi v Miláně mu přichystali v roce 1999 uvítání, jakoby se jednalo o hvězdu s titulem mistra světa! "Není Brazilec, ale góly dává jako jeden z miliónu!", říkají dnes s uznáním. Když "Ševagól" vyběhne na hřiště, nemyslí na nic jiného, než jak dát co nejvíce branek. "Ne, nejsem sobec, ale když jste určen k dávání gólů, nesmíte se moc ohlížet doprava ani doleva. Dělám jen svou práci, branky nedávám za sebe, ale za AC Milán, za tým," říká Ševčenko. Ještě dnes bolí hlava všechny příznivce Barcelony z přídělu 4:0 na Nou Campu v Lize Mistrů 1997/98 od Dynama Kyjev. Ševa dával hned tři... Pět titulů mistra Ukrajiny, dva domácí poháry, vizitka pro vstup do řad AC Milán. Nástupce Marca van Bastena, přes100 gólů v italské lize. Dětství? Bylo poznamenáno úprkem desítek tisíc Ukrajinců z okolí Černobylu po havárii nukleárního reaktoru.

Také nesložením přijímaček na sportovní školu. Neuměl driblovat... Na jednom turnaji si ho ale všiml vyhledavač talentů Dynama Kyjev Alexandr Špakov a do klubu ho přivedl. Na jiném turnaji padl do oka Ianu Rushovi z FC Liverpool a ten mu daroval kopačky, opravdové, profesionální. Prý pro čich na gól... Jozef Szabo ho postavil v ligovém zápase, když mu bylo sedmnáct, Valerij Lobanovskij ho udělal slavným. "Byl pro nás jako otec, byl to náš fotbalový učitel!", říkal Ševčenko se slzami v očích na Lobanovského pohřbu, kterého se zúčastnilo více než sto tisíc lidí. Letos dal stou branku v Sérii A. Čísla mluví sama za sebe: 36 pravou, 17 levou, 26 hlavou, 2 z trestňáku, 19 z penalty. Ve dvaadvaceti zápasech dal dva góly, k tomu tři hattricky. Postrach a zlý sen pro obránce v italské lize! A slova na závěr? Snad ta, která najdete na jeho osobní internetové stránce hned v jejím záhlaví: "Nedělejte ze mne idol! Ještě jsem neodevzdal to nejlepší, co je ve mne!"


MARTA

Je jako princezna z pohádek. Mladá, hezká, obletovaná. V 18 letech se stává symbolem ženského fotbalu, nástupkyní Mii Hamm. "Mozek" brazilské reprezentace, objevena teprve v roce 2002, 169 cm vysoká, váží 59 kilogramů a je náladová jako všechny hvězdy. Není snad onou mladicí, která ve vás zanechá dojem na první pohled. Ale zadíváte-li se hlouběji do jejích velkých černých očí, uvidíte vášeň. Po životě, po fotbale. Vášeň typicky brazilská, fotbalová! Od útlého dětství v rodném Dois Riachos následovala každý krok svých bratrů. Kam jinam, než na fotbalové hřiště. Matka se jen dívala, jak jí sukně nesluší, jak se cítí mnohem lépe v krátkých šortkách. Bratrům se to ale moc nelíbilo a ten nejstarší, když ji viděl na trávníku, vyhrožoval: "Počkej až tě chytím!" Nechytil, byla mnohem rychlejší!

Ve 14 letech zanechala rodinu svému osudu a vydala se na zkušenou do Rio de Janeira. Hrála za Vasco de Gama a později v dresu São Martins. O dva roky později, bylo jí šestnáct, zářila na MS do 19 let v Kanadě. Jasně lepší, než starší soupeřky a spoluhráčky. Dala 6 branek, 3 z toho proti Francii. V roce 2003 dovedla brazilskou reprezentaci do semifinále MS v USA, nechala zapomenout dokonce i na hvězdu týmu Sisi. V tomto roce podepsala smlouvu s celkem Umea, nahradila zde Hannu Ljungberg, a hned se stala se stala vítězkou Poháru UEFA. Nechala brazilské teplo za švédskou zimu, ale nestěžuje si. "Vše dělám pro rodinu, myslím na moji matku, jak dostat rodinu z bídy. Odchod do Ria, mistrovství světa, Olympijské hry, smlouva ve Švédsku, všechno se seběhlo nějak rychle, ale jsem spokojená."A co o ní říká její spoluhráčka Cristiane? "Jsem její velká obdivovatelka. S balónem u nohy dokáže velká kouzla. Hraje lépe levou, je jako Maradona. Její hra, její úspěch, pochází z jejího talentu a obrovské píle. Jednou bude nejlepší na světě!"


THIERRY HENRY

Mezi ostatními navrženými na tento titul vypadá jako veterán. Ale je mu teprve 27 roků. "Zlatý prsten kanonýrů z Arsenalu", tak o něm s uznáním mluví jeho soupeři. Jeho výkon má stálou úroveň, ale i tak se každým rokem své desetileté profesionální kariéry o stupínek zlepšuje. To však platí jen o Arsenalu, v reprezentaci Francie to není ono. Je rychlý, technicky vyspělý, má čich na góly, přesnou přihrávku. Moderní fotbalista moderní doby. Experti se shodují: "V současné době je nejlepším útočníkem světa!" To tvrdí i jeho spoluhráč Patrick Vieira.

A co říká Franz Beckenbauer? "Německo je tisíc světelných let od objevení podobného fotbalisty pro naší reprezentaci!" Arsène Wenger nechce zůstat pozadu: "Inteligentní, ctižádostivý. Je stále lepší, protože proto dělá vše, co je v jeho silách." Jeden příklad za všechny: v roce 2003 skončil v tabulce střelců na druhém místě za Van Nistelrooyem. Jiní by byli spokojeni, dát 24 gólů něco znamená. Ale Henry nechce být "jen" druhý! On chce vyhrávat. V roce 2004 dal gólů třicet a vyhrál! O osm branek před veteránem Alanem Shearerem. K absolutní spokojenosti vyhrál pak Arsenal ligu a to bez prohry. Letos jsou jeho Gunners druzí za Chelsea, ale boj teprve začíná. Dvě branky do sítě Charltonu byly Henryho první vizitkou. "King Henry" byl zvolen nejlepším hráčem anglické ligy v roce 2003, stejný titul obdržel o rok později. Nikomu jinému se to v historii Premiership nepodařilo!

Na EURO 2004 to ale nebylo ono. "Titi" a "Blues" to je jiná historie. Ze skupiny ještě postoupili, ale na Řecko již nestačili. Omluvou není ani pozdější titul mistra Evropy pro jejich přemožitele. Od 13 let byl Thierry Henry ve sportovní škole INF Clairefontaine, kde se potkal mimo jiné s Nicolasem Anelkou, Davidem Trezeguetem a Jérôme Rothenem. 31. srpna 1994, bylo mu 17 let, nastoupil poprvé v lize za Monaco, které porazilo Nice 2:0. První dva góly dal pak o pár měsíců později v utkání s Lens (6:0). V říjnu 1997 hrál poprvé za Francii proti JAR (2:1), od té doby sehrál v reprezentaci 68 zápasů, v nichž dal 28 branek.

Calcio mu nesedlo, tak, jako mnohým fotbalistům z Francie. Po šesti měsících v Juventusu podepsal v roce 1999 smlouvu v Arsenalu Londýn, kde se setkal se svým trenérem z Monaca Arsènem Wengerem. Za důvěru se odměnil, smlouvu má do roku 2007 a jednou chce v Arsenalu svou fotbalovou dráhu zakončit. Smutnou kapitolou je pro tohoto rodáka z Les Ulis jeho start na MS 2002. Vyloučení v zápase s Uruguají, brzké vyřazení, obrovské zklamání. Francie dokonce nedala ani jeden gól! Ale Thierry Henry silou vůle vše překonal. Na rozdíl od jiných střelců říká: "Vím, že pro útočníka je velice důležité dávat branky. Ale není to hlavní úkol. Mě baví šance připravovat, tvořit!" A proto je třeba závěrem dodat - Henry dal v sezóně 2003/04 30 branek, ale také na 20 přihrál. A to z něj dělá "Pana fotbalistu"!


BIRGIT PRINZ

"Do třetice všeho dobrého a zlého" si jistě řekla tato reprezentantka Německa, když se dozvěděla o své nominaci na kandidátku Fotbalistky světa FIFA 2004. V roce 2002 skončila druhá za Miu Hamm, o rok později se stala královnou a na trůn ji doprovázel sám král Zinedine Zidane. Birgit Prinz je považována za jednu z nejlepších útočnic. Rok 2003 se pro ni stal nejlepším v celé fotbalové kariéře. Německu pomohla k titulu mistryň světa, získala Zlatou kopačku nejlepší střelkyně, dala 7 branek, a také Zlatý míč pro nejlepší hráčku tohoto turnaje. Na první místo ale Birgit staví kolektivní titul. V roce 1994, kdy jí bylo 16 let, debutovala v reprezentaci, o rok později ji na prsou hřála stříbrná medaile z MS. 1995, 1997 a 2001 - zisk zlata z EURO, z OH v roce 2000 má bronz. Mistryní Německa se stala šestkrát, pohár vyhrála sedmkrát, k tomu je nutno přidat první místo v mistrovství USA (WUSA) s klubem Carolina Courage v roce 2002.

Je rychlá, díky své výšce (179 cm), vyhrává také hlavičkové souboje. Vyhrála téměř vše, co se vyhrát dalo. Chybí jí jen zlato z olympiády. Čekala ho v Aténách, ale po porážce v semifinále se musela spokojit s bronzem. Stejně jako v Sydney. Dala pět branek, Číňankám hned čtyři, stejně jako Cristiane z Brazílie, ale tento primát ji vůbec netěšil. V Německu se stala čtyřikrát fotbalistkou roku, letos hrála ve 14 zápasech a dala 14 branek, celkem má těch "repre" zásahů 79 a chybí jí jen 4 k vyrovnání rekordu Heidi Mohr. Hraje za 1.FFC Frankfurt, vloni skončila s tímto klubem na druhém místě za Turbine Postupim. Letos si ale titul uniknout nenechá. Ve 27 letech se zdaleka necítí připravena zakončit svou fotbalovou dráhu. "Ještě jsem nevyčerpala všechny vnitřní zásoby. EURO 2005, MS 2006, OH 2008, pak snad budu myslet na odchod!", říká a myslí to vážně...