Galatasaray má za sebou rok jako na horské dráze. Aktuální cíl? Ligový titul

22.09.2022 10:54 - Aktuality
Mauro Icardi (© galatasaray.org)
 
Je obtížné definovat, co znamená skutečný úspěch. Pro každého je to totiž něco jiného. Úspěch nemusí znamenat, že budete stát na stupních vítězů nebo budete vyzdviženi nad své vrstevníky. Zeptejte se stovky lidí, co považují za úspěch, a dostanete celou řadu odpovědí. Ale pro Galatasaray je úspěch jednoduše definován jako vítězství. Nic víc, nic míň. A bylo by bláhové myslet si něco jiného.

Galatasaray, klub s košatou historií a dědictvím, je nejúspěšnějším mužstvem v Turecku. Získal více titulů v Süper Lig (22), více tureckých pohárů (17) a více evropských trofejí (2) než kdokoli jiný. Jeho rivalita s městskými sousedy Fenerbahce je opravdu třaskavá, a i když by si sok možná myslel, že je větší než Galatasaray, čísla v současné době naznačují, že by se mýlil.

Neutuchající hrdost, kterou fanoušci Galatasaraye cítí, je patrná v okamžiku, kdy začnete opouštět nejbližší stanici metra a blížit se na stadion Nef. Víte, že jste se ocitli v oblasti, která září ryzí fotbalovou kulturou.

Stěny podél tunelu pokrývají malby, na nichž jsou vyobrazeny největší okamžiky klubové historie. Z nich vyčnívá vítězství v Poháru UEFA v roce 2000, kdy porazili tým Arsenalu s Thierrym Henrym a Patrickem Vieirou v sestavě. Jde tedy o jediný turecký tým, který kdy vyhrál evropský titul, což brzy zdvojnásobil, když o několik měsíců později porazil Real Madrid v Superpoháru UEFA.

A tohle je přesně ten důvod, proč byla sezona 2021/22 tak zničující pro všechny zúčastněné.

Devastující sezona

V minulém ročníku skončil Galatasaray na 13. místě, což je nejhorší umístění v historii ligy. Byl to katastrofální neúspěch, kterému odpovídaly i výstřelky mimo hřiště a politika, do níž byl zapleten Fatih Terim.

Terim je největší osobností v historii tureckého fotbalu. A to není žádné přehnané tvrzení psané pro dramatický efekt. Přezdívá se mu "císař" a neexistuje člověk, který by měl na tuto hru v zemi větší vliv.

Jeho životopis je jednoduše velkolepý. V roce 1996 dovedl Turecko jako první na mistrovství Evropy a v roce 2008 se dostal do semifinále Eura, kde s týmem předvedl nádhernou jízdu plnou dechberoucích obratů.

A podobně úspěšný byl i v Galatasarayi. Během čtyř různých období u kormidla v letech 1996-2021 získal osm ligových titulů, čtyři turecké poháry a pět tureckých superpohárů. Úspěšné tažení v Lize mistrů v roce 2013, v níž Galatasaray nestačil až ve čtvrtfinále na Real Madrid, si fanoušci připomínají dodnes.

Nebyl ani špatným hráčem. Přestože během jedenácti let v klubu nikdy nezískal ligový titul, byl jeho kapitánem, vůdcem a pravým bojovníkem. Na hřišti ztělesňoval Galatasaray. Vyhrál tři turecké poháry a Superpohár, a to v době, kdy ještě mužstvo nebylo tak silné.

Terimovy manažerské schopnosti a um, vydolovat ze všech to nejlepší, nemá obdoby. Jeho vřelá a přátelská, ale zároveň nemilosrdná a náročná osobnost mu poskytly dokonalou kombinaci pro prosazování autority. Těžko hledat bývalého hráče, který by o něm řekl špatné slovo.

S mnohými z nich se dodnes baví a nazývá je svými přáteli. Například bývalý kanonýr Marseille a Chelsea Didier Drogba ho často navštěvuje v Turecku a blízké vztahy má i s legendárním Gheorghem Hagim.

Spolupráce s Terimem

V nedávno vydaném dokumentárním filmu "Terim" od Netflixu, na který by se měl podívat každý fotbalový fanoušek, mluvil současný manažer Galatasaraye Okan Buruk o spolupráci s Terimem, pod kterým před více než 20 lety hrál.

"Jako hráč jsem rád držel míč, moc jsem nepřihrával. Pamatuji se, jak jsem jednou měl míč u nohy, kopl jsem, pak podruhé a potřetí a pak jsem to pokazil a o balon přišel," řekl Buruk, kterého následoval ve vyprávění příběhu právě Terim.

"Řekl jsem mu: 'Okane, pošli míč prvnímu člověku, kterého uvidíš'. Ale on si ho, jak byl zvyklý, nechal dál. Pěkně mě to naštvalo, a tak jsem požádal podavače míčů o další a řekl 'Okane, hraj s tímhle!'"

Buruk pokračoval: "Dal týmu druhý míč a hra pokračovala. Jeden míč jsem měl u nohy a druhý byl na hřišti," vzpomínal.

"Ale nijak mě to neurazilo, na hřišti člověk musí trenéra poslouchat. Zejména v prvních dnech či týdnech v novém klubu totiž prezentuje svůj styl a přemýšlení, někdy prostřednictvím jednoho hráče, jindy prostřednictvím celého týmu. V tomto případě dal nám všem jasný a zřetelný vzkaz," řekl.

To je krátký pohled na to, jak Terim na střídačce vládl, ale také na to, jak obrovský měl mezi svými svěřenci respekt. Jde o muže s obrovskou důstojností, hrdostí a vášní, kterého fanoušci Galatasaraye bezmezně zbožňují. Má velké místo v jejich srdcích a je pro ně skutečně neomylný. Ani jeho láska ke klubu nezná mezí.

Rozpory s majitelem

Jeho největší síla je však možná spojena s jeho největší slabinou. Terimova základní přesvědčení a tvrdohlavost vedly k tomu, že se dostal do sporu s několika klubovými prezidenty a lidmi na vyšších pozicích, než je on sám.

Když působil v roce 2001 ve Fiorentině, pohádal se s majitelem Vittoriem Cecchi Gorim poté, co chtěl mít větší vliv na chod týmu, a jednou se dožadoval, aby ho během zápasu pustil do šatny. A to Terim rázně odmítl.

"Kabina je pro mě místo, kde jste očištěni od všeho, kde jste zcela zranitelní," řekl Terim ve svém dokumentu. "Hráči by se tam měli odstřihnout od jakéhokoli rozptýlení, fyzického i psychického. Soukromí tohoto místa pro mě bylo velmi důležité."

Ze své funkce tedy kvůli svému přesvědčení odstoupil a vzdal se veškerých náhrad, které mu mohly být vyplaceny. Fanoušci Fiorentiny byli jeho odchodem rozzuřeni a zdrceni.

V roce 2013 se zase nepohodl s majitelem Galatasaraye Ünalem Aysalem - navzdory zisku dvou ligových titulů a postupu do čtvrtfinále Ligy mistrů - nazval Terima obyčejným "zaměstnancem".

Před pěti lety byl také propuštěn z funkce manažera reprezentace Turecka poté, co se zapletl do hromadné rvačky v restauraci svého zetě, při níž bylo zraněno pět lidí.

"Dělám chyby, s tím se potýkáme všichni. Obvykle jednám trochu zbrkle a musím za to platit, to k tomu prostě patří. Nikomu nepřeji nic špatného, ale vždy budu chránit své nejbližší přátele a rodinu," řekl tehdy k situaci.

Své zásady pevně dodržuje a ti, které má nejraději, jsou pro něj vždy na prvním místě. I kdyby mělo dojít k fyzické interakci. Nepřipomíná vám to Tonyho Soprana, postavu z ikonického mafiánského seriálu? Mějte to na paměti pro to, co teď přichází.

Elmas zvolen i díky Terimovi

Sezonu 2021/22 zahájil nově zvolený prezident Galatasaraye Burak Elmas oznámením, že Terim podepsal v klubu tříletou smlouvu. V Turecku jsou prezidenti voleni skupinou fanoušků a Elmas získal tak velkou podporu i proto, že se zaručil, že Terim bude v klubu po celé tři roky.

Součástí jeho a Terimova plánu bylo odpojit se od typického přestupového scénáře, který znamenal podepisovat smlouvy s hráči, kteří jsou před koncem mnohdy hvězdných kariér. Hagi, Drogba, Wesley Sneijder a Radamel Falcao jsou toho příkladem.

Důvodem byl nedostatek finančních prostředků. V důsledku toho tak docházelo k podpisům mladších hráčů s výhledem do budoucna. Takže poté, co se Galatasaray v září 2021 Falcaa zbavil, přišli Alexandru Cicaldau, Olimpiu Morutan, Sacha Boey a Victor Nelsson.

Jenže rychle se ukázalo, že nejspíš nepůjde o jednoduchý ročník. Nejprve byl klíčový obránce Marcao suspendován na šest zápasů poté, co na tréninku napadl Kerema Akturkoglua, a to byla jen předzvěst něčeho horšího.

Poté, co je Rangers vyřadili z Ligy mistrů v kvalifikační fázi, se s jedním špatným výsledkem za druhým propadali ligovou tabulkou. V lednu se nacházeli pouhé tři body od sestupového pásma.

Konec trenéra i prezidenta

Díky řadě skvělých výkonů se Galatasarayi aspoň podařilo skončit na prvním místě ve skupinové fázi Evropské ligy, kterou tvořily Marseille, Lazio a Lokomotiv Moskva.

Je neuvěřitelné, že Terim měl stále podporu většiny fanoušků. Mnozí pevně věřili, že jde přece jen o dlouhodobý projekt, a potíže se daly očekávat. Jen málokdo však viděl druhou stranu argumentu - že jeho metody už nejsou účinné a zastaralé.

No a když byl tedy Terim 10. ledna 2022 propuštěn, strhla se bouřlivá diskuse, která byla namířena výhradně proti Elmasovi. Fanoušci byli skálopevně přesvědčeni, že prezident mužstva vrazil Terimovi nůž do zad. Slíbil mu čas na přestavbu mužstva, což se mu nedostalo.

Situaci ještě zhoršilo jmenování Domeneca Torrenta. Faktem je, že od prvního dne vedl předem prohranou bitvu. Nahradit Terima je jedna z nejtěžších prací...

Sůl do ran přisypal i způsob jmenování. Vyšlo najevo, že Elmas původně plánoval jmenovat Torrenta Terimovým asistentem ve snaze zmodernizovat Galatasaray a zároveň si ponechat klubovou legendu.

Jenže tohle byla katastrofa gigantických rozměrů. Rozsah tohoto rozhodnutí znamenal, že Torrent a Elmas neměli absolutně žádnou podporu fanoušků. Po 13. místě, neúspěchu v Tureckém poháru a porážce ve vyřazovací fázi Evropské ligy s Barcelonou přišli trenér i prezident na konci sezony o práci.

Žalostná sezona skončila tím nejvhodnějším možným způsobem. Fatih Terim byl hozen přes palubu, ale postaral se o to, aby s sebou stáhl všechny ostatní. Tohle je jeho loď, a pokud ztroskotá, ztroskotá tak, jak on chce.

Přichází aktuální sezona

Dursun Özbek byl podruhé zvolen prezidentem (dříve vedl klub mezi lety 2015-2018) a jeho prvním činem bylo jmenování další dřívější tváře Galatasaraye Okana Buruka trenérem.

Terimův odkaz se otiskl do celého tureckého fotbalu, což je vidět i na současných trenérech. Mnozí z nich jsou bývalí hráči, kteří za Terima hráli. Emre Belezoglu, Sergen Jalcin či Buruk jsou toho jasným příkladem.

Buruk vedl řadu tureckých klubů a v roce 2018 vyhrál s Akhisarsporem Turecký pohár, což byla teprve druhá trofej v jeho historii.

V roce 2020 dovedl Istanbul Basaksehir k prvnímu ligovému titulu, ale na začátku následujícího roku byl po několika těžkých měsících propuštěn. Vzhledem ke svému postavení v klubu měl však Buruk od počátku podporu fanoušků Galatasaraye. A zatím udělal velmi dobrý dojem. Na Burukovi je vidět, že je poctivým Terimovým žákem. Vtiskl mu agresivní a ofenzivní způsob hry, podobný stylu svého bývalého trenéra.

Galatasaray má v tomto ročníku Superligy nejvyšší počet střel na branku (2,37) a také průměrně nejvíce střel za 90 minut (17,71). Vstřelil pouze devět branek, což je dáno čistě tím, že nejlepší hráč minulé sezony Aktürkoğlu je z formy. Bez ohledu na to jsou však celkové výkony v ostrém kontrastu s loňským ročníkem.

Mertens byl zadarmo

Dvěma výraznými hvězdami zatím jsou Boey a Nelsson, kteří, jak víme, podepsali v minulé sezoně smlouvu s Terimem v rámci jeho nového projektu. Možná to nakonec nebyl úplně špatný nápad.

Buruk pracuje velmi dobře, ale je upřímně řečeno nemožné přehlédnout překvapivé letní přestupové okno, které právě proběhlo. Jak se klub vypořádal s tíživou finanční situací? Primárně prodali jednoho ze svých nejlepších hráčů Marcaa do Sevilly za přibližně 16 milionů eur. To se povedlo. Zároveň se podařilo zbavit se řady dalších, včetně rumunské dvojice Morutan a Cicaldau, která se prostě neosvědčila.

Přestupy, které se v Galatasarayi odehrály, byly chytré. Podařilo se totiž najít dobrou rovnováhu mezi podpisem mladších hráčů, kteří jsou v nejlepších letech, a osvědčeným receptem na podpis starších superhvězd, které na sklonku své kariéry stále září.

Bývalý talent Neapole Dries Mertens a někdejší záložník Chelsea a Manchesteru United Juan Mata přišli zdarma. Lucas Torreira je novou tváří z Arsenalu a skvěle se mu daří a devatenáctiletý a kdysi velmi dobře hodnocený Jusuf Demir přišel za šest milionů eur a pomalu ukazuje kvalitu.

Technicky nadaný záložník Sergio Oliveira podepsal smlouvu za 3 miliony eur a za přibližně stejnou částku přišel jeden z nejlepších středních obránců Turecka v minulé sezoně Abdulkerim Bardakci, který nahradil Marcaa. A bývalý hráč Norwiche Milot Rashica přišel na hostování.

Všechny tyto transakce byly nesmírně chytré a efektivní a Galatasaray díky nim znovu začal být hrozbou. Přesto jeden podpis vyčnívá nad ostatními.

Icardi vyčnívá nad ostatními

Mauro Icardi se ve svých necelých třiceti letech stal hlavním tahounem tureckého týmu. Kdysi byl považován za potenciální světovou superhvězdu, ale problémy mimo hřiště a tendence objevovat se na titulních stránkách novin jeho kariéru silně zbrzdily.

V PSG, kde předtím působil, vážně bojoval o každou minutu a francouzská strana se ho zoufale snažila dostat z klubu pryč. Dokonce tak zoufale, že klub byl ochoten platit stěží uvěřitelných 90 % jeho platu. Výsledkem je, že Galatasaray za hráče zaplatil pouze 750 000 eur. Brilantní obchod.

Za klub zatím odehrál jeden zápas. Nastoupil z lavičky, dostal se do potyčky se soupeřem, která vyústila ve vyloučení brankáře Konyasporu Ibrahima Sehice, a dotlačil obránce soupeře k tomu, aby si vstřelil vlastní gól, který se ukázal jako vítězný.

To byl jen běžný pracovní den rtuťovitého a nepředvídatelného Maura Icardiho. Ale buďte si jisti, že turečtí fanoušci ho budou zbožňovat.

Pokud se v Istanbulu podaří dostat z hráče to nejlepší, bude mít klub senzačního tvůrce hry, který může vyřešit plno ofenzivních problémů. I díky tomu všemu je Galatasaray v Superlize na druhém místě hned za týmem Adana Demirspor, se kterým se utká 1. října.

Pro Galatasaray to bylo dvanáct měsíců jako na horské dráze. Z úplného dna vystoupil klub na vrchol a opět z něj vyzařují pozitivní vibrace.

Turecký fotbal je vrtkavý a Okan Buruk to ví. Jeho oči jsou pevně upřeny na titul. Dobře si uvědomuje, že pro Galatasaray je úspěch definován pouze jako vítězství. Nic víc, nic míň. A bylo by bláhové myslet si něco jiného.
Autor: Livesport.cz / Tolga Akdeniz
Komentáře (35 / 0 nových)
danko10
22.09.2022 11:07
#
Urobit z Maura Manuela Icardiho Manuela Icardiho je nejaka dalsia faza celonarodneho rebrandingu Turkey -> Turkia?
Zwwarac239
22.09.2022 14:50
#
Csaplárova past
22.09.2022 11:12
#
13. misto, to se divim, ze je fanousci nevyhazeli z oken.
Kucka
22.09.2022 11:25
#
Z Icardiho udělají tvůrce hry?
Rudnevs
22.09.2022 11:39
#
Akoze ciste podla mien je ten kader extremne nadupany na turecku ligu. Icardi, Mertens, Nelsson, Torreira, Mata, Rashica, Seferovic,…

Velmi dobre prestupove obdobie od nich a hoc Turecko moc nemusim, je super si tu precitat clanky aj o kluboch z mensich lig. Kludne viacej takych.
Nuno čomes
22.09.2022 11:45
#
No Turecko právě celkem každý rok ukazuje, že jména tam zas ve výsledcích týmu toho moc neudělají. Spíš tam jdou zarobit ještě.
BBystr
22.09.2022 12:46
#
no len to su cisto ofenzivny hraci a branit bude kto
Nizzie
22.09.2022 13:18
#
Kdo se vrací nevěří brankáři.
Seydou Doumbia
22.09.2022 14:43
#
bránit můžou turci at splní domácí kvóty, jestli je vůbec mají (ty kvóty, ne turky)
Free_player
22.09.2022 15:55
#
zrovna ten Martens měl ještě na víc škoda, že se hned takhle po Neapoli zahrabal do Turecka za penízkama ...
Rudnevs
22.09.2022 16:06
#
Vraj ho chcelo Juve, ale on odmietol z ucty k Neapolu.
insane
22.09.2022 12:07
#
Dlouhý roky se posmíváme polskym týmům, jakou tužku (i přes dobrý finanční možnosti) v Evropě hrajou, ale Turecko to teda dotáhlo ještě dál, bejt s takovejma možnostma na 19. místě v UEFA rankingu a ještě nemít ani zástupce v LM.
Kucka
22.09.2022 12:29
#
Denev
22.09.2022 21:45
#
Ono to často souviselo i s blbým losem teda. Například Galatasaray minulou sezonu vyhráli skupinu EL a jako odměnu dostali hnedka v osmifinále Barcelonu.
insane
23.09.2022 10:47
#
Jako los občas může vyjít blbej, ale ten koeficient je prostě jejich vizitka za poslední 4 roky, což je podle mě dostatečně dlouhá doba na to, aby se faktor smůly na los ztratil...
JarousFCB
22.09.2022 12:13
#
Trochu OT: Proč vlastně skoro nehraje Özil v tom Basaksehiru?
Kily
22.09.2022 12:26
#
zranění a nemoc, dost možná i špatná kondice
king23
22.09.2022 14:48
#
Má tam disciplinární problémy, taková klasika u něj.
Zwwarac239
22.09.2022 14:51
#
Zase na niekoho valil oči?
Denev
22.09.2022 21:47
#
O disciplinárních problémech nic nevím teda. To je výmysl. On začal s přípravou pozdě, protože chtěl zůstat ve Fenerbahce, takže se mu to dost protáhlo. Do Basaksehiru přestoupil až, když už byl tým na konci přípravy. Takže špatnou kondici pravděpodobně má. Ale zranění teď měl taky.
Salfovic
22.09.2022 12:28
#
Ultimátní nebo to s tím titulem myslí vážně ?
Bandita_Harry
22.09.2022 13:17
#

Trabzon sa nejak zasekol, tak snad aspon Besiktas ti tam maju tiez peknu koloniu z PL
FORZAMILAN
22.09.2022 14:55
#
Včera jsem jel na Vyšehradě v Praze okolo kongresového centra kolem autobusu Besiktase. Tak nevím, co tady dělaj
FC Porto FC
22.09.2022 16:04
#
Ten dokument na Netflixu o Terimovi je dobrej, byť je pro větší "jen" z Turecka
mayday
22.09.2022 23:10
#
Viděl jsem první díl, solidní. Horváth má v knize, že když tam došel, byl tam bordel, v kabinách plesnivina, ve sprchách bláto atd. Zajímalo by mě, kde je pravda V tom dokumentu to na takovej mrdník nevypadalo
Denev
22.09.2022 21:20
#
Pokud by se počet titulů počítal od vzniku turecké ligy tak, jak ji známe dnes, má Galatasaray titulů 22. Avšak pokusy bysme počítali počet národních titulů, totiž počet tureckých titulů, má Galatasaray 23. Fenerbahçe 28. Je to v principu to stejné jako v Anglii. Akorát v Anglii se počítají tituly i z před roku 1992.
Pokud by byla o řeč o tom, který klub, jakožto sportovní klub, je větší, tak čísla pro Galatasaray rozhodně nehovoří. Zatímco Galatasaray zvládá být úspěšným DOTBALOVÝM týmem, Fenerbahçe hraje o první místo ve všech branžích. Koneckonců sám Fatih Altaylı, bývalý člen vedení GS, minulý rok prohlásil, že GS je spíše fotbalový klub, nežli sportovní. Takže tak k tomu, který klub je skutečně větší. Můžeme se pak bavit i o vzájemných duelech a tak. Ve všech těchto statistikách má Fenerbahçe navrch. Galatasaray je úspěšnější fotbalový klub v rámci evropských soutěží.
Denev
22.09.2022 21:21
#
FOTBALOVÝM*. Omlouvám se. Píšu z mobilu.
Denev
22.09.2022 21:38
#
Pokud by ani to nestačilo, tak se můžeme bavit o finančních výdelcích, o návštěvnosti fanoušků, o ratingu v médiích a podobně. Zrovna někdy minulý týden řekl bývalý fotbalista Erman Özgür, že mu každý připomíná jeho gól, který jednou vstřelil do sítě Fenerbahçe. Sám řekl, že jako hráč dál gól i proti Galatasaray, ale že si ho každý pamatuje díky jeho gólů právě proti FB. Dát gól proti Fenerbahçe má podle něj větší dosah. Sám že se anatolské týmy připravují na utkání proti Fenerbahçe důkladněji, než na utkání proti jiným týmům. Takže zde se pak můžeme bavit o tom, kdo je větší ve smyslu, kdo má větší dosah. A koneckonců i současný prezident Fenerbahce Ali Koç si je toho vědom, což dokazuje způsob, jakým Fenerbahçe komunikuje v posledních pár letech s veřejností. Tedy je to například jediný klub, který se odhodlal vyjádřit nesouhlas se současnou tureckou vládou.
Bandita_Harry
23.09.2022 08:14
#
St. Pauli
23.09.2022 21:07
#
insane
23.09.2022 10:52
#
Zjevně tureckýmu fotbalu dost rozumíš. Dost by mě zajímalo, jak do toho srovnání istanbulských klubů zapadá Besiktas? Ten je teda asi z tý velký trojky nejmenší, co se týče sportovních úspěchů, má teda Besiktas i nejmenší fanouškovskou základnu? A dalo by se nějak jednoduše popsat, kdo těm jednotlivým klubům z velký trojky fandí? Že má třeba nějakej klub větší fanouškovskou základnu mezi pracující třídou a tak? Díky!
St. Pauli
23.09.2022 21:03
#
Besiktas ma mimochodem skvele levicove ultras kridlo, dost se angazuji ve spolecenskych tematech a je to takove prijemne "proevropske", co se myslenek tyce. Ne nadarmo mi prave Cerne orly jednou jeden prazsky expat z istanbulu pripodobnil k nasi Bohemce.

Istanbulske kluby se kdysi delily na vladni/delnicke/umirnene, vetsinou se ale prislusnost dedi a nemas moc na vyber, ale kdyz uz se rozhodujes, jdes pak podle tohohle klice. Ale jak spravne pise Denev vyse, je to toho casu vysoka politika a fotbal je jen zaminkou, coz je ohromna skoda.

Spis jsem sam fascinovan jinym fenomenem, a to, jak se pri venkovnich zapasech tureckych tymu v evropskych poharech vubec nehledi na klubovou prislusnost, kdy jsem nezridka na zapasech Besiktase nebo Feneru potkal v sektoru i lidi napriklad v dresech Galatasaraye.

A to se prece jeste okolo MS2002, ktere bylo v Turecku brano jako velke jednorazove sjednoceni znepratelenych taboru, kdy snad poprve fandila cela zeme narodnimu tymu a nejen jednotlivym hracum dle klubismu, striktne dodrzovalo deleni na jednotlive tabory. Kdy behem tech dvou uplynuvsich dekad doslo k rozmelneni - a z jakeho duvodu - mi docela unika. Navic si vubec nedokazu predstavit, ze bych sel nekde venku fandit do sektoru Sparty v dresu Bohemky, natoz Slavie.
Denev
24.09.2022 14:44
#
To máte na mysli fanouškovskou skupinu Carsi. Když po událostech Gezi chtěli po vedení Besiktase podporu, tak se k nim vedení bohužel otočilo zády.
To dělení klubů už dnes tak nefunguje. Kluby tak ani nefungují. Fanoušci klubům fandí různě. Spíše se jedná o nějaké utkání, titul či jiný úspěch, který má fotbalový příznivec s klubem spojený. A na základě toho s ním pak sympatizuje.
Ano. Dresy jiných klubů na tribunách v rámci evropských utkání nejsou nic zvláštního. Avšak je potřeba říct, že se fanoušci těch klubů vzájemně spíše nepodporují. Fanoušco BJK i GS jsou rádi, když se v Evropě nedaří Fenerbahce, naopak to funguje také. Vzpomínám, jak v roce 2008, když Chelsea přijela do Istanbulu na čtvtrfinále proti Fenerbahce, čekali na letišti fanoušci Galatasaraye s květinami. Žádný větší projev nepodpory už snad není :D
Denev
22.09.2022 21:50
#
Turecký fotbal je vrtkavý a hlavně se momentálně nehraje úplně na hřišti. Kdo má lepší lobby, je automaticky úspěšnějsí. V Turecku teď všechno funguje na bázi klientelismu, což škodí nejen fotbalu, ale celé zemi. Proto je teď Turecko v takových, s prominutím, s.ačkách.
eleven11
23.09.2022 00:01
#
Fandíš Kırcaali?
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.
Registrace nového uživatele
Našli jste v článku chybu? Můžete nám ji oznámit.