Fürth chce mezi elitou tentokrát bavit. Přiláká domů slavného rodáka?

Za své místo v historii německé kopané by si zasloužili poklony. Stejně tak by se mělo smeknout před jejich konzistencí a vytrvalou snahou o postup. Fanoušci Fürthu i vnější pozorovatelé se však šarvátek na nejvyšší úrovni obávají. Vzpomínka na poslední nevyvedenou anabázi pořád živě rezonuje v paměti a jen málokdo očekává, že si SpVgg tentokrát bude počínat lépe. Pokud tedy nezapůsobí síla posvátného trojlístku, jenž fotbalisté z Frank nosí na svém štítu.

Přesně před devíti lety se celý Fürth chystal na velkou slávu. Na stadionu Sportpark Ronhof kvapně finišovaly přípravy před bundesligovou premiérou, v níž měl domácí celek změřit síly s vicemistry z Mnichova. Renovace jižní tribuny dokonce skončila pouhý den před zápasem. Právě včas před náporem 18tisícového davu, který ochozy zaplnil do posledního místa.

"Kleeblätter” s dvanáctým hráčem v zádech dlouho odolávali obrovskému tlaku. Těsně před koncem první půle se ale Bayern přece jen dostal do vedení, které po změně stran pojistil dalšími dvěma zásahy. První porážka však nováčkovské nadšení ještě nezmrazila. Navíc hned o týden později se Fürth nečekaně radoval ze tří bodů v Mohuči. Jenže ve zbytku podzimu už Frankové další výhru nepřidali. Krok drželi jen s podobně zoufalým Augsburgem, který se ovšem po zimní pauze začal drápat do vyšších pater. SpVgg naopak progres chyběl. Ve zbytku ročníku ještě stihl vyloupit tři cizí arény, vlastní příznivce ale nepotěšil ani jednou. A proto Bundesligu po roce opustil, aniž by to někomu vlastně nějak vadilo.

Po dlouhé pauze se strach z nezajímavého Fürthu vrací. Z druhé ligy totiž postoupil tak trochu dílem štěstěny, mnohem víc se totéž očekávalo od Hamburku, Düsseldorfu nebo Heidenheimu. Proto není jasné, zda budou Kleeblätter po hubených letech na nejvyšší úroveň dostatečně připraveni.

Druhým dechem je nicméně třeba říct, že Fürth si Bundesligu vykopal zcela zaslouženě. Jeho kopaná by navíc tentokrát mohla diváky víc těšit. a to i ve srovnání s druhým nováčkem z Bochumi. Jistotu dodávají prověřená jména, která se do nejvyšší soutěže vrací oklikou skrze zeleno-bílý dres. Takže opravdu není třeba u zdrojnic řeky Regnitz předčasně stahovat kalhoty. Na lámání chleba teprve dojde.

Vzestupy a pády pod dohledem ministra zahraničí

Turisty z různých končin neláká Fürth pouze fotbalem. V téměř milionové aglomeraci, kterou tvoří ještě Norimberk a Erlangen, teče pivo proudem, po jehož ochutnávce mohou návštěvníci prozkoumat místa, v nichž se zrodil nápad na vznik značek Puma a Adidas. Avšak chraň vás ruka Páně, pokud místní nazvete Bavory. Fürth se sice ve spolkové zemi Bavorsko nachází, ovšem mnohem více v obyvatelích kraje pulzuje odkaz germánského kmene Franků.

Název Frankenderby označující zápasy mezi Fürthem a Norimberkem tedy nespadl jen tak z nebe. Dnes jsou na německé fotbalové mapě k vidění prestižnější duely, vězte však, že žádné jiné německé derby se nehrálo častěji. Nějakých 100 let dozadu to dost vřelo také ve Francích. Právě zde totiž působili nejlepší fotbalisté z tehdejší Výmarské republiky. Kleeblätter přinesli do regionu první titul ještě těsně před velkou válkou, spolu s "Der Clubem” ale začali pořádně dominovat až od roku 1919, kdy byl jejich 10tisícový Sportpark Ronhof vůbec největším svatostánkem v Německu.

Sousedící oddíly rozhodně neusilovaly o žádnou vzájemně prospěšnou družbu. Nevraživost mezi oběma městy naopak vedla k bizarním situacím. V roce 1924 se reprezentační "Nationalelf” skládala výhradně z hráčů Fürthu a Norimberku, což ani náhodou nedělalo dobrotu. Němci sice v Amsterdamu vůbec poprvé v historii zdolali Nizozemce, avšak rozháraný soubor se vlakem vracel domů ve dvou oddělených vagónech. Za další půlrok už všichni fotbalisté z Frank v národním výběru kvůli přetrvávajícím sporům preventivně absentovali. Není divu, když kapitána Fürthu vyhnali souputníci z klubu poté, co si nabrnkl děvče z Norimberku.

Dnes se na 20. léta vzpomíná mnohem romantičtěji. Aby taky ne, když pouze Hamburk dokázal v poválečné desetiletce konkurovat franckým velikánům. Po úspěchu z roku 1914 přidali Kleeblätter další německé tituly v letech 1926 a 1929. Poslední trofej získali dokonce v norimberské jámě lvové. Der Club v období Výmarské republiky triumfoval hned pětkrát, přičemž hned v prvním finále v roce 1920 zdolal právě nenáviděného rivala.


Za vlády NSDAP se SpVgg nadále držel v popředí, byť dalším titulem už se klubová vitrína nezaplnila. Někdy v té době se za balónem začal honil chlapec Heinz Alfred z židovské rodiny Kissingerů, jenž se navzdory nepřízni tatínka hlásil na plácku populárního oddílu. ”Otec vždy říkal, že je lepší chodit na operu než na Ronhof. Pokaždé, když jsem na stadionu byl, měl jsem doma malér,” vzpomínal slavný fürthský rodák, který Franky před nacistickým běsněním spolu s celou rodinou opustil v roce 1938.

Nový život začal Kissinger v USA. Křestní jméno si změnil na Henry a po krušných začátcích nastartoval velkolepou kariéru, jež vyvrcholila ziskem postu amerického ministra zahraničí. Na svůj milovaný Fürth ale duchovní otec triangulární diplomacie nikdy nezanevřel. I ve vysokém úřadu žádal Kissinger každé pondělí zprávy o tom, jak se Kleeblätter o víkendu zrovna dařilo. Držitel Nobelovy ceny míru se ostatně jako předseda představenstva Severoamerické fotbalové ligy (předchůdkyně MLS) stal významným ambasadorem zaoceánského "socceru”.

V 70. letech však Kissinger hledal Kleeblätter na nejvyšší úrovni marně. Po 2. světové válce ještě SpVgg nějaký čas soupeřil s těmi nejlepšími, od samotné špičky se ale postupně vzdaloval. Po založení Bundesligy se Fürth usadil v druhé nejvyšší Regionallize, kterou v 70. letech nahradila nově ustanovená 2. Bundesliga. Bez jakéhokoli vzestupu či pádu se Kleeblätter drželi téměř 20 let, až v roce 1983 sestoupili do třetí ligy.

Klub začal strádat sportovně i ekonomicky, proto se chtě nechtě rozhodl spojit síly s nedalekým TSV Vestenbergsgreuth. Celek z malé vesnice zrovna prožíval nejslavnější období své krátké historie. Po založení v roce 1974 se na konci 80. let vydrápal do třetí nejvyšší ligy, kde se potkával právě s Fürthem. Nejpamátnější zápas sehrál Vestenbergsgreuth v roce 1994, kdy v prvním kole německého poháru seznačně zdolal Bayern Mnichov. Dost blbá soutěžní premiéra pro nového lodivoda Bavorů Giovanniho Trapattoniho i čerstvou brankářskou jedničku Olivera Kahna...

Pro skromný oddíl však bylo pokračování v Regionallize finančně dál neúnosné. Fúze s SpVgg tak byla na světě a od roku 1996 nesou Kleeblätter název Greuther Fürth. Odkaz Vestenbergsgreuthu dál připomínala dřevěná bota v logu zeleno-bílých, dnes již ale na erbu zase spatříte jen trojlístek. Je tedy jasné, která dějová linie tvrdí muziku.

Nové spojenectví nicméně prospělo všem. Klub získal pevnou půdu pod nohama a v roce 1997 se vrátil do 2. Bundesligy, kde vynikal nebývalou stabilitou. Pravidelně se umisťoval v horní polovině tabulky s jedinou výjimkou v sezoně 2009/10. Takhle se Kleeblätter celých 15 let ujišťovali, zda skutečně mohou aspirovat na postup. V ročníku 2011/12 konečně SpVgg podnikl očekávaný výpad zakončený zaslouženým opanováním 2. Bundesligy.

Jak už víme, premiéra mezi smetánkou nevyšla úplně dle představ. Zcela bez příspěvku ale Fürth do Bundesligy taky nenakoukl. Široké veřejnosti představil mladíky Abdula Rahmana Babu, Johannese Geise nebo Felixe Klause, kteří v první lize setrvali i pro další sezony. Podobně si lepší angažmá vysloužil Edgar Prib, jednu ze svých posledních sezon odehrál v zeleno-bílých barvách též Gerald Asamoah, první hráč v německém národním mužstvu narozený v Africe. Cestu do Fürthu nakonec naplánoval i Henry Kissinger, toho času již čestný člen oddílu.

V dalších druholigových letech už se Kleeblätter nevyznačovali takovou stabilitou jako dřív. Hned rok po sestupu se neúspěšně snažili opět postoupit skrze baráž, na další roky se ale odklidili do druholigového suterénu. Až letos na jaře přišel zničehonic rázný vzestup.


Tahouni vyhlíží druhou šanci

Úspěch SpVgg možná překvapil, jenže co měli chudáci Frankové dělat, když konkurence měření sil bojkotovala. Na Hamburk již tradičně přišla jarní únava, Kiel bolestivě zasáhl koronavirus, Heidenheim se rozjel příliš pozdě. Fürth napak sbíral body pravidelně, během jarní Rückrunde prohrál jen dvakrát a za celý ročník posbíral nejvíce bodů z venkovních výjezdů.

Zatímco síla celkového vítěze 2. Bundesligy z Bochumi vychází z obrany, druhý postupující se může pochlubit silnou ofenzivou. V útoku Fürthu přitom řádí jména, která již mají s atmosférou nejvyšší soutěže větší či menší zkušenosti. Branimir Hrgota se o místo na slunci pral v Mönchengladbachu i Frankfurtu, pevnou pozici si ale u "Hříbat” ani "Orlů” nevybojoval. Ve Francích má švédský útočník za sebou dvě plodné sezony. Pod postup se podepsal 16 trefami do černého, nyní hodlá kapitán Franků konečně zazářit také v těch největších arénách.

V průlom konečně doufá také Julian Green, jehož jistě pamatují fandové Bayernu. Američan platil za velký talent, v Mnichově se ale nikdy neprosadil a o moc lépe si nevedl ani ve Stuttgartu. Na jihu Německa přesto zůstal, když se do základní sestavy prodral u Kleeblätter. Devíti góly a dvěma asistencemi ale výrazně zazářil až v uplynulé sezoně. Přesto věřme, že si už Greena nebudeme pamatovat jen jako nejmladšího střelce USA na mistrovství světa. Díky formě se ostatně šestadvacetiletý fotbalista do národního mužstva letos vrátil.

Navzdory Hrgotově a Greenově příspěvku se ten zcela klíčový plejer SpVgg nachází ve středu pole. K osmi asistencím přidal Paul Seguin sedm branek, přestože metrika xG u něj podle zjištění Simona Rolfese očekávala jen 3,9 gólu. Navrch si Seguin ze všech hráčů Fürthu v minulém ročníku připsal nejvíc soubojů o míč, zároveň se záložník nejčastěji pokoušel o presink.

Útočné choutky Kleeblätter podporovali též krajní obránci. David Raum se po přestupu může stát hoffenheimským Angeliñem či Bornou Sosou — 13 gólových přihrávek ze sezony 2020/21 budiž důkazem, jak moc byl mládežnický reprezentant pro Fürth důležitý. Na rozdíl od levonohého Rauma ve Frankách zůstává pravý obránce Marco Mayerhöfer, jenž spoluhráčům adresoval sedm brankových asistencí. Méně než kolega z opačné strany, pořád se ale Mayerhöfer může chlubit slušným numerem.

Podobně jako Hrgota s Greenem pamatuje Bundesligu i kouč Stefan Leitl, byť jeho pětizápasová zkušenost brzy oslaví 20 let. Leitl se v útlém věku snažil procpat mezi muže Bayernu, nakonec ovšem drtivou většinu kariéry strávil v druhé nejvyšší soutěži. V roce 2013 se vrhl na trenérskou dráhu v mládeži Ingolstadtu. V městě Audi vydržel pět let, během nichž si vyzkoušel též práci u A-mužstva. Poté, co Fürth po Leitlovi před dvěma lety hodil laso, Kleeblätter jen stoupají. Ačkoli Leitl během hráčské kariéry vyčníval jako defenzivní záložník, ve Frankách přemýšlí zcela jinak. ”V naší povaze je šlapat na plyn od první minuty” shrnul trenér filozofii SpVgg.

Fürth sice v posledních letech nebušil na bundesligová vrata tak zuřivě jako v dávnější minulosti, na jeho ofenzivní choutky se však lze těšit. A kdoví, možná stará láska do Frank opět přivábí již 98letého Kissingera.